Můj bododeníček 3: Jak jsem se topila v modrých očích

22. října 2016 v 8:22 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Milý deníčku… Tedy spíše: Milý bodový deníčku,

jak já se těšila, až do tebe zase něco zapamatování hodného i nehodného zapíšu. Dočkala jsem se. Už do tvých bílých stran tepu ty svoje životní specialitky… A jo, dnes to bude opět výživné psaní… Mám totiž v rukávu jednu ultra hyper novinku: JSEM NEZAMĚSTNANÁ.

Je to novinka stará už víc než čtyři týdny. Přesně tak, víc než měsíc číhám každý den u všech možných pracovních portálů, rvu se s davem jiných potencionálních pracantů a kopu do stolu v rozčilení nad tím, jak žalostně málo chodí odpovědí zpět.

Měla bych trochu zklidnit hormon, protože ta noha je už úplně modrá… Ne moje, ta stolu. Budu ho muset začít trochu šetřit. Anebo si vyměnit ponožky, tyhle od Vietnamců nějak moc barví. Chudák stůl, chudáci ponožky, chudáci nohy (všechny a všech).

Teď zrovna nekopu. Teď píšu - vám. Zakopu si zase večer, až se rozzlobím, že je dalších 24 hodin mého života v trapu.
No, ale nyní už opravdu k tomu, co se za poslední dny zase semlelo. Určitě z toho mého natahování dostáváte také chuť si zakopat. Hlavně pozor na ponožky, na mrchy barvivý. Kdo to má z toho nábytku "furt mejt", že jo?!

Že radši kopání do mičudy? To ale není ono, pro tu se musí chodit, když nemáte rozzuřeného protihráče-přihrávače. Kdežto stůl, ten drží, schválně - zkuste to! Teda, jen dřevěný, do plastu nekopejte. Budete bez stolu a to je teprve popudu ke kopání. Ještě mi nakonec nakopete za hloupé nápady - až vám z domu zbude jen suť.

A co mě pořád zdržujete?! Už mě nechte vyprávět, jsem do toho celá hrrr! Takže šup nohy nahoru, do ruky pořádný long drink s brčkem a za hlasitého sosání povinné řehtání u mých zážitků. Ale brečet můžete taky - se mnou.
Pro dnešek si to rozdělíme do několika menších částí :-)


ČÁST PRVNÍ: Jak jsem se topila na svém druhém pohovoru

1.) "Haló, slečna Retrofeelingová? Tady inženýr Banánek z firmy "chřřřř chřřřř chřřř", posílala jste mi životopis, moc mne zaujal, ale přesto bych se Vás chtěl ještě na něco zeptat. Proč chcete pracovat pro nás a co si představujete jako náplň práce na nabízené pozici?"

2.) A do kopru.

3.) Budu muset zavolat vodafoňákům. Ten vypadávající signál je na palici. Respektive na rozvázání smlouvy.

4.) Moment, ten chlap čeká na odpověď.

5.) Ehm… honem si to shrň: Poslala jsi milion životopisů a zpět ti volá… nějakej Banánek! Název firmy jsi kvůli špatnému signálu neslyšela…

6.) Cože on se ptá, co si představuju jako náplň nabízené pozice?!

7.) Jak to mám sakra vědět, když nevím ani název firmy!!!

8.) Ty koláče nějak kynou a kynou. V podpaží.

9.) Ehm asi tam budu dělat… Noo… Eeee… Uuuu… Budu tam pracovat na počítači!

10.) Tak tobě bych to, holčičko, hned típla. I naprostý idiot by vymyslel lepší odpověď.

11.) Ticho.

12.) Už se probral.

13.) "Noo, to teda budete. To totiž většinou administrátoři dělají, víte?"

14.) "Vím." (kuňk)

15.) "Zaujaly mne tady různé údaje ve Vašem CV. Mohla byste se dostavit ve středu na pohovor?"

16.) On to netípnul.

17.) Ten blázen zve slečnu idiotovou na pohovor.

18.) Určitě mne u toho bude točit a pak to pověsí na yůtjůb.

19.) "MOHLA! Určitě by to pro mne nebyl problém!"

20.) To víš, že je to problém. Budu muset zase vstávat ve 4 ráno, jet 6 hodin busem, 3 hodiny čekat v nákupáku, jíst studenou sekanou z krabičky, zachraňovat svou vizáž, která během těch promrhaných hodin zvadne…

21.) On mě zve na pohovor! Juchůů! Vlastně se mileráda obětuju!

22.) Rýsuje se práce!

23.) Budou prachy!

24.) Budu moct v tom nákupáku taky utrácet!


25.) Moment? Co na sebe?!

26.) Minule pouzdrovka ke kolenům, sokyně v mini a další v úboru na venčení psa.

27.) Ta druhá měla recht. Proč se kvůli nim strojit.

28.) Kroutím se před zrcadlem. V mém úboru na venčení psa se moc necítím.

29.) Víš co? Jdi za Indiánku.

30.) Modrá bunda s třásněmi? Proč ne, na pohovor jako dělaná. Motorkářská Indiánka, no kovbojka hadr!

31.) Ještě připravit kabelku. Termoska, deštník, peněženka…

32.) Cože, ona nebude sekaná do krabičky?!

33.) Mám si něco koupit.

34.) To není fér. Mamka se mě, v mých 24 letech, rozhodla odstřihnout. Zrovna teď, když potřebuju krabičkový oběd...

35.) Sakra. Počítala jsem s mamahotelem minimálně do doby než ten job fakt dostanu.

36.) Co budeme jíst? Co budeme pít? Necháme to na Tescu!

37.) Budíček! Jsou 4 hodiny ráno a pokojem se po mém 3 x 60 minutovém spánku line Elvis Presley.

38.) Elvisi, drž… pytel!

39.) Elvis už ho drží. Je ticho. (křečka okusujícího klec nekomentuju, to už je standard)

40.) Radši bych taky kousala klec, než jela na pohovor.

41.) No dobře, už se strojím, už se krmím, už si čistím zuby, už se zase rutinně maluju.

42.) …už stojím na zastávce. Už si vezu pozadí. Už zase spím na chudákovi spolusedícím.

43.) Už i přestupuju.

44.) Aaaa, z autobusu, kterým jsem měla odjet, vystupuje moje nej kamarádka.

45.) Nechala jsem ho ujet.

46.) Kvůli jedné minutě, dvěma prohozeným větám a pozdravu.

47.) "Jé, co tady děláš? Já jedu na pohovor. Tak ahoj"

48.) Krátký, rychlý, stručný.

49.) Ale jak to sakra člověku zvedne náladu!!!!

50.) Nastupuju do dalšího autobusu a jedu směr Hradec Králové.

51.) Stojím v Hradci.

52.) Kroužím kolem zaparkovaného MHD.

53.) Jsem přilepená na jeho skle a koukám dovnitř.

54.) Kolemjdoucí si asi myslí, že jsem úplný retard.

55.) Ale já prostě musím vidět strojek na orážení lístků. :D (kvůli špatné zk. z mé tajemné a dávné minulosti spojené s 5 minutovým cestováním MHD HK)

56.) To je tak, když v HK nemají moderní žlutou klasiku. Místo ní používají pořádná retro "orážedla" lístků.

57.) Já mám retro moc ráda! Však víte. Ale nemám ráda, když nevím, jak se ta dotyčná věc používá.

58.) Mise nesplněna, strojek neviděn. V tom MHD sakra není snad žádný!!

59.) Kupuji lístky a smutně koukám na vytištěná čísla.

60.) Při nejhorším to dám orazit řidičovi.

61.) Tlemím se na celou zastávku při představě, jak ten lístek strkám mezi zuby šoférovi. A užívám si moment zakousnutí. Do jízdenky.


62.) Návod na použití.

63.) Koho by to bylo napadlo, že je na jízdence?!

64.) Asi těch dementů, jako jsem já, jezdí v hradeckém MHD více, než je zdrávo.

64.) A asi řidiče to kousání lístků přestalo bavit.

65.) Jedu MHD. Já to zvládla! Já nastoupila! Já tu jízdenku fakt orazila!

66.) Jsem na místě. U nákupáku. Jak jinak.

67.) Proč všichni mí potencionální zaměstnavatelé sídlí vedle největších nákupců?!

68.) Stepuju v Tescu. Beru do ruky každý pytlík čipsů a studuju složení. Mám ještě 2 hoďky do pohovoru.

69.) Nevýhoda nákupáků = otevírají v 9. Když jste tam v 7, musíte se spokojit fakt jen s tím Tescem a studováním složení čipsů.

70.) Čipsy jsou hnus. Fuj. Nežerte to!

71.) 2 hodiny za mnou. Jde se na pohovor.

72.) Hledám to. Mise obtížnější než najít složení na čipsech... A, najito! Je to v šeredným paneláku.

73.) Je to šeredná kancelář v šeredným paneláku.

74.) Je to šeredná kancelář v šeredným paneláku. Ale s krásným šéfem.

75.) S krásným šéfem s krásným očima. Topím se v jejich vltavské modři.

76.) Teda spíš mořské, Vltava je modrá leda tak v podání Smetany. Realita pokulhává.

77.) Vypadá jako Sandokan. Sandokan s pomněnkama.


78.) No tak jeden bonus bychom měli. Jaké jsou ty další?

79.) Cože?! Spravovat 16 e-shopů? Jsou s judo oblečením, žíněnkami a s mačetami?!

80.) Cože? Za 10 litrů měsíčně hrubýho?

81.) Hochu, jseš krásnej Sandokan, ale na šestnáctku a desítku mě neutáhneš. První sniž nebo druhý zvyš.

82.) Ani na šestnáctku nikde jinde. Beztak je to průměr :D :D To i u Vietnamce naproti bych pochodila líp :D

83.) Beru své ladné nožky na ramena a s přikývnutím, že se ještě domluvíme, zdrhám zpět do nákupáku.

84.) V nákupáku si kupuju červenou misku za dvacku. Na tu ještě mám.

85.) Jedu domů. Mise "ulov práci" opět neúspěšná.

86.) Nálada mírně zvýšena: řidič mi chce dát studentskou slevu.

87.) Nevypadám staře! Huráááá! Aspoň jedno pozitivum dne! :D

ČÁST DRUHÁ: Jak jsem se málem utopila podruhé


1.) Sedím frustrovaně doma.

2.) Hlídám nabídky.

3.) Hlídám e-maily.

4.) Čekám odpověď na projekt, který jsem několik dnů vypracovávala v rámci ucházení se o pozici mých snů.

5.) Ta odpověď měla přijít do 3 dnů.

6.) Je to týden. Žádná nepřišla.

7.) Urguji. Zpět došel mail, že vyhodnocují všechny došlé projekty.

8.) Super. To se mi vážně ulevilo. Je nás sto nebo tisíc?

9.) Dva týdny od odevzdání. Odpověď žádná.

10.) Urguji podruhé. Zpět mi došel e-mail s potvrzením, že na mě fakt nezapomněli a ať si ještě počkám, do neděle se ozvou.

11.) Tři týdny. Ticho. Odpověď žádná.

12.) Urguji potřetí. Zpět dorazil e-mail s ujištěním, že se mi během týdne ozvou.

13.) Za dalších X-dní došel e-mail.

14.) ONI MĚ VZALI!

15.) Nevzali tě holka. Vzali "o fous" lepšího.

16.) Brečím.

17.) Tentokrát se netopím v modrých očích krásnýho šéfa.

18.) Tentokrát se topím ve vlastních slzách a po stole házím posmrkaný kapesníky. LEJDY RETRO DOBYTEK.

19.) Teda slečno Retrofeelingová, vy jste měkota.

20.) Bééé, fňuk, smrk.

21.) Jsem měkota. I békota.

22.) Příště budu chytřejší.

23.) Nechám si narůst pořádný fous.

24.) Už nikdo nebude o fous lepší!


ČÁST TŘETÍ: Jak jsem se netopila, ale málem si ukroutila hlavu


1.) Hele, nabídka místa archiváře!

2.) Požadavky: Bc. vzdělání v historickém směru, praxe není podmínkou…

3.) Heuréka! Dokonce mám i Mgr.!

4.) Moment, kde je chyba?

5.) Aha.

6.) Tabulkovej plat.

7.) Konec šopování, začátek živoření.

8.) To neva. Budu obklopená starými archiváliemi!

9.) Fáze konejšení.

10.) Fáze hrůzy.

11.) Fáze smíření se.

12.) Tohle jsi studovala, je povinností tam napsat.

13.) Píšu mail, skenuju diplom.

14.) Čekám na odpověď.

15.) Čekám týden. Nic. Urguji a prosím o odpověď.

16.) Čekám druhý týden. Nic.

17.) Čekám třetí týden. Nic.

18.) Už ani nečekám.

19.) Ha! NEČEKANÁ ODPOVĚĎ!

20.) Ha! NEČEKANÝ OBSAH odpovědi!

21.) Nebereme tě, holčičko. Strč si ten oskenovanej cár do svýho virtuálního koše na ploše.

22.) Oukej, provedeno. (Ještě, že ne jinam… to by mohlo i bolet.)

23.) Je fuk, že jsme chtěli Bc. absolventa historického oboru.

24.) Ty jsi Mgr., ale studovala jsi trochu jiný historický obor, než zrovna chceme.

25.) Pointa? Nestudujte historii. Nevezmou vás ani na uklízečku v muzeu. Máte přeci trochu jiný historický obor.

26.) Je dovoleno rozkopat stoly i na mé drahé univerzitě?!

27.) Dobře, zůstanu u kopání do toho svého :D Radši… A u kroucení hlavou. To snad nemůže být ani pravda! A já husa se chtěla kvůli tomu místu vzdát i šopování!



ČÁST ČTVRTÁ: Jak se topím všeobecně. A kroutím hlavou. A rekapituluju.


1.) Sedím doma.

2.) Už měsíc a něco.

3.) Dělám copywritera za pár šupů.

4.) Denně projíždím stovky pracovních nabídek.

5.) A odpovídám.

6.) A nikdo mi neodpovídá.

7.) Nemám napsat na Seznam.cz, jestli mi nepřestali doručovat?

8.) Vlastně nemám… Nabídky od Jobs.cz s pozicemi uklízeček chodí non-stop.

9.) Já vím. Mám jít s tím svým diplomem vytírat podlahu.

10.) Začínám rezignovat. To není dobrý.

11.) Ale stále ještě nefňukám. Stále ještě vlastním trochu toho odhodlání.

12.) Vůle bojovat a jít dál - tak se tomu myslím říká v těch psycho-motivačních článcích. Ehm, žvástech. Žvástech pro ty nuly na dně.

13.) Beztak je píše taky nějakej copywriter.

14.) Taky nějakej ne zrovna zaměstnanej chudák.

15.) Taky má dvacku za stránku ve Wordu?

16.) Slečno Retrofeelingová, přestaňte rejpat laskavě, jo?

17.) Jo.

18.) Končím.

19.) Ne, ještě si nejdu hodit mašlí.

20.) To si nechám až na Vánoce - 3D ozdobička retro lejdy na našem 10 metrovém smrku. Mezi ledkama. S mašlí pod krkem. A s blikajícím sobím spřežením pod sebou.

21.) Ha ha ha, miluju svůj blbej humor :D :D :D

22.) Jsem taková sketa, že bych nikdy nevylezla ani na první větev…

23.) Tím vám chci říct, abyste mi házení mašlí v komentářích nerozmlouvali.

24.) A už opravdu končím.

25.) S psaním tohohle článku.

26.) A jdu zase copywriterovat o granulích pro psy. Za dvacku.

27.) A taky se jdu psychicky připravovat na svou kariéru…

28.) Tu kterou mi každý den naznačuje Jobs.cz…



Milí čtenáři a stalkeři, kteří se s rozkoší ukájíte nad hledáním zjevně neexistující pracovní pozice vhodné pro slečnu Retrofeelingovou, vzkazuji vám jediné: Až uvidíte s tím smetákem retro lejdy, prosím, nefoťte ji a nedávejte ji na sociální stránky.

Když už se vzdala svého pracovního snu, tak outfitu teda ne! Nakonec… Ty retro šaty by k tomu smetáku i šly… Hlavně ne červený KaufMundůr! Bojím bojím!

P.S.: Pokračování příště. Tahle story je totiž, zdá se, neverending.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelia Amelia | 24. října 2016 v 12:12 | Reagovat

Tyhle bododeníčky mám nejraději (ale ne proto, že bych byla stalker :D), líbí se mi Váš humor a nadhled, i když celá situace vůbec k smíchu není, spíš bohužel odráží realitu dnešní doby...
Přeji hodně štěstí, ať se Vám brzy podaří najít dobrou práci :)

2 retrofeeling retrofeeling | Web | 26. října 2016 v 0:55 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za milý komentář! Jsem ráda, že mé "výtvory" někdo čte a najde si i čas na sepsání pochvaly i přání  :-)

A určitě se, Amélie, můžete těšit na další čtení, už teď mám hromadu dalších bodů, které nesmí zůstat utajeny :-D To by byl hřích :-D

3 Felix Felix | Web | 31. října 2016 v 21:16 | Reagovat

Hej, holka, ty seš dračice :D Znám teda honičku za prací, v práci, příp. po práci, ale takhle v bodech je to neuvěřitelně barvité. Asi jsem měl štěstí a přeju i tobě, ať se výběr podaří. V každém případě mít práci, kde si člověk něco vydělá, baví ho to, má dobrýho šéfa a ještě cool kolektiv, nóóó, to nebývá častým jevem. Mě to potkalo od osmnácti asi jen jednou :D Tak se drž!! :-D

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. listopadu 2016 v 15:43 | Reagovat

V anketě jsem bral (konec) devatenáctého století.
Já jsem totiž národní buditel, víš.

S diplomem se nevytírá podlaha, dělá se z něj vlaštovka či jiné origami (to je teď IN).

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 10. ledna 2017 v 17:23 | Reagovat

Taky občas, velmi občas, píšu články o granulích pro psy. Za trojnásobek. Problém je, že nezvládám tak strašně lhát (vychvalovat Eukanubu jako něco jiného než zrní pro slepice se nedá, navíc pořád myslím na ty nebohé psy, kteří ji musí žrát).

Každopádně nezoufej, poněvadž ti to stejně v ničem nepomůže. Možná by ti prospělo vypadnout? V zahraničí nás, český plevel, zaměstnávají celkem rádi, byť ne zrovna v top zaměstnáních, ale někdo je dělat musí. Znám dokonce lidi, kteří půl roku brigádničí (sběr různého ovoce a vína, úklid na festivalech, ...) a druhou část roku si užívají. Možná je na čase změnit pohled na věc a vzít to do vlastních rukou :P

6 Kytarista Kytarista | Web | 28. dubna 2017 v 5:27 | Reagovat

Jsem příliš cynický se srdečně smát i když píšeš o svém utrpení? Děkuji, pobavil jsem se, ale děkuji i za inspiraci! Myslel jsem, že se mi chuť k psaní vrátí s nějakou velkou událostí, ale tys mi ji vrátila svou božskou nadsázkou a lehkostí, se kterou ses opřela do své vlastní existence. Piš dal, snad tě začnu číst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama