Dovolená v Itálii - aneb jak jsem trávila prázdninové dny u moře

9. srpna 2015 v 9:08 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Ráda bych v tomto článku sepsala zkušenosti a zážitky z dovolené v Itálii, která se mým dočasným domovem stala po dobu deseti dní od 24. do 2.8.2015. Článek sice nikterak nesouvisí s retro tématikou blogu, přesto věřím, že jej mnozí čtenáři rádi uvítají - především ti, co se také chystají na dovolenou a třeba se rozhodli i pro místo, které jsem navštívila já s mamkou a svým bratrem. Navíc si díky tomuto textu uchovám vzpomínky na zajímavý čas strávený v jedné z jižanských, evropských zemí :-)

U moře jsme dosud byli jen jedinkrát - a to loni, v roce 2014, kdy jsme se vydali do Chorvatska též na desetidenní pobyt. Letos padla volba na Itálii, tato země nás lákala již dlouho a když jsme zjistili, že finančně vychází stejně jako dovolená v Chorvatsku, se kterým jsme příliš spokojeni nebyli, zajeli jsme do cestovní agentury a domluvili si přes ní zájezd. Jelikož nejsme moc zcestovalí, neměli jsme potuchy, jaký je rozdíl mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou. Již na internetu jsem si předem vybrala místo, kam chceme jet a též i apartmány... Čekala jsem, že nám paní v CA poskytne k dané lokalitě více informací atd., avšak to se nestalo. V podstatě jen zavolala do CK, která zájezd pořádala, vše domluvila během dvou telefonátů, dala nám smlouvy, které jsme podepsali, zaplatili jsme zájezd a více se o nás CA už nezajímala... V podstatě tak shrábla provizi za nic, neboť objednat zájezd, který jsem už měla vybraný z internetu, bych zvládla taktéž.

Jako pořadatele zájezdu jsme měli CK ČSAD Travel Tišnov, původně nám byl nabízen zájezd do samé lokality s nižší cenou od CK České kormidlo, avšak ten jsme odmítli, jelikož na tuto CK na internetu nejsou příliš dobré recenze. S vybranou CK jsme do poslední chvíle nebyli v kontaktu, až 3 dny před odjezdem konečně dorazil email s potřebnými informacemi k dopravě, ubytování a též kartičky s pojištěním určené k vytištění. Samozřejmě se nám porouchala tiskárna, takže jsme s nervy na dranc narychlo sháněli někoho, kdo by nám potřebné věci vytisknul, naštěstí se nám to podařilo.

Den odjezdu byl pátek 24.7., kdy jsme měli ve 14h odjíždět autobusem směr Brno - jednalo se tedy o svoz, nakonec jsme však nepřestupovali, jelikož ten samý autobus pokračoval dál do Itálie, jen jsme po ČR nasbírali zbytek cestujících. V Brně jsme byli okolo 17h, poté jsme se již plně naložení vydali k hranicím. Cesta pěkně ubíhala, každé 4 hodiny autobus stavil - střídavě na 15 minut a 25 minut, kdy jsme dostali pauzu na WC u čerpacích stanic, řidiči nás vzorně upozorňovali na čas odjezdu, kam jít na záchod, nutno ovšem říci, že dámy měly vždy problém se do časového limitu vejít, jelikož toalety, na rozdíl od pánských, byly vždy plné a čekala se dlouhá fronta. Musím vyzdvihnout to, že řidiči terén dobře znali a vybírali čerpací stanice, u kterých se za použití wc nemuselo nic platit, tudíž cestující ušetřili.


Jaké to je cestovat 16 hodin v autobuse?

Čas strávený cestou v autobuse je až děsivě dlouhý, avšak stále cestování tímto dopravním prostředkem vychází levněji o 2 - 3 tisíce na osobu oproti letadlu, což je pro rodiny velká finanční úleva, a proto tolik lidí dodnes využívá silniční dopravy. I to byl náš důvod - finanční úspora a mamčin strach z letadel. Velkou výhodou je možnost kochání se okolní krajinou, jede se hlavně po dálnici, my cestovali směr Vídeň - tedy přes Rakousko poseté velkými větrnými elektrárnami, a pak už přes Itálii - kolem Benátek a Rimini až do našeho cíle - na Palmovou riviéru do Villa Rosa di Martinsicuro u přístavu San Benedetto a oblíbené turistické lokality Alba Adriatica.

Autobus byl moderní, vybavený pohodlnými sedadly, jež bylo možné trochu sklopit. Kufry se odkládaly do zavazadlového prostoru, kdy bylo povoleno mít zavazadla o max. hmotnosti 20 kg/ osoba - to odpovídalo přibližně jednomu 60 cm plně naloženému kufru + batohu. Po celou dobu běžela klimatizace, teplota se kvůli řidičům (aby neusnuli teplem) udržovala na 24°C - tedy kdo měl s sebou aspoň mikinu, byl rád. Skvělou věcí byl také nafukovací polštářek ve tvaru podkovy, který jsme si s sebou každý vzal - v noci se na něm dobře spalo, po použití se vyfouknul a nezabíral místo jako klasický - i vám ho doporučuji, prodává se např. na vietnamských tržnicích a stojí okolo dvacky. V prostorech autobusu se též nacházelo WC (samostatná místnůstka s klasickým záchodem a umyvadlem, umístěna byla pod posledním sedadlem před prostředními dveřmi autobusu), řidiči každou zastávku prodávali cestujícím horkou kávu/čaj/čokoládu za 10 Kč/kelímek, vodu v láhvi či coca colu za 30 Kč, nebo panák rumu či vodky za 30 Kč.

A teď reálná zkušenost s cestováním v buse: samotné sezení je pohodlné, avšak v noci se většina lidí moc nevyspí - není zkrátka prostor... Hlavu si můžete opřít o okno, avšak při každém kodrcnutí se bouchnete... natáhnout se nemůžete. Některé děti, které cestovaly s maminkami a tatínky, spaly v uličce, ale to zase bylo nepraktické, protože je museli ostatní cestující v době pauzy na wc složitě překračovat, zdržovat se tím a okrádat se tak o minuty, kdy už mohli stát ve frontě na záchod. Řidiči hned na počátku jízdy oznámili, že nikoho počítat nebudou a pokud ve stanovený čas na svém místě nebude, odjíždějí bez něj - proto měl každý strach, aby se stihl včas vrátit a přitom vykonat vše potřebné. WC v buse nahání trochu strach + smí se používat spíše v akutních případech - hlavně u dětí, které nevydrží celé 4 hodiny čekat na zastavení... I já jsem neměla v úmyslu toto WC využívat, ani jsem nevěděla, jak funguje, jak spláchnout, jestli tam je voda... ale osud tomu chtěl, a tak jsem o půlnoci dostala akutní křeče do žaludku a byla nucena toaletu navštívit a to hned několikrát po sobě, nakonec jsem na tomto záchodě strávila 2 hodiny cesty... Bylo to opravdu stresující a rozhodně bych nepřála nikomu, aby jej na takovéto několikahodinové cestě zastihlo průjmové onemocnění! Bohužel jsem měla smůlu, a tak jsem se naučila velmi rychle, jak WC v buse ovládat :-) :-) :-) Teď se tomu již jen směji, ale v ten moment věřte, že mi do smíchu opravdu nebylo! Pro neználky jen napíšu to, že splachovadlo je pod umyvadlem a někdy je nutné jej použít i vícekrát, neboť WC splachuje hůře.
Také musím zmínit jednu věc - jelikož jsme jeli na licho, bylo jasné, že k nám někoho přiřadí na sedadlo. No samozřejmě, že jsem sama seděla já a u mého jména stálo v zasedacím pořádku jiné ženské jméno, tak jsem byla v klidu a očekávala jsem, že vedle mne posadí nějakou paní... K mému "štěstí" si však vedle sedl kluk (netuším, jak starý, možná 19, možná přes 20 let), který smrděl alkoholem, měl plesnivé nehty u rukou i nohou, s vytetovanými kříži po pažích... no na první dojem jsem z něj měla obavy a děsila se té dlouhé noci vedle něj strávené... Nakonec jsem se ale musela přehodit s mamkou kvůli mé noční nevolnosti, takže jsem zbytek cesty proseděla na WC nebo vedle bratra. Opravdu mi ale bylo nepříjemné, že ke mně, coby k ženě rovnou lupnou muže... (nic proti mužům, ale víte co, jsem holka a představa, že v noci v nevědomí chrápu a ležím na cizím klukovi a ještě navíc takovém... ou...:-) :-) )
Do Itálie jsme dorazili kolem 8. hodiny, začalo postupné vysazování cestujících, my jsme vystupovali jako předposlední, nejvíce lidí si za cíl své cesty vybralo kemp v Martinsicuru, my tři jeli do Villa Rosa a ještě jedna skupina odjela nejdále - do Roseta.


Poprvé ve Villa Rosa

Palmová riviéra nás už při výběru vhodné lokality bouchla do očí - popisky cestovek hovořily o krásném prostředí, dlouhých plážích, nekonečných alejích palem, čistém a teplém moři, spoustě vyžití, trhů... no prostě ideál! A tak jsme se rozhodli, že pojedeme do střední Itálie a ne na sever, kam míří většina turistů - kde je údajně přelidněno a moře velmi špinavé... To špinavé moře, to nám furt vězelo v myšlenkách - jak to lidé myslí v recenzích? Jak může být moře špinavé? Myslí tím odpadky? Trochu jsme se toho obávali, ale nakonec se ukázalo, že ono špinavé moře je moře, kde je zvířený písek, tudíž není tak průzračné jako třeba v oblázkovém Chorvatsku - při potápění toho v moři moc neuvidíte, ale na koupání je skvělé, navíc nehrozí poranění o kamínky a plave se v něm bez nutnosti používat obuv do vody. K moři ale poskytnu více informací až níže, nyní zpět k Villa Rosa.
Na místo jsme dorazili už okolo 9 hodin, autobus nás vysadil, řidiči vyhodili kufry na silnici, nasedli do busu a odjeli, aniž by nám cokoli řekli! Zůstali jsme stát na silnici jako joja a nevěděli, co dělat! Sami v cizí zemi, se základní znalostí jazyka... no hrůza! Až po určité době na nás zavolala paní z protější strany ulice - byla to naše delegátka, jak jsme se později dozvěděli - paní Kateřina Staňková. Vzala nás do místnosti, kde sídlila agentura Gavia, tedy agentura, která zajišťuje ubytování turistů v ulici Capri ve Villa Rosa a fakultativní výlety v dané oblasti. Podepsali jsme delegátce papír o ubytování, zaplatili vratnou zálohu 100 euro (ano, neskutečná částka!, je vrácena až poslední den ubytování italským majitelem po zkontrolování apartmánu) a 40 euro za závěrečný úklid (ano, i to je šílená částka za úklid, který navíc není moc dobrý, jak jsme se přesvědčili po vstupu do apartmánu, částka je povinná, není možné po sobě uklidit apartmán sám + kuchyň ovšem musí být uklizena ubytovaným!!). Delegátka nám sdělila, že máme velké štěstí, protože jsou apartmány již volné, a tak se budeme moci ubytovat už v 10 hodin! Měli jsme nejprve velkou radost, protože v listech od CK stálo, že ubytováni můžeme být až v 19 hodin (což je šílené), nakonec jsme se ale i přes slibování delegátky dostali na pokoje až v 11 hodin, tedy po dvou hodinovém čekání s kufry v otřesném prostředí agentury Gavia - v jakémsi altánu, který byl zaházený bordelem, kde jsme seděli na špinavých židlích, na stole ležel obrovský a špinavý pařez, okolo se povalovaly odpadky, shořelý počítač, odpaďák... no prostě hrůza.... Delegátka nám nabídla, že nám alespoň ukáže náš apartmán, tak jsme s mamkou obě souhlasily a vyrazily s ní v domnění, že nám ukáže pořádně, kde budeme bydlet, trmácely jsme se s ní v tom šíleném horku asi 200 metrů, pak zastavila, ukázala na budovu a odešla!! Tak jsme se s mamkou zase obrátily a šly zpět k altánu a nechápaly jsme, proč nás tam vlastně táhla, když nás do apartmánu nevzala, ani vchod do budovy neukázala... Po hodině se delegátka vrátila, vrazila nám do rukou klíče a více se s námi už nebavila... Jen jsme se stihli zeptat, jak to bude probíhat poslední den, kam budeme moct dát kufry, protože apartmán měl být dle rozpisu od CK volný v 10h, a to nám paní Staňková řekla jen: "No to ještě nevííím. To vám řeknu ve čtvrtek." S nedobrým pocitem jsme tak ocházeli směr naše ubytování, kde jsme asi 5 minut hledali vchod.


Apartmány Capri Villa Rosa

Dovolenou jsme nechtěli moc drahou, vlastně jsme měli stanovený limit 8 tisíc/osoba a dle toho se řídil náš výběr. Lokalita střední Itálie byla jasná, Palmová riviéra si nás získala fotografiemi i příznivými recenzemi, volba ubytování byla o něco složitější, avšak nakonec jsme zvolili residenci s názvem Capri stojící též v ulici zvané Via Capri. Mělo se jednat o účelně, ale prostě zařízené apartmány vhodné pro klidnou rodinnou dovolenou, neočekávali jsme tak žádný luxus, ale ani nic, v čem bychom se měli bát přespávat :-)
Rezidence byla pěkná, příjemně nás překvapila. Bydleli jsme cca 200 metrů od moře, což se nám původně nezdálo moc, ale nakonec jsme si několikrát povzdychli - příště už budeme volit ubytování maximálně 100 m od moře, protože v těch vedrech je velmi nepříjemné než člověk k samotnému moři dojde a dotáhne těžkou plážovou tašku, stan či slunečník a lehátko...
Exteriér budovy vyhlížel velmi dobře, fasáda byla nová, zahrádky udržované a denně zavlažované - tedy i zelené (v době extrémních teplot byly ostatní zahrady spálené na troud). Apartmán se nacházel v prvním patře, opatřen byl kvalitními, masivními dveřmi s 4 stupňovým zamykáním - tedy výborné proti zlodějům. Co se týče interiéru, i ten nás potěšil - k dispozici jsme měli pěknou kuchyňku, koupelnu, dvě ložnice, obývací část, obrovský balkon.
V kuchyni se dalo vařit vlastní jídlo - na plynovém sporáku (sirky, které jsme si vzali z domu, přišly opravdu vhod!) či v elektrické troubě. Mrzelo nás, že v kuchyni není ani mikrovlnná trouba a dokonce ani rychlovarná konvice. Také nádobí bylo velmi skromné - 3 poničené, poškrábané hliníkové pánve, starý hliníkový pekáč, naběračka, pouhý 1 nůž, 6 ks příborů, lžic a lžiček, otvírák na konzervy, dva malé kastrůlky, 1 plech, 1 plastová mísa, 1 velký hrnec a pouhá jedna poklice, která však měla nejlepší léta dávno za sebou a ouško pro držení na ní sotva drželo. Talířů byl dostatek, po šesti hlubokých, mělkých i dezertních, hrníčků a skleníček také šest, avšak hrníčky byly opravdu malé, prostě na malé expresso :-)
Ložnice jsme měli dvě, v každé dvojlůžko. Původně jsme měli mít menší pokoj s jednou ložnicí, avšak ty byly obsazené, a tak nám za stejnou cenu přidělili apartmán daleko větší :-) Postele měly měkkou, pružnou matraci, velmi dobře se mi na ní spalo, u postelí byly stolečky s lampičkami a jedna velká šatní skříň. Lůžkoviny jsme si přivezly vlastní, v opačném případě se účtoval příplatek 10 euro/osoba. Musím ale říct, že nikdo nekontroloval to, zda jsme si lůžkoviny skutečně přivezli a postel povlíkli.
Koupelna byla menší, nacházelo se v ní velké umyvadlo, zrcadlo, sprchový kout (nekvalitní, dveře byly prasklé, voda stříkala ven), záchod (protíkal) a bidet. Pro týdenní pobyt ale toto zařízení postačilo, záchod nezapáchal, vše působilo celkem nově.
Vyzdvihnout chci hlavně balkon - ten byl úžasný, obrovský - velikost odpovídala dvěma ložnicím! Každý večer jsem na něm cvičila a kochala se výhledem do ulice. Škoda jen, že těsně pod balkonem jsme měli umístěné kontejnery - to bylo obrovské mínus, nejen, že strašně zapáchaly, ale také je každé ráno v 6h vyváželi popeláři a při tom pochopitelně nadělali ohromný rámus. Nevýhodou byla i samotná ulice Capri - prohánělo se po ní mnoho skútrů a aut, a to i v noci, takže kdo má křehké spaní, ten v noci lamentoval nad hlukem! V dálce se též proháněly vlaky, což bylo v apartmánu také velmi slyšet.


sprchový kout



nádobí
pod balkonem

Nákupy

Nakupovat jsme chodili do nedalekého nákupního centra - perfektní místo pro každého vášnivého nákupčíka. Navštívit jsme mohli nejen obchod s potravinami Tigre, ale i obrovskou prodejnu s módním oblečením a obuví, zlatnictví, knihkupectví, domácí potřeby, drogerii, papírnictví, knihkupectví, elektro, lékárnu, kadeřnictví, pizzerii... a zdarma i záchody :-D
Co se týče cen - byly podobné jako v ČR, většinou lehce dražší. Z potravin, co jsme kupovali, si pamatuji, že nektarinky stály kilo 0,89 €, těstoviny 1,15 € kilo, máslové sušenky 1 € kilo, máslo 1€ 250g, rajčata klasická 1,50 € kilo, rajčata co vypadala jako dýně 1,15€ kilo, mrkev 0,89 € kilo, bílý jogurt 500g 1 €, mořské plody ve skleničce 2€/ks, mozzarela 100g cca 0,8 €, mouka 1€ kilo, brambory 2,25 € dvě kila balení... Největším problémem bylo pečivo - Italové prodávají chléb na váhu, cena se pohybovala okolo 2€ za půl kila, což je celkem dost. Navíc chléb nebyl dobrý, jednalo se spíše o suchou, drobivou veku s velmi tvrdou kůrkou, nešel ani pořádně ukrojit :-D a málem jsem si na něm "zrušila" všechny zuby a dásně :-D Jak moc se mi stýskalo po dobrém českém chlebu! Ani celozrnný žitný (1,5 € 500g) mi nechutnal! Takže příště bereme aspoň dva bochníky českého, protože o té jejich vatě se nedalo přežít :-D
Nákupy suvenýrů a tradičních pochoutek byly možné na trzích. Trhy se konaly téměř každý den, ale pokaždé jinde, v jiném rozsahu, vesměs v podvečer a v noci. Zkrátka záviselo na štěstí - vždy, když jsme spatřili světlo ostrých halogenových zářivek, věděli jsme, že jsou v daném místě trhovci a pospíchali jsme na "čumendu". Stánků bylo spousta, většina nabízela levný brak v podobě slunečních brýlí, laciné bižu, budíků, hodinek, fejk kabelek - všeho možného, co se dá levněji sehnat na Ebay... ale našlo se i spousta prodejců, kteří nabízeli tradiční a zajímavé, handmade italské výrobky :-) Já si takto opatřila náhrdelník a náušnice se skleněnými přívěsky ve tvaru srdce, jež jsou plněny malými perličkami.
Ve Villa Rosa je též hodně pizzerií a restaurací, do kterých jsme chodili. Téměř všude nabízejí i zmrzlinu, cena za 2 kopečky byla okolo 2,50€, avšak kopečky byly pořádné, ne jako v ČR. Co se týče pizzy, tak bylo umění ji sehnat před 19h, Italové totiž jedí později, a tak restaurace vaří a pečou až večer... Povedlo se nám zakoupit pizzu v poledne asi jen u jedné restaurace, jinak nás ze všech vypověděli. Chuťově pizza spíše zklamala, jak má mamka i bratr podotkli - v ČR měli daleko lepší... Jeden večer jsme dokonce zakoupili v místním supermarketu Tigre chlazenou pizzu 2 ks za pouhých 3,5 €, šoupli ji do trouby v apartmánu a večeře byla na světě - a dokonce byla chuťově lepší než z pravé italské restaurace! Trochu paradox... Jinak pizza v restauraci stojí od 5 € (Margharita), většinou ale okolo 7 € (např. 4 formaggi, capriciossa...), pokud si v restauraci sednete, počítejte s tím, že vám automaticky naúčtují i příplatek za sezení, a jestliže chcete pizzu s sebou do krabice, říkejte "Take away", ničemu jinému nerozumí :-) :-) Celkově jsem byla velmi zklamaná z toho, jak ani mladí Italové neovládají žádné základy anglického jazyka! Musela jsem se tak dorozumívat lámanou italštinou, nezapomeňte tak doma slovníček se základy konverzace :)

obchoďák
uvnitř :-)

večerní trhy

Vyžití

Nic moc, Villa Rosa je spíš takovou mrtvou vesnicí, co ožívá trochu až v podvečer... Přes den jsme trávili čas u moře, koupáním a sluněním. Večer jsme podnikali procházky po okolí, dokonce jsme došli i do vedlejší Alby - tam bylo rušno zase až moc, takové davy lidí, že mi to připomínalo Prahu :-D Proto jsme rychle utekli zpět do naší Villa Rosy a raději obcházeli místní trhy a nakupovali suvenýry. K dispozici byly i kolotoče (euro/svezení), herna (nevyzkoušeli jsme). Jeden večer se konal i koncert jednoho italského zpěváka, účast však nebyla valná, avšak zpíval dobře. Diskotéky se nekonaly žádné. Musím ještě zmínit karneval ve stylu "Rio", ulicí procházeli tanečníci a projížděly čtyři nazdobené vozy, na kterých se trsalo, turisté byli zasypáváni konfetami a fotili a natáčeli :-) Celá tahle paráda ale trvala jen 15 minut, což bylo celkem komické vzhledem k tomu, že se na akci připravovali dobré 3 hodiny a všude asistovala italská policie :-D No, čekala jsem víc...
V okolí se také nacházelo několik fotbalových hřišť, každý večer tam italští muži koupali dlouho do noci, dalo se posadit na tribuny a fandit :-)

Momentka z karnevalu

Fakultativní výlety


Na internetu a v nabídce CK bylo několik fakultativních výletů, které se v dané lokalitě daly podniknout, avšak naše delegátka nám toho v místě moc nenabídla... vlastně nenabídla nic, jen jsme před ní zmínili, že bychom rádi do Říma a ona to vzala jako hotovou věc a už se ani neobtěžovala s tím, nám nabízet i něco jiného... Velmi nás zklamal její přístup a ještě doteď mne zaráží jedna věc... Po zaplacení zájezdu do Říma nám delegátka řekla, že se máme hlásit po příjezdu autobusu k průvodkyni Jarmile, avšak poté podotkla, že neví, zda s námi pojede průvodkyně hovořící česky, protože někdy jezdí i Slovenka... No samozřejmě přijela Slovenka, jmenující se Jarmila... Není to divné?? Když znala delegátka jméno, tak jakto, že netušila, že jde o Slovenku?! Samozřejmě nám slovenština vůbec nevadila, ale jde o ten princip, zřejmě se bála, že bychom si to kvůli slovenštině rozmysleli.
Zájezd stál 38 € za osobu, jel se ve čtvrtek. Cesta do Říma trvala asi 4 hodiny, bylo to rychlé, v klimatizovaném autobuse, avšak bez WC. Někteří cestující ale museli sedět na sedadlech orientovaných zády k řidiči, což se ukázalo jako ne moc dobré, poněvadž se lidem dělalo špatně. Oba řidiči byli Italové, což odpovídalo i stylu jízdy :-) Italové totiž nic neřeší, např. se nám stalo, že jsme vjeli do křižovatky tak špatně, že řidiči přejeli semafory a neviděli, jestli mají už zelenou - to poté museli hlásit sami cestující :-D O nějakém extra dodržování předpisů také nemohla být řeč...
Exkurze trvala od 11 do 17:30, domů jsme se dostali po 21h. Ten den panovalo opravdu "brutální" vedro, tekly z nás čúrky potu i přesto, že se průvodkyně snažila volit trasu ve stínu. Navštívili jsme nejznámější památky Říma - cesta započala ve Vatikánu a končila u Kolosea. Vstup do baziliky sv. Petra byl podmíněn zahalenými rameny a koleny, takže jsme se pekli v delších tříčtvrťákách, čekali jsme na slunci 45 minut, než jsme se dostali dovnitř. Poté následoval náročný výšlap do kopule čnící 136 metrů nad Vatikánem. Výstup nahoru byl extrémně vyčerpávající, schodiště velmi, velmi úzké, vzduch žádný, šílené vedro... Lidé div nekolabovali, všichni mokří potem, někteří i posedávali na schodišti, protože již nemohli dále... Já sama jsem měla co dělat, abych nahoru došla. Navíc jsem začala mít další střevní problémy, hrozně mne bolel žaludek a z očí tekly slzy (zřejmě nějaká alergie)... Nahoru jsem došla totálně zničená, krásný výhled na Řím si příliš neužila, spíše jsem jen lapala po čerstvém vzduchu, který se kě mně konečně dostal. Výstup do kopule bych tedy chtěla doporučit až v chladnějších měsících, pokud nechcete riskovat zhroucení hned na začátku celodenního výletu do Říma. Cesta z kopule už byla rychlejší, zpestřená obchůdkem s papežskými suvenýry... Poté následovala prohlídka baziliky sv. Petra a odjezd autobusem pryč. Dalšími památkami, které jsme navštívili, byly Pantheon a hrob Raffaela Santiho, fontána di Trevi (bohužel pod lešením, takže jsme nic neviděli), antické vykopávky starého osídlení, památník Viktora Emanuela, Španělské schody a náměstí, byt Sophie Loren, sochu vlčice, Césara a zbytky jeho domu, Koloseum (opět obehnané lešením, takže zážitek nic moc).
Celkově bych hodnotila výlet jako pěkný, doporučuji ho, ale je nutné počítat s tím, že v letních měsících je Řím opravdu rozpálený, v podstatě si připadáte jako na poušti a jeho krásy si tak plně neužijete... Navíc pokud vás zastihnou zažívací problémy, tak si zažijete doslova horoucí chvilky na veřejných záchodech po celém Římě a budete se vracet s nervy na dranc - jako já... Už bych to nikdy nechtěla zažít.... Obzvlášť když vám průvodkyně sdělí, že pro vás nemůže nic udělat, že je to váš problém, protože ona má na starost zbytek lidí. Mám takový pocit, že by mne tam klidně nechali umřít, takhle jsem zatnula zuby a s velkými bolestmi město skutečně prošla a vydržela až do večera.

Moře

Moře ve Villa Rosa bylo extrémně teplé a mělké, opravdu nás to velmi překvapilo, s loňským Chorvatskem se to nedalo srovnat! Ještě 150 metrů od břehu jste v pohodě dosáhli na dno - což jistě uvítají rodiny s dětmi i neplavci :-) Voda teploučká, ale koupání příjemně osvěžilo. Co se týče oné špinavosti moře v Itálii - ano, voda je kalnější než v Chorvatsku, ale je to dáno právě písčitými plážemi, které jsou dle mne lepší než ty oblázkové. Nemusíte používat ani lehátka, stačí ležet jen na ručníku, písek netlačí, není nutné mít ani obuv do vody.... Písek také skvěle obrousí pokožku na chodidlech a nožky jsou tak krásně hebké.
Překvapilo mne, jak to v moři žilo :-) Zatímco v Ch. jsme narazili jen na jediného poustevníčka (kraba), tady jsme nalezli několikrát velkou hvězdici, kraby poustevníčky v ulitkách běžně, i klasického kraba jsem zahlédla běžet po dně :-) Na pláži se nacházelo obrovské množství mušlí, které jsme si nasbírali s sebou domů na památku. Zažila jsem si ale také jednu nepříjemnou situaci - při plavání mne žahla do nohy medůza, velmi jsem se té náhlé bolesti lekla, nohu jsem měla poté červenou ještě 2 dny, avšak bolela jen první půl hodiny - dá se to přirovnat k silnějšímu popálení kopřivou.
Nejlepší bylo koupání dopoledne, to na nebi nebyl ani mráček a moře bylo velmi, velmi klidné, takže se dalo krásně plavat. Od 13h se vždy zvedl větřík a tím i vlny, takže plavání bylo trochu obtížnější, houpání ve vlnách ale zase na druhou stranu extrémně příjemné :-) Odpoledne se také zpravidla udělala na obloze mlhovinka, takže slunce tak ostře nepálilo, 2x se hnala bouře, ale spadlo jen pár kapek.
Co se týče čistoty, ráno bylo moře krásně čisté, nezvířené, i v hloubce bylo krásně vidět dno a rybky... Odpoledne se voda trochu zkalila (díky vlnám), 2x se stalo, že byly na břehu ráno naplaveny řasy (zřejmě po nočním burácení moře), ale Italové je shrnovali traktory pryč z pláží. Potápěčské brýle jsme ale moc nevyužili - k vidění toho pod hladinou příliš nebylo.
Pláže se střídaly soukromé a veřejné. Na soukromých se platil poplatek asi 5 € na den za 2 osoby, veřejné byly bez poplatku, ale také bez sprchy, takže se dalo od soli umýt až ve sprše v apartmánu - bohužel. Každopádně platilo, že vždy tak cca 50 metrů pláže bylo soukromé, pak 50 m veřejné... My využívali veřejnou pláž a byli jsme spokojeni.
Otravné bylo množství černochů a Indů, kteří neustále pochodovali po pláži se různorodým zbožím a vnucovali ho slunícím se lidem... Ze začátku mi to nevadilo, ale když během hodiny přišel prodavač 6x s brýlemi, už mi to začalo lézt krkem... Občas prošel i prodavač s nabídkou špízů z kokosu či ananasu, ale nevykoumali jsme, kolik to stojí a styděli jsme se na nabízejícího borce zavolat :-) :-) :-) Po pláži také často chodil chlapík s dlooouhým koštětem a pokřikoval něco ve stylu "longissimo longi", absolutně jsme nechápali, k čemu ten jeho nástoj slouží a co vlastně nabízí - pokud někdo tušíte, určitě dejte vědět do komentářů :-)

Služby delegátky

Jelikož většina lidí, cestujících do zahraničí na dovolenou, neovládá tamější jazyky, využívá k dorozumívání a řešení problémů služeb delegáta. Delegát je osoba, na kterou se můžete obrátit při svém pobytu - např. pokud nejste spokojeni s ubytováním, něco se v apartmánu rozbilo, potřebujete poradit, má vám nabídnout výlety atp. Po zkušenostech z Chorvatska jsem čekala opět člověka na svém místě, nadšeného pro tamější okolí, znalého v dané oblasti, ochotného pomoci a vše vysvětlit, ovšem přišlo velké zklamání! Paní Staňková, delegátka, byla sice na pohled sympatická, usměvavá, kamarádská, avšak jak se později ukázalo, nedokázala odpovědět na dotazy, odbývala nás a celkově bylo vidět, že ji spíše otravujeme.
Jak už jsem psala, přijeli jsme v sobotu ráno, po šoku, že na nás v místě vystoupení z autobusu nikdo nečeká, jsme nakonec spatřili ženu okolo padesátky na protější straně ulice, byla to naše delegátka, jak jsme později zjistili. Vzala nás do agentury, zaplatili jsme poplatky a poté čekali v šeredném altánu, až budeme moci konečně odejít do apartmánu. Když delegátka přišla, vrazila nám do rukou klíče a jen nám řekla, že se máme dostavit v případě dotazů na informační schůzku, která je v pondělí mezi 12 a 13h, tam se budou řešit případné fakultativní výlety. Sami jsme tedy vyhledali apartmán, chvilku jsme měli problém najít vchod, ale naštěstí se nám to nakonec povedlo. V pondělí jsme přesně ve 12h postávali u agentury, paní delegátka však nikde. Přišla o půl hodiny později, místo omluvy vyhrkla jen: "Nechápu, jak ti Italové mohou v takových vedrech řídit auto." a rovnou dodala: "Jo vy jste tady kvůli tomu výletu do Říma." Další výlety nám ani nenabídla (o představení Villa Rosa a třeba i doporučení nějakých zajímavých památek v okolí ani nemluvě, toho jsme se nedočkali, oproti tomu v Chorvatsku jsme se od delegátky dozvěděli spoustu zajímavostí), rovnou na ulici začala sepisovat paragon a vybrala od nás peníze na výlet... Chtěli jsme vědět, jak bude výlet probíhat, ale vlastně jsme se nedozvěděli vůbec nic... Na to, že dělá delegátku zvláštní, vždyť se ty výlety konají každý týden! Tak jak je možné, že neví např. čas návratu?! Nebo nám naschvál zatajuje, že provaděčka bude Slovenka jako by to bylo něco pohoršujícího? Dále jsme se optali, kde se konají nějaké trhy, abychom si mohli nakoupit suvenýry, poněvadž jsme se příliš neorientovali - delegátka se dlouho zamýšlela a pak nám rychle na mapě ukázala kam zajít, ale nepůsobilo to moc hodnověrně, nakonec jsme si stejně museli poradit sami a vesnici obejít a trhy najít. Ani jak to bude poslední den našeho pobytu nedokázala zodpovědět - zajímalo nás, zda budeme mít k dispozici apartmán či nějakou místnost, kam uzamkneme kufry a popřípadě i sprchu, abychom se mohli umýt od soli... dozvěděli jsme se jen: "Nooo, to ještě nevííím, to vám povím až ve čtvrtek, přijďte si na další informační schůzku... Ještě něco? Ne? Tak nashledanou!" sbalila věci a šla rovnou vedle do obchodů nakupovat! A tak jsme se vydali zpět do apartmánu.
Na čtvrteční schůzku jsme se opět vypravili včas, delegátka znovu dorazila o půl hodiny později, načesaná s čerstvě nabarvenými vlasy (evidentně jela rovnou od kadeřnice, to přece nevadí, že tam na ni klienti CK čekají v předepsanou dobu), opět se neomluvila a jen dodala: "Jo vy tady čekáte na informační schůzku? A co chcete vědět?" Až poté si rozvzpomněla, že se jedná o onen poslední den pobytu... Čekalo nás tam několik rodin z různých apartmánů a všichni jsme chtěli vědět totéž, avšak delegátka jen pronesla: "No to ještě nevíííím jak to bude." Ostatní začali apelovat, aby řekla aspoň předpokládaný čas přejímky a kontroly apartmánu, nakonec z ní vypadlo, že dorazí pro klíče mezi 8 a 10. hodinou - trochu široké časové rozmezí, nemyslíte? Protože to znamená, že musíte stát u dveří se sbalenými kufry už v 8 hodin, zatímco madam dorazí až v 10... No také to tak ve skutečnosti bylo! V pátek paní dorazila dokonce až dávno po 10. hodině! Navíc nám nikdo do poslední chvíle neřekl, kde po zbytek dne budeme a že už nám měly dávno přijít smsky s časem odjezdu od řidičů autobusu! Nakonec nás šoupli ještě s jednou rodinou do jednoho malého apartmánu, který jsme měli po celý den k dispozici, avšak s tím, že uvnitř nesmíme udělat žádný nepořádek (což jde těžko, když se např. vracíte z pláže a i přes důkladné vyklepání všeho z vás ten písek prostě padá) + apartmán byl v dezolátním stavu. Sprcha neměla v pořádku hlavici, takže z ní tryskal jeden silný proud, netekla teplá voda, pouze ledová, to samé v kuchyni, sporák nefungoval, nádobí téměř žádné, dveře od sprcháče děravé, takže voda stříkala po podlaze... Ale byli jsme rádi, že máme kde nechat svoje kufry a nemusíme s nimi čekat do večera na ulici (tak to totiž původně vypadalo).

Také řešení nedoručené sms s časem odjezdu bylo zajímavé - delegátka řekla, že když nám nedojdou, tak si máme přijít ve 12h za ní do agentury (z toho jsme radost neměli, po tom, co jsme už tušili, jak nespolehlivá osoba to je). Celé dopoledne jsme tak hlídali mobil na pláži, smsky samozřejmě nedorazily, a tak nezbývalo nic jiného, než se vydat za delegátkou... Přišli jsme do agentury ve 12h a nikde nikdo, chvilku jsme tam postávali, avšak nic se nedělo... Padl na nás stres z toho, že nevíme, jak co bude, a jak se dostaneme domů, dokonce jsme už pomýšleli nad zatelefonováním do CK. Nakonec jsem si všimla bílého papíru nalepeného na dopisní schránce vedle agentury, nutno podotknout, že dost zanikal, protože kolem byly nalepeny i jiné letáky... A na tomto bílém papíru stálo naše jméno a čas odjezdu: 21h!! Na jednu stranu jsme měli radost, že konečně víme, kdy pojedeme pryč, ale na tu druhou nás opravdu znovu zarazil přístup delegátky, už jsme ji vlastně ani do odjezdu neviděli.

Cesta domů

Večer na 9. hodinu jsme dotáhli kufry k agentuře a čekali na autobus. Bylo zvláštní, že má přijet přesně ve 21h - pojali jsme podezření, že ve skutečnosti byl čas až k půli, ale delegátka potřebovala, aby od nás někdo převzal klíče a mohl jít asi v devět domů... Klíče od apartmánu jsme totiž předali nějakému Italovi, co postával před agenturou, ten je vzal, hned agenturu zamkl a odjel... Zůstali jsme úplně sami a čekali jsme ve tmě dalších cca 25 minut - nervózní, zda autobus vůbec přijede... To zpoždění bylo zarážející, protože řidiči jezdili opravdu přesně, takže to skutečně vypadá, že si delegátka stanovený čas odjezdu tak nějak "zaokrouhlila".
Po příjezdu busu nám řidič naházel kufry do zavazadlového prostoru a řekl nám čísla sedadel - tentokrát nás posadili na pěťák! Nejdříve jsme měli radost, protože jsme mohli sedět v naší trojici a ne vedle někoho cizího, ale hned v další stanici nám koutky úst povadly… Přistoupil totiž postarší pár, kterému však sedadlo zasedl pár jiný a došlo k hádce... Volné sedadlo bylo zrovna jen před naším pěťákem a tak jsme si museli vyslechnout nadávání rozčíleného pána, který se oháněl tím, že "...za socialismu by se tohle nikdy nestalo!", neustále vyřvával, že nemá kde sedět, že jede z práce, že už s ČSAD Tišnov nikdy nepojede atd. Navíc zle vyjel i na nás: "Pětka snad měla být prázdná, ne? Tak jakto, že tady sedíte?!" No co vám budu povídat - úplně nám zkazil náladu! Brblal celou cestu, i druhý den...

Zpáteční cesta ubíhala rovněž rychle, už ráno jsme byli v ČR, avšak jedna skupina lidí požadovala vystoupení v jednom městě u Ivančic, a tak tam autobusáci zajeli... Měli jsme tak vynechat Brno a rovnou pokračovat na Blansko, Svitavy... Jenomže kvůli uzavírkám silnic jsme se motali stále kolem Brna, kličkovali po malých silničkách, do zatáček... a tak začaly děti v autobuse zvracet, rodiče sháněli pytlíky i u ostatních lidí, bylo to šílené :-( Navíc nám řidiči už nedali ani pauzu, a tak jsme v autobuse jeli nonstop přes 6 hodin, aniž bychom si mohli zajít aspoň na záchod... Nakonec zastavili, bez slůvka se vyměnili s jinými řidiči a ti už cestu správným směrem našli a dovezli nás do cíle, avšak s obrovským zpožděním! Domů jsem se tak dostala až na 3. hodinu odpolední! Navíc autobus ještě špatně odbočil, najel i přes značení slepé ulice do vlakového nádraží a složitě se otáčel u perónu, chvílemi jsme se opravdu báli, že se zřítíme do kolejiště! No nervy na závěr prostě nesměly chybět!


Celkové hodnocení


A už jsem se konečně dostala k závěru celé "recenze" na dovolenou v residenci Capri ve Villa Rosa - hurá! :-) Jako vždy se mi text trochu protáhl :-) Mám-li celkově ohodnotit letní pobyt v Itálii, pak jej hodnotím i přes vypsaná negativa pozitivně. Do Villa Rosa už sice nepojedu (zásadně nejezdím do stejných míst), ale líbilo se mi tam, bylo to opravdu klidné letovisko pro příjemnou dovolenou, s hezkým mořem, pěkným apartmánem. Škoda, že pokulhávala organizace a na dobré úrovni nebyly ani služby delegátky. Každopádně to na Palmovce bylo mnohem "exotičtější" než v Chorvatsku, které připomínalo spíše českou přehradu a pláž s výhradně českým osazenstvem. To na Palmové riviéře tolik Čechů nebylo, naopak se tu pohyboval mix turistů z různých zemí a hlavně spousta pravých Italů, kteří žvanili (jejich oblíbená činnost :-) ) na pláži, před restauracemi, v obchodech, dokonce i při plavání v moři :-D Jim se ty pusy snad nikdy nezastaví!
Obrovským plusem je obchoďák hned za rohem, kde jsme si mohli nakoupit jídlo za dobré peníze, aniž bychom byli odkázáni jen na nějakou drahou sámošku. Lidé byli celkem milí, usměvaví. Líbilo se mi, jak se Italky nebojí experimentovat v módě, strojí se barvitě, až přeplácaně, ale umí to sebevědomě nosit a prodat :-)
Strach šel trochu z prostředí plného odpadků (kolem silnic, domů, všude se válely různé papíry, petky...) a také z řidičů - Italové si s tím prostě nelámou hlavu... Hojně tu též lidé jezdili na kolech, kdy se proháněli po chodnících, často ani nebyli ve tmě vidět, a tak jsme se báli, že nás někdo srazí...Ale naštěstí se to nikomu nepodařilo, a tak jsme si užívali dlouhých nočních procházek po okolí, každý den nakupovali na tržišti a prohlíželi všemožné zboží - to mne opravdu bavilo snad nejvíce, zbožňuji trhy :-)

můj suvenýr :-)

A co vy? Kde jste letos byli? Jak se vám tam líbilo? Máte rádi Itálii? Doporučili byste nějakou pěknou lokalitu k dovolené? :-) :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Opica Opica | Web | 17. září 2015 v 11:28 | Reagovat

Woow ve Vile Rose jsem byla taky :-D už je to pár let, ještě než se naši rozvedli a my jezdili do Itálie autem. Článek máš teda pořádně obsáhlý! :-D Z mého pohledu to tam nebylo zlé, ale na to jak je to daleko a nic moc tam není, víckrát by se mi tam asi nechtělo. Udělali jsme si výlet do Pescary, bylo asi 45°C a ve městě kde nic tu nic, tak jsme jeli zase zpátky... Jedinou výhodou je snad relativní blízkost Říma, kam bych taky hrozně chtěla. Dlouhé roky jsme jezdili do míst kolem Rimini, tam se mi asi líbí víc :-)

2 Dana Dana | E-mail | Web | 6. října 2015 v 15:03 | Reagovat

Vau! Skutečně perfektní recenze! MOc děkuji. Já naoplátku moc doporučuju Sardinii, zejména Alghero. Je to Italské, ale zároveň mnohem víc pohodové. Kdo má rád přírodu a italskou kuchyni, moc doporučuju Sardinii! Můžete nakouknout na můj blog:https://danakader.wordpress.com/

3 Nataša Nataša | Web | 20. února 2017 v 14:27 | Reagovat

Moc pěkná recenze a docela blbý přístup od delegátky, je třeba si stěžovat u CK aby se to příště změnilo nebo se změnila delegátka. Itálie je krásná země a je škoda, že vám delegátka neporadila nejlepší místa, památky apod.
Já se třeba vždy dívám na nějaké podobné weby aspoň na počasí atd. http://www.slunecnaitalie.cz/pocasi-v-italii/ Vždy je lepší když je člověk připraven ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama