Povánoční vzpomínání

27. prosince 2014 v 17:06 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Štědrý den už je za námi... Sedím sama v pokoji v přítomnosti krásných dárků, kterými jsem byla včera při té slavnostní chvíli obdarována, kochám se jimi a ve své mysli přemítám jednotlivé okamžiky toho příjemně stráveného období... Schválně nemluvím pouze o tom jednou jediném dni, protože pro mě bylo důležité celé období jemu předcházející... Člověka ta vánoční nálada začíná obvykle chytat již v listopadu, v prosinci nadšení eskaluje a 24.12. vrcholí. Tedy pokud má rád Vánoce, v opačném případě tento čas zmatků i milých okamžiků ignoruje. Já patřím zrovna do skupinky nadšenců - baví mě cokoliv, co je spjato s Vánoci a snažím si je užívat, vždy při tom myslím na to, že už se ty okamžiky nikdy nebudou opakovat, co když se během roku cokoli stane? Co když už se pod stromečkem všichni nesejdeme? Neskutečně mě takové chmurné myšlenky děsí, a proto se snažím, aby mi na tu mou mysl nevlezly... O Vánocích se má myslet positivně, optimisticky... vše bude dobré, krásné, milé... ne, není to přetvářka, ani naivita či neobjektivnost, k Vánocům to prostě patří... chci se smát, chci zapomenout na trápení, na bolest, chci být ve společnosti svých nejdražších :-)


Náš adventní "věnec" :-) Svíčky jsem sháněla všude možně, žádné se mi nelíbily... nakonec zvítězily tyto hvězdičky z Lidlu :-)



Letošní Vánoce utekly jako voda, to mohu potvrdit... ani jsem se nenadála a už je téměř konec. Ještě oslavíme Silvestra, a pak zase alou střemhlav do všedních povinností a starostí. Ještě než ale uteču směrem k budoucím dnům i já, ohlédnu se za sebe...


Babiččino cukroví - krásné od pohledu :-)

Doma jsem již od pátku, ve škole jsme si při hodině španělského jazyka zapěli španělské koledy, poté jsem se rozloučila s přáteli a vyrazila na kolej, kde už na mne čekala hromada věcí a jedna pidi taška, do které jsem měla dané předměty napěchovat... Uf, co vám budu povídat! Stálo mě to hodně nervů Usmívající se Musela jsem domů převézt nejen věci osobní potřeby jako je líčení, oblečení (slavnostní na večer, každodenní na návštěvy a to "špinavé" na vyprání) + ještě nakoupené dárky + jednoho svého zvířecího mazlíčka... Připadala jsem si chvílemi, jako bych hrála Tetris - skládala jsem věci přes sebe a snažila se využít i tu nejmenší skulinku volného prostoru v "zavazadle" (pokud se to dá říci o mé předpotopní látkové cestovní tašce Smějící se) Nemusím vám snad ani povídat, jak ta taška byla těžká! Na zastávku jsem ji vlekla s vypětím všech svých sil, tedy chvílemi to vypadalo, že taška vleče mě - obzvlášť když jsem šla ze schodů - to vypadalo, že budeme dole natotata, ale rozhodně by to nebyl sestup hodný dámy Smějící se


Cesta uběhla rychle, doma jsem ihned začala ukrývat dárky do skříní - aby Ježíšek nic předem neukázal a bylo pod stromečkem překvapení Usmívající se Při své pečlivosti v ukládání dárků do šatníku jsem si ale paradoxně počínala velmi neopatrně a... Bum prásk! Láhev obrovského 1,5 litrového červeného vína spadla ze skříně na podlahu!! Skákala několik metrů po podlaze, rámus se linul z pokoje do ostatních místností a co já? Já bledá strachy, sevřené hrdlo, rozklepané nohy a pohled upřený na tu vzdalující se lahvinku... V představách jsem měla ty nejčernější scénáře, čekala jsem na ten vrcholný okamžik, na tu pomyslnou třešničku, kdy se láhev rozbije a všude se rozstříkne krvavě rudá tekutina... Ať je na Vánoce co uklízet a proč brečet! Ale stal se zázrak... VÁNOČNÍ zázrak! Smějící se Nechápu to, ale vínko přežilo - to čila jsem s flaškou na všechny strany, hledala i jen malý náznak úrazu... a ono nic! Nic! A tak jsem byla zachráněna od shánění nového dárku, dalších finančních výdajů, hořkých slz a nadávek směrem k mé (ne)inteligenci a hlavně čištění koberečků, potahů, oblečení a všeho jiného, co by zmizelo pod nánosem Frankovky...




Malý činčiláček mi dělal společnost v předvánočním čase - u nás byl na týden na hlídání, poté pod stromečkem potěšil malou holčičku :-) Za tu dobu jsem si zvířátko velmi oblíbila, kouzelné stvoření s nádherně jemnou srstí :-)


Uklízení, uklízení, uklízení... Tato slova se linula domácností snad již od začátku prosince. Každý uklízel, všechno čistil, zametal, luxoval, stíral, vyhazoval a přesto to nebylo příliš vidět. Je to taková malá záhada - člověk uklízí a při tom nadělá ještě větší nepořádek Smějící se Tedy aspoň tak tomu bylo u nás. Nevím jak vy, ale já bych se na to nejraději "vyflákla" a užívala si pohádky v televizi, ale vládnoucí žena-matka v našem malém matriarchátu zavelela a my jsme se museli smekat. Ne, nebylo to až tak kruté, jak možná zní, pořádek je třeba - alespoň před těmi návštěvami Smějící seVládkyně to nakonec zvládla z velké části sama, protože pomocné ruce poddaných byly obmotány izolepami...


...jistě, že tím myslím balení dárků! Začala jsem si s předstihem už 22.12., ač jindy balím 23. A ukázalo se, že jsem se této činnosti měla věnovat ještě dřív, neboť jsem se prala s papírem ještě celé dopoledne na štědrý den... Celkem jsem zabalila (chápejte spíš jako "zamuchlala do hezkého papíru") 17 dárků. Nesehnala jsem v obchodech vysněný papír v královsky modré barvě, takže jsem už v nouzi zvolila zlato-hnědý s černými vločkami z Lidlu a jako jmenovky vystříhala sněhové vločky z papíru. Myslím, že to vůbec nevypadalo zle - posuďte sami. Piplačka s tím ale celkem byla, to ano, obzvlášť když ještě někdo ve 22 letech neumí pořádně zabalit ani pravidelnou krabičku Nevinný Každý rok se směji tomu, že moje dárky jsou zabalené katastrofálně, všude samá izolepa, nepravidelné záložky, ale zachraňuje to aspoň hezký papír a zdobení Smějící se


Jo malý tip - při balení se parádně sledují vánoční filmy a pohádky - vřele doporučuji!!



Kupa dárků, které jsem balila, jmenovky jsem letos vyřešila vystříháním vloček z bílého papíru - efektní a jednoduché + spousta zábavy při výrobě, člověk nikdy neví, jaký tvar z toho vyleze :-D


V podvečer 23.12. jsme s rodinkou začali zdobit stromeček. Bratr přinesl jedličku (koupenou samozřejmě), uchytil ji ve stojánku a začal rozmotávat světýlka, protože jimi vždy zdobení začínáme... Když jsme konečně rozmotali kabely, začali jsme světýlka pomalu omotávat kolem stromečku - pěkně po větvičkách kolem dokola... Když bylo vše srovnáno, bratr zasunul kabel do zásuvky a... Tralaláá světélka ozářila místnost! Kochali jsme se tou září, když tu najednou začaly poblikávat červené žárovičky. Proč blikají? Je snad nějaké světélko uvolněné? Bratr se jal zkoumání, jen co ale vzal kabel do ruky, ozval se výbuch... PRÁÁÁSK!! A místnost se ponořila do tmy... Překvapený A nejen do tmy, ale také do pořádného smradu ze spáleniny - světélka totiž explodovala! Dokonce byla "exploze" tak silná, že kabel rozervala na dvě části + světélka zčernala + bratr dostal kopanec od elektriky... Krásné Vánoce! Jako z amerického filmu! Smějící se Následovalo kvapné nasednutí do auta a odjezd směr blízké městečko - snad se nový světelný řetěz ještě na posledních chvíli sežene! Jak se ale ukázalo, obchody už byly v celku vyprodané a nabídka minimální + se nám ještě dostalo poučení od paní prodavačky, že takhle pozdě kupovat světýlka... máme si příště vzpomenout dřív! Jaké bylo její překvapení, když se dozvěděla o výbuchu Mrkající Nakonec byly k dispozici jen jednobarevné žárovičky, volba padla na červené, a tak máme letos stromeček "jako z bordelu" - jak to okomentovala hlava rodiny. Rozpačitý



detail z našeho stromečku - moje krásná labuťka od babičky :-)


Když jsem v poledne 24.12. dobalila poslední dáreček, vychutnala jsem si tradiční oběd v podobě zelňačky s namačkanými bramborami. Mé chutě sice toužily spíše po černém Kubovi, ale letos si vůdkyně smečky prosadila právě zelňačku, takže nezbývalo než Kubíka oželet... Ale určitě si ho uvařím během následujících dní, protože miluju kroupy. Po obědě jsem si připravila bramborový salát - pro mě speciální s červenou řepou, takže jsem ho měla fialovo-růžový - efektní, nemyslíte? A také chutný a lehký, takže člověku po něm není těžko. Odpoledne jsem vyrazila na procházku se psem, avšak příliš jsem si ji neužila. Z lesa, podél kterého jsem šla, kdosi neustále střílel z flinty, pes se samozřejmě bál, zastavoval, rozhlížel... Takže jsme se po určité době otočili a šli zpět k domovu. Ledový vítr nás šlehal do tváří, velmi jsme ocenili, že se doma topilo!


A už tu bylo 16 hodin a přípravy vrcholily! Oblékla jsem se do svých nových šatů, které jsem ulovila před měsícem v jednom ze zdejších seků (moje nová vášeň!!! Těšte se na články!!), s rameními vycpávkami a vintage potiskem růží, namalovala se (precizní make up musí být při tak slavnostní chvíli!) a vyrazila si hrát na Ježíška a ježit pod stromeček... Než jsem to všechno navalila pod náš krásný strom, utekla spousta času... A tak jsme místo v domluvených 17h, začali večeřet až v 17,30.

Za zvuků koled se podávala kapří polévka, následoval druhý chod, neopomněli jsme ani přípitek bílým vínem a poté se odebrali ke stromečku. Letos se nás tam sešlo pět a pes, tedy já, bratr, maminka, babička a strejda + naše fenka. Dárečků bylo požehnaně, a tak se rozbalování protáhlo až k osmé hodině! Držíme zvyk, kdy já a bratr střídavě vytahujeme dárečky, vždy se čeká, než obdarovaný dárek rozbalí a potěší se z něj (nebo zanadává Smějící se ). Tuto chvíli si opravdu užívám, mám radost nejen ze svých dárků, ale i z těch ostatních. Baví mě pozorovat reakce a emoce! Není nic krásnějšího, než když se váš dárek líbí a vykouzlí úsměv či překvapení ve tváři dotyčného! A cože jsem to letos nadělovala já? Maminka ode mě dostala hebký růžový svetr, rukavice, knihu, lunární kalendář, set šperků, pouzdro na mobil a čajítko, táta (nebyl přítomen, bude rozbalovat až v lednu) víno, piva v retro plechovkách - limitovaná edice, kalendář houby 2015 (houbař), bratr nutellu s etiketou s vlastním jménem, rachejtle a světýlka na kolo, pejsek svetýrek, šampon, pamlsky, kšírky, babička a strýc domácí sušený čaj + třtinové cukříky + tofínka + silikonové čajítko ve tvaru jahody a citrónu. Snad dárky udělaly radost :-)



Záplava dárků pod stromečkem - Ježíškové se asi zbláznili :-D


I já jsem byla obdarována, asi jsem zase tolik nezlobila, když mi Ježíšek nadělil tolik pěkných dárečků. Pod stromečkem jsem našla teplou noční košilku, chlupatý svetr, holínky s krajkou (konečně můžu venčit psa bez obav i za deštivých dnů!), ponožky (rovnou celý balík, tradiční vánoční dárek nesměl prostě chybět! Smějící se), přívěšek na klíče "Furby" (velmi mě rozesmál, jelikož jsme se u večeře bavili o tom, že jsem si kdysi velmi přála mluvícího Furbyho a byla jsem zklamaná, když jsem ho pod stromkem jako dítě nenašla, takže letos s ním mám aspoň klíčenku), krásnou záložku ze zlatého kovu ve tvaru anděla + k tomu nádhernou zlatou propisku s andílkem (miluju anděly, už jich mám na poličce několik vystavených, záložku do knížky určitě využiji a propisku taktéž, vypadá luxusně), krásnou retro plechovou dózu s pravým cejlonským zeleným čajem (mňam, moc se na něj těším), překrásnou kabelku (ano, mé já-fiflenka zajásalo) a pozoooor - na závěr dva úžasné dárky, nemohu ani říct, který je lepší! Jednak jsem dostala super malý digitálek Canon Ixus v růžové barvě - o něm jsem věděla, ale poctivě jsem vydržela čekat až do štědrého dne. Je to pro mě velký pomocník, jelikož mi usnadní práci na mé diplomce - jelikož musím fotit staré archiválie. Dosud jsem fotila mobilním telefonem, ale to nebylo ono, mobil se totiž velmi rychle vybíjel a hlavně "zasekal", protože to časté focení už na něj bylo moc velkou zátěží... proto jsem si Canona přála a doufám, že mi bude dobře sloužit v následujících letech a ty potřebné materiály spolu dobře nafotíme Usmívající se


Spousta nádherných věcí, které jsem nalezla zabalené v krásných dárkových papírech :-)


A druhým velkým dárkem byl opět fotoaparát!! Ano, čtete správně, dostala jsem letos pod našeho pichlavého krasavce foťáky rovnou dva! Tenhle druhý ale potěšil mé retro-já Smějící se a myslím, že by nad ním zajásal nejeden staromilec! Dostala jsem totiž překrásný, zachovalý fotoaparát z 50. let minulého století! Když jsem ho vybalovala z krabičky, byla jsem opravdu překvapená a šokovaná, nic takového jsem nečekala a do poslední chvíle jsem netušila, co to vlastně vybaluji Usmívající se Až po chvilce mi svitlo! S otevřením hledáčku mi museli poradit starší přítomní, jelikož jsem nikdy nic podobného nedržela v ruce. Zvláštní pro mě bylo zjištění, že se do foťáku musím koukat shora s předkloněnou hlavou Smějící se K přístroji jsem dostala také originální, ručně šité, kožené pouzdro a dozvěděla se od maminky, že je to fotoaparát mého již zesnulého dědečka. Z přiložených starých papírků jsem vyčetla, že rok pořízení byl 1958, v té době bylo mému dědečkovi 21 let... mně je 22 let, no není to hezké? Usmívající se Určitě ho tehdy ani nenapadlo, že bude jeho první fotoaparát za spoustu let držet jeho vnučka pod vánočním stromečkem. Dědečku neboj, u mě bude v dobrých rukou, nikdy ho nevyhodím! A třeba ho jednou dostanou i má vnoučata Smějící se


Foťáček v plné kráse :-) Co říkáte? Potěšil by vás také takový dárek?


Po dorozbalování dárků jsme se vrhli na rychlé uklizení rozškubaných papírů, babička a strejda si sbalili své dary, dojedli salát a řízek a odešli domů. Já a mamka jsme si pustily vánoční film a za baštění bramborového salátu nasávali atmosféru posledních minut štědrého večera roku 2014...

S radostí v srdci, ale i s určitou mírou lítosti nad tím, že už vánoční čas brzy skončí a zase budeme čekat celý rok na ten magický štědrý večer, jsem ulehla do své postele, z dálky jsem v šeru ještě pozorovala vystavené darované věci...až mi víčka ztěžkla a... bylo ráno 25.12., tedy dnešní den, den, kdy píšu tento článek a vzpomínám na to, co už se stalo, co je nenávratně minulostí, co už se nikdy nevrátí... Zbylo mi po tom hezkém okamžiku několik krásných nových věcí a drahocenná vzpomínka, kterou se snažím navždy uchovat pomocí těchto řádků... Až budu zase za rok pročítat, jaké to letos bylo víte - až budu porovnávat uplynulá léta Usmívající se Ono se to nezdá, sice budeme na Vánoce zase čekat 365 dní, ale ono to uteče, uteče to tak rychle, že se u toho stromečku zase všichni setkáme a budeme zase hltat tu krásnou atmosféru plnými doušky... a já to potom zase zvěčním tady na blogu Mrkající



Kouzelný, hodně starý stojánek u babiččina stromečku, musela jsem vám ho vyfotit, protože ten už je opravdu retro! :-D


A co vy? Jak jste si užili Vánoce? Co krásného jste dostali? Máte nějaký pěkný zážitek? Podělte se s námi o něj do komentářů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Limonáda • Blowme.blog.cz Limonáda • Blowme.blog.cz | Web | 27. prosince 2014 v 17:13 | Reagovat

Ten adventní věnec je nádhernej! :-)

2 revilab revilab | Web | 23. ledna 2015 v 17:03 | Reagovat

užasný foťák.. moc by mě potěšil :-)

3 Lukáš Vámoš Lukáš Vámoš | E-mail | Web | 20. září 2015 v 2:14 | Reagovat

Ahoj! To je tak krásný článek... Už pěkně dlouho jsem nenašel blog, který by mě tak zaujal. Z tvého psaní na mě dýchá něco pěkného a hřejivého. Máš nového příznivce. Dostal jsem se na tvůj blog "náhodou", protože jsem vytrvalým milovníkem seriálu Mash a dnes v noci si lámu hlavu nad tím, co je to za krásné staré písně, co v seriálu často znějí. No a při pátrání po písních z třicátých let jsem skončil tady. Jsem nevidomý, takže na fotky se nepodívám, ale třeba bys mi popsala, jak vypadá ten adventní věnec? :)

4 Mischellee Mischellee | Web | 23. září 2015 v 21:04 | Reagovat

[3]: Mnohokrát, ale opravdu mnohokrát Ti děkuji za nádherný komentář! Velmi jsi mne potěšil, díky takovým lidem, jako jsi ty, jsem ráda, že se psaní blogu věnuji... I když jen občasně. Mám velkou radost, že jsem získala nového příznivce, velmi si toho vážím! Snad si Tě i udržím :-)

Jinak k tomu věnci - on to není věnec kruh, což je pro věnce většinou typické, ale takový obdélník - dlouhá nudle s dřevěným podnosem, v něm je naskládané chvojí ze stříbrného i obyčejného smrku a nahoře 4 velké, bílé svíce ve tvaru hvězd... Celé je to ozdobené zlatými, třpytivými ozdůbkami, ale jen decentně, aby to zase nebylo přezdobené :-) Dělala ho moje maminka, je velmi šikovná a má pro takovéhle věci cit i talent :-) Moc se těším, jaký "věnec" vytvoří letos :-)

P.S.: Snad jsi ty písně z Mashe našel! Ty už jsou také dost retro, to já ráda ;-)

5 Anetka Anetka | E-mail | Web | 27. října 2015 v 12:02 | Reagovat

Retro je super, miluju i nábytek z těch dob, ale v moderním hávu http://www.seart.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama