Říjen 2016

Můj bododeníček 3: Jak jsem se topila v modrých očích

22. října 2016 v 8:22 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Milý deníčku… Tedy spíše: Milý bodový deníčku,

jak já se těšila, až do tebe zase něco zapamatování hodného i nehodného zapíšu. Dočkala jsem se. Už do tvých bílých stran tepu ty svoje životní specialitky… A jo, dnes to bude opět výživné psaní… Mám totiž v rukávu jednu ultra hyper novinku: JSEM NEZAMĚSTNANÁ.

Je to novinka stará už víc než čtyři týdny. Přesně tak, víc než měsíc číhám každý den u všech možných pracovních portálů, rvu se s davem jiných potencionálních pracantů a kopu do stolu v rozčilení nad tím, jak žalostně málo chodí odpovědí zpět.

Měla bych trochu zklidnit hormon, protože ta noha je už úplně modrá… Ne moje, ta stolu. Budu ho muset začít trochu šetřit. Anebo si vyměnit ponožky, tyhle od Vietnamců nějak moc barví. Chudák stůl, chudáci ponožky, chudáci nohy (všechny a všech).

Teď zrovna nekopu. Teď píšu - vám. Zakopu si zase večer, až se rozzlobím, že je dalších 24 hodin mého života v trapu.
No, ale nyní už opravdu k tomu, co se za poslední dny zase semlelo. Určitě z toho mého natahování dostáváte také chuť si zakopat. Hlavně pozor na ponožky, na mrchy barvivý. Kdo to má z toho nábytku "furt mejt", že jo?!

Že radši kopání do mičudy? To ale není ono, pro tu se musí chodit, když nemáte rozzuřeného protihráče-přihrávače. Kdežto stůl, ten drží, schválně - zkuste to! Teda, jen dřevěný, do plastu nekopejte. Budete bez stolu a to je teprve popudu ke kopání. Ještě mi nakonec nakopete za hloupé nápady - až vám z domu zbude jen suť.

A co mě pořád zdržujete?! Už mě nechte vyprávět, jsem do toho celá hrrr! Takže šup nohy nahoru, do ruky pořádný long drink s brčkem a za hlasitého sosání povinné řehtání u mých zážitků. Ale brečet můžete taky - se mnou.
Pro dnešek si to rozdělíme do několika menších částí :-)


ČÁST PRVNÍ: Jak jsem se topila na svém druhém pohovoru

1.) "Haló, slečna Retrofeelingová? Tady inženýr Banánek z firmy "chřřřř chřřřř chřřř", posílala jste mi životopis, moc mne zaujal, ale přesto bych se Vás chtěl ještě na něco zeptat. Proč chcete pracovat pro nás a co si představujete jako náplň práce na nabízené pozici?"

2.) A do kopru.

3.) Budu muset zavolat vodafoňákům. Ten vypadávající signál je na palici. Respektive na rozvázání smlouvy.

4.) Moment, ten chlap čeká na odpověď.

5.) Ehm… honem si to shrň: Poslala jsi milion životopisů a zpět ti volá… nějakej Banánek! Název firmy jsi kvůli špatnému signálu neslyšela…

6.) Cože on se ptá, co si představuju jako náplň nabízené pozice?!

7.) Jak to mám sakra vědět, když nevím ani název firmy!!!

8.) Ty koláče nějak kynou a kynou. V podpaží.

9.) Ehm asi tam budu dělat… Noo… Eeee… Uuuu… Budu tam pracovat na počítači!

10.) Tak tobě bych to, holčičko, hned típla. I naprostý idiot by vymyslel lepší odpověď.

11.) Ticho.

12.) Už se probral.

13.) "Noo, to teda budete. To totiž většinou administrátoři dělají, víte?"

14.) "Vím." (kuňk)

15.) "Zaujaly mne tady různé údaje ve Vašem CV. Mohla byste se dostavit ve středu na pohovor?"

16.) On to netípnul.

17.) Ten blázen zve slečnu idiotovou na pohovor.

18.) Určitě mne u toho bude točit a pak to pověsí na yůtjůb.

19.) "MOHLA! Určitě by to pro mne nebyl problém!"

20.) To víš, že je to problém. Budu muset zase vstávat ve 4 ráno, jet 6 hodin busem, 3 hodiny čekat v nákupáku, jíst studenou sekanou z krabičky, zachraňovat svou vizáž, která během těch promrhaných hodin zvadne…

21.) On mě zve na pohovor! Juchůů! Vlastně se mileráda obětuju!

22.) Rýsuje se práce!

23.) Budou prachy!

24.) Budu moct v tom nákupáku taky utrácet!


25.) Moment? Co na sebe?!

26.) Minule pouzdrovka ke kolenům, sokyně v mini a další v úboru na venčení psa.

27.) Ta druhá měla recht. Proč se kvůli nim strojit.

28.) Kroutím se před zrcadlem. V mém úboru na venčení psa se moc necítím.

29.) Víš co? Jdi za Indiánku.

30.) Modrá bunda s třásněmi? Proč ne, na pohovor jako dělaná. Motorkářská Indiánka, no kovbojka hadr!

31.) Ještě připravit kabelku. Termoska, deštník, peněženka…

32.) Cože, ona nebude sekaná do krabičky?!

33.) Mám si něco koupit.

34.) To není fér. Mamka se mě, v mých 24 letech, rozhodla odstřihnout. Zrovna teď, když potřebuju krabičkový oběd...

35.) Sakra. Počítala jsem s mamahotelem minimálně do doby než ten job fakt dostanu.

36.) Co budeme jíst? Co budeme pít? Necháme to na Tescu!

37.) Budíček! Jsou 4 hodiny ráno a pokojem se po mém 3 x 60 minutovém spánku line Elvis Presley.

38.) Elvisi, drž… pytel!

39.) Elvis už ho drží. Je ticho. (křečka okusujícího klec nekomentuju, to už je standard)

40.) Radši bych taky kousala klec, než jela na pohovor.

41.) No dobře, už se strojím, už se krmím, už si čistím zuby, už se zase rutinně maluju.

42.) …už stojím na zastávce. Už si vezu pozadí. Už zase spím na chudákovi spolusedícím.

43.) Už i přestupuju.

44.) Aaaa, z autobusu, kterým jsem měla odjet, vystupuje moje nej kamarádka.

45.) Nechala jsem ho ujet.

46.) Kvůli jedné minutě, dvěma prohozeným větám a pozdravu.

47.) "Jé, co tady děláš? Já jedu na pohovor. Tak ahoj"

48.) Krátký, rychlý, stručný.

49.) Ale jak to sakra člověku zvedne náladu!!!!

50.) Nastupuju do dalšího autobusu a jedu směr Hradec Králové.

51.) Stojím v Hradci.

52.) Kroužím kolem zaparkovaného MHD.

53.) Jsem přilepená na jeho skle a koukám dovnitř.

54.) Kolemjdoucí si asi myslí, že jsem úplný retard.

55.) Ale já prostě musím vidět strojek na orážení lístků. :D (kvůli špatné zk. z mé tajemné a dávné minulosti spojené s 5 minutovým cestováním MHD HK)

56.) To je tak, když v HK nemají moderní žlutou klasiku. Místo ní používají pořádná retro "orážedla" lístků.

57.) Já mám retro moc ráda! Však víte. Ale nemám ráda, když nevím, jak se ta dotyčná věc používá.

58.) Mise nesplněna, strojek neviděn. V tom MHD sakra není snad žádný!!

59.) Kupuji lístky a smutně koukám na vytištěná čísla.

60.) Při nejhorším to dám orazit řidičovi.

61.) Tlemím se na celou zastávku při představě, jak ten lístek strkám mezi zuby šoférovi. A užívám si moment zakousnutí. Do jízdenky.


62.) Návod na použití.

63.) Koho by to bylo napadlo, že je na jízdence?!

64.) Asi těch dementů, jako jsem já, jezdí v hradeckém MHD více, než je zdrávo.

64.) A asi řidiče to kousání lístků přestalo bavit.

65.) Jedu MHD. Já to zvládla! Já nastoupila! Já tu jízdenku fakt orazila!

66.) Jsem na místě. U nákupáku. Jak jinak.

67.) Proč všichni mí potencionální zaměstnavatelé sídlí vedle největších nákupců?!

68.) Stepuju v Tescu. Beru do ruky každý pytlík čipsů a studuju složení. Mám ještě 2 hoďky do pohovoru.

69.) Nevýhoda nákupáků = otevírají v 9. Když jste tam v 7, musíte se spokojit fakt jen s tím Tescem a studováním složení čipsů.

70.) Čipsy jsou hnus. Fuj. Nežerte to!

71.) 2 hodiny za mnou. Jde se na pohovor.

72.) Hledám to. Mise obtížnější než najít složení na čipsech... A, najito! Je to v šeredným paneláku.

73.) Je to šeredná kancelář v šeredným paneláku.

74.) Je to šeredná kancelář v šeredným paneláku. Ale s krásným šéfem.

75.) S krásným šéfem s krásným očima. Topím se v jejich vltavské modři.

76.) Teda spíš mořské, Vltava je modrá leda tak v podání Smetany. Realita pokulhává.

77.) Vypadá jako Sandokan. Sandokan s pomněnkama.


78.) No tak jeden bonus bychom měli. Jaké jsou ty další?

79.) Cože?! Spravovat 16 e-shopů? Jsou s judo oblečením, žíněnkami a s mačetami?!

80.) Cože? Za 10 litrů měsíčně hrubýho?

81.) Hochu, jseš krásnej Sandokan, ale na šestnáctku a desítku mě neutáhneš. První sniž nebo druhý zvyš.

82.) Ani na šestnáctku nikde jinde. Beztak je to průměr :D :D To i u Vietnamce naproti bych pochodila líp :D

83.) Beru své ladné nožky na ramena a s přikývnutím, že se ještě domluvíme, zdrhám zpět do nákupáku.

84.) V nákupáku si kupuju červenou misku za dvacku. Na tu ještě mám.

85.) Jedu domů. Mise "ulov práci" opět neúspěšná.

86.) Nálada mírně zvýšena: řidič mi chce dát studentskou slevu.

87.) Nevypadám staře! Huráááá! Aspoň jedno pozitivum dne! :D

ČÁST DRUHÁ: Jak jsem se málem utopila podruhé


1.) Sedím frustrovaně doma.

2.) Hlídám nabídky.

3.) Hlídám e-maily.

4.) Čekám odpověď na projekt, který jsem několik dnů vypracovávala v rámci ucházení se o pozici mých snů.

5.) Ta odpověď měla přijít do 3 dnů.

6.) Je to týden. Žádná nepřišla.

7.) Urguji. Zpět došel mail, že vyhodnocují všechny došlé projekty.

8.) Super. To se mi vážně ulevilo. Je nás sto nebo tisíc?

9.) Dva týdny od odevzdání. Odpověď žádná.

10.) Urguji podruhé. Zpět mi došel e-mail s potvrzením, že na mě fakt nezapomněli a ať si ještě počkám, do neděle se ozvou.

11.) Tři týdny. Ticho. Odpověď žádná.

12.) Urguji potřetí. Zpět dorazil e-mail s ujištěním, že se mi během týdne ozvou.

13.) Za dalších X-dní došel e-mail.

14.) ONI MĚ VZALI!

15.) Nevzali tě holka. Vzali "o fous" lepšího.

16.) Brečím.

17.) Tentokrát se netopím v modrých očích krásnýho šéfa.

18.) Tentokrát se topím ve vlastních slzách a po stole házím posmrkaný kapesníky. LEJDY RETRO DOBYTEK.

19.) Teda slečno Retrofeelingová, vy jste měkota.

20.) Bééé, fňuk, smrk.

21.) Jsem měkota. I békota.

22.) Příště budu chytřejší.

23.) Nechám si narůst pořádný fous.

24.) Už nikdo nebude o fous lepší!


ČÁST TŘETÍ: Jak jsem se netopila, ale málem si ukroutila hlavu


1.) Hele, nabídka místa archiváře!

2.) Požadavky: Bc. vzdělání v historickém směru, praxe není podmínkou…

3.) Heuréka! Dokonce mám i Mgr.!

4.) Moment, kde je chyba?

5.) Aha.

6.) Tabulkovej plat.

7.) Konec šopování, začátek živoření.

8.) To neva. Budu obklopená starými archiváliemi!

9.) Fáze konejšení.

10.) Fáze hrůzy.

11.) Fáze smíření se.

12.) Tohle jsi studovala, je povinností tam napsat.

13.) Píšu mail, skenuju diplom.

14.) Čekám na odpověď.

15.) Čekám týden. Nic. Urguji a prosím o odpověď.

16.) Čekám druhý týden. Nic.

17.) Čekám třetí týden. Nic.

18.) Už ani nečekám.

19.) Ha! NEČEKANÁ ODPOVĚĎ!

20.) Ha! NEČEKANÝ OBSAH odpovědi!

21.) Nebereme tě, holčičko. Strč si ten oskenovanej cár do svýho virtuálního koše na ploše.

22.) Oukej, provedeno. (Ještě, že ne jinam… to by mohlo i bolet.)

23.) Je fuk, že jsme chtěli Bc. absolventa historického oboru.

24.) Ty jsi Mgr., ale studovala jsi trochu jiný historický obor, než zrovna chceme.

25.) Pointa? Nestudujte historii. Nevezmou vás ani na uklízečku v muzeu. Máte přeci trochu jiný historický obor.

26.) Je dovoleno rozkopat stoly i na mé drahé univerzitě?!

27.) Dobře, zůstanu u kopání do toho svého :D Radši… A u kroucení hlavou. To snad nemůže být ani pravda! A já husa se chtěla kvůli tomu místu vzdát i šopování!



ČÁST ČTVRTÁ: Jak se topím všeobecně. A kroutím hlavou. A rekapituluju.


1.) Sedím doma.

2.) Už měsíc a něco.

3.) Dělám copywritera za pár šupů.

4.) Denně projíždím stovky pracovních nabídek.

5.) A odpovídám.

6.) A nikdo mi neodpovídá.

7.) Nemám napsat na Seznam.cz, jestli mi nepřestali doručovat?

8.) Vlastně nemám… Nabídky od Jobs.cz s pozicemi uklízeček chodí non-stop.

9.) Já vím. Mám jít s tím svým diplomem vytírat podlahu.

10.) Začínám rezignovat. To není dobrý.

11.) Ale stále ještě nefňukám. Stále ještě vlastním trochu toho odhodlání.

12.) Vůle bojovat a jít dál - tak se tomu myslím říká v těch psycho-motivačních článcích. Ehm, žvástech. Žvástech pro ty nuly na dně.

13.) Beztak je píše taky nějakej copywriter.

14.) Taky nějakej ne zrovna zaměstnanej chudák.

15.) Taky má dvacku za stránku ve Wordu?

16.) Slečno Retrofeelingová, přestaňte rejpat laskavě, jo?

17.) Jo.

18.) Končím.

19.) Ne, ještě si nejdu hodit mašlí.

20.) To si nechám až na Vánoce - 3D ozdobička retro lejdy na našem 10 metrovém smrku. Mezi ledkama. S mašlí pod krkem. A s blikajícím sobím spřežením pod sebou.

21.) Ha ha ha, miluju svůj blbej humor :D :D :D

22.) Jsem taková sketa, že bych nikdy nevylezla ani na první větev…

23.) Tím vám chci říct, abyste mi házení mašlí v komentářích nerozmlouvali.

24.) A už opravdu končím.

25.) S psaním tohohle článku.

26.) A jdu zase copywriterovat o granulích pro psy. Za dvacku.

27.) A taky se jdu psychicky připravovat na svou kariéru…

28.) Tu kterou mi každý den naznačuje Jobs.cz…



Milí čtenáři a stalkeři, kteří se s rozkoší ukájíte nad hledáním zjevně neexistující pracovní pozice vhodné pro slečnu Retrofeelingovou, vzkazuji vám jediné: Až uvidíte s tím smetákem retro lejdy, prosím, nefoťte ji a nedávejte ji na sociální stránky.

Když už se vzdala svého pracovního snu, tak outfitu teda ne! Nakonec… Ty retro šaty by k tomu smetáku i šly… Hlavně ne červený KaufMundůr! Bojím bojím!

P.S.: Pokračování příště. Tahle story je totiž, zdá se, neverending.

Už to na mě leze aneb Začíná období šílenství. Vánočního šílenství

17. října 2016 v 12:20 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Na zem padají první listy stromů, dýně jsem teprve před týdnem doválela ze zahrádky a s kbelíkem v ruce se vrhla na zuřivé sbírání vlašáků. Krůpěje potu na čele zcela vypovídaly o mé snaze posbírat těch malých tvrďochů co nejvíce, protože i když jsem na nich zlomila už dva loupáčky, kolům našeho tunového Forda prostě nedokážou odolat. A znáte to - musíte být rychlejší než maminka vracející se z práce. Zvlášť, když se těm ořechům snaží tak vyhnout, až je "namele" úplně všechny.

Včera jsem v rámci pasování se do zahrádkáře roku vyrazila do našeho "sadu" s trháčkem na jablka a sousedům převáděla, jak se češe jabloň. Jelikož kupa jablek skončila na zemi, pár na mé hlavě, jedno v mé holínce a v trháčku jsem měla jen hromadu listí, občas ulomenou větev, obávám se, že už někde visím na youtube.com a brzy se objevím sdílená u všech svých přátel na Facebooku. No co, vždycky jsem chtěla být slavnou!


Jablka jsem úspěšně dotrhala a vyrazila na houby, kde jsem našla po dvou hodinách usilovného hledání opravdu houby. Prázdný košík jsem po zpáteční cestě narvala pod mikinu, aby zvědavá sousedka neměla radost z toho, že si nesu "to" houby. Teď se ovšem trochu bojím klepů, 30 cm vystouplé břicho dopředu vypadalo maličko podezřele… Možná jsem přeci jenom měla přiznat, že jsem nic nenašla…

No a nyní k jádru. Ne k vlašskému, na loupání ořechů máme přece tunového Forda (a taky křečka, ale ten není moc rentabilní, páč z nějakého záhadného důvodu vždycky zbude jen skořápka), ale k jádru věci. Vždyť víte, mé rozjezdy jsou poněkud pomalé…

…ale v jedné věci celkem rychlé. Jo, jak zavoní vzduchem skořice, je to jasné. BUDOU VÁNOCE!!!
(A to mi teprve před pár týdny konečně zajely do archivu blogové články z předchozích Vánoc. Měla bych fakt psát víc. Tohle pod mikinu neschovám.)

Ano, budou Vánoce. Také vidíte před očima pomalu se vznášející vločky, blikající světýlka, mihotající se plamínky svíček, tácy s cukrovím, rozesmáté lidi, šťastné děti?

Hmm, já naprosto zřetelně. Úplně to vidím a cítím. Jen škoda, že sníh si musíme vyrobit z vaty, protože při našem štěstí napadne zase v dubnu, světýlka nám bouchnou v ruce (jo, loni jsem takto zlikvidovala dvoje a fakt je prekérka, když vám vidličky z koncovky zůstanou uhořelé v zásuvce!), za tácy s cukrovím stojí desítky hodin v kuchyni a nehorázný bordel na lince i všude okolo, lidi se smějí jen na obrazovce a v reklamních kampaních a děti… Na ty se najde čas až pod tím stromkem. Do té doby ať sedí s ovladačem v ruce a představují si, jaké to je sáňkovat.


Ale to nevadí, stejně se na ty svátky těším. I když každý rok říkám, že už na to příště "prdím".


Aktuální téma číslo jedna je… inspirace na dárky. Jo, to je každoroční boj. Nechat je na poslední chvíli? To jsem kdysi zkusila a vypadalo to, že budu muset koupit pytlíky do odpaďáku nebo toaleťák, abych vůbec měla do čeho ty zoufalé dárky zabalit. Víte, pár dny před Vánoci se stojí fronty i na obyčejný balicí papír. Zvlášť v maloměstech. Ještě, že mě tenkrát zachránila jedna zapadlá vietnamská prodejna, kde jsem ukořistila dárkový papír se zmutovaným Santou. Vážně mi bylo jedno, že má mrtvolný výraz v tváři a nedotisknutou levou nohu. Však je pravá důležitější.

Takže, Kaufland má vlastně pravdu. Jeho vánoční kampaň zahájená v srpnu je vskutku geniální. I když při pohledu na Santu a láhev svařáku v 30°C vedru jsem trochu pochybovala o rozumu vedoucího markeťáka, který tohle odsouhlasil. Ne ne, on moc dobře věděl, proč začít v srpnu. Ale já bych mu poradila něco ještě chytřejšího - já bych ty Vánoce měla v nabídce radši non-stop. Víte co, mine Štědrý den a už se zase chytáme za hlavu, co pod ten strom za rok navalíme…


No, konec rozjímání. Dáme si radši něco pro rozjezd. Něco vánočního a taky už krapet retro! A ten Helouvín, ten asi rovnou přeskočíme.


A jak jste na tom vy? Už taky pociťujete přítomnost vánočního ducha? Už věšíte jmelíčko? Máte zabalené dárky? Pečete? Smějící se Nebo na vás leze zatím maximálně tak chřipka?

Cože, ty posloucháš nacistické šlágry? Aneb když si do uší pouštíte něco méně běžného

2. října 2016 v 8:02 | Minion |  Hudba
Po dvou hodinách vypínám Evropu2 a moje uši i mozek mi děkují. Hurá, už žádný Centuries od Fall out boy, Dua Lipa, Galantis, Jonas Blue, Twenty one pilots, Sigma, Sigala, Fifth harmony a zase to samé 3x dokola. Jo, poslouchat dnes běžné rádio, to je občas o rozum. Člověk už ani nevnímá rozdíl mezi těmi songy, protože drtivá většina z nich zní natolik podobně, že vlastně posloucháte jeden velký 2016s koncík a občas zaslechnete nějaký ten název interpreta… Který si ovšem stejně musíte dohledat (nejedná-li se o Justina Biebra - ten už je v podvědomí natolik, že si jeho jméno nemusíte zapisovat a hlavně, moderátoři nezapomínají připojovat rádoby originální vtipnohlášky na konto miláčka náctiletých slečen, takže nehrozí, že nebudete vědět, kdo zrovna pěje).

A pak jsou tu druhé extrémy. Songy, o něž se sluchem zajímá jen malé procento lidí. Avšak pozor, dále se dělí - na ty nemainstreamové, které poslouchá obrovské množství nemainstreamových bytostí (paradoxní!) a na ty, co opravdu skoro nikdo nezná, a jsou pro "husté" fajnšmekry. Nebo spíš pro podivná individua. A tyhle poslední se dělí ještě do dalších dvou kast - na ty pocházející od současných interpretů a na ty, jejichž interpreti jsou již dávno pod drnem. Jo a to stále není všechno - musíme se zastavit i u těch pod drnem, protože i ty můžeme rozříznout na další dvě části - a sice na ty, co považujeme za tzv. oldschool, no dalo by se říct i retro-vintage (co já vím, jak to pořádně označit), kdy se ještě dokážeme dopátrat nějakých pořádnějších obrázků hudebníků, infa o jejich životě atd. a na ty, co jsou definitivně vymazáni ze světa. Z internetového světa. Jo, i Gůgl o nich nic neví. A když to neví ani Gůgl tak… tak kdo?!

Jo to je teprve hudba, to je potrava pro uši! To je člověk v rauši a to si připadá výjimečný! Ha, konečně žádný mejnstrým!


Má to však i jednu nevýhodu. Nemůžete se s tím moc chlubit. Pustíte "to" doma na plné koule? Tak to je ještě dobré - budou si klepat na čelo jen rodiče, popřípadě spolubydlící. Ale ti si stejně brzo zvyknou. Ostatně už vědí, že žijí s jakousi hyper divnou persónou. Vlastně už je nemá co překvapit.

Problém je ten, když to ohulíte i ve své mp3 - a nemyslete si, že sluchátka "to" nějak odfiltrují a nikdo okolo "to" neuslyší. To ani náhodou. Nebo když si "to" nastavíte jako vyzvánění na mobil… Nebo si "to" nedejbože budete chtít pustit v práci, aby vám rychleji utíkala… No, poslední zmiňované je opravdu problém - hrozí nejen umlácení ostatními prostor spolusdílejícími (a kvalitní a výjimečnou hudbu neoceňujícími), ale i domluva od vedoucího s doporučením návštěvy psychiatrie.

Anebo na vás rovnou zavolají policii a nařknou vás ze sympatizování s pravicovým radikalismem a adorování kníratého fírera.


Jo, toho posledního se občas trochu obávám. Zvlášť, když si na youtube vyhrabu z množství různých yůtůberovských blbinek pořádné raritky. Raritky, které často mívají jen pár stovek zhlédnutí za 5 let od nahrání, ale jsou mnohem zajímavější než "TlustýPolštářekTV". MNOHEM ZAJÍMAVĚJŠÍ.

A tak jsme se trochu obšírnou cestou dostali hned k úvodní otázečce. Konečně se dočkáte i odpovědi: Ne, neposlouchám nacistické šlágry. Poslouchám německé písničky, které se kdysi linuly ze zlatých ozvučnic ultramoderních a na tu dobu velmi drahých gramofonů. Jo, to byly pecky! Na ty se to dupalo na parketech!
Při jejich poslouchání nepřemýšlím nad tím, co se dělo v rámci politického života. Nezajímá mě to. Je mi fuk, kdo komu šeptal do ouška. Kdo komu mazal med kolem…
Místo toho si představuju, jak to tehdy chodilo u obyčejného lidu. U lidu stejného, jako jsme my. U lidu, který se chtěl bavit, který si chtěl naplno užívat život!

A zároveň při tom rozjímání přemýšlím nad tím, jak složité bylo nahrát píseň, jak omezené prostředky a vymoženosti měli tehdy k dispozici a jak se hudební svět vyvinul - od hudby založené vyloženě na surovém zvuku hudebního nástroje a neupraveném tónu hlasu talentovaného člověka k efektům řízeným počítačem a občasnému vzdychnutí do mikrofonu. (no nebudu zlá, i dnes se najdou tací, co zpívat opravdu umí, jen Evropa2 se mě snaží každý den přesvědčit o opaku :D )
Pojďte si dát spolu se mnou pár německých šlágrů, o jejichž autorech nevím zhola nic. Ale to vlastně vůbec nevadí. Důležité je, že se nám ty vypalovačky dochovaly. A že si je můžeme nastavit i jako budík na nejnovějším Ipohonu :-D (Mimochodem, už jste na něj stáli frontičku? Není nadto se rvát o mobil za desítky tisíc, co? Jsme zhýralci konzumu. Ale jo, beru to, já se zase rvu o jablka v Kaufu. Když stojí 8 Kč kilo. Je to fajn adrenalin. Škoda, že Kauf neotevírá své tržiště taky o půlnoci jako Iphone - mělo by to větší grády.)


Dnéška být gůte tanc! Jááá, iš mít šmak héren tancmusík!

Tři, dva, jedna... páni nahodit obleky, uvázat kravaty, vyleštit lakýrky/dámy načesat vlny, přepudrovat nosíky, nastříkat od hlavy po paty aldehyovým parfémem a jdeme na to!

1.) Mein Liebeslied muss ein Walzer sein


Podlamující se kolena, horko až k zalknutí, dva milenci na parketu pevně svírající jeden druhého a pohybující se v rytmu vášnivého valčíku. Tanec noci! Ještě jedna otočka a druhá. Hudba linoucí se ze zlatavé trouby gramofonu neutuchá. Nebo té lásce přihlíží celý hudební sbor? Zpívá najatý zpěvák nebo sám tanečník své družce? To nechám na vaší představivosti... Jedno je ale jisté, milostnou písní musí být jedině valčík... pro svou gradovanou horlivost i eleganci... pro čas, který poskytuje dvojici k dlouhému zahledění se do očí. Pro tu chvíli, kterou mohou trávit v objetí, aniž by budili jakékoli pohoršení...



2.) Ob blond, ob braun, ich liebe alle Frauen


Že mají páni raději blondýnky? Ale kdeže, všechny dámy jsou k nakousnutí! Obzvlášť, když mají na rtech úsměv ;-) A vesele skotačí - třeba v rytmu téhle legrační písničky!



3.) Komm zurück! (1939)


"Vrať se zpátky! Vrať se! Jsi moje štěstí!"
No která by odolala?! Zvlášť když ten elegán ve fraku klečí v šeru večerních hodin na hlavní třídě a tak upřímně volá... Tedy, pěje...


4.) Mein Papagei frisst keine harten Eier (1928)


Přemýšlela jsem, co k tomuto dodat... No, je to opravdu "ujeťárna" :D Potěší všechny milovníky ptáků... respektive papoušků ;) Ale nekrmte je vařenými vejci... radši.


5.) Ich liebe dich


Tak to snad ani nepotřebuje komentář... Pomalé, krásné, upřímné... Která dáma by nechtěla být jedinou hvězdičkou v mužově srdci? A poslouchat jak ji miluje... Pan zpěvák na vyznání lásky opravdu nešetří, takže... všechny a všichni, co trpíte absencí poslechu slov "Miluji tě", si pojďte dát tenhle šlágr párkrát dokola. Povinně.

6.) Du hast Glück bei den Frauen Bel Ami (1931)


A konečně šarmantní interpretka! Ano, i dámy umí krásně zpívat... Maličko ječáček, ale písničce rozhodně neubírá na milé atmosféře, kterou kolem sebe šíří už s prvními tóny! Bel ami!!


7.) Erst trink mit mir ein bischen Alkohol (20s)


Mírně přitvrdíme a nalijeme si skleničku dobrého, červeného vína. Nebo raději frťana pálenky? Moc to ovšem nepřežeňte, ať si z našeho německého koncertu ještě něco zapamatujete!



8.) Sommer, See und Sonnenschein


Atmosféra prázdnin a my cachtající se na břehu moře a vystavující "sejraté" nohy směrem k slunci. Ó jak nám bylo blaženě! Na další léto si budeme muset zase nějaký ten pátek počkat, ale proč si ho nepřipomenout pěknou písničkou?


9.) Wenn der Mensch verliebt ist


Ano, když je člověk zamilovaný... Tak je svět úplně jiný. Klidně by takový růžový "brejlista" psal i ty vášnivé dopisy - celou noc. Teda vlastně, dnes už spíše zprávy na Facebooku. I když, najdou se i opravdoví fajnšmekři, co to řeší po staro-novu - přes klasický e-mail.

Moment, posílají se vlastně ještě zamilované vzkazy bez smajlíků a děsně roztomilých, srdíčky hýřících kočiček Pusheen, avšak zato s vnitřní hloubkou, s osobitou myšlenkou?

Protentokrát zůstávám v roli pesimisty... Jo, za 60 let si jen těžko vzpomeneme na lásky mládí! Truhličku s dopisy, jako měly naše babičky, bude mít málokdo. Akorát děláme historikům každodennosti těžší práci, styďme se! :-)

10.) Heimat deine Sterne (1941)


A na úplný závěr něco mnohem, mnohem známějšího. A krapet po vlasti volajícího.



Stejnou písen nazpívaly také "naše" sestry Allanovy, co myslíte, která verze je lepší? Já mám jasno! :-)




Zalíbil se vám některý z opravdu "alte" songů? Máte tip na jiný, zajímavější? Co na ně říkáte celkově? Příčí se vám německé písničky? Těším se na případné komentáře! :-)