Prosinec 2012

Co bývalo pod stromečkem?

23. prosince 2012 v 22:42 | Minion |  Ostatní
Dne 7. 12. 2012 jsem se se svojí nejlepší kamarádkou vydala do města Skuteč s jasným cílem - navštívit místní Městské muzeum. Původně jsme do tohoto menšího městečka razily s tím, že si v muzeu odbudeme povinnou návštěvu expozice, kterou jsme musely vykonat kvůli předmětu Muzeologie. Úkol byl jasný - navštívit výstavu a napsat na ni kritiku. Nejdříve se mi to zdálo jako neatraktivně strávené dopoledne, nakonec jsem však muzeum opouštěla nerada Usmívající se

Vyrazily jsme ráno, před osmou hodinou. Ten den bylo všude nádherně bílo, neboť přes noc napadla spousta sněhu. Příroda byla zahalena do krásně se třpytících sněhových vloček, které ve svitu slunce přímo oslňovaly. Toho dne bylo překrásné počasí - blankytně modrá obloha zalitá slunečními paprsky dokázala vykouzlit úsměv na tváři i v silném mraze, který zrovna panoval. Jak já miluji tyhle prosluněné zimní dny!
Šofér autobusu možná mé nadšení pro zimní dny nesdílel - silnice nebyly čisté, takže musel jet po vrstvě sněhu. Projeli jsme několika pohádkově zasněženými vesničkami, lesíky i kolem dlouhých polí. Opravdu krásně se na to vše koukalo z vyhřátého místečka v autobusu Usmívající se
Po nějaké době jsme s kamarádkou obě dorazily do naší cílové stanice - do Skutče. Muzeum jsme našly ihned - je totiž kousíček pod náměstím. Na tabuli před vstupem jsme si přečetly, jaké výstavy muzeum nabízí návštěvníkům. Původně jsem měla rozvrhnuté již z domova, že kamarádka si ke kritice vybere expozici Kamene a já expozici Obuvnictví, před muzeem nás ovšem zaujala ještě jedna výstava s úžasným a lákavým názvem libě znějícím každému retro nadšenci: "Co bývalo pod stromečkem?" Uznejte - nešlo přece odolat, a tak jsme s kamarádkou zařadily do našeho programu ještě třetí výstavu.

Výstava Obuvnictví a Kamene
V krátkosti bych chtěla zmínit něco o dvou hlavních expozicích, kvůli kterým jsme celý výlet podnikly. Výstavu Kamenictví a kamene jsme si prošly jako úplně poslední - byly zde k vidění různé listiny lomů, těžařských společností, nerosty a také vylíčení toho, jak kdysi lidé ve velmi těžkých podmínkách těžili žulu v nedalekých lomech.

Ty, co mají rádi retro, ovšem více zaujme výstava Obuvnictví. Začíná se od dávných dob, kdy existovaly ještě cechy, takže k vidění jsou různé cechovní listiny, ševcovská dílna. Mnohem zajímavější pro mne ovšem byla druhá a třetí část expozice - k vidění byly páry bot pocházející z konce 19. století a z první poloviny 20. století. Obdivovala jsem především nádherné večerní dámské sandálky i lodičky a hlavou se mi honila myšlénka o tom, jak ráda bych si je vyzkoušela! Byly by pohodlnější než ty, co se vyrábí dnes? Těžko říci, kvalitnější ale byly určitě - stačilo se podívat na precizní propracování, každý steh jako druhý, žádné rozmatlané lepidlo, odřená kůže... Prostě nádhera! Takové botky bych nosila i v dnešní době Usmívající se Překvapily mě i boty pro pány - kromě černých a hnědých elegánů byly k vidění i polobotky z růžové kůže - tehdejší gentlemani se očividně barev nebáli! Smějící se V třetí sekci expozice jsem měla možnost zhlédnout boty z 50., 60., 70. i 80. let, ke konci se však jednalo spíše o obuv určenou ke sportu. Jelikož s sebou měla kamarádka fotoaparát, vše jsme náležitě zdokumentovaly a i vy se můžete pokochat modely bot, které mne velmi zaujaly.


Úžasné pánské polobotky z 20. - 30. let 20. století


Dámská společenská obuv z 30. let 20. století - ve skutečnosti se střevíce krásně třpytily.


Obuv ze 40. let 20. století - vidět je v obchodě, tak hned kupuji :-)


Dámská vycházková obuv ze 40. let 20. století - jistě pohodlná :-)


Opět další dámské střevíčky - 20. - 30. léta


Tyhle jsem velmi obdivovala! Tak krásné a elegantní!


Sandálky z 50. let mně připomínají obuv mé babičky - drží se očividně dodnes tvarů a modelů, jaké nosila v mládí :-D


Obuv k běžkám - tuším, že 60. léta 20. století... Máme je dodnes, že bych je letos oprášila a opět vyjela běžkovat? Smějící se


A na závěr úsměvná reklama na nové lyžáky značky Botas - opravdu originální fotit modelku v kraťasech, tričku a lyžákách v létě! Smějící se

Co bývalo pod stromečkem?
Tématika Vánoc je nyní všude kolem nás. Z televize, internetu i letáků na nás křičí reklamy, které nás vybízejí ke koupi dárků pro naše nejbližší. O Vánocích se ale cílí především na děti - vždyť právě v tomto období jde na odbyt obrovské množství hraček a jsou to právě hračkárny, kterým zisk z prodeje stoupá o desítky procent. Výběr hraček je obrovský - i mně se zatočila hlava, když jsem nedávno vstoupila do pražské pobočky obchodu Sparkys - hračky byly naprosto všude, člověk se až ztrácel... Jak z toho všeho vybrat tu pravou hračku? Tu, která skutečně potěší? Tu, která se hned nerozbije a svůj půvab si zachová ještě spoustu let? A je vůbec možné, že dnešní hračky budou za desítky let vystavovány jako ty, které jsem viděla na výstavě, o které chci nyní hovořit?
Zanechme úvah, vraťme se zpět do skutečského muzea. Usmívající se Výstava "Co bývalo pod stromečkem" byla natolik půvabná, že bych se ji nebála označit za "zlatý hřeb dne". Nejdříve jsme s kamarádkou netušily, co nás za dřevěnými dveřmi bude čekat, po vstupu do místnosti ale všechny obavy padly a pokud mohu mluvit za sebe - rozzářily se mi oči Usmívající se Spousta retro hraček se na mě smála zpoza skleněných vitrín, některé byly i volně vystavené a dokonce si bylo možno vyzkoušet hrát se starým stolním fotbalem, kde byli fotbalisté přichyceni pérkem k zelené desce představující trávník nebo si návštěvník mohl zkusit vystřelit kuličku v dřevěné desce s instalovanými překážkami a sesbírat co nejvíce bodů. Vystavované hračky byly rozmístěny do vitrín dle jejich charakteru - samostatnou sekci tvořily dřevěné figurky, dále časopisy, karty a pexesa, nechyběly samozřejmě ani panenky a různé výbavičky do domečků. Nad koutkem deskových her jsem se rozplývala - ještě spoustu z nich jsem pamatovala ze svého dětství a některé mám ještě nyní doma. Třeba takové "Kloboučku, hop!" - to jsem jako dítě milovala. Velký prostor byl věnován i stálici českých dětských pokojíčků - plyšákům. Kromě medvídků tu bylo i hotové stádo plyšových Dášenek! Hned bych si nějakou vzala domů, byly tak roztomilé Usmívající se Za rohem jsem si mohla prohlédnout také hudební nástroje i předměty určené ke sportu - staré hokejky, lyže, kárky... I tuto výstavu mám zachycenou na fotografiích, vybrala jsem jich pár na ukázku - určitě vás také zajímá, co všechno děti nacházely tehdy pod stromečkem a zajisté leccos také pamatujete i ze svého dětství, takže si krásně zavzpomínáte - stejně jako já Usmívající se




Povšimněte si lyžáků :-)


Fotbálek má ještě kdekdo z nás doma :-)


Kloboučku, hop mi udělalo radost - málem jsem už na tuto skvělou hru zapomněla :-) Vlevo můžete vidět pexeso s Hrady a zámky a nahoře skládací hru Dáma s mrkvovými žetonky - jako dítě jsem ji hodně hrála Usmívající se


Tady jsem byla unešená z těch dvou berušek - přesně takovou jsem měla u babičky, natáhla se klíčkem, položila na zem a už jezdila po místnosti, hýbala tykadly a "vrčela" Usmívající se


Detail ze hry "Ukaž, co víš". Jako malou mě fascinoval hlavně ten otáčecí panáček Usmívající se


Bohužel nekvalitní fotka, ovšem kvůli těm pokladničkám jsem ji sem musela zařadit :-) Přesně tu vlevo jsem mívala u babičky. Otevřelo se okénko a při vsunutí mince se protočil obrázek. Ztratili jsme od ní klíček a jelikož je plná mincí ještě z dob mládí mé maminky, soudím, že v ní lze nalézt spoustu starých mincí... Ovšem proč tu pokladničku kvůli tomu ničit, že? :-)


Houpadlo kohouti, nejradši bych do něho zase nasedla a pohoupala se jako za mých dětských letSmějící se


Rychlé šípy - populární čtení tehdejších chlapců... Jóó, to ještě nebyl Harry Potter Smějící se


Tohle mě trochu poděsilo. Vypadá to jako pořádná výbava do kostela - svícny, křížek... Vše v miniaturním, dětském provedení... Nevím, jak bych se jako dítě tvářila, najít místo panenky mobiliář kostela pod stromečkem? Usmívající se


Spousty panenek - byly kouzelné


Malou šperkovničku se zrcadlem mám ještě doma ve skříni a jsem na ni pyšná, nikdy se jí nevzdám Usmívající se


Spousty Dášenek Smějící se


Poznáváte i tuhle psí hvězdu? Já si myslím, že to je samotná Lassie...


Ručně malované dřevěné figurky - není to nádhera?


A na závěr dobová fotografie zachycující výrobu dřevěných figurek.

Tak co? Pamatujete se některé z vystavovaných hraček ještě ze svého dětství? Vybrali byste si z tehdejších hraček nějakou? Věřím, že ano, všechny byly krásné a dodnes mají své kouzlo Usmívající se Já kdybych mohla, tak si s sebou odnesu minimálně polovinu vystavovaných exponátů Smějící se Ale jelikož to není možné, musím se spokojit alespoň se svými vzpomínkami. Vzpomínkami na své dětství, na Vánoce a krásné hračky pod stromečkem, které jsem kdysi dostávala. Škoda, že už nikdy nebudu tím naivním dítětem, které vyhlíží netrpělivě Ježíška, ovšem stále Vánoce miluji a užiji si i ty, které přicházejí. Doufám, že i vy se těšíte na zítřejší Štědrý den i následující významné dny klidu a míru. Užívejte si sváteční čas, vzpomínejte na doby minulé, ale především si užívejte čas přítomný! Vždyť už nikdy nelze prožít stejný den znovu, tak ať je zítřek už od brzkého rána krásný, voňavý a plný lesku - tak, jak to k Vánocům patří!


Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2013, mám vás ráda!

Pod tlakem školních dní

1. prosince 2012 v 22:36 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
V prvé řadě bych chtěla po delší době pozdravit zbylé věrné i nově přicházející, náhodné čtenáře tohoto blogu. Po delší odmlce píši tento článek, na který jsem si vyčlenila trochu času z mého nabitého programu. Jelikož jsou to již 2 měsíce, co jsem o sobě nedala vědět, považuji za správné to napravit a trochu se svěřit s tím, co jsem vlastně doteď dělala a kde tkví problém mé neaktivnosti. Usmívající se
V říjnu mi začala po 3 měsících prázdnin opět škola. Mnozí z vás jistě vědí, že chodím na vysokou. Letos "už" druhým rokem, studuji tedy třetí semestr. Obor mého studia je asi celkem vydedukovatelný Usmívající se Ano, je to historie, ke které jsem vždy inklinovala a kterou jsem si vybrala jako předmět mého dalšího zájmu po střední škole, jež mne spíše připravovala pro studium ekonomie. Mám to tedy oproti ostatním, co šli z gymplu takové těžší... Ale nestěžuji si a držím hlavu nad vodou, studium mě velmi baví, i když pociťuji, že mám v ledasčem rezervy - zkrátka mi chybí to dějepisné vzdělání na vyšší úrovni ze střední školy, ale i přesto si nemyslím to, co většina profesorů na mé současné škole... tedy to, že bychom všichni měli mít gymnásium. Občas cítím, že pokud bych přiznala, že jsem gymnásium nestudovala, tak by se na mne koukalo jako na někoho, co tady na VŠ nemá co dělat. Ale abychom se vrátili k tomu, co jsem vám chtěla vlastně sdělit - říká se, že první ročník je nejhorší, můžu říct, že tomu tak není. S každým dalším semestrem je to složitější a složitější. Letos jsem natolik zaúkolovaná, že vlastně nemám ani moc volného času. Kdybych ho měla, hned bych věděla, jak s ním naložit - věnovala bych se blogu. Už se nemohu dočkat, až zase budou prázdniny a situace se trochu uvolní. Takhle jsem totiž pořád ve stresu z toho, že nestíhám a mám toho ještě spoustu dělat. Je mi líto, že se o blog moc neaktualizuji a vždy, když sem zavítám, abych omrkla, zda je vše v pořádku a zda mě ještě nezrušili, narazím na nějaký ten nový komentář... a že jsou to vesměs komentáře positivní a vždy mne potěší! Ani si neumíte představit jak Usmívající se Také jsem si nemohla nevšimnout, že se poměrně zvedla návštěvnost - nevím, čím to je, ale je to hezké, že blog neupadá do zapomnění, ale naopak je více navštěvovaný Usmívající se
A cože mám tedy za úkoly, které musím splnit do konce semestru - tedy do 2. ledna 2013, kdy nám začíná zkouškové období? Takže začnu například od předmětu novověk - přečíst 10 odborných knih + 2 studie, předmět Úvod do KD - přečíst 10 knih filosofického ražení, regionalistika - sepsat semestrální práci na zadané téma, minimálně 10 stran + poznámkový aparát, archivnictví - referát na archiváře, semestrální práce + prezentace na téma Soudy a soudnictví, předmět prameny k dějinám staveb - sepsat semestrální práci o vesničce, ze které pocházím - tedy sehnat si informace z předloženého seznamu knih (z nichž půlku je velmi těžké sehnat), fotit fotografie předmětů dle zadání na předmět Fotografie pro historiky, sepsat recenzi na expozici v muzeu, kterou musíme navštívit, minimálně si vybrat téma na semestrální práci k předmětu Dějiny filmu (nebo ještě lépe tu práci rovnou sepsat, to ale můžu odložit do dalšího semestru)... No jak vidíte, je toho spousta, a to ani nepočítám věci, které si musíme připravit z hodiny na další hodinu. Na tohle všechno mám čas od října do konce prosince, jistě si dokážete představit, že jsem dost zaneprázdněná Zamračený Moje dny jsou teď velmi podobného obsahu - vstát, jít do školy, večer se vrátit (většinou máme výuku od rána do cca 18:30), najíst se na koleji, jít číst/nebo spát, hodinu od 23h do půlnoci cvičím a pak už jen sprcha a v jednu ulehám... druhý den to samé... Často si říkám, že mi to mládí proteče mezi prsty... A nejvíc mne mrzí, že i přes to všechno, jak se škole věnuji, tak jsem oproti ostatním tak pozadu... Teprve před týdnem jsem dopsala svoji semestrální práci na téma Kroniky a kronikáři vybrané lokality. Přečetla jsem si kvůli ní 9 kronik jednoho městečka, asi 3 další práce a sepisovala... včera jsem měla prezentaci k tomuto tématu ve škole a jsem velmi šťastná, že to mám za sebou, místo původních 10 minut, jsem tam představovala "své" kroniky půl hodiny, snad mi to spolužáci odpustí Smějící se Opravdu to nešlo zkrátit Smějící se Kdo by toužil po tom, přečíst si moje dílo, se kterým jsem se piplala poslední 3 týdny po večerech, tak může tady: http://uloz.to/xELfXYz/regionalistika-referat-rar , heslo je: retro Smějící se Čtení kronik je opravdu skvělé odreagování, takže vážně doporučuji! Úplně nejradši mám kroniky okolo 20. let 20. století, jsou většinou krásně graficky vyvedené :-) A také je to úžasný zdroj dobových fotografií, které ukazují tehdejší módu, způsoby zábavy atd.


A kde jsem za poslední 2 měsíce byla? Kromě prostředí univerzitního kampusu jsme před měsícem vyjeli do Prahy na exkurzi. Cílem byl archiv senátu, který se nachází v Kolovratském paláci nedaleko Pražského hradu. Archiv byl spíše archívkem, do kterého se jen tak tak vměstnala naše třída. Byla to malá místnost zaplněná velkými bílými regály. V těchto regálech byly uloženy archiválie, které vyprodukoval senát - tedy různé zprávy ze zasedání, sliby nových senátorů atd. Mnohem více mne ale bavila část, kdy jsme si s paní průvodkyní prošli Valdštejnský palác. Právě ve Valdštejnském paláci senát zasedá. Byly zde krásné místnůstky zařízené rozmanitým starožitným nábytkem, stěny tapetované kůžemi atd. Prostě krása! Miluju prostředí v zámeckém stylu Usmívající se



Jelikož jsem byla po několika letech v Praze, využila jsem toho a kromě návštěvy památek jsem vymetla kdejaké obchody s oblečením Usmívající se K mému zklamání jsem nic pořádného nesehnala, snad jen náhrdelník s krásným tmavě modrým srdcem alá Rose z Titanicu ve výprodeji za 24 Kč, takže musel být pochopitelně můj Usmívající se
V nohách jsem ten den měla snad několik kilometrů a z té "túry" jsem si odnesla jedno ponaučení a sice: Nikdy nejezdit do Prahy v botkách na podpatku! Ano, já hloupá si na ty všudypřítomné kostky vzala nové boty a hned si je pořádně odřela a poničila a navíc - brzy jsem nemohla ani chodit, jak mne bolely nožky. K večeru už jsem myslela, že omdlím. Kamarádka se mi smála - ať prý trpím, když jsem chtěla dělat módu Smějící se Navíc byla nehorázná zima a já si jela v kabátku a šatech s krajkou - takže teplo žádné. Ale na nevzbuzení pozornosti jsem si nemohla stěžovat - hned, co jsem vyšla z nádraží, jsem zaslechla "Hej, hej ty píčo!"... No není to krásné uvítání po letech v matičce Praze? Hulváti jsou všude :-/ Když se ale na to dívám zpětně, byl to fajn den, který jsme si s kamarádkou užily. Co z toho plyne? Že bych si to měla zopakovat a tentokrát tak, abych vnímala spíše krásy Prahy než bolest nohou při každém došlápnutí Smějící se Mamka navrhla, že bychom mohly jet na vánoční trhy do Prahy, takže 15.12. poctím Prahu svou návštěvou již podruhé a tentokrát jsem plně vybavena - dnes jsem si koupila boty s rovnou podrážkou, což je u mne něco nevídaného Usmívající se Tak snad budou pohodlnější...
A když už jsme u těch Vánoc... dnes jsem navštívila vánoční trhy v jednom městečku. Nechtělo se mi tam, jelikož toho mám hodně, ale prodávala tam teta a prosila, abychom za ní přijeli, takže jsme vyhověli. Trhy byly malé, ale hezké. Stánečky nabízely krásné vánoční, ručně dělané dekorace - svíčky, věnce, ozdoby, perníčky... a také tam byla spousta prodejců s ručně dělanou bižuterií. Babička mě k jednomu vzala a koupila mi krásný, starobyle vyhlížející náhrdelník a náušnice s červenými perličkami a měděnými komponenty.
A co vy? Jak se těšíte na Vánoce? Už máte nakoupené dárky pro nejbližší? Abych se přiznala, miluji vánoční čas. Velmi se těším na Štědrý den a čekání na něj si občas zkracuji poslechem vánočních písní. Letos u mne vévodí Elvis Presley a Frank Sinatra, jejich speciální vánoční CD nemají chybu - doporučuji! Usmívající se

Tak třeba tahle písnička - nemá chybu!! Vánoce v rytmu 60s? Dokonalost! Usmívající se
Elvis Presley - Santa Claus is back in town

Tímto bych se chtěla zase rozloučit, snad na krátko Usmívající se