Kde sehnat pořádný retro "vohoz"? V sekáči!

23. září 2015 v 16:36 | Minion |  Retro oblečení a doplňky
Zapnula jsem svůj starý gramofon, vložila gramodesku s německými foxtroty z 60. let a vesele skotačila po pokoji, jak mě ta hudba vždycky dokáže nakopnout! Chvilku jsem pozorovala černý kotouč, jenž se volným tempem otáčel a v tu chvíli jsem pocítila neuvěřitelnou touhu usednout ke svému notebooku a sepsat článek sem na blog! Pořádný článek! Dlouhý, obsáhlý, vyčerpávající a o něčem, co mám ráda... :-) Já vím, jsem blázen, ale když to na mne přijde, musí to jít ven a stát za to! A tak jsem dumala a dumala, vlastně to ale ani tak dlouho netrvalo, jak se možná zdá... a nápad byl na světě! Ano, vždyť jedním z hlavních znaků, které nás retromilce spojuje, je ve většině případů právě "vohoz", vohoz, který o nás vypovídá, který ukazuje, jací jsme, co máme rádi, co se nám líbí, čím žijeme...

...a my žijeme dávnými časy, celou svou duši, své srdce jsme jim zaprodali a často v myšlenkách sníme, jaké by to bylo se jednoho dne probudit v té či oné době, nejlépe však každý den v jiné dekádě, abychom se mohli dosyta nabažit atmosféry, která v daných časech vládla!

Abychom se přiblížili té náladě, jež se k dávným letům vázala, obklopujeme se věcmi připomínajícími předměty s dlouhou minulostí či s krátkou, ale svým vypodobněním inspirovanými dobovými originály. Ať se jedná o knihy, nádobí, obrazy, fotografie, techniku... a v neposlední řadě i o oblečení.

Také zbožňujete rozkošné límečky na halenkách i šatech? Půvabné kabelky s kuličkovým, rámovým zapínáním? Nabírané sukně? Vypasované či naopak načíslované kabáty z různorodých materiálů? Sáčka s ramenními vycpávkami? Šortky a kalhoty s ultra vysokým pasem? Něžné propínací svetříky nebo naopak svetry "chundeláče", do nichž zaboříte nos, když vám je zima, schoulíte se a jen očima potutelně tikáte po okolí, zaobíráte se svými myšlenkami a hovíte si v tom největším pohodlí?

Já všechno to výše vypsané naprosto miluji! Avšak jak pro mne bylo dlouhou dobu těžké se k takovému, v mých očích krásnému, ošacení dostat... Procházela jsem obchody, značkové i neznačkové a jen málokdy jsem narazila na kousky, které bych si přála mít, které připomínaly ty minulé časy... A když už jsem nějaký takový unikát objevila v běžné konfekci, pak mne odradila jeho cena. Třináctset za šaty? Dva tisíce za kabát? Sedmset za sukni? Pětset za halenku? Třista za šálku? Tisíc za kabelku? Šestnáctset za sáčko? Au, to moje oči nepotěšilo... Co oči, celou mne to nepotěšilo! Vždyť bych si tohle nemohla jen tak dovolit, a když bych mohla, tak s tím, že tento outfit z těchto kousků budu muset nosit neustále, dokud nenašetřím na další :-) Ne, nejsem ani bohatá, ani vyloženě chudá, ale také vím, že jsou mnohem důležitější věci než oblečení, za které bych chtěla a měla vynaložit větší částky. A tak jsem hledala cestu, jak se dostat k retro oblečení (jak tomu říkám :-) ) a přitom za něj dát jen zlomek ceny oproti běžným obchodům...

...a tak mne před dvěma lety osud jednoho krásného, slunného, podzimního dne zavál před nově otevřený second hand u nás ve městě.


Malý výběr z mých šatových sekáčových úlovků - zleva šaty s kvítky 70 Kč z Textile House, šaty s kvítky z Profi za 30 Kč, modré šaty s bílou krajkou Profi za 59 Kč, šaty s květinami a ramenními vycpávkami Profi 59 Kč, puntíkaté šaty Profi 59 Kč, šaty s ptáčky Profi 59 Kč, šaty s puntíky Profi 30 Kč, šaty s růžemi a srdcem na zádech 59 Kč Profi.

Second handy jsem od dětství nesnášela. Vždy po školce a později už po škole jsem s mamkou čekala na autobus, ona vždy, neomylně šla do místního sekáče a tam i hodinu, dvě obcházela stojany obtěžkané spoustou oblečení a probírala se jím s tak ohromným elánem, s takovou vervou! Avšak já jsem tomuto nadšení nerozuměla. Vztekle jsem se válela po zemi, fňukala, prosila, hrozila. "No tak mamíííí, už pojď, chci domů!!" A maminka mne jen zpražila pohledem nebo mi domluvila či slíbila, že už jenom chviličku... já ovšem věděla, že to bude ještě dlouho trvat. Nesdílela jsem tu radost z každého "berného" kousku, který mé mamce rozzářil tvář, nenáviděla jsem následné zkoušení v kabince a vyšilovala jsem z toho zvláštního smrádku, jenž se nesl celou prodejnou...

Dodnes si pamatuji světle modrou mikinu s květovaným potiskem a s přišitými mašličkami na bokách... nebo vínové manšestrové kalhoty rovného střihu, přesně, jak to v 90. letech letělo. K těm věcem jsem neměla vztah, neměla jsem z nich radost, a i kdyby mne mučili, nepřiznala bych nikomu, že jsou ze sekáče. Styděla jsem se za to, měla jsem pocit, že takové oblečení je něčím méně dobrým, tedy pochopitelně jsem se jeho původem rozhodně nechtěla chlubit.

Roky plynuly a boom sekáčů pomalu ustal, i mamka tam už přestala nakupovat, rozmohly se asijské stánky, tržiště, o pár let později začaly být hojněji stavěna i nákupní centra, takže se mimo Prahu rozšířila i do menších měst a lidé tak měli obchody, a tím i různé oděvní značky daleko dostupnější. Trendem bylo oblečení z Kenvela, New Yorkeru, H&M a podobných řetězců. Pak se objevilo se svým oblečením i Tesco, které začalo prodávat oblečení nejprve zn. Cherokee a poté F&F, což prakticky trvá dodnes. Avšak musím říct, že dnes již rozhodně není pro nikoho terno si něco v podobném obchodě koupit... Dříve jsme byli šťastní za triko s nápisem oné značky přes prsa, dnes už toto šílenství naprosto pominulo. Řetězce s konfekční módou se staly běžnou záležitostí, lidé si na jejich přítomnost zvykly, a v případě potřeby si tam zajdou nakoupit. Někteří berou nezlevněné kousky z nových kolekcí, jiní raději preferují výprodeje, jedno je ale jisté, i přes větší dostupnost stále chybí širší nabídka, která by dokázala uspokojit všechny klienty. A takovým náročným zákazníkem jsem se stala i já...

...díky své stupňující se vášni pro všechno připomínající minulé dekády - jak tomu všemu souhrnně říkám "retro". A tak jsem se začala poohlížet jinde. Ano, jako první mne napadly právě second handy - vždyť tam bych něco podobného mohla sehnat! Avšak všude v okolí byly jen krámky, které zboží z druhé ruky sice nabízely, avšak cenami se dost blížily oné konfekci v obchodech. Navíc nabídka nebyla také nijak "valná", jak se říká. Zkrátka, nenacházela jsem nic, co by mne potěšilo natolik, abych za to nechala v oné prodejně peníze. A tak jsem se ještě pár měsíců trápila ve své nenaplněné touze nosit pořádný "retro vohoz". :-(

Přesně před 2 lety však u nás ve městě otevřeli novou prodejnu - řetězcový second hand, který pravidelně každý měsíc koná celkové výprodeje za směšné ceny a rovněž každý měsíc přináší novou "kolekci" použitého oblečení, kterého se již někdo ve státech jako Velká Británie či USA zbavil, ale nás chudáky v ČR to ještě mohlo potěšit :-D Pamatuji si, jak jsem do prodejny v září r. 2013 poprvé vlezla, všude spousta stojanů, obtěžkaných oblečením všeho druhu, velikostí, barev, materiálů... No jeden by řekl: "Proboha, to je ale hadrárna a ten smrad, honem, pryč odtud!", ale mně myšlenkami prolétlo: "Proboha, to je ráj!" a s nadšením jsem se vrhla k prvním ramínkům a bojovala s odhrnováním oděvů, abych se vůbec mohla podívat, jaké skvosty tam visí... a řeknu vám, byla to a stále je makačka! Vždyť stojany jsou opravdu k prasknutí a vyžaduje to velké úsilí, abyste se mohli alespoň podívat. A co ten smrádek? No vůbec mi to nevadilo, naopak - vůně sekáče, vůně domova :-D Ano, to trošku přeháním, ale musím přiznat, že mi to v second handech voní, asi se mi s tou vůní spojují i ty příjemné pocity, když vytáhnu kousek oblečení, který mne zaujme, a proto mi trvá i týden, než oblečení vyperu... protože jako správný nadšenec se se zakoupeným zbožím ještě dlouho "mazlím", zkouším i 3x denně před zrcadlem a užívám si ten pocit příjemné spokojenosti... Prostě jsem takový malý, sekáčový blázínek :-)



Opět jen ukázka z mých úlovků - šortky džínové s vysokým pasem (nad pupík) 100 Kč La Roba, sametová + zelená sukeň 49 Kč Profi, džínové mini šortky 29 Kč Profi, vínové šortky, o kterých si všichni myslí, že je to sukeň 29 Kč Profi, modré vintage šortky do pasu 29 Kč Profi.


A cože je tak na nakupování v SH příjemného?!
Do sekáčů nechodím proto, že bych si nemohla dovolit koupit v běžném obchodě něco z nabídky (i když neoplývám výrazným nadbytkem peněz - jak jsem už výše psala), ale proto, že je to adrenalin, že je to výzva, boj, lov... A to doslova! Skvěle se při hledání slušných kousků ošacení odreaguji, někdy i zasměju (to když např. objevím kostým starého indiána s napíchanými pštrosími péry, jenž trčí do všech stran) a hlavně si udělám obrovskou radost, když něco pěkného najdu, sedí to na mou postavu a já si to potom s tím skvostem šinu uličkou k pokladně a s triumfálním pocitem výhry platím za onen unikát tak směšnou částku! :-)

Poznámka: Jestli se chcete pořádně "poprat" o hadříky z druhé ruky, zkuste příjít v dobu otevírání obchodu, když je zrovna nová kolekce, to je neuvěřitelné, kolik lidí už stojí čtvrt hodiny před obchodem a čeká na paní prodavačku, až odemkne...a pak ta bitka, všichni berou všechno :D Vtipné i vzrušující :-)

Také společnost v sekáčích je zajímavá, setkávám se se spoustou lidí různého postavení, profese, stáří... V sekáčích nakupují, ženy i muži, mladí puberťáci, studenti z vš, maminky, babičky, tatínkové, dědečkové... Ti, co mají hluboko do kapsy, ti, pro které není důležité ani tak jak to vypadá, ale hlavně, že je to levné a ještě to splní účel... Potom tací, co jsou módní fajnšmekři a jdou po unikátních kouscích, které by jinde jen těžko sehnali... Vyznavači různých stylů - rockeři, metalisti, punkeři, emaři a sem se řadím i trochu já = "retrař" :D :D :D A občas také "vintagerář" - to když ulovím kousek, který není jen novodobou napodobeninou něčeho, co se nosilo kdysi, ale zároveň i oním skutečným, dobovým kouskem, který už pamatuje i desítky let.

Jak na to reaguje okolí?
Myslím, že naprostá většina lidí absolutně nepozná, odkud daný kousek je. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se mne někdo zeptal, zda jsou ony šaty z druhé ruku či nové a tudíž jsem se ani nestřetla s tím, že by nade mnou někdo mohl ohrnovat nos proto, že chodím do sekáčů. Mí známí to navíc všichni vědí, protože já se s tím vůbec, ale vůbec netajím - naopak se chlubím, jak jsem krásně a levně nakoupila! Co chlubím, já se přímo chvástám a naparuji :-) Vždyť umět nakoupit za mnoho peněz zvládne každý, ale za pár korun a originálně, to už chce trochu citu :-) A také zde platí pravidlo, že i když má člověk hodně peněz a nakupuje jen samé nové, značkové oblečení, nemusí to být záruka stylu a dobrého ošacení, protože vkus se koupit za peníze nedá, ten musí mít člověk v sobě.

Ale nesmím zapomenout zmínit reakce mých nejbližších. Kamarádky zpravidla koukají s ústy dokořán: "Cožééé, to stálo opravdu 10 Kč?! Kam na to chodíš! Já v těch SH nikdy nic nenajdu a hlavně mě to ani nebaví!", což mi i lichotí :-) Mám radost, když se mé oblečení líbí i druhým. Taťulda se vždycky, když prezentuju novou "kořist", směje a kroutí hlavou: "Už zase? Vždyť pořád jen nakupuješ, ale jo, dobré je to." A maminka vždy jen spráskne ruce: "Proboha, to je děs, vždyť je to jak oblečení, co nosil Zilvar z chudobince!" A tak jsem si vysloužila novou přezdívku "Zilvar z chudobince" a a když vidím v sekáči nějaký pěkný kousek, tak nevolám na kamarádku "Hele, to je pořádné retro" nýbrž "Tak to je dost dobré, takové zilvarovské" :-)

Kolik tak za oblečení v sekáči nechávám?
To je různé, ale nikdy jsem na jeden zátah neutratila více než 300 Kč a vždy jsem si odnášela hromadu věcí. Mám ráda právě týdny, kdy jsou výprodeje a cena se pohybuje max. 50 Kč/ks nebo naopak nové kolekce, kdy jsou ceny o něco málo vyšší, ale zároveň i velký výběr a šance ulovit něco pořádného.

A další ochutnávka z mých šatů - vlevo černé s fiží a průsvitnými rukávy na knoflíček, které bohužel splynuly s pozadím za 59 Kč Profi, vedle mé milované kostkované s bílým límečkem (mám je i v zelené verzi) za 59 Kč Profi, černé s bílým límečkem alá sirotek za 59 Kč Profi a kostkované alá 60 léta a Twiggy za 59 Kč Profi.

Které sekáče bych doporučila?
Můj nejoblíbenější je Profi SH, který má pobočky po celé ČR a stále jsou otvírány další a další. Dále chodím i do Textil House, ale pouze ve výprodejovém období, při nových kolekcích jsou totiž ceny dost vysoké. Fajn je i La Roba, avšak tento sekáč už má kousky o něco dražší, protože se připlácí za službu v podobě seřazení oblečení dle velikostí + jeho opatření štítky s popisem případné vady. Nedávno nám tu otevřeli i Hrabárnu - tak se skutečně jmenuje, oblečení je tu naházené v koších, takže skutečně musíte hrabat a norovat, abyste něco našli, ale zase je tento fakt vykompenzován tím, že ceny jsou opravdu velmi nízké, v řádech deseti, dvaceti, třiceti korun. Občas k nám zavítá i pojízdný SH, většinou Elegant style, a to do zdejšího kulturního domu, tady jsem ale nikdy na nic pěkného nenarazila a ceny také nejsou úplně minimální.


A co vy? Máte sekáče v oblibě nebo jsou vám zcela cizí? Kam chodíte nakupovat? Ulovili jste něco zajímavého, na co jste pyšní?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Vámoš Lukáš Vámoš | E-mail | Web | 28. září 2015 v 23:32 | Reagovat

Přesně si vybavuju, jak jsem nesnášel, když mě maminka tahala do sekáčů, jak mi vadil ten smrádek :D Ale jak čtu tvoje řádky, říkám si, jaké lidské příběhy se asi schovávají za vším tím oblečením... Myslím, že brzy zajdu s maminkou do sekáče a zkusím sehnat pěknou bundu na podzim. Mamka si tam určitě něco vybere a bude to zároveň hezký dárek. https://www.youtube.com/watch?v=BKvee-w0uBc

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. října 2015 v 17:32 | Reagovat

Žjova, super úlovky! Já sekáče miluju, vždycky si z nich odnesu spoustu věcí. Užívám si je víc než "normální" obchody - mám totiž pocit, že hledám poklad. A většinou ho najdu. Mám z nich spoustu super šatů a kabelek, které všichni obdivují a nechtějí mi věřit, že stály tolik, kolik stály.
Ale to, cos vyfotila, to jsou vážně poklady všech pokladů. Nevím, jestli špatně hledám, ale v brněnských sekáčích jsem něco takového (a za takové ceny) dlouho neviděla. O_O

3 Amelia Amelia | 15. října 2015 v 17:13 | Reagovat

To jsou nádherné věci...

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. října 2015 v 13:12 | Reagovat

No, nejčastěji nakupuji v sekáčích anebo taky u Asiatů... ale do klasických obchodů málokdy zavítám :-)
Hezké úlovky.

5 Elis Elis | Web | 9. listopadu 2015 v 20:19 | Reagovat

Ach bože, tenhle článek se mi tak krásně četl, konečně jsem se v něčem viděla!
Také jsem jako malá nerada navštěvovala sekáče, jenže co jiného v té době bylo že, brala je za něco potupného, ale teď nechodím téměř nikam jinam než li tam.
Přesně, jak píšeš, miluju reakce kamarádek- cože, vážně 10 kč? To já v nich hledat neumím. Jenže kdo chce, tak najde :-)

6 Simona Simona | 4. prosince 2015 v 14:22 | Reagovat

A já doporučuju Unimodu (http://unimoda.cz/) bo z pohodlí domova je to nejlepší :-D  ;-) Asi jžem už trošku zlenivěla, ale tohle mě baví :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama