Co se ukrývá v krabičce?

1. listopadu 2014 v 21:36 | Minion |  Retro kolem mě
V růžku úložného prostoru mé postele jsem objevila malou, papírovou krabičku. Kdysi jsem její obsah důvěrně znala, jako dítě jsem si s ním hrála. Jednoho dne jsem však tu papírovou krabičku zavřela napořád... napořád do doby, než se mi zasteskne nebo si vzpomenu na tu věc, co mě doprovázela dětstvím...

Trvalo to několik let, možná by to dalo už desítku, než jsem si boxíku, ukrytého pod několika aršíky popsaných papírů, zase všimla. S napětím jsem ho uchopila a vyndala ven, na denní světlo. V paměti jsem šátrala ve snaze vzpomenout si jen na to, co by se mělo ukrývat pod tmavě modrým víčkem. Tajuplná krabička jevila značné známky opotřebení, sem tam se na jejích bílých stěnách mihnul žlutý puntík, takový ten, co ho na věci kreslí sám čas. Vůně starého a trochu vlhkého papíru taktéž upozorňovala na to, že daná věc rozhodně nebude nedávno uložená, naopak - stejně jako krabička bude poznamenána časem... "Tak dost! Nač čekáš?! Nadzvedni to víčko! Podívej se dovnitř! Tebe snad nezajímá, co je uvnitř?" doslova křičel můj vnitřní hlas. A co já? Měla jsem uposlechnout toho mého křiklouna nebo statečně odolávat, ještě chvilku se houpat na vlnkách vzrušující nevědomosti a tápat nad tím překvapením, co se pod starým obalem nachází..? A co to slovo na krabičce? Co znamená? No tak, vzpomeň si, vzpomeň si..!


Nakonec jsem neodolala a víčko pootevřela. Kladlo sice trochu odpor, avšak se mi to nakonec podařilo a... vykoukl na mě škvor, který si z krabičky udělal svůj domeček a Bůh ví, jak dlouho v ní pobýval... Bezdomovce jsem z něj učinila až já a lehkým foukáním jsem ho vyhnala pryč z krabičky... Kam hoch zaběhl, to netuším, ale nebránila jsem mu v útěku :-)


Škvor kvapně odběhl, a proto jsem se mohla věnovat dalšímu zkoumání záhadného boxíku.... Copak to tam jenom je?



Ha! Už mi svitlo! Hned jsem věděla, co znamenal nápis na krabičce! Meoskop - vždyť to bylo tak jasné! Jak jsem jenom mohla zapomenout, co to "meoskop" je?! Jak jsem vůbec mohla zapomenout, že ho mám? Jak se to jen stalo? Přemýšlela jsem a dosud přemýšlím nad tím, kdy jsem tu krabičku držela v rukou naposledy - kdy jsem ji zavřela, uložila a už poté neviděla... Tolik dlouhých let, neuvěřitelné, jak člověku vypadne z paměti věc, kterou jako dítě tak miloval!


V krabičce nebyl můj meoskop sám - nechyběl ani návod a několik kotoučků - právě ty jsou nejdůležitější, bez nich by mi toho meoskop moc neukázal :-)

Ze skromné nabídky kotoučků jsem pečlivě vybírala ten "pravý", který si zasloužil po letech ukázat, co skrývá ve svých malinkých okénkách... Jemně jsem jej vložila do přístroje a nahlédla... Jaký krásný pohled se mi to naskytl! Rázem jsem se objevila v Berlíně, v Berlíně v období Studené války a mohla jsem se podívat na nejzajímavější místa, která se tehdy v Berlíně dala navštívit... abyste o ten zážitek také nepřišli, podělím se o něj s vámi - pojďte honem! Nakoukněte se mnou do dění, do života ve městě, které se celkem rychle vzpamatovalo z poničení během konce druhé světové války... a které si neslo následky rozdělení světa na Západ a na Východ...


K malému kotoučku byl přiložen i lísteček s povídáním o západním Berlíně v noci, samozřejmě je třeba mít na paměti, že je psán z pohledu východního bloku, proto mezi řádky můžeme číst, že Západ byl v podstatě ten špatný, který se snažil svou část Berlína dotovat tak, aby byla napřed, byl viníkem rozdělení na 2 části a nehodlal ustoupit Sovětskému svazu atd. - alespoň o část popisku se s vámi podělím, protože z pohledu historického je to zajímavé čtení, dokládající tehdejší panující stav ve společnosti:

"Je na světě město, kde žijí lidé jedné národnosti, hovoří jedním jazykem, lidé, kteří mají společnou historii a kulturní tradice, a přece se středem města vine jako nebezpečný had nesmyslná hranice, přísným řádem od sebe oddělující známé, v mnoha případech i příbuzné, ba i milence. Zní to jako zlá pohádka, ale je to skutečnost. To město se jmenuje Berlín.

Od konce druhé světové války se o Berlíně jednalo už na nesčetných konferencích, byly vydány stovky prohlášení, petic a usnesení, ale problém rozdělení města trvá. Berlín leží hluboko ve vnitrozemí Německé demokratické republiky, ale veškeré snahy o jeho spojení a předání pod svrchovanost NDR zatím vždy ztroskotaly o neústupnost západních mocností. A ztroskotaly i několikeré návrhy SSSR prohlásit Berlín svobodným demilitarisovaným městem, do jehož záležitostí by se nesměl vměšovat žádný jiný stát.

Hranice rozdělující Berlín trvá dále a snad na odiv východnímu světu, snad i pro vlastní ujištění o trvalém vlastnictví tohoto území investuje západoněmecký a americký kapitál do západního Berlína obrovské sumy, aby ho přetvořil na výkladní skříň západu. Velkolepé mrakodrapy nejrůznějších koncernů a obchodních společností, obchody zaplavené zbožím z celého světa, moderní obytné čtvrti se všem vymoženostmi, fantasticky vyřešená doprava.

Nejnápadněji se projevuje západní Berlín v noci, kdy miliony světel a neonových reklam proměňují noc v den a kdy nesčetné zábavní podniky jsou v provozu až do časných ranních hodin. Východe, div....."

A teď už do té slavné půlky města, zářící neony také nakoukneme... Já vám nevím, asi bych tu Berlínskou zeď chtěla taky přelézt a zdrhnout na západ :-)





Po Berlínu jsem se ještě vydala na výlet do Velké Británie, taktéž na západ... abych se pokochala, jak se tehdy žilo tam a trochu si posteskla nad tím, proč jsem zůstala zrovna na východě :-) :-) Aspoň, že měli lidé ten meoskop a mohli se podívat do světa, když hranice byly zavřené a o vymoženostech dnešní doby - jako např. internet, nemohla být ani řeč... Snad jen na tajňáka poslouchat Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu... a hltat plnými doušky muziku ze západního světa - třeba takové Beatles, když už jsme u té Británie ;-)


Také k Edinburghu bylo přiloženo povídání, opět dávám pro ukázku krátký úryvek:

"Edinburgh je hlavním městem Skotska, má na půl milionu obyvatel a patří k nejkrásnějším městům Anglie. Leží nedaleko mořského zálivu Firth of Forth, kde je též edinburghský přístav Leith, jeden z nejdůležitějších a největších přístavů Skotska. Historie Edinburghu začíná už ve 12. století, založením hradu, který sloužil jako palác i jako pevnost. Tento hrad stojí na příkré vysoké skále..."

Tahle fotka s dobově oblečenou paní a pohledem do ulice Edinburgu se mi neskutečně líbí :-) Má takové to "retro" kouzlo :-) Nejraději bych nasedla do jednoho z těch autíček, jela se projet po městě a přitom bych nasávala tu dávnou atmosféru, kterou už nikdy nikdo nevrátí....



Kromě měst však bylo možné prostřednictvím meoskopu prohlížet např. skalní útvary, punkevní jeskyně, zvířata a dokonce jsem na internetu narazila i na kotoučky s nahými ženami - meoskop byl díky tomu určitě populární u všech věkových kategorií :D Samozřejmě jsem se podívala na všechny kotoučky, které jsem měla k dispozici, avšak pokud bych je měla všechny přefotit, byl by to opravdu dlouhý článek... Berlín a Edinburgh mě zaujaly nejvíce, doufám, že i vám se těch pár snímků líbilo a že se třeba poohlédnete doma, zda také někde nemáte ukrytý meoskop - obzvláště půdy starších domků skrývají často četná, příjemná, retro překvapení - tak zapátrejte, stojí to za to! Popřípadě budu ráda, když se do komentářů třeba pochlubíte či podělíte o zkušenosti s meoskopem... Máte ho také? Zajímalo by mě, zda se tento přístroj ještě běžně nachází v českých domácnostech :-)


A šup s kotoučky do obalu! Hlavně opatrně, aby se neponičily a já mohla zase po letech meoskop "objevit" a upadnout do té úžasné "retro" atmosféry při prohlížení jednotlivých snímků...

To by bylo pro dnešek vše, mějte se zatím krásně, mí drazí čtenáři :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 1. listopadu 2014 v 21:45 | Reagovat

No to je úžasné! Takový poklad :). Vybavuji si matně něco podobného, co měla kdysi moje teta, to jsem byla, ale hodně malinká. Já vím jen, že u babičky mámě také takové kukátko, ale dávají se do něj fotky velikosti asi 3x2 cm :)

2 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 5. února 2015 v 19:43 | Reagovat

Takovou věc máme doma taky, jako dítě jsem z toho byla unešená, koukala jsem do toho hodiny a hodiny :D Máme skutečně moc hezké kotouče, doteď mě některé svým způsobem fascinují...Akorát tenkrát jsem netušila, že je to "retro".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama