Prosinec 2015

A opět je to za námi... Ohlédnutí za Vánocemi 2015

27. prosince 2015 v 13:34 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Blížící se Silvestr už naznačuje, že ty nejhezčí dny plné, jak se říká, pohody, klidu a lásky, jsou nenávratně tatam. Ano, je to tak, ač se to snažím co nejvíce odvrátit, tu pravou vánoční atmosféru už nikdo nevrátí... Jak často říkám, nejkrásnější je poslední týden před samotným Štědrým dnem - to eskaluje všechno napětí tam uvnitř nás, nás milovníků Vánoc. Sháníme dárky, mačkáme se v obchodech, procházíme se světélkujícími ulicemi... Nevadí nám ani ten chlad, který nás v zimním měsíci obklopuje.

Svátky jsem si chtěla, jak se patří užít, a tak jsem se na ně bedlivě připravovala už od počátku adventu. Maminka vyrobila tradiční věnec "štolu", letos s vanilkou vonícími, krémovými svícemi a oranžovými ozdůbkami, já napekla nějaké to cukrovíčko, ozdobila si vánoční stromeček na kolejích, zavěsila světélka do oken a dokonce jsem i nakreslila pro Ježíška dopis s přáními... A kupodivu - on zase zpoza toho okna zmizel, já tak mohla šťastně doufat, že se dostal do správných rukou a pod stromečkem objevím alespoň něco málo z toho, dle mne, velmi skromného seznámku :-)

Letošní shánění dárků mi dalo celkem zabrat. Několikrát jsem změnila své nápady na dárek, nakonec jsem ve čtvrtém adventním týdnu obíhala obchody a nakupovala poslední kousky - potencionální "tvořiče" radosti mých drahých pod vánočním stromkem. Naštěstí se mi podařilo pro každého sehnat opravdu pěkný dárek, co potvrdil i třpyt v očích rozbalujících. Jak ráda dávám dárky! Samozřejmě, že je uvnitř mne takové malé, vystrašené "já", které do poslední chvíle nervózně přešlapuje a děsí se, že dárek zklame, ale zatím byly takové obavy vždy zcela liché a dočkala jsem se naopak velmi kladného přijetí mnou darovaných prezentů a radosti :-) (snad upřímné)

Sháněla jsem červený vánoční papír se sobama, aby se mi hodil k jmenovkám, které jsem vyráběla ze skořápek arašídů, ale nepodařilo se... Stále jsem doufala, že se zase nějaký pěkný objeví v Lidlu, jelikož tam kupuji každý rok krásné a navíc za pěkné peníze, ale tento rok Lidl naprosto zklamal - papíry ošklivé a 2 týdny před Vánoci navíc zcela vyprodané... Nakonec jsem zašla do Rodinky a ejhle! Bílý papír s vločkami, 10 metrů za pouhých 29 Kč! Zaradovala jsem se, papír koupila s tím, že k neutrální bílé se mi bude vše hodit a dle toho nakoupila i 6 stuh různých barev... Doma při balení jsem papír rozmotala a EJHLE!!! On byl bílý jen jeden metr, zbytek modrý!!! No málem mě kleplo :D Nakonec ale vypadal hezky i v modrém odstínu, co myslíte? Usmívající se

Ani já jsem však nebyla ochuzena o věcné dary! Ježíšci se skutečně činili a přinesli mi pod stromeček tolik krásných dárečků, že mne ještě nyní, pár dní od rozbalení, hřejí u srdce - stačí mi se jen na ně podívat. Mám je tu krásně vystavené na poličce a kochám se a kochám se :-)


Samé nádherné dárky - pec na jablíčka, los od Sazky, u kterého si šetřím ještě 9 políček, make up, lak na nehty, vtipné zrcátko s ovečkou, pastelky Kohinoor Magic, krásný hrnec s puntíky na vaření obilných kašiček (miluju je k snídani), pan Zloutek - časovač na vaření vajíček, sadu kapesníčků (od babičky do výbavy - no jo, co se dá dělat, babička myslí na budoucnost :D ), kosmetiku, parfém Ch. Aguilera Touch of Seduction (krásná vůně růží), andílci do mé sbírky (zbožňuji andílky, hlavně tyhle kulaťoučké, bílé) a 16 kg činky na posilování (můj koníček)... To jsem ale byla hodná! Děkuji!!

Stromeček vybíral taťka s bratrem a maminkou, dopadlo to jako každý rok stejně - zvítězila jedle vysoká 2 metry a široká tak, že se kolem ní sotva projde :-) No, můj táta prostě není žádný troškař a stromky má rád opravdu veliké. Letos nám naštěstí nevybouchla žádná světýlka, ale bez komplikací se zdobení opět neobešlo - při věšení světýlek jsem totiž nechtěně jedno vytrhla a na řetězu přestaly svítit všechny žárovičky ve dvou barvách... Po lamentování se táta vydal pro pájku a lepící pistoli a cínem vytržené světýlko opravil, takže se celý řetěz rozzářil. Nakonec jsme však zjistili, že jedle je natolik hustá, že jeden světelný řetěz zdaleka nebude stačit, a když už jsme zavěsili i ten třetí a stromek stále upadal do tmy, museli jsme uznat, že letos jsme počet žároviček opravdu podcenili :-) Jak znám tátu, tak příští Vánoce bude stromek jen zářit, protože už nyní neustále přešlapuje u stromečku a brumlá si, že je potřeba dokoupit další LED světélka. Zbytek zdobení se již nesl v poklidu, žádná ozdobička se nerozbila, jen z pár čokoládových bonbonů odpadlo závěsné očko, což byl pokyn pro moji mamku je za trest sníst :-) :-)

Musím přiznat, že ač jsem si plánovala, že letos bude můj ŠD opravdu klidný a vychutnám si ho už od rána, opět k tomu nedošlo... Jen jsem vstala, běžela jsem balit zbytek dárků - celkem jsem totiž nad muchláním papíru a bojováním s izolepou strávila rovné čtyři dny!! Musím ale přiznat, že jsem nejen balila klasicky do papíru, ale i v podstatě vyráběla - tátovi ono posledně zmiňované sobí spřežení z piv a mamince andělská křídla ze Sazka losů :-) Poté jsem dělala salát, venčila psa, uklízela pokoj, líčila se, oblékala, česala, nosila dárky pod stromek - opravdu jsem se za celý den neposadila, ani žádnou pohádku očkem nezahlédla…


Dárky ode mě, musela jsem některé převézt i v kufru :-)



Jeden z dárků pro maminku - milionová křídla - tedy losy od Sazky, které jsem nastylizovala jako andělské perutě :-) A složila k nim i básničku, jež je v psaníčku :-) Mamince se to moc líbilo, včera setřela spodní los a vyhrála 300 Kč, tak snad se dočká i toho milionu, moc bych jí to přála!! :-)



A dáreček pro taťku - PivSobí spřežení z lahváčů Bernarda, vzadu na saních měl taštičku s kupou dárků, na foto ještě chybí salám v podobě Santa Clause - měla jsem ho v komoře, kde se chladil.


Večeře u nás začínala už v 16:30, tak brzy proto, že spolu s námi se štědrovečerního hodování účastnily i obě mé babičky, no a jedna z nich nemá příliš vstřícnou povahu, chce být vždy hned brzy doma, nikde nevydrží, je věčně uražená a se špatnou náladou a tak se ji raději snažíme nedráždit a vše kvůli ní přizpůsobujeme. Předloni se nám uprostřed rozbalování dárků najednou postavila a začala naštvaným tónem hlasu, že už chce domů a ať ji můj táta okamžitě odveze... Ani vám snad nemusím říkat, jak nám pokazila celý večer! Letos naštěstí vydržela, ale už v půlce rozbalování dárků koukala na hodinky a neustále brblala o tom, kolik toho ještě bude. Víte, my rozbalujeme i tři hodiny, vždy se podá jeden dárek, dotyčný jej rozbaluje, pak se s ním raduje, vyfotí a teprve potom se tahá další dárek... Je to náš rituál a máme to takhle rádi :-)


Detail andílků, jsou nádherní! Krásný přírůstek do mé sbírky :-)

Večeře byla vynikající, co vám budu povídat! Moje maminka má zkrátka zlaté ručičky! Rybí polévka je každý rok geniální, musela jsem si nandat plný talíř i druhý den, ta se zkrátka nikdy nepřejí a už nyní mne velmi mrzí, že budu čekat zase rok, než si ji dopřeju a potěším své chuťové pohárky :-) K druhému jsem měla kuřecí plátek a k němu bramborový salát - letos s tuřínem - opět vynikající! Mám ráda experimentování, loni jsem měla salát s červenou řepou, letos s tuřínem, musím vymyslet, co za rok! Každopádně tuřín zopakuji v brzké době, poněvadž to byla opravu lahoda - jak se říká: "Nebe v puse" :-)

Po rozbalování dárků se potom všichni rozjeli domů (babičky, strejda), táta se vypařil někam ven, bratr usedl tradičně ke svému počítači a my s mamkou se u rozsvíceného svícnu a stromečku koukaly na vánoční pohádku a potom ještě na Pelíšky... Kouzelná atmosféra ŠD začala pomalu mizet a již ráno 25.12. po ní zbylo jenom pár vzpomínek, kupička dárků, hora roztrhaných papírů, krabic a mašlí a stres z toho, že nestíhám. Jeli jsme nejprve domů k jedné babičce, kde už byl malý bratránek a rozbaloval své dárečky a poté na oběd k babičce druhé, kde na nás čekala teta s rodinou. Babička od nich dostala ještě nějaké dárky, společně jsme se vyfotili na polaroid (ale snímek jsem trochu pokazila, jelikož jsem se nestačila podívat do objektivu - holt strýc neupozornil, že již fotí) a potom jsme se snažili babičku přimět, aby začala používat jeden z dárků - tedy speciální sluchátka k televizi, jelikož jsme celý rok poslouchali, jak televizi neslyší... Jak to dopadlo? Babička se hystericky rozbrečela, nic prý nosit nebude a křičela, ať to teta vrátí tam, kde to koupila. Jsem zvědavá, jak to celé nakonec dopadne :-) Babičce by sluchátka jistě pomohla, ale dokud se bude chovat jako malé dítě a vše takto bojkotovat, těžko jí radit. Je zvláštní, jak se člověk dokáže změnit, vždy, když ji vidím, napadá mne myšlenka, že nikdy nechci skončit jako ona, zahodit život, jen se litovat, kvůli všemu plakat, zůstat sama, bez kamarádek, neustále si na všechno stěžovat, být naštvaná, chovat se nepěkně k ostatním... Někdy je potřeba si umět přiznat, že se stáří přihlásilo, smířit se s tím a přijmout pomoc druhých. Neustálé přemlouvání, snažení, nesmět říct nic na rovinu, mě i zbytek rodiny ničí.


Dárek od mé nejlepší kamarádky - nádherný retro kalendář! Jsem z něj nadšená! A super knížka o Jiřím Traxlerovi, k ní skvělá záložka s Marilyn a rozkošné náušničky ve tvaru andílků. Moje kamarádka vždycky ví, čím mi udělá radost!



Zadní strana kalendáře - první tři fotografie se mi líbí ze všech nejvíc! Obzvláště Rita Hayworth, tu už dnes bohužel málokdo zná :-(

Pryč od smutných myšlenek, zpět k něčemu radostnějšímu - co vy a koledy? Máte nějaké oblíbené? Já velmi ráda poslouchám vánoční písničky - zahraniční i české. Nejvíce ze všech vánočních cédéček však miluji to od Hany Zagorové a Štefana Margity "Ave" z roku 1994... Vždy, když se rozezní, vrátím se do svého dětství, do toho krásného času plného snů, fantastična, pohody, bezstarostnosti..! O jak mi bylo krásně! Nejkrásněji z celého dosavadního života! Pamatuji si, jak jsem nikdy nevěděla, co si přát od Ježíška a maminka mne lehce pobízela k tomu, abych usedla ke svému stolku a přece si napsala také dopis Ježíškovi! Musím se nyní smát nad tím, jak jsem vždy vytáhla tlusté katalogy zásilkového obchodu Magnet a projížděla stránky plné různých blbůstek... Vlastně to ani nebyla má přání, ale hračky, které mne momentálně zaujaly právě v tom katalogu a ty jsem jen překreslovala na papír. Jediný opravdový dárek, po kterém jsem prahla, byl až v pozdějších letech "Fárby", tedy to robotické plyšové zvířátko. Tehdy ale stálo 2000 Kč, což představovalo stále ještě ohromnou částku, a tak mne rodiče jemně připravovali na to, že Ježíšek nic podobného pod stromeček nenadělí. Malé zklamání se samozřejmě dostavilo, ale ostatní dárky ho hbitě přebily :-) Mí rodiče vždy dokázali pod stromeček nadělit krásné věci... i za pár korun, ale to jsme jako děti nevnímaly, měly jsme radost - stačilo otevřít dveře do obývacího pokoje, vidět stromek s dárky a srdce hned bušilo, oči jiskřily, ústa se smála! Když vám to sem nyní píšu, zažívám totéž vzrušení jako kdysi, mám příjemné mravenčení v prstech a lechtání v břiše :-)

A zase zpátky k těm koledám, letos jsem musela proposlouchat několik desítek hodin! Pouštěla jsem si je ke každodennímu cvičení, k pečení cukroví, k balení dárků, k psaní pohledů, k zdobení dopisních obálek... no zkrátka neustále! Musím se nyní smát, protože "kolembydlící" na VŠ kolejích ze mě asi neměli zrovna velkou radost! Vzhledem k tomu, že jsou to jen Vietnamci a Afričané, dost se určitě divili, když jim tam v deset večer vystřihl Ave Maria Štefan Margita a hned za ním Jak jsi krásné jezulátko Hanka! :-) Svým nadšením pro toto vánoční album jsem nakonec nakazila i svou nejlepší kamarádku, která si ho prý také sehnala a začala poslouchat... Jo i po letech to má grády, určitě se také zaposlouchejte, vřele doporučuji:


Mamka se mě zeptala, jestli vlastně vím, jak tomuhle vánočnímu albu došla...? Popravdě jsem musela přiznat, že netuším... Vyprávěla mi, že když jsem byla malá, vysílali v televizi pořad s Hankou Zagorovou a ona tam občas pustila nějaké své písničky. Jednoho dnes začalo hrát právě ono "Ave Maria" jako duet s Margitou a mamka se do toho naprosto zamilovala. "Bože, to bylo krásné!" si prý doslova řekla a jen, co vyjela do nedalekého městečka na nákupy, běžela do tamější prodejny s knihami a hudebními nosiči a zakoupila si kazetu... Bylo to první vánoční album, které zakoupila a od té doby nás doprovází každými Vánocemi - vlastně již okolo 20 let :-) Jsem si jistá, že ho budu poslouchat do konce života :-)

Dnes, 27.12.2015, kdy píšu tento článek sedím u svého notebooku se zvláštní náladou, snažím se vybavit si každičký detail z předchozích třech, svátečních dní a s lítostí u srdce přemítám nad tím, že musí uběhnout ještě více než 350 dní, abych si opět připadala jako ve snu. Protože právě Vánoce jsou pro mne magickým, snovým obdobím... A stačí, že se překlene 26.12. a po té nádherné atmosféře je kde nic, tu nic... Alespoň se ale mám zase na co těšit a již nyní dumám nad tím, čím překvapím své blízké za rok :-)

A co vaše Vánoce drazí čtenáři? Byl Ježíšek štědrý?

Vánoční obrázky z dobových časopisů

26. prosince 2015 v 10:38 | Minion |  Jak šel život...
Procházím velmi často staré tiskoviny - zejména kvůli mé nejdříve bakalářské práci a v současné době kvůli té diplomové… Mimo zajímavé články, které se mi hodí k mému tématu psaní, přinášejících svědectví o tom, jak to tehdy chodilo, mne zaujaly taktéž texty s problematikou Vánoc. Jak jistě tušíte a snad i víte (možná jsem to tu již párkrát zmínila), jsem "vánoční člověk" - miluji tento roční čas, kdy je ve vzduchu najednou cítit taková krásná atmosféra, takové to očekávání, to čarovno… Jako bych byla zase tím malým díťátkem, s napětím vyhlížejícím z okna - vyčkávajíc na štědrého Ježíška…

Nyní, už dospělá, snažím se ignorovat tlachy, že žádný Ježíšek není a dárky nenosí, ponechávám si v sobě jiskřičku té dětské naivnosti a zrovna tak jako kdysi, každý den otevírám jedno z políček svého adventního kalendáře a odškrtávám jeden uplynulý den za dnem.

A jelikož jsou mi Vánoce milé, je mi milé i vše spjaté s nimi. Oo, jak já zbožňuji, když se v časopisech začnou plnit stránky všemožnými tipy, jak vánočně zkrášlit obydlí, co dobrého uvařit. Miluji, když se v televizi objeví první vánoční reklamy (ano, tohle je jediný čas v roce, kdy mi reklamy absolutně nevadí, ba je dokonce vítám a pečlivě sleduji J ), krásné jsou rovněž koledy, které zpestřují běžné vysílání rádio stanic či vytváří příjemnou atmosféru v obchodních domech… A ano, oblibuji rovněž nakupování dárků, trhy a pozorování plných ulic i obchodů - jak ráda se procházím tím, pro mnohé zlověstným, nákupním centrem, kochám se výzdobou, nakukuji nenápadně do plných tašek přede mnou jdoucích lidí, usmívám se na ty davy, přehrabuji se ve zboží obchodů a sem tam si i udělám radost něčím roztomilým. Třeba jako minule - růžovou pastelkou, kusovkou od Kohinooru Usmívající se (Polycolorky jsou totiž drahé, nemohla bych si dovolit celou sadu, tak čas od času koupím novou barvičku do sbírky a můžu říci, že mě taková jedna pastelka udělá daleko větší radost než kdybych si ten celý set přeci jenom koupila - takhle mi totiž zůstává to příjemné vědomí, že zase příště budu moct dlouze vybírat vhodný odstín, který si koupím a potom se s ním zase dlouho těšit až do dalšího nákupu Nevinný

Zpátky ale k Vánocům a k samotnému, ústřednímu poslání tohoto článku - ano, zpět ke starým tiskovinám. Vánoce, tak jak je známe my, se totiž slavily již v první polovině 20. století. Už to nebyly pouze a jenom svátky spojené s oslavou narození Ježíše Krista, tedy pojaté především z náboženského, křesťanského hlediska, ale dostávaly nový rozměr. Rozměr, kdy velkou roli začala hrát především rodina - tedy její setkání se a obdarovávání členů. Říkáte si, jak je to ale možné? Vždyť před sto lety spolu lidé ještě byli většinu dne, ne, jako my v dnešní době, my, točící se v kolotoči povinností a otroci sebe samých!


Opak je pravdou. Od poloviny 19. století se všemi směry šířily výdobytky průmyslové revoluce - nejen průmysl zrychloval ve výrobě a obracení vstupů v podobě peněz a krátkodobého majetku, ale na strmém tempu nabíral také život - obyčejný život obyčejných lidí.

A tak se stalo, že už na počátku 20. století začal proces odcizování se, samotářského života - vždyť byl-li volný čas, pak se jej mnoho lidí snažilo využít především ku svému prospěchu. Samozřejmě je nutné uvést věci na pravou míru - výše tvrzené se dotýká jen určitých skupin v určitých dekádách. Na venkově ještě dlouho přetrvával tradiční způsob života, rychlé změny se projevovaly především u městského obyvatelstva. Také ve válečných letech - v první a druhé světové válce panovala mezi lidmi také jiná atmosféra, vyvolaná danými, extrémními skutečnostmi.

Pokud si ale vezmeme jako centrum našeho zájmu období první republiky, tedy čas utváření pozice nově vzniklého československého státu, dobu rozpuku i náhlých zvratů, které se však dařilo či alespoň snažilo s dobrým úmyslem eliminovat, nastolování demokratického způsobu žití, svobodu názorů atd., pak seznáme, jakou obrovskou změnou prošel společenský život, na který měly všechny výše vyčtené záležitosti obrovský dopad! A ano, právě tady se rodí ony Vánoce, Vánoce jakožto čas spojený s rodinným kruhem, s návštěvami širokého příbuzenstva a přátel, s vůní vánočního cukroví všeho druhu, se zpíváním koled, se zdobením stromků v téměř každé domácnosti, a především s dětskými sny - sny o Ježíškovi, miminku (či jiné jeho představě, neboť konkrétní podoba Ježíška nebyla nikdy nikým stanovena), které nosí pod stromeček nadílku hodným duším. Také dospělí se snaží jeden druhému dělat radost a opatřují dárky pro lidi jejich srdci nejbližších.

Že tehdy nebyla otravná reklama? Že se výrobci a firmy nepředháněly se svou nabídkou? I tady vás vyvedu, milí čtenáři, z omylu - ale kdeže! Noviny, magazíny, časopisy - ty všechny se plnily pěknými inzeráty snažícími se dát svým čtenářům tip na dárek pro svého drahého. Schválně píšu pěknými, neboť spousta z nich je dokonale propracovaných a i mnoho dnešních odpůrců všemožných reklam by nad takovouhle nostalgicky ztvárněnou nabídkou zaplesalo!
A co ty dobové fotografie s vánoční tématikou! To je krása! Dnešní člověk se hned může kochat tím, jak to tehdá o Vánocích vypadalo, jak lidé zdobili své příbytky, jak vypadal takový stromeček před cca sto lety, co se servírovalo na stůl, na jakém nádobí… Co se v magazínech řešilo ohledně Vánoc… No zkrátka, nás staromilce takovéto věci velmi potěší, nemám pravdu?

Jak jsem výše řekla - přicházím díky svému studiu do kontaktu s řadou starých textů… A proto jsem pro vás připravila pár obrázků z dobových "plátků" - abyste i vy mohli potěšit svá retro chtivá očka, zasnili se a přemýšleli nad tím, jak ty Vánoce slavila třeba zrovna vaše prababička s pradědečkem Mrkající To už je dnes těžké vystopovat! Kord když chybí i babičky a dědečkové, to si člověk hnedle uvědomí, že ztratil nejen významnou bytost svého života, ale po rozumové stránce i ten nejdokonalejší pramen pro poznání naší minulosti… osobní zážitky, zkušenosti a vzpomínky, které navždy vyhasnou a vyprchají spolu s životadárným teplem našeho těla.

Z časopisu Pestrý týden (1939):


"Nejdříve tu byl zelený stromeček, který maminka tajně přinesla z trhu a schovala jej na schodišti ke sklepu. Jistě si myslela, že zůstal pro děti tajemstvím. Ale zatím už o něm věděla celá třída ve škole a znala jeho velikost dvakrát tak velikou. Stromeček v domě probouzel drobné závrati mysli, dlouhé dohady se sourozenci, velmi smělé naděje před třídou a konečně důvěrné rozhovory s kamarády. Od onoho dne, co jsme se dozvěděly o stromečku, nepřestaly jsme pozorně sledovat všechny události v domě. První známky vánočních příprav byly mastné plechy od cukroví, které chladiv do odpoledne kolem kamen. Jaký požitek! To se jelo prstem od spodu nahoru, když maminka se právě nemínila ohlédnout a prst se vám obalil báječnými promaštěnými drobky. Když už maminka začala s vánočkami, to už Štědrý den nebyl nic vysněného ani vzdáleného…"

Toť malá ukázka z nádherného článku, pojednávajícího o Vánocích z pohledu tehdejší droboti Usmívající se Musím přiznat, že i já si takto pamatuji z dětství na Vánoce a při čtení těch řádků výše, se mi úplně zaleskly oči slzami - jak ráda bych vrátila ten nádherný čas dětství! Tehdy bylo vše tak čarovné, tak krásné, tak bezstarostné! Nos mi šimrá vůně babiččina cukroví, ruce mastné a špinavé od mačkání těsta do kovových praciček, pusa plná syrového těsta - vždy když se babička nedívala, šup tam s kostičkou a pak už jen ta výborná chuť! A to samé potom s maminkou… Nádherné vzpomínky, na které jsem již málem zapomněla…


Nyní už ale ke slibovaným obrázkům :)

Zdobení stromečku malým chlapečkem, foto z roku 1940.


Prďolka u svícnu, Vánoce už tehdy patřily hlavně dětem, pevně věřily na Ježíška a doufali, že jim nadělí alespoň malý dáreček... r. 1939


Co nadělit dětem pod stromeček? V roce 1940 se k této otázce vyjádřil i Josef Lada, který apeloval na darování knihy - pamatujte, ještě stále byla doba, kdy mít vlastní knihovnu znamenalo mít velké bohatství :-) Knihy zkracovaly kratochvíli, vždyť tehdejší lidé nemohli usednout k televizi nebo počítači tak, jako my dnes!



Dobová, vánoční reklama na tabákové výrobky. Popularita kouření cigaret a doutníků byla opravdu velká, ale už tehdy se objevovaly výtky lékařů k tomuto dobrovolnému ničení vlastního zdraví člověka-kuřáka. Jak můžeme vidět, reklamy na takovéto produkty ovšem zakázány nebyly (dnes jsou značně omezeny ve snaze vymýtit kuřáctví), takže není divu, že k této neřesti zlákala mnoho dalších pánů i dam. (1933)


A když už jsme u té problematiky kuřáctví, nemohu nepřidat jeden snímek, který mne rozesmál - a věřím, že tehdy dotyčné také... Vánoční stromek pro kuřáka, ozdobený cigaretami :-) Velmi netradiční okrasa! :-D (1930)



A tady už voňavější zdobení stromečku či větviček chvojí - sušenky. Inu, tehdy nebyly tolik rozšířené bonbonové kolekce na stromek, jak je známe my. Lidé ale byli vždy vynalézaví a rádi si pomohli jinak - skrze zakoupené či doma upečené cukroví a keksíky. Úplně cítím to vanilkové aroma poctivých čajových sušenek, mňam! (1940)


A tady už typické hračky - ručně vyráběné panenky, panáčci a zvířátka ze dřeva. Zajímalo by mne, zda by si s nimi dokázaly ukrátit dlouhou chvíli i dnešní děti a jak by se tvářily, kdyby takové roztomilosti našly pod stromečkem :-) (1941)



Malý vzkaz mužům s popíchnutím k tomu, aby dárky k Vánocům nakupovali včas a neodbývali své bližní na poslední chvíli a ve stresu koupenými prezenty...(1938)


Nakupování a balení dárků si užívaly i ženy :-) Na snímku z roku 1933 vidíte herečku Marian Nixon, jak jí to ale slušelo s kupou papírů a darů v náručí!


A nakonec velký vánoční strom - jak sděloval popisek pod fotkou, tradice stavění velkých vánočních stromů v českých městech byla ještě velmi mladá, avšak během krátké doby se stala natolik oblíbenou, že se uchytila snad všude a jen málokdo si dokázal přestavit náměstí bez vánočního jehličnanu! A jsem moc ráda, že se tento zvyk udržel a my v něm nadále pokračujeme. Také milujete projíždění vesniček, vsí, městeček, měst ve vánočním období, kdy v každém zmíněném je právě nazdobený a osvětlený stromek? (1930)

Omlouvám se, že článek vychází maličko se zpožděním - až na Štěpána, tedy 2 dny po tom nejočekávanějším... Ale pevně věřím, že i u vás doma stále dýchá sváteční pohoda a vánoční čtení jste uvítali :-)

Vánoce, Vánoce přicházejí!

23. prosince 2015 v 2:25 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Rok se s rokem sešel a už si opět užíváme tu předvánoční atmosféru, která je všude kolem nás - díky řadě obchodů v podstatě už od poloviny září :-) Jen několik málo dní nás dělí od toho nejočekávanějšího - dne štědrého. Budete letos také štědří? Já věřím, že jste pořizování dárečků nenechali na pověstnou poslední chvíli a nyní si již užíváte punče, medoviny, kupujete si jmelíčko, procházíte trhy, kocháte se pohledem na barevná světélka, zapalujete svíčky, posloucháte koledy, připravujete jmenovky, či snad již nakoupené dárky balíte...

To je záře! Nebojte, nehoří, jen je na něm více světélek než umělého jehličí :-) Takhle to dopadá, když máte navíc světélka, ale jen malinký stromeček... Na kolejích jsme si ale Vánoce prostě museli udělat! :-)

Já jsem teď měla celkem perný týden, a až poslední dva dny jsem se mohla vydat na opravdu vánoční nákupy - tedy nákupy s jediným cílem: sehnat dárky dle seznamu, který jsem si vytvořila. Nadělování neberu na lehkou váhu, vždy pečlivě vymýšlím, co komu koupit, co by se mu mohlo líbit, co určitě využije (a na co mi stačí finance :-) ). Plán jsem měla již dlouho stanovený, avšak vlezlo do něj mnoho komplikací, a tak jsem jej musela v některých místech náležitě "překopat", jak se říká :-)


A mimo to jsem pekla celý víkend i cukroví, ono se to nezdá, ale je to piplačka s tím... zabere to opravdu moc času... výsledek? Ze sněhuláčků maličké zklamání, nejsou tak dokonalí, jak ukazoval recept i přesto, že jsem se jím do puntíku řídila. Nicméně mi připadají roztomilí :-) A barevné linecké jsem dělala letos také poprvé - je s jahodovým a s pistáciovým pudinkem, nádherně voní!


Při zpětném ohledu ale musím podotknout, že i přes ony zmíněné problémy jsem nakonec pořídila pěkné věci. Ano, musím se pochválit, jsem prostě spokojená!


Eriček už se na Vánoce také moc těší! Zatím "rozbaluje" jen vlašáky :-)

A cože jsem se rozhodla letos svým blízkým nadělit?

Ráda se s vámi podělím, třeba vám mé úlovky budou dobrou inspirací - kdo ví.


• Babičky, strýček - už víte, na blogu jsem o tom psala, všichni tři dostanou balíčky s retro produkty, které jsem zakoupila v Retro týdnu v Lidlu. Síťovku jsem na ně nakonec nesehnala, musí stačit látkové tašky :-)

• Bratříček - tedy už 19letý dacan, dostane ode mě notnou dávku "proteinů" - přes 35 pytlíků dětských piškotů!! Obíhala jsem všechny prodejny ve městě a nashromáždila tohle horentní množství... Bratřík obdrží pořádnou, ale pořádnou bednu plnou své, od raného dětství, nejmilejší pochoutky - obyčejných, suchých, piškotů... Mnozí z vás se jistě pozastaví nad takovým dárkem, ale opravdu je to naše věčné dítě tak miluje a je jimi tolik pověstný, že mám obrovskou radost z dárku, který mne pro něj napadl a který ho dle mého dostane do kolen. :-) A jako bonus bratrovi Ježíšek přichystal ještě jednu krabičku a v ní Pribináčky piškotíky a Piškotové Olmíky :-) A vlastně ještě los od Sazky - kdy na obálku vtipně poznamenám, že výhra musí být použita na další piškoty :-)

Tak si tak říkám - neodnaučím vlastně bratra na "stará" kolena piškoty nenávidět??? Ale musím se pochlubit, že v oné "sbírce" najde i netradiční piškoty s kokosovou, rybízovou, pomerančovou a skořicovou příchutí. Velmi se těším na bratrovu reakci!

• Tatínek - dostane "Pivsobí spřežení se Salámem Clausem", jak jsem onen dárek nazvala. Aneb z jeho oblíbeného pivního moku mám v plánu vyrobit 7 divokých sobů a ze speciálního vánočního salámu Santa Clause... a do pytle za saněmi potom naložím spoustu drobnějších dárků - vitamíny, oblíbené kartáčky Curaprox, milované Delissy, houbařský kalendář, pivo s Jamesem Bondem. No, i tady jsem zvědavá na reakci po rozbalení!

• Maminka - pro mamču mám dárečky tři. Prvním, sranda dárkem je Pe-Po, tedy pevný podpalovač, bez něhož má maminka nedokáže rozžít oheň v našem zlobivém kotli. Je to opět věc pro ni tolik typická, a když jsem ho viděla v super retro balení, tak bylo jasno! Pe-Po pro mamku prostě muselo být!

Druhým dárkem jsou andělské výkladové karty Andělé lásky od Doreen Virtue. Moje maminka totiž ráda věští, a když jsem objevila tyhle karty při brouzdání nabídkou jednoho ezoshopu, musela jsem je pro ni získat! Píšu získat, protože cesta k nim byla trnitá. Původně jsem měla pro maminku naplánováno koupit knihu o léčivých kamenech, avšak tato publikace byla v okolních knihkupectvích beznadějně vyprodaná... Já stále věřila, že doplní zboží, to se ale nestalo ani tento týden, poslední adventní... No co vám budu povídat! Nervy jsem měla na dranc a tak jsem honem začala shánět jiný dárek. Nejprve mne zaujaly karty Andělé světla, pak jsem ale zjistila, že nejsou vykládací ve smyslu vyprávějící budoucnost, ale jen obsahují hesla pro správnou motivaci a lepší dny. Poté mne zaujaly karty Dotek lásky - mají přenádherné ilustrace, určitě se na ně na internetu podívejte! Naštěstí jsem ale hledala recenze a zjistila jsem, že vykládací knížka obsahuje ke každé kartě jen asi 5 větiček, což je velmi, velmi málo pro nějakou věštbu... A pak jsem uviděla ty růžové krásky s anděly - ano, to byly ty pravé! Avšak všude taktéž vyprodané... Honem jsem sebrala kabát, nasadila boty a utíkala 2 kilometry do zdejšího orient obchodu... Za spěšné chůze jsem se doslova modlila, aby ty karty měli...a... oni je opravdu měli!! Jak já byla šťastná! Nesla jsem je zpět s velkou hrdostí :-) Snad budou mluvit pravdu a přinesou více lásky do života mé maminky.

Třetím dárkem jsou 4 losy od Sazky, které zakomponuji do takového malého "dílka" - losy budou tvořit křídla siluet papírových andělů, které přichytím na pevný kartón. Už vymýšlím, jak dárek nazvu - no asi nejspíše Milionoví andílci... a napíšu originální návod, jak postupovat při cestě za výhrou :-)

A nakonec naše zvířátka - pro pejska mám spoustu dobrůtek v podobě sušeného masa ze všech možných zvířat, pro kocoura kočičí buřtíky a pro křečulu malé, barevné kukuřice.

Dárek pro kamarádku nemohu prozradit, protože se trochu bojím, jestli by si to tady nepřečetla :-)


Jak jsem psala dopis a posílala pohledy


Musím se přiznat, že služby České pošty příliš nevyužívám a pohledy posílám výjimečně. Letos jsem však udělala malou změnu a zaslala svým drahým dva pohledy. Dnes jsem je s pýchou vhodila do poštovní urny a jsem zvědavá, zda dojdou v pořádku a adresáti se třeba i ozvou - zda se jim pohledy líbily. Výběr byl totiž velmi náročný a u stojanu v obchodě jsem strávila desítky minut, než jsem se konečně rozhodla (celá já - nerozhodná :-) )

Taktéž jsem zasílala poštou dárek s dopisem pro mou kamarádku-spolužačku.

Jsem trošku "hračička", vyhrála jsem si s obálkami, na jednu se můžete kouknout níže :-)





A co vy? Už máte dárky nakoupené? Či dokonce zabalené? Posíláte dopisy a pohledy?