Leden 2014

Je čas na nový kalendář

10. ledna 2014 v 21:54 | Minion |  Rady, nápady, tipy...
Koupě nového kalendáře je pro mě každoročním rituálem. I letos jsem na svůj zvyk nezapomněla, a i kdybych se o to pokusila, holá zeď a prázdný hřebíček nad mým psacím stolem, by mně jistě připomněl, že v pokoji cosi chybí. Možná dnes mnoho lidí považuje kalendář v papírové podobě za zbytečný. Svým způsobem tomu rozumím - kalendář je dostupný v elektronické podobě v každém počítači, na internetových stránkách nacházíme také údaje o dni i o tom, kdo slaví jmeniny, také mobilní telefony disponují touto funkcí a lidé mohou připojit i nějakou tu poznámku či úkol, na které je daného dne přístroj upozorní... Papírový kalendář má však své kouzlo a i já přes všechny vymoženosti pravidelně kupuji svého průvodce rokem. Proč to dělám? Jednak je to náš rodinný zvyk, že každý rok pořizujeme jeden společný kalendář, který je umístěn v centru všeho dění v domě - v kuchyni (trochu jsem to tedy odkoukala a pořizuji si svůj vlastní). Také mám tendenci se podívat spíše do papírového kalendáře než do mobilu, jestli náhodou nemám jít třeba dnes k lékaři... Ale především proto, že kalendář je takové malé tajemství. Vždy se velmi těším, jaký obrázek si pro mě přichystal další měsíc. Vybírám totiž kalendáře zásadně obrázkové a tak při přemítání nového týdne či měsíce s napětím odtajňuji novou fotografii. Věřili byste tomu, že kalendář zásadně během roku neprocházím a chci-li vědět, jaký obrázek bude třeba v říjnu, tak prostě musím do toho října počkat? Kdybych nevydržela, vše by bylo prozrazeno a kouzlo očekávání by bylo tatam... Možná se vám to zdá hloupé, zvláštní, dětinské, ale já mám ráda překvapení a i ta nejmenší překvapení jaká si dovedeme představit, dokážou změnit den k lepšímu.
A jaký kalendář u mne zvítězil letos? Jako již předešlé roky jsem se opět vydala pro svého souputníka rokem 2014 do Levných knih. Obchod mě znovu nezklamal - i letos má v nabídce několik krásných kousků a na své si přijdou nejen milovníci zvířat, aut, dobrých receptů, květin, ale i ti, co mají rádi staré časy a nostalgii s nimi spojenou. Loni jsem si zde zakoupila kalendář s názvem Krása starých plakátů - i ten mají v prodeji letos, nabízí novou sérii dvanácti malovaných reklamních plakátů z konce 19. století a začátku 20., pěkné je, že obrázky jsou opravdu velkého rozměru, takže v interiéru slouží i jako zajímavé oživení holé zdi. Letošní rok jsem ale dala přednost filmovým, prvorepublikovým hvězdám. Kalendář je sice menší než loňský, avšak nabízí krásné fotografie československých prvorepublikových umělců - nalezneme zde Oldřicha Nového, Adinu Mandlovou, Lídu Baarovou, V + W, Vlastu Buriana, Anny Ondrákovou a další. Co se mi velmi líbí, jsou popisky pod fotografiemi - z jakého filmu foto pochází, či jiné souvislosti s pořízením obrázku. Kalendář je ale z Limitované edice! Proto pokud si ho budete chtít zakoupit také, tak dlouho neotálejte! Já už vybírala na prodejně z pouhých 3 výtisků, ono vlastně není divu, že jde docela na dračku - stojí pouhých 49 Kč. A má i využití až rok 2014 skončí - fotografie lze vystříhat, zarámovat a vyzdobit si s nimi interiér.


Aby toho nebylo málo, mám letos kalendáře dva! Další jsem dostala od své velmi dobré kamarádky, která moc dobře věděla, že mi tím udělá radost! Darovala mi menší stolní kalendář na téma... jak jinak než na téma prvorepublikových filmů! Na každý týden se v kalendáři ukrývá jeden obrázek z určitého filmu pro pamětníky. Tento kalendářík však bude zdobit můj stolek na vysokoškolské koleji, kde nyní bydlím. Zakoupit ho můžete za pěknou cenu 39 Kč taktéž v Levných knihách.



A co vy? Kupujete papírový kalendář? Jaký máte letos?


Něco končí, něco nového začíná

6. ledna 2014 v 23:46 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Přesně jako praví nadpis - něco končí a něco zase začíná, přesně to se dá říct nejen o starém roku 2013 a nově nastalém 2014, ale i o pomalu odcházejícíh zimních prázdninách. Ano, je to tak, pomalu jsme se rozloučili s posledními dny volna a zase budeme vrženi střemhlav do víru všedních dní. Ti, kdo pracují, již chodí do svého zaměstnání od tohoto týdne, my, studující, ještě užíváme povánočního volna a připravujeme se na zkoušky spojené s koncem školního roku či zimního semestru.



Pryč ale od povinností, zpátky ke dnům plným radosti Usmívající se Vánoční svátky jsou sice v počátečním bodě svátky spíše neklidu, neboť jsme ve stresu z pořizování dárků, dlouhého stání ve frontách, věčnému nestíhání, honbě za dokonalostí jediného dne... po 24.12 se však vše přehoupne do líně se linoucích dní, spojených s navštívením našich blízkých, s těšením se z obdržených dárků, pojídáním dobrých pokrmů... Aspoň u nás v rodině tomu tak je a já si vánoční svátky užívám naplno, i když se mnohdy objeví komplikace a k hádce není daleko. S laskavým slovem a nadhledem však často hrozbu konfliktu odrazím a věnuji se dál svým poklidným myšlenkám, lebedím si na pohovce a snažím se z koutku své duše vytěsnit ten smutek z toho, že už brzy bude té krásné atmosféry konec... Čím tu neblahou zvěst, která užírá z mé dobré nálady ale zahnat? Mám na to lék! Stačí se alespoň v myšlenkách navrátit k předešlým dnům, projít si fotografie pořízené nejen z 24.12., poslouchat milou hudbu, zapnout si světélka na stromečku, přivonět k jeho větvičkám, prohlížet si dárky a hlavně se ničím nestresovat. To vše jsem v minulých dnech prováděla, ale neodvratný konec zimního volna se nedal zastavit.... Čas mne nemilosrdně dostihl, i když jsem se všemožně snažila, si dny nicnedělání co nejvíce užít a prodloužit. Co vy? Je vám také smutno z toho, že nejkrásnější okamžiky tak rychle uplynou?



Letos se mi povedl u mě nevídaný kousek - našla jsem si čas také na sledování pořadů v televizi, na kterou nemám po celý rok čas. Z většiny lidí však asi budu tvořit výjimku - neviděla jsem ani jednu pohádku a ani jeden film se Santa Clausem. Pečlivě jsem si z nabídky vybrala to nejlahodnější mému oku - staré filmy, které mám tolik ráda! A že jich letos televizní stanice nabídly více než dost! Zasmála jsem se u snímků s Vlastou Burianem, obdivovala jsem eleganci a galantnost gentlemana Oldřicha Nového, pečlivě si prohlížela krásné toalety prvorpublikových hereček Zity Kabátové, Adiny Mandlové, Nataši Gollové aj., poslouchala líbezné znělky a písně doprovázející děj filmu... Staré filmy pro pamětníky jsou plné nostalgie a ve vánočním čase obzvláště! Člověk by nejraději zavřel oči a probudil se alespoň na chvíli v těch dávných dobách, které díky filmu působí tak idylicky, čistě, slušně... Ano, ta slušnost, ta mě vždycky zaujme jako první - už z prvních vět pronesených ve jakémkoli starém snímku, cítím ten jemný, milý jazyk, kterému sice i přes ty uplynulé dekády velmi dobře rozumím, avšak něco je v něm jiné, velmi odlišné od dnešní mluvy... Snad ten přízvuk, snad to dělají občasná, dnes již zastaralá slůvka... zní to však tak hezky, mile, až to člověku vykouzlí úsměv na rtech a přál by si, aby na něj také tak pěkně někdo promluvil... "Milostivá slečno, smím se Vás na něco zeptat?" Tohle dnes zaslechnout na ulici od cizího člověka, tak budu velmi překvapená, ale hezky překvapená, bylo-li by to řečeno tak vážně, jak to myslím a ne jenom z žertu... Doufám, že ani vy jste si nenechali naše staré, dobré filmy ujít a bedlivě jste sledovali. Já jsem se již tradičně dívala na Štědrý den na film Kristián, který je naprostou klasikou. Mám tento film tak ráda a nevím proč, spojila jsem si ho právě s Vánocemi, ačkoli vánoční není. Možná se mi k tomu Štědrému dni hodí právě ta myšlenka, kterou prostřednictvím slavné písně šíří do našich sluchovodů galantní Kristián... "Jen pro ten dnešní den, stojí zato žít... jen klid svůj tichý mít a víc po ničem netoužit..." Ano, mít svůj tichý klid, netoužit po ničem, v rukou tisknout velký hrnek s horkým svátečním čajem, jen přemýšlet a zasněně se dívat na tančícího gentlemana, který jemně svírá ve své náruči půvabnou Adinu Mandlovou...



Od nostalgických filmů jsem se dostala také k nostalgickým písním, které mám nyní možnost i přehrávat na nostalgickém novém a přitom velmi starém gramofonu, který pro mne Ježíšek zřejmě uloupil v nějakém muzeu Usmívající se Ale o tom vám chci povídat někdy jindy, ta stará, dřevěná mašinka si zaslouží svůj vlastní článek. Prozradím jen, že za tu krátkou dobu, co ji mám, vzniklo mezi námi zvláštní pouto. Nazvala bych to i přátelstvím, jde-li se o neživé věci vyjádřit jako o příteli... Já vlastně ani nevím, jde to?

Silvestr byl opravdu tou poslední částí roku, která se ještě dala považovat za vánoční, neboť je spjat také s dobrým jídlem, pohodou, blízkými lidmi okolo a vším třpytícím se. Já tento den nijak výrazně neslavím, ale nikdy nevynechám možnost si dát sklenku dobrého vína v kruhu svých nejbližších a o půlnoci se jdu podívat na ohňostroj, při kterém trnu hrůzou, aby mne nezasáhla nějaká zbloudilá střela. Letos mne ta střela skutečně málem zasáhla, jelikož jsme koupili kazovou pyrotechniku. Pár splašených světlic vypálilo mezi nás, avšak velkým štěstím se nikomu nic nestalo. V duchu jsem se zavázala, že příští rok si raději zapálím doma prskavku i když... i k těm začínám mít nedůvěru.

A co bylo dnes? Dnes nás navštívili tři králové, kteří popřáli to nejlepší do nového roku, darovali sladké cukříky a malý kalendářík a vydali se (ráda bych napsala zasněženou krajinou, ale bohužel je všude pouze bláto a zetlelá tráva) k dalším domům a bytům, přát štěstí a zdraví i ostatním, neboť štěstí a zdraví potřebuje každý z nás.

Vlastně jsem ještě zapomněla na 1. leden 2014, který se nese v duchu čočky na kyselo a předsevzetí. Já si předsevzetí nedávám, jelikož bych na něj stejně brzy zapomněla a vlastně ani nevím, jaké si zvolit... Snad jen napsat dobrou bakalářskou práci a více myslet na vás - na čtenáře a občas vás potěšit (nebo unudit, rozezlít? I když to bych nerada...) svými články. Uvidíme, co přinese nový rok 2014, který je před námi... Každopádně doufám, že to bude jen to nejlepší a nejkrásnější, že nikdo nebude zbytečně smutnit, nezůstane opuštěný, nešťastný... Vám všem přeji jen to dobré, co člověka může potkat! Takže opožděně - šťastný nový rok 2014, mí drazí čtenáři! Mrkající