Marilyn Monroe v Praze - nenechte si ujít jedinečnou výstavu!

12. srpna 2013 v 15:15 | Minion |  Rady, nápady, tipy...

Fanoušci jistě zaznamenali, že se v Praze už od 30. května 2013 koná výstava o herecké legendě a sexbombě Marilyn Monroe. Jako velká obdivovatelka této osobnosti, bez které bych si neuměla filmový svět 50. a 60. let ani představit, jsem samozřejmě nezahálela a do našeho hlavního města se vypravila také - tak jedinečnou příležitost vidět hereččiny originální fotografie, střevíčky a šaty jsem si přece nemohla nechat ujít! A teď už k tomu, jak můj celodenní výlet probíhal, snad vás trochu zlákám a na výstavu se půjdete podívat také - přeci jenom je ještě spousta času - Marilyn se v Praze zdrží až do 20. září 2013!

Od hlavního města mě dělí asi 200 km a pár hodin jízdy vlakem i autem, takže když se rozhodnu, vydat se do Prahy, tak musím mít opravdu nějaký důležitý bod, proč tam skutečně jet. Nejen, že je to časově i z hlediska dopravy náročné, ale stojí to taky docela dost peněz - zvlášť, pokud člověk nechce jet sám a přibere s sebou kamarádku nebo nějakého rodinného příslušníka. Jelikož na mne letos kamarádky nemají čas (věnují se svým láskám, což jim nevyčítám, chápu), tak jsem umluvila svou mamku a tetu, které nakonec ochotně souhlasily s návštěvou stověžaté Prahy. Sice o Marilyn nic nevěděly, ale myslím, že si ten den také užily, i když výstava v nich nevyvolala až tak mocný dojem jako ve mně. Když totiž někoho velmi obdivujete, tak jste ochotní i spoustu chybiček odpustit, hlavně, že vidíte to nejpodstatnější.
Ten den (pátek 26.7.) bylo nádherné, slunečné počasí. Já osobně zbožňuju horké letní dny a sluneční paprsky zarývající se do kůže, ale mamku s tetou to při pozdějším chození rozpálenými ulicemi Prahy trochu zmohlo (a nepopírám, že i mně bylo na Karlově mostě teplo už trochu víc, než je mi normálně příjemné).
Ráno v 8h nás s mamkou čekala cesta autem do nejbližší vlakové stanice - asi 20 km, tam jsme auto ponechaly a dál pokračovaly vlakem do Pardubic, kde jsme přestoupily na vlak do Prahy. No - přestoupily, spíš jsme ho dobíhaly, jelikož jsme měly trochu zpoždění díky líně jedoucímu osobáčku. V rychlíku do Prahy nebylo ani moc narváno, takže jsme se usadily do kupé k jedné mladé mamince s kloučkem. Narozdíl od osobáčku jel vlak směr Praha velmi svižně a tak jsme se najednou ocitly v Praze a zdálo se nám, že to bylo nějaké moc rychlé.
Po příjezdu jsme vyrazily přes hlavní nádraží, svou návštěvou jsme poctily místní veřejné záchodky - tam jsme poněkud zůstaly koukat, že použití toalety stojí už 20 Kč, ačkoli v zimě bylo ještě za 10 a ihned nám došlo, proč tam vůbec nikdo není Smějící se Poté jsme se konečně vymotaly z nádraží a vyrazily k Václavskému náměstí. Jelikož do Prahy jezdíme spíše svátečně, tak jsme měly obavy, jestli vůbec trefíme na Pražský hrad. Možná se mi budete smát, ale v peněžence jsem měla lísteček s vypsanými názvy ulic, kterými musíme projít, abychom se dostaly k Jízdárně, kde se výstava konala. Až takoví neználci jsme! Rozpačitý Ani mamka, ani teta totiž pořádně netušily, jak vlastně z nádraží dojít na Václavák, což mluví za vše Smějící se
Ten den se na Václavském náměstí konaly folklórní slavnosti a tak jsme naší procházku měly zpestřenou různými vystoupeními sborů z celé ČR, byla to zajímavá podívaná - všude se to hemžilo lidmi různého věku v zajímavých, barevných krojích. Často jsem je až litovala, že musí být (sice v krásném) kroji v tom velkém horku. Kromě krojů nás zaujaly také výprodeje místních obchodů, které lákaly červenými cedulemi s nápisy Sale k návštěvě a utrácení. Jako správné "shoppaholičky" jsme neodolaly a navštívily při cestě Baťu a New Yorker. U Bati jsme propadly všechny nákupní vášni, jelikož spousta párů bot byla výrazně zlevněná - takže jsem si odnesla krásné letní sandálky s barevnými cvočky za krásnou cenu 199 Kč z původních 999 a v New Yorkeru černou sukni za 79 Kč z původních 619 - nakupovat ve výprodejích se opravdu vyplatí a závidím každému, kdo žije ve městě a může si chodit nakupovat tak, aby mu nevyfoukli zajímavé kousky. Jednu nevýhodu však můj nákup měl - musela jsem se s ním po zbytek dne vláčet Nerozhodný
K poledni mamka konstatovala, že takhle bychom tu výstavu nikdy nestihly a začala tetu trochu krotit, takže jsme vyrazily honem přes Staroměstské náměstí ke Karlovu mostu. Cestou jsme se tlačily mezi turisty, neustále nás někdo zastavoval a vnucoval tetě letáčky s denní nabídkou v restauraci. Smály jsme se tetě, že to dělají proto, že vidí, jak je ověšená zlatem (má spoustu zlatých šperků, které nosí pospolu) a tak si myslí, že máme mnoho peněz a jsme zahraniční turisti. Ani lichotkami vábiči do místních restaurací nešetřili a tetě chválili krásné vlasy, k obědu nás ale nezlákali - my totiž měly na programu trošku jiný cíl cesty!
Při chůzi v uličkách jsem také narazila na jednu slečnu s výraznými brýlemi, která posedávala na obrubníku chodníku a v ruce držela ceduli s nápisem "Keep smiling! Úsměv prosím!" Já se sice usmívám většinu dne, ale při pohledu na tu ceduli jsem se usmála pořádně - od ucha k uchu a slečna též. Přišlo mi to tak milé, když se někdo snaží vrátit do ulic dolíčky v tvářích a optimismus! Škoda, že nevím, zda slečna byla cizinka nebo Češka, každopádně bych jí chtěla vzkázat (i když si to tady asi stejně nikdy nepřečte), že ji obdivuji a fandím!
Přes Karlův most jsme se vlekly poměrně pomalu, slunce už hodně pálilo a tak se ani nohám nechtělo kmitat rychleji. Pokračovaly jsme přes Malostranské náměstí až ke schodům směr Pražský hrad. Cesta do schodů nebyla nic moc v tom teple, tetu to dost zmáhalo a tak jsme si musely dělat pauzičky, aby nám nezkolabovala. Cestou jsem zaslechla pár prokletí za to, že jsem zvolila zrovna takto teplý den a že by to bylo lepší někde u vody Smějící se Minuly jsme obchod s trdélníkem, který zlákal mamku, a oznámila nám, že si ho při zpáteční cestě koupí a také jsme navštívily zajímavý obchůdek s názvem Zámecká parfumerie, kde jeden pán nabízel originální parfémy. Teta si pak při zpáteční cestě zakoupila jednu menší lahvičku s vůní tulipánu - vonělo to opravdu úžasně, lépe než kdejaký značkový parfém.
K Jízdárně jsme došly unavené a zpocené kolem 14h, chvilku si odpočaly na schodech a vešly dovnitř budovy - konečně uvidím výstavu o Marilyn!!
Cena za plné vstupné je 240 Kč, studenti, děti a důchodci platí polovinu - tedy hezkých 120 Kč. Jako student VŠ jsem si tedy koupila vstupenku za snížené vstupné. Nově nakoupené boty a sukni jsem si odložila dole v hlídané šatně u jedné milé paní a poté jsme vstoupily do prostor oné výstavy.
Výstava začíná v menší místnosti, kde má návštěvník možnost prohlédnout si spoustu spoustu fotografií s Marilyn Monroe. Také jsou zde panely s informacemi o jejím životě a také o obuvníkovi Salvatore Ferragamo (Marilyn od něho měla mnoho střevíčků). Na fotografiích je Marilyn zachycená v různých rozpoloženích, letech života a s různými hereckými kolegy i s manžely. K vidění jsou i fotografie s malinkou Monroe, vlastním jménem Norma Jenae Mortenson.
V další místnosti jsem měla možnost nahlédnout do jedinečných zápisků z deníku slavné hvězdy. Dozvěděla jsem se, že chtěla studovat dějiny umění, zbožňovala renesanci. Zápisy mi často až trhaly srdce, psala o tom, jak je osamocená, opuštěná... Divila jsem se, jaké obraty používá, často mně to znělo jako básně a úplně to změnilo můj pohled na Marilyn, která je ve filmech často znázorňována jako naivní až hloupá blondýnka. Dle mne byla velmi inteligentní a oduševnělá a často jsem s ní sympatizovala, také mám období, kdy se neustále cítím sama a ptám se, zda má takový život vlastně nějakou cenu? K vidění byly také střevíčky, které Marilyn nosila - typově byly snad všechny stejné - vysoký, štíhlý podpatek, mírně špičatá lodička v barvě povětšinou slonovinové kosti. S mamkou jsme se dohadovaly, jaká velikost to asi je, shodly jsem se, že měla Marilyn tak 39, škoda, že to uvedeno nebylo.


Třetí místnůstka konečně ukázala dvoje šaty, které Marilyn nosila - oboje byly červené, ale nebyly z filmu, takže na internetu je obrázek, kde je má MM na sobě, spíše nedohledatelný. Dále se pokračovalo do místnosti, kde běžel na velké televizi rozhovor s Marilyn, na zdech poté visely zarámované časopisy, na jejichž titulce zářila slavná kráska. S mamkou jsme se pozastavily nad tím, že na některých fotografiích má pihu, na jiných ne. Osobně jsem si myslela, že pihu měla přírodní, možná si ji ale malovala. Škoda, že takové zajímavosti výstava návštěvníkovi neobjasnila. Vlastně celkově zajímavosti, které by mne jako fanouška zajímaly, nebyly na výstavě k nalezení. Nacházelo se zde několik textových panelů, ovšem tyto texty neobsahovaly nic, co bych o MM nevěděla. Chápu ale, že pro lidi, kteří MM moc neznají, byly takové základní informace důležité a bohatě jim stačily.

O Marilyn se říká, že by z dnešního pohledu patřila mezi baculky. Když jsem viděla její šaty, tak mi hned problesklo hlavou, že MM tedy žádná baculka nebyla! Šaty byly šity na útlou, štíhlou postavu.

V pořadí již páté místnosti byly k vidění vyobrazení Monroe od Andyho Warhola a také několik modelů, které MM skutečně nosila. Tyto oděvy nebyly nikterak chráněny - což mne překvapilo. Sice se to nesmí, ale nemohla jsem odolat a několikrát jsem si na šaty alespoň lehce sáhla. Moje mamka, která velmi rozumí krejčovině a látkám však protestovala, že popisky u šatů neodpovídají. Často byl psaný materiál, který se mamka domnívala, že je naprosto jiný a také např. u nacvaklých kamínků bylo psáno, že jsou přišívané (což nebyly). Už si přesně detaily bohužel nepamatuji, mamka toho říkala mnoho, škoda, že jsem si to nepoznamenala, byl by to dobrý podklad pro menší kritiku překladu popisků výstavy Mrkající Co mne překvapilo, bylo to, že většina oděvů (spíše všechny), které MM běžně nosila, byly v barvě bílé, slonovinové kosti a černé.


Jako vrchol vystavovaných modelů v této místnosti měly být slavné šaty, ve kterých MM zazpívala píseň Happy Birthday k narozeninám prezidentovi Kennedymu. Toto vystoupení proběhlo před zraky několika set tisíců (či více?) lidí a záznam je dohledatelný i na internetu - podívejte se sami:



Šaty měly v popisu napsáno, že jsou pošity v oblastech ňader a klínu třpytivými kameny. Ve skutečnosti však byly kamínky poseté celé, jen v oněch oblastech byla hustota diamantíků vyšší - ovšem opět popis neseděl. Šaty byly nádherné, překrásné a zachovalé jenže.... ouha! Přišlo zklamání - byly to pouhé kopie, originál se na výstavě nenacházel. Jako fandu mě zklamalo, že jedny ze 2 nejslavnějších šatů MM nejsou originál.
Výstava byla završena v šesté místnosti - na zdi viselo velké plátno, kde se promítaly scény ze slavných filmů s MM, jako podklad hrály slavné písničky, které MM nazpívala. Pod plátnem bylo stupňovité pódium, kde stály figuríny oděné do krásných šatů, které všichni známe z filmových snímků s MM. Byl to pro mne silný zážitek - vidět na vlastní oči ty krásné šaty,ve kterých doslova zářila na stříbrném plátně. Nejkrásnější byly růžové z filmu Páni mají radši blondýnky, poté zlaté, ale i z ostatních modelů přecházely oči!


A pak přišel zlatý hřeb - ony bílé šaty z filmu Slaměný vdovec - ano, ty, které se Marilyn nadzvedly při vánku, který způsobila projíždějící podzemka a odhalily jí její krásné nožky. Slavná scéna, kterou zná snad každý dodnes... jenže přišlo další velké zklamání - ty šaty byly pouhou přesnou kopií... Já chtěla ale vidět ORIGINÁLY!!! Byla jsem zklamaná, jako by mi dal někdo ránu do zad... Kopie je prostě kopie, originál je něco, co měla skutečně na sobě, něco, co ji zpodobňuje, představujete si ji v tom.... velmi mne to zklamalo a je to škoda, že neuvádějí v popisu výstavy, že ty nejatraktivnější věci spojené s MM jsou pouhé kopie, které pro fanoušky postrádají ten náboj přitažlivosti.

Marilyn a Tom Ewell ve Slaměném vdovci... a samozřejmě také krásné a slavné bílé šaty :-)

I přes výše zmíněná negativa je však výstava nesmírně krásná a emotivní. Musím vyzdvihnout především melancholickou hudbu, která ve všech místnostech hrála a v návštěvníkovi vyvolávala zvláštní pocity - pocity smutku nad tragickým osudem jedné z nejkrásnějších žen, která kdy po téhle planetě chodila. Často jsem se přistihla, že mám slzu na krajíčku a přemítala jsem nad tím, proč nás opustila tak brzy… V jednom z citátů, které pronesla, vyřkla přání, že chce zemřít mladá a to se jí vyplnilo. Odešla v největší slávě, krásná, milovaná davy a my můžeme jenom spekulovat o tom, jaká by byla její kariéra, kdyby MM nevydechla naposledy v onen osudný rok 1962. Možná, že by upadla v zapomnění a dožila ve stáří někde sama, opuštěná, nemocná, jako tomu bylo u spousty jiných osobností. Sama za sebe cítím, že právě nečekaná smrt MM, která je dodnes plná otazníků a už se asi nikdy nedozvíme pravdu, herečce dopomohla k určitému zviditelnění a vytvoření kultu, až přehnanému zveličování a vyzdvihování téhle filmové hvězdy. Ať je to tak či onak, Marilyn Monroe (už jenom to jméno, ten pojem!) je legendou a bude navždy vyvolávat debaty a vášně. Byla krásná, měla ohromný sex-appeal, nebála se ukázat své přednosti, byla výstřední a odvážná v době, kdy byly ženy ještě stále vychovávané k cudnosti a poslušnosti, k životu, jehož hlavním cílem mělo být manželství a následná péče o rodinu. I ta divoká Marilyn však nakonec toužila po rodině, muži, se kterým by se cítila šťastná a klidnému životu. Muži ji však zradili, dítě, které si tolik přála, mít nemohla a klidu... Doufejme, že klidu se její duši podařilo najít, i když tím zarmoutila mnoho lidí.
Výstavu bych chtěla určitě doporučit všem, kteří ještě s návštěvou váhají - určitě si ji nenechte ujít, taková šance už možná nikdy nebude. A až budete odcházet, nezapomeňte si zakoupit i něco na památku - třeba pohlednici s herečkou, brožku-placku, plátěnou tašku, tričko, knížku či nádherný katalog, kde jsou veškeré informace k výstavě a kvalitní velké reprodukce fotografií a materiálů, které bylo možno na výstavě zahlédnout. Cena katalogu je však vyšší - 1450 Kč, což mne mrzí, poněvadž jsem si ho za takové peníze koupit nemohla (mamka hodně protestovala), avšak doufám, že si ho budu moct ještě někdy prohlédnout např. v nějaké lepší knihovně.

Moje zakoupené suvenýry na památku - 3 fotografie za 15 Kč/ks a 2 placky - 40 a 35 Kč

Návštěva výstavy mně trvala cca 3h, poté jsme se s tetou i mamkou odebraly procházkovým tempem zpět k nádraží, cestou nakoupily ještě nějaké věci za výhodné ceny a vydaly se vlakem zpět směr domov (Zní to harmonicky, ale ve skutečnosti jsme měly trable s půl hodinovým zpožděním vlaku a následným nestíháním dalšího spoje.). Na závěr bych chtěla říct, že jsem si celý den náramně užila, pobavila se, dozvěděla se spoustu nových informací, pořídila si několik věcí na památku a pro radost. Kdybych mohla jet ještě jednou, neváhala bych!

A malé hodnocení na závěr Usmívající se

Co se mi na výstavě líbilo?
  • příjemné prostředí
  • spousta krásných fotografií
  • promítání na LCD televizorech
  • melancholická hudba, která skvěle dotvářela atmosféru a v místnostech nebylo nepříjemné ticho, jako je to při jiných výstavách
  • možnost zakoupení předmětů s vyobrazením MM
  • některé šaty byly originální
  • deník Marilyn Monroe - krásné čtení!
Co se mi na výstavě nelíbilo?
  • absence většího množství zajímavostí o MM
  • velmi špatně umístěné popisky - u šatů buď příliš nízko a člověk se musel pořád ohýbat, aby si je mohl přečíst nebo moc daleko (u šatů na stupínku), takže pokud nemáte ostrý zrak, tak pro vás nebudou čitelné vůbec
  • nepřesné popisy šatů
  • plné vstupné se mi zdá zbytečně drahé, odpovídalo by spíš cca těch 150 Kč/osoba
  • některé šaty pouhé kopie
  • v místnostech zima - zapnutá klimatizace, po delším čase to bylo až velmi nepříjemné
  • v červenci nebyly ještě komentované prohlídky
  • údajně se nesmí na výstavě fotografovat, raději jsem to tedy ani nezkoušela

Od odchodu z výstavy mi ale nadále vrtají hlavou 4 otázky:

1.) Jak je to s pihou MM? Proč ji na některých fotografiích nemá vůbec a na některých jednou vlevo, podruhé vpravo?
2.) Kde jsou originály šatů z filmu Slaměný vdovec a třpytivé z vystoupení k prezidentovým narozeninám?
3.) Jak se nakonec vyřešil skandál s ukradeným kamionem, který vezl některé cenné předměty týkající se MM? Chybělo snad na výstavě něco, co v jiných zemích měli možnost vidět?
4.) Jak je možné, že spousta šatů vypadala ve skutečnosti jinak než ve filmu, ačkoli to měly být jedinečné kousky z filmových snímků s Marilyn?


Budu muset pohledat odpovědi na své otázky na internetu Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bella bella | 14. září 2013 v 9:01 | Reagovat

kolik stojí taška a tričko?

2 Minion Minion | 2. října 2013 v 14:15 | Reagovat

To už si nepamatuju, myslím, že triko okolo 400 Kč a taška do 200 Kč :-)

3 Eva Eva | 3. října 2013 v 20:17 | Reagovat

Kdybyste byla opravdická fanynka, znala byste odpovědi na otázky. Článek je trapný a se spoustou chyb. Ale na váš věk asi OK.

4 Minion Minion | 23. října 2013 v 19:33 | Reagovat

[3]: Mám-li být upřímná, Váš komentář se mne dotkl. Nechápu ten rýpavý podtón, nic jsme Vám neudělala a ani jsem Vás nenutila článek číst. Trapný mi přijde pouze Váš komentář, který shazuje mnou napsaný text, ale neobohacuje - tedy pokud mi rozumíte, mohla jste si dát alespoň práci mne na konkrétní chyby upozornit a zodpovědět mé otázky. Usuzuji, že máte o MM přehled, když si dovolíte psát takovéhle povýšené komentáře. Jsem člověk, který má rád slušnost, úctu, toleranci a pokoru a čím déle na internetu působím, tím více se setkávám s pouhou nenávistí, netolerancí, odsuzováním, přetvářkou, závistí a snahou ubližovat druhým.

5 :) :) | 24. dubna 2014 v 22:36 | Reagovat

Moc pěkně napsané :-)

6 famewhore famewhore | 20. srpna 2014 v 1:11 | Reagovat

Nejen pro slaměné vdovce, prezidenty a pin-upky - nesmrtelná Marilyn ožícá na sladkých náušnicích!

http://lovemusic.cz/produkt/3771-trsatkove-nausnice-marilyn-monroe/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama