Už to na mě leze aneb Začíná období šílenství. Vánočního šílenství

17. října 2016 v 12:20 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Na zem padají první listy stromů, dýně jsem teprve před týdnem doválela ze zahrádky a s kbelíkem v ruce se vrhla na zuřivé sbírání vlašáků. Krůpěje potu na čele zcela vypovídaly o mé snaze posbírat těch malých tvrďochů co nejvíce, protože i když jsem na nich zlomila už dva loupáčky, kolům našeho tunového Forda prostě nedokážou odolat. A znáte to - musíte být rychlejší než maminka vracející se z práce. Zvlášť, když se těm ořechům snaží tak vyhnout, až je "namele" úplně všechny.

Včera jsem v rámci pasování se do zahrádkáře roku vyrazila do našeho "sadu" s trháčkem na jablka a sousedům převáděla, jak se češe jabloň. Jelikož kupa jablek skončila na zemi, pár na mé hlavě, jedno v mé holínce a v trháčku jsem měla jen hromadu listí, občas ulomenou větev, obávám se, že už někde visím na youtube.com a brzy se objevím sdílená u všech svých přátel na Facebooku. No co, vždycky jsem chtěla být slavnou!


Jablka jsem úspěšně dotrhala a vyrazila na houby, kde jsem našla po dvou hodinách usilovného hledání opravdu houby. Prázdný košík jsem po zpáteční cestě narvala pod mikinu, aby zvědavá sousedka neměla radost z toho, že si nesu "to" houby. Teď se ovšem trochu bojím klepů, 30 cm vystouplé břicho dopředu vypadalo maličko podezřele… Možná jsem přeci jenom měla přiznat, že jsem nic nenašla…

No a nyní k jádru. Ne k vlašskému, na loupání ořechů máme přece tunového Forda (a taky křečka, ale ten není moc rentabilní, páč z nějakého záhadného důvodu vždycky zbude jen skořápka), ale k jádru věci. Vždyť víte, mé rozjezdy jsou poněkud pomalé…

…ale v jedné věci celkem rychlé. Jo, jak zavoní vzduchem skořice, je to jasné. BUDOU VÁNOCE!!!
(A to mi teprve před pár týdny konečně zajely do archivu blogové články z předchozích Vánoc. Měla bych fakt psát víc. Tohle pod mikinu neschovám.)

Ano, budou Vánoce. Také vidíte před očima pomalu se vznášející vločky, blikající světýlka, mihotající se plamínky svíček, tácy s cukrovím, rozesmáté lidi, šťastné děti?

Hmm, já naprosto zřetelně. Úplně to vidím a cítím. Jen škoda, že sníh si musíme vyrobit z vaty, protože při našem štěstí napadne zase v dubnu, světýlka nám bouchnou v ruce (jo, loni jsem takto zlikvidovala dvoje a fakt je prekérka, když vám vidličky z koncovky zůstanou uhořelé v zásuvce!), za tácy s cukrovím stojí desítky hodin v kuchyni a nehorázný bordel na lince i všude okolo, lidi se smějí jen na obrazovce a v reklamních kampaních a děti… Na ty se najde čas až pod tím stromkem. Do té doby ať sedí s ovladačem v ruce a představují si, jaké to je sáňkovat.


Ale to nevadí, stejně se na ty svátky těším. I když každý rok říkám, že už na to příště "prdím".


Aktuální téma číslo jedna je… inspirace na dárky. Jo, to je každoroční boj. Nechat je na poslední chvíli? To jsem kdysi zkusila a vypadalo to, že budu muset koupit pytlíky do odpaďáku nebo toaleťák, abych vůbec měla do čeho ty zoufalé dárky zabalit. Víte, pár dny před Vánoci se stojí fronty i na obyčejný balicí papír. Zvlášť v maloměstech. Ještě, že mě tenkrát zachránila jedna zapadlá vietnamská prodejna, kde jsem ukořistila dárkový papír se zmutovaným Santou. Vážně mi bylo jedno, že má mrtvolný výraz v tváři a nedotisknutou levou nohu. Však je pravá důležitější.

Takže, Kaufland má vlastně pravdu. Jeho vánoční kampaň zahájená v srpnu je vskutku geniální. I když při pohledu na Santu a láhev svařáku v 30°C vedru jsem trochu pochybovala o rozumu vedoucího markeťáka, který tohle odsouhlasil. Ne ne, on moc dobře věděl, proč začít v srpnu. Ale já bych mu poradila něco ještě chytřejšího - já bych ty Vánoce měla v nabídce radši non-stop. Víte co, mine Štědrý den a už se zase chytáme za hlavu, co pod ten strom za rok navalíme…


No, konec rozjímání. Dáme si radši něco pro rozjezd. Něco vánočního a taky už krapet retro! A ten Helouvín, ten asi rovnou přeskočíme.


A jak jste na tom vy? Už taky pociťujete přítomnost vánočního ducha? Už věšíte jmelíčko? Máte zabalené dárky? Pečete? Smějící se Nebo na vás leze zatím maximálně tak chřipka?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 18. října 2016 v 15:04 | Reagovat

Já zatím Vánoce neřeším, ale jak jsem si přečetla tvůj článek asi začnu pomalu shánět dárky :D

2 Hanka Hanka | Web | 18. října 2016 v 18:03 | Reagovat

Vánoce! Jednoznačně nejkrásnější svátky, kterými už vlastně žiju nyní. Halloween je krávovina. Ale už aby tu byla ta skořice, svařáček, světýlka....

3 Gauri Gauri | E-mail | Web | 22. října 2016 v 1:54 | Reagovat

Ahoj,
náhodou jsem se dostala k Tobě na blog a musím říct, že jsi právě získala nového pravidelného čtenáře! :-)
Hrozně mě baví Tvoje články. :-D :-D
Píšeš fakt moc dobře. :-)
A abych se také vyjádřila k článku, tak musím přiznat, že letos se na Vánoce dost těším. Chci si je pořádně užít. Nakoupit a zabalit včas dárečky, rozvěsit světýlka, poslouchat koledy, péct cukroví, koukat na pohádky, nakoupit si voňavé svíčky, pít svařák a koupit si trdelník. Uáá! Já se těším. :-D I když bych asi úplně neměla, protože po Vánocích mě čeká zkouškové z kterého se asi po... zblázním! :-D
Tak se měj krásně a těším se, až budu psát komentář pod další článek! :)

4 Amelia Amelia | 24. října 2016 v 12:22 | Reagovat

Mám radost, že nejsem sama, na koho už to leze :D Na Vánoce se vždy těším a užívám si tu atmosféru (tím nemyslím zástupy lidí v chrámech konzumu, tomu se vyhýbám velkým obloukem :D), vánoční trhy, pečení cukroví. Jen to uklízení nějak neprožívám, Ježíšek se přece taky narodil v chlévě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama