Cože, ty posloucháš nacistické šlágry? Aneb když si do uší pouštíte něco méně běžného

2. října 2016 v 8:02 | Minion |  Hudba
Po dvou hodinách vypínám Evropu2 a moje uši i mozek mi děkují. Hurá, už žádný Centuries od Fall out boy, Dua Lipa, Galantis, Jonas Blue, Twenty one pilots, Sigma, Sigala, Fifth harmony a zase to samé 3x dokola. Jo, poslouchat dnes běžné rádio, to je občas o rozum. Člověk už ani nevnímá rozdíl mezi těmi songy, protože drtivá většina z nich zní natolik podobně, že vlastně posloucháte jeden velký 2016s koncík a občas zaslechnete nějaký ten název interpreta… Který si ovšem stejně musíte dohledat (nejedná-li se o Justina Biebra - ten už je v podvědomí natolik, že si jeho jméno nemusíte zapisovat a hlavně, moderátoři nezapomínají připojovat rádoby originální vtipnohlášky na konto miláčka náctiletých slečen, takže nehrozí, že nebudete vědět, kdo zrovna pěje).

A pak jsou tu druhé extrémy. Songy, o něž se sluchem zajímá jen malé procento lidí. Avšak pozor, dále se dělí - na ty nemainstreamové, které poslouchá obrovské množství nemainstreamových bytostí (paradoxní!) a na ty, co opravdu skoro nikdo nezná, a jsou pro "husté" fajnšmekry. Nebo spíš pro podivná individua. A tyhle poslední se dělí ještě do dalších dvou kast - na ty pocházející od současných interpretů a na ty, jejichž interpreti jsou již dávno pod drnem. Jo a to stále není všechno - musíme se zastavit i u těch pod drnem, protože i ty můžeme rozříznout na další dvě části - a sice na ty, co považujeme za tzv. oldschool, no dalo by se říct i retro-vintage (co já vím, jak to pořádně označit), kdy se ještě dokážeme dopátrat nějakých pořádnějších obrázků hudebníků, infa o jejich životě atd. a na ty, co jsou definitivně vymazáni ze světa. Z internetového světa. Jo, i Gůgl o nich nic neví. A když to neví ani Gůgl tak… tak kdo?!

Jo to je teprve hudba, to je potrava pro uši! To je člověk v rauši a to si připadá výjimečný! Ha, konečně žádný mejnstrým!


Má to však i jednu nevýhodu. Nemůžete se s tím moc chlubit. Pustíte "to" doma na plné koule? Tak to je ještě dobré - budou si klepat na čelo jen rodiče, popřípadě spolubydlící. Ale ti si stejně brzo zvyknou. Ostatně už vědí, že žijí s jakousi hyper divnou persónou. Vlastně už je nemá co překvapit.

Problém je ten, když to ohulíte i ve své mp3 - a nemyslete si, že sluchátka "to" nějak odfiltrují a nikdo okolo "to" neuslyší. To ani náhodou. Nebo když si "to" nastavíte jako vyzvánění na mobil… Nebo si "to" nedejbože budete chtít pustit v práci, aby vám rychleji utíkala… No, poslední zmiňované je opravdu problém - hrozí nejen umlácení ostatními prostor spolusdílejícími (a kvalitní a výjimečnou hudbu neoceňujícími), ale i domluva od vedoucího s doporučením návštěvy psychiatrie.

Anebo na vás rovnou zavolají policii a nařknou vás ze sympatizování s pravicovým radikalismem a adorování kníratého fírera.


Jo, toho posledního se občas trochu obávám. Zvlášť, když si na youtube vyhrabu z množství různých yůtůberovských blbinek pořádné raritky. Raritky, které často mívají jen pár stovek zhlédnutí za 5 let od nahrání, ale jsou mnohem zajímavější než "TlustýPolštářekTV". MNOHEM ZAJÍMAVĚJŠÍ.

A tak jsme se trochu obšírnou cestou dostali hned k úvodní otázečce. Konečně se dočkáte i odpovědi: Ne, neposlouchám nacistické šlágry. Poslouchám německé písničky, které se kdysi linuly ze zlatých ozvučnic ultramoderních a na tu dobu velmi drahých gramofonů. Jo, to byly pecky! Na ty se to dupalo na parketech!
Při jejich poslouchání nepřemýšlím nad tím, co se dělo v rámci politického života. Nezajímá mě to. Je mi fuk, kdo komu šeptal do ouška. Kdo komu mazal med kolem…
Místo toho si představuju, jak to tehdy chodilo u obyčejného lidu. U lidu stejného, jako jsme my. U lidu, který se chtěl bavit, který si chtěl naplno užívat život!

A zároveň při tom rozjímání přemýšlím nad tím, jak složité bylo nahrát píseň, jak omezené prostředky a vymoženosti měli tehdy k dispozici a jak se hudební svět vyvinul - od hudby založené vyloženě na surovém zvuku hudebního nástroje a neupraveném tónu hlasu talentovaného člověka k efektům řízeným počítačem a občasnému vzdychnutí do mikrofonu. (no nebudu zlá, i dnes se najdou tací, co zpívat opravdu umí, jen Evropa2 se mě snaží každý den přesvědčit o opaku :D )
Pojďte si dát spolu se mnou pár německých šlágrů, o jejichž autorech nevím zhola nic. Ale to vlastně vůbec nevadí. Důležité je, že se nám ty vypalovačky dochovaly. A že si je můžeme nastavit i jako budík na nejnovějším Ipohonu :-D (Mimochodem, už jste na něj stáli frontičku? Není nadto se rvát o mobil za desítky tisíc, co? Jsme zhýralci konzumu. Ale jo, beru to, já se zase rvu o jablka v Kaufu. Když stojí 8 Kč kilo. Je to fajn adrenalin. Škoda, že Kauf neotevírá své tržiště taky o půlnoci jako Iphone - mělo by to větší grády.)


Dnéška být gůte tanc! Jááá, iš mít šmak héren tancmusík!

Tři, dva, jedna... páni nahodit obleky, uvázat kravaty, vyleštit lakýrky/dámy načesat vlny, přepudrovat nosíky, nastříkat od hlavy po paty aldehyovým parfémem a jdeme na to!

1.) Mein Liebeslied muss ein Walzer sein


Podlamující se kolena, horko až k zalknutí, dva milenci na parketu pevně svírající jeden druhého a pohybující se v rytmu vášnivého valčíku. Tanec noci! Ještě jedna otočka a druhá. Hudba linoucí se ze zlatavé trouby gramofonu neutuchá. Nebo té lásce přihlíží celý hudební sbor? Zpívá najatý zpěvák nebo sám tanečník své družce? To nechám na vaší představivosti... Jedno je ale jisté, milostnou písní musí být jedině valčík... pro svou gradovanou horlivost i eleganci... pro čas, který poskytuje dvojici k dlouhému zahledění se do očí. Pro tu chvíli, kterou mohou trávit v objetí, aniž by budili jakékoli pohoršení...



2.) Ob blond, ob braun, ich liebe alle Frauen


Že mají páni raději blondýnky? Ale kdeže, všechny dámy jsou k nakousnutí! Obzvlášť, když mají na rtech úsměv ;-) A vesele skotačí - třeba v rytmu téhle legrační písničky!



3.) Komm zurück! (1939)


"Vrať se zpátky! Vrať se! Jsi moje štěstí!"
No která by odolala?! Zvlášť když ten elegán ve fraku klečí v šeru večerních hodin na hlavní třídě a tak upřímně volá... Tedy, pěje...


4.) Mein Papagei frisst keine harten Eier (1928)


Přemýšlela jsem, co k tomuto dodat... No, je to opravdu "ujeťárna" :D Potěší všechny milovníky ptáků... respektive papoušků ;) Ale nekrmte je vařenými vejci... radši.


5.) Ich liebe dich


Tak to snad ani nepotřebuje komentář... Pomalé, krásné, upřímné... Která dáma by nechtěla být jedinou hvězdičkou v mužově srdci? A poslouchat jak ji miluje... Pan zpěvák na vyznání lásky opravdu nešetří, takže... všechny a všichni, co trpíte absencí poslechu slov "Miluji tě", si pojďte dát tenhle šlágr párkrát dokola. Povinně.

6.) Du hast Glück bei den Frauen Bel Ami (1931)


A konečně šarmantní interpretka! Ano, i dámy umí krásně zpívat... Maličko ječáček, ale písničce rozhodně neubírá na milé atmosféře, kterou kolem sebe šíří už s prvními tóny! Bel ami!!


7.) Erst trink mit mir ein bischen Alkohol (20s)


Mírně přitvrdíme a nalijeme si skleničku dobrého, červeného vína. Nebo raději frťana pálenky? Moc to ovšem nepřežeňte, ať si z našeho německého koncertu ještě něco zapamatujete!



8.) Sommer, See und Sonnenschein


Atmosféra prázdnin a my cachtající se na břehu moře a vystavující "sejraté" nohy směrem k slunci. Ó jak nám bylo blaženě! Na další léto si budeme muset zase nějaký ten pátek počkat, ale proč si ho nepřipomenout pěknou písničkou?


9.) Wenn der Mensch verliebt ist


Ano, když je člověk zamilovaný... Tak je svět úplně jiný. Klidně by takový růžový "brejlista" psal i ty vášnivé dopisy - celou noc. Teda vlastně, dnes už spíše zprávy na Facebooku. I když, najdou se i opravdoví fajnšmekři, co to řeší po staro-novu - přes klasický e-mail.

Moment, posílají se vlastně ještě zamilované vzkazy bez smajlíků a děsně roztomilých, srdíčky hýřících kočiček Pusheen, avšak zato s vnitřní hloubkou, s osobitou myšlenkou?

Protentokrát zůstávám v roli pesimisty... Jo, za 60 let si jen těžko vzpomeneme na lásky mládí! Truhličku s dopisy, jako měly naše babičky, bude mít málokdo. Akorát děláme historikům každodennosti těžší práci, styďme se! :-)

10.) Heimat deine Sterne (1941)


A na úplný závěr něco mnohem, mnohem známějšího. A krapet po vlasti volajícího.



Stejnou písen nazpívaly také "naše" sestry Allanovy, co myslíte, která verze je lepší? Já mám jasno! :-)




Zalíbil se vám některý z opravdu "alte" songů? Máte tip na jiný, zajímavější? Co na ně říkáte celkově? Příčí se vám německé písničky? Těším se na případné komentáře! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 2. října 2016 v 8:20 | Reagovat

Přiznám se, že německý šlágry zrovna nemusím, nemám ráda němčinu, ale ty ostatní z té doby miluju a pouštím si i krásný 50 a 60léta. No teď zrovna ujíždím na tomhle - https://www.youtube.com/watch?v=v--F2vvVE4g :D

2 retrofeeling retrofeeling | Web | 2. října 2016 v 11:03 | Reagovat

[1]: Jooo, Inka! Ta to uměla! Úžasná! Taková naše československá slunečnice :-)

A 50s i 60s též oblibuji, každá epocha přinesla v hudbě něco nového, něco, proč si ji i po letech rádi zapneme :-)

3 Milan Milan | E-mail | Web | 2. října 2016 v 16:53 | Reagovat

Tak to je underground s velkým u :) Je to fascinující, když si člověk představí, jakou dobu tyto nahrávky pamatují. :-)

4 Romana Romana | Web | 3. října 2016 v 17:09 | Reagovat

Paráda, krásnej džezík, klasika, miluju tyhle léta, kdy muzikanti vstávali, aby ukázali, jak hrají. A vše bylo tak muzikální...

5 Eliss Eliss | Web | 16. října 2016 v 7:23 | Reagovat

Evropu 2 vůbec neposlouchám, jinak tvůj výběr hudby je velice zajímavý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama