Můj bododeníček 2: Jak jsem si poprvé pohovořila na prvním pohovoru

23. září 2016 v 12:12 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Týden minul týden a já opět sedím u svého Igora s klávesnicí a ťukám do téměř naskrz propsaných tlačítek. Nevadí, písmenka už vidět stejně nepotřebuju, a dokud klávesy píšou, tak je vše ok. A ony píšou stále dobře a obzvlášť skvěle jim jde zapisování mých životních patálií.

Kdeže jsme to posledně skončili? Ach, už vím! U mé deprese z hledání pracovního uplatnění… Jelikož jsem tento můj aktuální problém stále nevyřešila, zůstaneme u něj. Jo, jdeme si pořádně zrekápnout zážitky za uběhlých X dní…

LIDI, JÁ MAKÁM!

Tak tohle jsem si přesně přála sem napsat, ale jelikož mne učili nelhat pod trestem zdřevěnění jazyka a vyrašení půlmetrového rypá(č)ku, musím vás zklamat (potěšit? Vy škodolibci!) realitou. Jsem stále ekonomická přítěž rodiny.

Ale je tu jedno velké ALE. Ale v podobě prvního absolvovaného pohovoru. Už dost vyzrazování, jdeme na mé deníkové bodozápisky!


1.) Pondělí ráno. Vytahané tepláky, vykypěná ovesná kaše, olepené ruce, ještě víc olepená klávesnice, vyteklý čaj na stole, výraz sekuriťáka po nonstop směně…

2.) To všechno je úplně normální. Jen jediná věc mě štve. Prázdné konto na poli přijatých mailů a značné přesycení na poli odeslaných.

3.) Moje CV už má půlka Prahy.

4.) Jsem slavná, každý zná moji půvabnou tvář!

5.) Kdyby tak viděli realitu…

6.) Díky bohu, že ji nevidí.

7.) Úprk od zrcadla. I Lord Voldemort je na tom líp… A to nemá nos!

8.) Já mám nos. Ale nemám sakra práci!!! Tak k čemu mi je nos?!

9.) Proč se zlobím na nos?!

10.) Můj nos je fajn, nechme ho žít. A smrkat. A volně dýchat.

11.) Telefonát žádný. Mobil mlčí. Já mlčím. Igor mlčí.

12.) Paní Spanžbobová se tlemí. A blbě kecá. Proč nemlčí?!


13.) Ha, email, od Jobs.cz! Nové nabídky práce! Šup na ně!

14.) Konečně i mezi uklízečkami jedno zajímavější místo. Honem předběhnout ostatní a šup tam s CV a motivačním dopisem.

15.) Večer. Frustrovaně usínám. Nic se nemá přehánět. Ani snaha najít si pracovní uplatnění.

16.) Úterý ráno. E-MAAAAIL!

17.) Hurááá!

18.) V pátek jedu na pohovor!

19.) COŽEEE? Tak to nechceš…

20.) Vlastně, co to plácám, to chceš!

21.) To nechceš. Nemám co na sebe.

22.) Gůglím. Co na sebe na pohovor? Sukně, blůzka… Klik na "Co čekat na pohovoru?".

23.) COŽEEE? Ono se nestačí usmívat a nesmrdět potem?

24.) Vystřízlivění. Ono se bude i zkoušet. O jo joj. Paní Spanžbobová, jak tohle dopadne?

25.) Telefon. Volají další! Volají! Chtějí mě!

26.) Omyl, nechtějí mě. Chtějí nejdřív vypracovat úkol. A pak možná si mě milostivě pozvou…

27.) Sem s úkolem!

28.) Pryč s ním… To je pořádný úkol! 12 otázek, vypracovat ukázkový projekt, vytvořit popisky k 16 produktům, test… A deadline do neděle!

29.) Těžce přepočítávám. V pátek na pohovor, v sobotu na jarmark a v neděli deadline.

30.) To nezvládnu.

31.) To zvláááádnu, klíííd povídám.

32.) Pracuju na tom. Jdu spát ve 3 ráno. Půlka za mnou.

33.) Chystání na pohovor. Můj první pohovor. Jaký asi bude?

34.) Tranz etapa. Představuji si všechny možné i nemožné trapasy, co mne potkají. A blbě se u toho směju.

35.) Růžová košile, tužková sukně s barokním vzorem, výrazný náhrdelník z perel a saténové stuhy… A kabelka, co nejde dopnout.

36.) Ale já ty náhradní boty, deštník a 3 kolečka sekaný od maminky prostě potřebuju. Ne, bez toho na pohovor nepojedu!

37.) Bez sekaný fakt nepojedu!!

38.) Zapínáme to s mamkou. Víc blonďatých hlav = víc rozumu = větší šance, že tu kabelku dopnu.


39.) Je celá zapnutá! (a taky změnila tvar ze stylového kvádříku na nestylovou kouli)

40.) Moment, potřebuju peněženku…

41.) 4:15 budíček! Mohl si to zvonění odpustit - po dvou hodinách spánku, přerušovaných artistickými výkony křeččího Tarzana v kleci. Já bych to zvíře nejradši…

42.) Ty jeden mrňavej..! Ještě, že na škrcení alá Houmr nezbývá čas.

43.) Stěží jsem se nasnídala, ale fasádu jsem si na obličej namalovala dokonale! Ani se nepoznávám!

44.) Mamka mě nepoznala.

45.) Není čas na odličování. Jedu s cizím ksichtem. Nekoukejte se!!

46.) Za 3,5 hodiny v Praze. Ještě, že mi to pán, kterému jsem se při svém usínacím, vlakovém rituálu svalila na rameno, oznámil.

47.) Tak tohle je Praha!

48.) Jsem v Praze a dýchám pražský vzduch a jsem prostě velká holka, že jo!

49.) COŽE?! Já jsem v Praze?! Je mi zle.

50.) Už je to dobrý. Jak se dostanu z nádraží ven?!

51.) 15 minut hledání světla signalizujícího východ.

52.) Jsem venku!

53.) Jdu na Václavák. Musím ho vidět.

54.) Jdu do Palladia. Musím čůrat. (odpusťte, nešlo se nesvěřit :D )

55.) Zabloudila jsem. Musím ale čůrat!

56.) S očima navrch hlavy jsem našla vyhlášený nákupák, hurá!

57.) Musím čůrat. Slečna ve stylové retro buřince mi podává na uvítanou lízátko v obalu alá kondom. To je milé… a možná i trochu vtipné…

58.) "Pojďte dnes do Sephory, máme slevové akce!"

59.) "Máte tam záchod?"

60.) Ne, to jsem jí neřekla. Ale chtěla jsem. Jako správný balík z vesnice, kterou mají problém zaměřit i Gůgl maps. Místo toho jsem cudně sklopila oči, s upřímným díky čajzla lízo a při vykročení směr Sephora (aby slečna neřekla) jsem to strašně nenápadně krouhla na "toilets".

61.) Mise splněna. Nyní bojový úkol "najdi metro A".

62.) Metro A nalezeno. Při cestě jsem nemohla předběhnout dav huličů trávy zabírající celý chodník. Cítím se mírně uvolněně a vesele. A nesmrdím potem. Jen trochu trávou. Smažka na pohovoru, jsou na toto v capital city zvyklí?

63.) Čekám na metro! Poprvé v životě sama v metru! Užívám si to!

64.) Ta atmosféra prosycená parfémem zaschlé moči! Ty odpadky a bezdomovci! Ti podivíni trpící samomluvou! Ti opilí lůzři! Ti všichni a já! Jsme si tak podobní!

65.) No dobře, jen v jedné věci. Jsme nemakačenko.

66.) Ale my vám, makačenko, ukážeme! Jednou přijde ten čas!

67.) Jedu metrem. Stojím u tyče a hypnotizuju tabuli s výstupními stanicemi.

68.) Pankrác. To je moje. To je ona. Tam patřím. Osudové!

69.) Prý že je na Pankráci věznice… Kecali. Je tam obchoďák. OBŘÍ OBCHOĎÁK!!!

70.) Shrňme si to. Jsem nepracující, nevydělávající, v podstatě bez peněz ale… tu krásnou bundu tam prostě nemůžu nechat!

71.) Nenechala jsem ji tam.


72.) Sedím 3 hodiny v obchoďáku a pozoruju kolemjdoucí.

73.) Opravdu hodně kolemjdoucích.

74.) Jím sekanou od maminky. A všichni ti kolemjdoucí na mě koukají.

75.) Určitě mi závidí tu sekanou. Je totiž od maminky.

76.) Nedám Pražáci, nedám!

77.) Pohovor se přiblížil.

78.) Táhne mi z pusy česnek, nohy mám sedřené do krve, potřebuju zase čůrat, vedle mě leží giga igelitka s novou bundou a fasáda se mi v tom horku slila. Opět je ze mě někdo jiný, Kájínek by mi mé umění měnit tvář určo záviděl! (Kdeže je ta věznice?!)

80.) První potíž překryly tři Orbitky, to druhé vyřešily náhradní boty, to třetí vystání fronty na toalety, to čtvrté zmizelo nabouchané v mé už tak napěchované kabelce a čtvrté jsem už nedokázala zachránit. Holt se nejdu ucházet o místo modelky!

81.) A safra, zbývá 20 minut do startu.

82.) Předstart. Běžím do protější budovy. Strejda Gůgl tvrdil, že tam ten pohovor bude.

83.) Strejda Gůgl kecal.

84.) S úsměvem se ptám recepční. S neúsměvem mi odpovídá, že je to ta budova vedle.

85.) S úsměvem se ptám dál: "Kde najdu vchod?"

86.) "U vlajek." Opět s neúsměvem. A s výrazem vypovídajícím o tom, že jsem se ten den transformovala zase do někoho jiného… tentokrát jsem přejala fasádu krávy.

87.) Bůů, bůů, a jsem tam. Tur trefil. A čeká snad 20 minut na výtah.

88.) 8. patro! Souhra osmiček!

89.) Já a další 3 slečny. Čekáme na personalistku.

90.) Zkoumám sokyně.

91.) Proč jsem šla spát tak dlouho kvůli holení nohou, lakování si nehtů? Proč jsem vstávala tak brzo kvůli líčení a oblékání toho nejpředpisovějšího outfitu na pohovor?

92.) Při pohledu na sokyně kroutím hlavou. V duchu kroutím hlavou. Málem jsem si ji vykroutila. Krutibrko.

93.) Děravé tenisky, děravé a 20 let staré památeční džíny (ale jo, za retro vohoz palce nahoru =) ), ultra krátké mini šortky, seprané černé tílko a sepraná bílá ramínka od spodního prádla…

94.) Připadám si nepatřičně. Že bych si aspoň honem natrhla silonky? Nebo rozepla kabelku? No to by byla exploze... :D


95.) Nestihla jsem to, personalistka nás zve dál.

96.) Personalistka je kočka. To je lepší než kráva. Závidím jí.

97.) Personalistka je šíleně milá.

98.) Je skvělá!

99.) Asi ji zabiju. Rozdala nám 5stránkové testy a dotazník. S tím jsem nepočítala. Teda aspoň jsem doufala, že nic takového nebude.

100.) Sakra, není to lehké. Ale bojuju.

101.) Přemýšlím nad tím, jestli mne taky neoznačí za krávu, až to budou opravovat.

102.) Kráva je ale moc hezký a chytrý zvíře. Takže je to vlastně kompliment! Už dobré dvě hodiny mně tedy všichni skládají komplimenty! Bůů!

103.) Jsem spokojená a nespokojeně odevzdávám test, který jsem spokojeně nestihla. Smůla, sokyně už jsou dávno venku.

104.) Dohnala jsem je. Sokyně kamuflují. Všechny jsou nad věcí.

105.) Sokyně to nevydržely, na dvě to bylo taky těžké. Třetí kamufluje dál. Je to kamuflátorka. Pozor na ni.

106.) Pohovor trval 74 minut. Gůgl tvrdil, že maximum je 60 minut. Zase mě podfoukl.

107.) Jedu metrem. A lepí se na mě zvláštní lidé.

108.) Zabíhám do Orsay, popadnu rolák a ve zkušební kabince ze sebe strhávám silonky a měním obuv. Rolák vracím netknutý. Není nadto se chodit převlékat do zkušebních kabinek! Nashledanou.

109.) Našla jsem svůj vlak!

110.) Našla jsem dokonce místo k sezení!

111.) A našla ho i paní s místenkou vedle mě. Dáma s krásnou, žlutou kabelkou. Přesně tak žlutou jako je Spanžbobyně. A dokonce byla i stejně upovídaná. Ta paní. Kabelka byla na můj vkus až příliš tichá.

112.) Dáma byla tak moc upovídaná, že mi nedovolila usnout a sklátit se jí na rameno.

113.) Paní měla vážně kliku! A já smůlu, šlofík musel počkat.

114.) Jedu domů.

115.) Po 3 hodinách jsem doma.

116.) Vyluxovala jsem celou misku jídla a jako hřeb si dala sardinky.

117.) Nic není lepšího než sardinky. Ani sekaná od maminky.

118.) Usínám. Ozvou se?

119.) Spím. Ozvou se?

120.) Budím se. Ozvou se?

121.) Zatím se neozvali. Ale oni se ozvou. Musí se ozvat! Takovej test jim ještě nikdy nikdo neodevzdal!

122.) Vsadím na to svá kopyta!

123.) Tak zatím bůůů a brzy dám zase vědět.

Jak jsem se porvala se zadaným úkolem od druhé firmy? Jak probíhal další týden? Co se změnilo a co zůstalo při starém? Na to si mí milí, na to si mí drazí, na to si mí netrpěliví, na to si trpělivě počkejte ;-)

S láskou,

vaše M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 crazyjull crazyjull | Web | 28. září 2016 v 22:27 | Reagovat

Píšeš fakt vtipně a zajímavě! :D :) Snad ti brzy zavolají! Držím palce! :)

2 miriabel miriabel | Web | 30. září 2016 v 18:07 | Reagovat

Taky drzim palce..:))
Clovek by si rekl, ze staci, ze udelal VS a ne jeste psat testy na pohovorech, co? :D
Komentáře spongeboba nemají chybu!

3 retrofeeling retrofeeling | Web | 2. října 2016 v 11:08 | Reagovat

[1]: Děkuji! Když už nic jiného, tak ať aspoň pobavím ostatní - je-li to opravdu vtipné :D

Miriabel, děkuji! Snad to jednou klapne :-D Ty testy byly škrt přes rozpočet :-D Ale chápu je, nechtějí si prostě pověsit na krk blba :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama