Září 2015

Kde sehnat pořádný retro "vohoz"? V sekáči!

23. září 2015 v 16:36 | Minion |  Retro oblečení a doplňky
Zapnula jsem svůj starý gramofon, vložila gramodesku s německými foxtroty z 60. let a vesele skotačila po pokoji, jak mě ta hudba vždycky dokáže nakopnout! Chvilku jsem pozorovala černý kotouč, jenž se volným tempem otáčel a v tu chvíli jsem pocítila neuvěřitelnou touhu usednout ke svému notebooku a sepsat článek sem na blog! Pořádný článek! Dlouhý, obsáhlý, vyčerpávající a o něčem, co mám ráda... :-) Já vím, jsem blázen, ale když to na mne přijde, musí to jít ven a stát za to! A tak jsem dumala a dumala, vlastně to ale ani tak dlouho netrvalo, jak se možná zdá... a nápad byl na světě! Ano, vždyť jedním z hlavních znaků, které nás retromilce spojuje, je ve většině případů právě "vohoz", vohoz, který o nás vypovídá, který ukazuje, jací jsme, co máme rádi, co se nám líbí, čím žijeme...

...a my žijeme dávnými časy, celou svou duši, své srdce jsme jim zaprodali a často v myšlenkách sníme, jaké by to bylo se jednoho dne probudit v té či oné době, nejlépe však každý den v jiné dekádě, abychom se mohli dosyta nabažit atmosféry, která v daných časech vládla!

Abychom se přiblížili té náladě, jež se k dávným letům vázala, obklopujeme se věcmi připomínajícími předměty s dlouhou minulostí či s krátkou, ale svým vypodobněním inspirovanými dobovými originály. Ať se jedná o knihy, nádobí, obrazy, fotografie, techniku... a v neposlední řadě i o oblečení.

Také zbožňujete rozkošné límečky na halenkách i šatech? Půvabné kabelky s kuličkovým, rámovým zapínáním? Nabírané sukně? Vypasované či naopak načíslované kabáty z různorodých materiálů? Sáčka s ramenními vycpávkami? Šortky a kalhoty s ultra vysokým pasem? Něžné propínací svetříky nebo naopak svetry "chundeláče", do nichž zaboříte nos, když vám je zima, schoulíte se a jen očima potutelně tikáte po okolí, zaobíráte se svými myšlenkami a hovíte si v tom největším pohodlí?

Já všechno to výše vypsané naprosto miluji! Avšak jak pro mne bylo dlouhou dobu těžké se k takovému, v mých očích krásnému, ošacení dostat... Procházela jsem obchody, značkové i neznačkové a jen málokdy jsem narazila na kousky, které bych si přála mít, které připomínaly ty minulé časy... A když už jsem nějaký takový unikát objevila v běžné konfekci, pak mne odradila jeho cena. Třináctset za šaty? Dva tisíce za kabát? Sedmset za sukni? Pětset za halenku? Třista za šálku? Tisíc za kabelku? Šestnáctset za sáčko? Au, to moje oči nepotěšilo... Co oči, celou mne to nepotěšilo! Vždyť bych si tohle nemohla jen tak dovolit, a když bych mohla, tak s tím, že tento outfit z těchto kousků budu muset nosit neustále, dokud nenašetřím na další :-) Ne, nejsem ani bohatá, ani vyloženě chudá, ale také vím, že jsou mnohem důležitější věci než oblečení, za které bych chtěla a měla vynaložit větší částky. A tak jsem hledala cestu, jak se dostat k retro oblečení (jak tomu říkám :-) ) a přitom za něj dát jen zlomek ceny oproti běžným obchodům...

...a tak mne před dvěma lety osud jednoho krásného, slunného, podzimního dne zavál před nově otevřený second hand u nás ve městě.


Malý výběr z mých šatových sekáčových úlovků - zleva šaty s kvítky 70 Kč z Textile House, šaty s kvítky z Profi za 30 Kč, modré šaty s bílou krajkou Profi za 59 Kč, šaty s květinami a ramenními vycpávkami Profi 59 Kč, puntíkaté šaty Profi 59 Kč, šaty s ptáčky Profi 59 Kč, šaty s puntíky Profi 30 Kč, šaty s růžemi a srdcem na zádech 59 Kč Profi.

Second handy jsem od dětství nesnášela. Vždy po školce a později už po škole jsem s mamkou čekala na autobus, ona vždy, neomylně šla do místního sekáče a tam i hodinu, dvě obcházela stojany obtěžkané spoustou oblečení a probírala se jím s tak ohromným elánem, s takovou vervou! Avšak já jsem tomuto nadšení nerozuměla. Vztekle jsem se válela po zemi, fňukala, prosila, hrozila. "No tak mamíííí, už pojď, chci domů!!" A maminka mne jen zpražila pohledem nebo mi domluvila či slíbila, že už jenom chviličku... já ovšem věděla, že to bude ještě dlouho trvat. Nesdílela jsem tu radost z každého "berného" kousku, který mé mamce rozzářil tvář, nenáviděla jsem následné zkoušení v kabince a vyšilovala jsem z toho zvláštního smrádku, jenž se nesl celou prodejnou...

Dodnes si pamatuji světle modrou mikinu s květovaným potiskem a s přišitými mašličkami na bokách... nebo vínové manšestrové kalhoty rovného střihu, přesně, jak to v 90. letech letělo. K těm věcem jsem neměla vztah, neměla jsem z nich radost, a i kdyby mne mučili, nepřiznala bych nikomu, že jsou ze sekáče. Styděla jsem se za to, měla jsem pocit, že takové oblečení je něčím méně dobrým, tedy pochopitelně jsem se jeho původem rozhodně nechtěla chlubit.

Roky plynuly a boom sekáčů pomalu ustal, i mamka tam už přestala nakupovat, rozmohly se asijské stánky, tržiště, o pár let později začaly být hojněji stavěna i nákupní centra, takže se mimo Prahu rozšířila i do menších měst a lidé tak měli obchody, a tím i různé oděvní značky daleko dostupnější. Trendem bylo oblečení z Kenvela, New Yorkeru, H&M a podobných řetězců. Pak se objevilo se svým oblečením i Tesco, které začalo prodávat oblečení nejprve zn. Cherokee a poté F&F, což prakticky trvá dodnes. Avšak musím říct, že dnes již rozhodně není pro nikoho terno si něco v podobném obchodě koupit... Dříve jsme byli šťastní za triko s nápisem oné značky přes prsa, dnes už toto šílenství naprosto pominulo. Řetězce s konfekční módou se staly běžnou záležitostí, lidé si na jejich přítomnost zvykly, a v případě potřeby si tam zajdou nakoupit. Někteří berou nezlevněné kousky z nových kolekcí, jiní raději preferují výprodeje, jedno je ale jisté, i přes větší dostupnost stále chybí širší nabídka, která by dokázala uspokojit všechny klienty. A takovým náročným zákazníkem jsem se stala i já...

...díky své stupňující se vášni pro všechno připomínající minulé dekády - jak tomu všemu souhrnně říkám "retro". A tak jsem se začala poohlížet jinde. Ano, jako první mne napadly právě second handy - vždyť tam bych něco podobného mohla sehnat! Avšak všude v okolí byly jen krámky, které zboží z druhé ruky sice nabízely, avšak cenami se dost blížily oné konfekci v obchodech. Navíc nabídka nebyla také nijak "valná", jak se říká. Zkrátka, nenacházela jsem nic, co by mne potěšilo natolik, abych za to nechala v oné prodejně peníze. A tak jsem se ještě pár měsíců trápila ve své nenaplněné touze nosit pořádný "retro vohoz". :-(

Přesně před 2 lety však u nás ve městě otevřeli novou prodejnu - řetězcový second hand, který pravidelně každý měsíc koná celkové výprodeje za směšné ceny a rovněž každý měsíc přináší novou "kolekci" použitého oblečení, kterého se již někdo ve státech jako Velká Británie či USA zbavil, ale nás chudáky v ČR to ještě mohlo potěšit :-D Pamatuji si, jak jsem do prodejny v září r. 2013 poprvé vlezla, všude spousta stojanů, obtěžkaných oblečením všeho druhu, velikostí, barev, materiálů... No jeden by řekl: "Proboha, to je ale hadrárna a ten smrad, honem, pryč odtud!", ale mně myšlenkami prolétlo: "Proboha, to je ráj!" a s nadšením jsem se vrhla k prvním ramínkům a bojovala s odhrnováním oděvů, abych se vůbec mohla podívat, jaké skvosty tam visí... a řeknu vám, byla to a stále je makačka! Vždyť stojany jsou opravdu k prasknutí a vyžaduje to velké úsilí, abyste se mohli alespoň podívat. A co ten smrádek? No vůbec mi to nevadilo, naopak - vůně sekáče, vůně domova :-D Ano, to trošku přeháním, ale musím přiznat, že mi to v second handech voní, asi se mi s tou vůní spojují i ty příjemné pocity, když vytáhnu kousek oblečení, který mne zaujme, a proto mi trvá i týden, než oblečení vyperu... protože jako správný nadšenec se se zakoupeným zbožím ještě dlouho "mazlím", zkouším i 3x denně před zrcadlem a užívám si ten pocit příjemné spokojenosti... Prostě jsem takový malý, sekáčový blázínek :-)



Opět jen ukázka z mých úlovků - šortky džínové s vysokým pasem (nad pupík) 100 Kč La Roba, sametová + zelená sukeň 49 Kč Profi, džínové mini šortky 29 Kč Profi, vínové šortky, o kterých si všichni myslí, že je to sukeň 29 Kč Profi, modré vintage šortky do pasu 29 Kč Profi.


A cože je tak na nakupování v SH příjemného?!
Do sekáčů nechodím proto, že bych si nemohla dovolit koupit v běžném obchodě něco z nabídky (i když neoplývám výrazným nadbytkem peněz - jak jsem už výše psala), ale proto, že je to adrenalin, že je to výzva, boj, lov... A to doslova! Skvěle se při hledání slušných kousků ošacení odreaguji, někdy i zasměju (to když např. objevím kostým starého indiána s napíchanými pštrosími péry, jenž trčí do všech stran) a hlavně si udělám obrovskou radost, když něco pěkného najdu, sedí to na mou postavu a já si to potom s tím skvostem šinu uličkou k pokladně a s triumfálním pocitem výhry platím za onen unikát tak směšnou částku! :-)

Poznámka: Jestli se chcete pořádně "poprat" o hadříky z druhé ruky, zkuste příjít v dobu otevírání obchodu, když je zrovna nová kolekce, to je neuvěřitelné, kolik lidí už stojí čtvrt hodiny před obchodem a čeká na paní prodavačku, až odemkne...a pak ta bitka, všichni berou všechno :D Vtipné i vzrušující :-)

Také společnost v sekáčích je zajímavá, setkávám se se spoustou lidí různého postavení, profese, stáří... V sekáčích nakupují, ženy i muži, mladí puberťáci, studenti z vš, maminky, babičky, tatínkové, dědečkové... Ti, co mají hluboko do kapsy, ti, pro které není důležité ani tak jak to vypadá, ale hlavně, že je to levné a ještě to splní účel... Potom tací, co jsou módní fajnšmekři a jdou po unikátních kouscích, které by jinde jen těžko sehnali... Vyznavači různých stylů - rockeři, metalisti, punkeři, emaři a sem se řadím i trochu já = "retrař" :D :D :D A občas také "vintagerář" - to když ulovím kousek, který není jen novodobou napodobeninou něčeho, co se nosilo kdysi, ale zároveň i oním skutečným, dobovým kouskem, který už pamatuje i desítky let.

Jak na to reaguje okolí?
Myslím, že naprostá většina lidí absolutně nepozná, odkud daný kousek je. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se mne někdo zeptal, zda jsou ony šaty z druhé ruku či nové a tudíž jsem se ani nestřetla s tím, že by nade mnou někdo mohl ohrnovat nos proto, že chodím do sekáčů. Mí známí to navíc všichni vědí, protože já se s tím vůbec, ale vůbec netajím - naopak se chlubím, jak jsem krásně a levně nakoupila! Co chlubím, já se přímo chvástám a naparuji :-) Vždyť umět nakoupit za mnoho peněz zvládne každý, ale za pár korun a originálně, to už chce trochu citu :-) A také zde platí pravidlo, že i když má člověk hodně peněz a nakupuje jen samé nové, značkové oblečení, nemusí to být záruka stylu a dobrého ošacení, protože vkus se koupit za peníze nedá, ten musí mít člověk v sobě.

Ale nesmím zapomenout zmínit reakce mých nejbližších. Kamarádky zpravidla koukají s ústy dokořán: "Cožééé, to stálo opravdu 10 Kč?! Kam na to chodíš! Já v těch SH nikdy nic nenajdu a hlavně mě to ani nebaví!", což mi i lichotí :-) Mám radost, když se mé oblečení líbí i druhým. Taťulda se vždycky, když prezentuju novou "kořist", směje a kroutí hlavou: "Už zase? Vždyť pořád jen nakupuješ, ale jo, dobré je to." A maminka vždy jen spráskne ruce: "Proboha, to je děs, vždyť je to jak oblečení, co nosil Zilvar z chudobince!" A tak jsem si vysloužila novou přezdívku "Zilvar z chudobince" a a když vidím v sekáči nějaký pěkný kousek, tak nevolám na kamarádku "Hele, to je pořádné retro" nýbrž "Tak to je dost dobré, takové zilvarovské" :-)

Kolik tak za oblečení v sekáči nechávám?
To je různé, ale nikdy jsem na jeden zátah neutratila více než 300 Kč a vždy jsem si odnášela hromadu věcí. Mám ráda právě týdny, kdy jsou výprodeje a cena se pohybuje max. 50 Kč/ks nebo naopak nové kolekce, kdy jsou ceny o něco málo vyšší, ale zároveň i velký výběr a šance ulovit něco pořádného.

A další ochutnávka z mých šatů - vlevo černé s fiží a průsvitnými rukávy na knoflíček, které bohužel splynuly s pozadím za 59 Kč Profi, vedle mé milované kostkované s bílým límečkem (mám je i v zelené verzi) za 59 Kč Profi, černé s bílým límečkem alá sirotek za 59 Kč Profi a kostkované alá 60 léta a Twiggy za 59 Kč Profi.

Které sekáče bych doporučila?
Můj nejoblíbenější je Profi SH, který má pobočky po celé ČR a stále jsou otvírány další a další. Dále chodím i do Textil House, ale pouze ve výprodejovém období, při nových kolekcích jsou totiž ceny dost vysoké. Fajn je i La Roba, avšak tento sekáč už má kousky o něco dražší, protože se připlácí za službu v podobě seřazení oblečení dle velikostí + jeho opatření štítky s popisem případné vady. Nedávno nám tu otevřeli i Hrabárnu - tak se skutečně jmenuje, oblečení je tu naházené v koších, takže skutečně musíte hrabat a norovat, abyste něco našli, ale zase je tento fakt vykompenzován tím, že ceny jsou opravdu velmi nízké, v řádech deseti, dvaceti, třiceti korun. Občas k nám zavítá i pojízdný SH, většinou Elegant style, a to do zdejšího kulturního domu, tady jsem ale nikdy na nic pěkného nenarazila a ceny také nejsou úplně minimální.


A co vy? Máte sekáče v oblibě nebo jsou vám zcela cizí? Kam chodíte nakupovat? Ulovili jste něco zajímavého, na co jste pyšní?




Drobnůstky, co mi udělaly velkou radost

3. září 2015 v 14:22 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Kolikrát brouzdám po obchodech a nenarazím na nic, co by mi padlo do oka... A kolikrát se mi zase podaří "ukořistit" něco, co jsem už potřebovala nebo si dlouho přála - a tak tomu bylo i tento týden. Udělala jsem si radost hned několikrát, sice jsou to naprosté drobnůstky, ale jak člověka dokážou potěšit - potěšit oko, srdce i duši :-)

A také vás natolik rozveselit, že vzbudí touhu napsat článek - byť kratičký, ale přeci jenom aspoň nějaký.

Jste sami zvědavi, co skončilo v mém osobním vlastnictví a bude mi činit společnost po dlouhé týdny, měsíce či snad v některých případech i roky? Tak se pojďte podívat, zvu vás k nahlédnutí do mého malého nákupního okénka :-)

1.) Pudřík s reliéfem krajky
Krásně voňavý, lehký a sametový, to je roztomilý pudr od české kosmetické značky Dermacol. Ach ta krajka! Ti, kdo navrhovali tento nádherný kosmetický přípravek, určitě věděli, jak magické kouzlo má právě tento druh textilie, který mnohdy perfektně dozdobuje kousky oblečení většiny z nás. I já krajku zbožňuji, ba přímo miluji! A tak když mé oko padlo právě na tento výrobek, zajásalo - ano, ten musíš mít! Ten si kup, to je on, ten pravý, krajkový!

A hned na to zajásalo mé oko podruhé - koukni, ta cena - vždyť stojí pouhých 59 Kč! Má vnitřní kalkulačka si honem spočítala, že je ten krasavec o dobrou polovinu levnější - další důvod, proč jej vzít a vložit do nákupního košíčku byl na světě... Navíc, když v mém dosavadním matujícím příteli přímo hrůzostrašně otevírala chřtán děsivá díra ukazující stříbrné dno malého kelímku... Ještě pár pošimrání pudrovým štětečkem a ten stříbřitý odlesk mě oslní nadobro, zatímco štětinky zůstanou čisté.

Tak dost! Bez pudru není správné dámy, pudr je tak důležitý, přímo každodenní potřebou pro podpoření krásy našich tváří, není tedy vhodné na nic čekat, je nutné zajistit si zásoby na horší časy :-)
Proto malý pudrový kamarád přistál střelhbitě ve žlutém košíčku a nyní se v útrobách mé kosmetické skříňky těší budoucím dnům, kdy zkrášlí mou pleť. Určitě skvěle poslouží, vždyť ta nádherná vanilková vůně přímo volá: "Tvá pokožka bude jako v bavlnce. Tedy... ehm... jako v té nejjemnější krajce! Zrovna tak hebká a svůdná!"



2.) Konturovací tužka od Essence Honey Berry
Hmm... To je ale barva! Nádherná, sytá, připomínající ty nejzralejší maliny, které jsem v létě otrhávala z plody obsypaných keříků, jejichž větvičky se prohýbaly pod tíhou toho nadělení... Jak sladké byly! Doslova medové! A taková je i konturovací tužka od značky Essence - malinová barva, jež připomíná právě to drobné ovoce, které tak sladce šimrá naše chuťové buňky. Delikátní! Neodolatelná! A tak vedle pudříku přibyla i tato tužka.

Možná se ptáte - proč tužka? Co s ní? Vždyť ta se používá jedině v kombinaci se rtěnkou, však? A já vám pravím: protože tužka je daleko praktičtější, lépe se s ní pracuje, krásně vykreslí rty a snadno se ořeže zpět do ostrého kuželu. Protože se s ní mnohem snadněji a precizněji nalíčí celé rty. Protože není vůbec nutné ji doplňovat růžem na rty, plně postačí jen samotná tužka a hra na omalovánky - jemné vybarvování našich rtů. Navíc ty, které trápí mastná pleť a nízká výdrž rtěnek zajásají - konturovací tužka je zpravidla konzistence tužší a sušší, takže mnohem déle vydrží tam, kde má! :-)


4.) Náušnice ve tvaru křížů, jak morbidní a přitom krásné! Na otázku, zda jsem věřící, se mne prosím neptejte, to přece není podmínkou pro to, aby někdo mohl nosit kříže. Ocenila jsem především ten krásný, starobylý vzhled - jako by je někdo odloupl z výzdoby barokního chrámu :-) Ale nebojte, žádné poničení památky se nekonalo, tento krásný šperk jsem si objednala až z dalekého zahraničí - skrze nákupní portál Ebay. Stály pár korun, ale radost z nich je obrovská!


5.) Další! Náušnic přeci nikdy není dost! A tyhle jsou tak... tak zajímavé! Ihned, když jsem je spatřila, věděla jsem, že bez nich nedokážu být - vždyť jednu zdobí krásný andílek, něžně dávající ručku před ústa, naznačující, že má každé tajemství zůstat tajemstvím už napořád. A ta druhá, s křížkem, znakem, který máme spojený se smrtí, kteráž je tou záhadou, jež nám nikdy nebude odhalena dřív, dokud nenadejde náš čas.


6.) "Dámy, dámy, uklidněte se, přestaňte si špitat do oušek a vzorně se postavte do řady - ať si můžeme prohlédnout vaši krásu a eleganci!" A ony se skutečně seřadily a zvídavě se zahleděly doleva na ty elegantní muže ve smokingu, co si dovolili pokřikovat na onu šesti člennou dámskou společnost... Ano, fantazie dokáže mnohdy vymyslet spoustu zajímavých příběhů stejně jako lidská ruka mnoho zajímavých šperků - a mezi ně lze jistojistě počítat i tuto šestici krásných kamejek. Óóó, jak já miluju kameje! Jsou tak půvabné! A tyto navíc krásně barevné, jsem ráda, že jsem na ně narazila - též na Ebay a za padesátikorunu jsem si pořídila všech šest krásek :-)



7.) Cože, cože? Marilyn na přívěsku? A Audrey také? Neuvěřitelné! Jak dlouho mi trvalo, než jsem něco podobného sehnala, toužila jsem nosit tyto nádherné herečky na řetízku už tolik let! Nyní se mi to podařilo!



5.) A nakonec to nejkrásnější, nejmilejší, nejúžasnější - to, co mne potěšilo ještě víc než ta nejsladší cukrová vata malého caparta! Napínám vás? Toužíte vědět, co je onou dokonalou věcí, která způsobila radostný pocit v mém srdci? Pak vám to ráda povím - malé kosmetické zrcátko!

Co může být na zrcátku tak úžasného? Kousek skla kombinovaný možná s kovem, možná s plastem, to je toho! Ale já vám pravím: "Ne, ne! To není jen tak obyčejné zrcátko! To je zrcátko s božskou Marilyn! No tak, podívejte se! Vidíte tu krásu?"

Popravdě, neobjevila jsem jej v obchodě já, ale má nejdražší kamarádka, člověk, který mne zná a ví, že tento kousek dokážu náležitě ocenit. Proto nečekala ani vteřinu a upozornila mne na ten skvost!

Poté jsem již blaženě hrabala svými nenechavými prsty v krabičce se zrcátky, jež stála na prodejním pultu a před zraky prodavače předváděla v plné parádě svou špatnou vlastnost - obrovskou NEROZHODNOST!

"To je krásné! Ne, tohle! Moment! Tohle je ještě lepší! A tohle je ideální! Ale není tady trochu škráblé? A tohle tady má flíček... A tady je fotografie až moc přesvícená..." No těch důvodů, proč strávit dalších 15 minut nad malou krabičkou se našlo! Nakonec ale v mé ruce spočinuly dva kousky, které v mých i v kamarádčiných očích vypadaly nejlépe. To pravé, kde je Marilyn v roli sexy ženy "vamp" nebo to levé, kde se směje uprostřed rozkvetlé zahrady? Kamarádka lobovala za to v pravé ruce, já se ale nakonec rozhodla pro to v ruce levé.

Z obchodu jsem odcházela s úsměvem od ucha k uchu, v rukou pevně držíc to krásné, kulaté, otevírací zrcátko s půvabnou kráskou na jeho přední straně. Marilyn mi na této fotografii doslova učarovala, působí tak přirozeně a ty nádherné oči! Ty obrovské, tmavé oči, ve kterých se zrcadlí obrovské štěstí - zřejmě momentka z mála chvil, kdy byla nesmrtelná sexbomba skutečně šťastná!



A já mám zrovna ty samé jiskřičky v očích. Víte, jak to vím? :-) No přeci koukám nejen na zrcátko, ale i do něj a zrcadlo dokáže zachytit nejen odraz vás samých, ale i stav vaší duše - a to tak věrně nesvede ani ten nejlepší fotoaparát.