Je to tam! Aneb jak jsem přežila zkoušky v autoškole

3. září 2012 v 0:40 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Uteklo to jako voda! Ještě nyní mám v živé paměti svůj první den, kdy jsem vyklepaná stála u čekárny a netrpělivě vyhlížela vozidlo autoškoly, které mě mělo odvézt na blízké parkoviště, kde jsem se měla učit své první rozjezdy a tak trochu se seznámit s automobilem. Bylo to na začátku července, tehdy jsem si ještě říkala, že zkoušky jsou v nedohlednu a děsila jsem se toho, jak přežiji celkem 28 hodin jízd v AŠ. Zdálo se mi to příšerné, první hodina nebyla žádné terno, jelikož jsem neustále pouštěla rychle spojku, takže jsem každý rozjezd musela začínat opětovným nastartováním Smějící se Završili jsme ji mou první jízdou v provozu v nedalekém městě. Oči jsem měla na vrch a i při rychlosti 20km/h jsem šílela z toho, že nestíhám sledovat dění okolo, jak mi přišlo, že jedu rychle... Velkým plusem byl náš instruktor, pohledný třicátník sršící vtípky a tak trochu sukničkář, který si rád prohlížel řidičky začátečnice sedící po jeho boku. Smějící se Nevadilo mi, že se rád koukne, protože dokázal skutečně naučit řídit, radil a nechal člověka při chybě pěkně vycukat a do toho zákazu vjet, aspoň si to pak žák zapamatoval - kam smí a kam ne Usmívající se Kromě něho nás občas učil i jeden starší pán jezdící s Citroenem C3 - moc hodný instruktor, který nás párkrát vzal na takový výlet po okolí a vypravoval nám, kde se co kdysi stalo. Zřejmě se hodně zajímá o historii v okolí, jelikož jsem často nestačila zírat, co všechno zná. Tuhle jsme jeli kolem keltského opida, pak jsme zase zastavili u zámečku, který se honosil jménem Karlštejn... opravdu zajímavé, jen škoda, že co se týče učení řízení, byl trošku laxní. Často jenom podotkl: "Zařaď si dvojku, teď trojku, teď jsi na hlavní, teď na vedlejší, to není dvojka ale čtyřka..." a vlastně člověku všechno prozradil, takže si na to žák nemohl přijít sám. Citroena jsem moc v lásce neměla, jelikož měl "vykajdanou" řadicí páku a ta strašně lehce lítala na všechny strany, takže naprosto běžně se jelo místo dvojky na čtyřku Smějící se
Asi v půlce kurzu pro nás poprvé přijeli Oktávií s tím, abychom si vyzkoušeli jízdu i v něčem luxusnějším než je Fabie a C3. Když ten koráb přijel poprvé, tak jsem měla hrůzu v očích. Proti těm ostatním to bylo fakt veliké auto a začátečníka tohle hrozně znervózňovalo. Vždyť i s malinkým Citroenkem byl problém zaparkovat pozadu, tak co teprve s touhle lodí? Smějící se První oktávijská jízda proběhla bez větších problémů a vlastně to bylo super... A tak se změnil můj pohled na tohle "obr" auto a každou další hodinu jsem v duchu doufala, že přijede naše milovaná zeleno-šedá Oktávie. Jedinou vadou na kráse byl velmi citlivý pedál brzdy, stačilo malinko přitlačit a všichni pasažéři byli přiškrcení na pásech, jak bylo brzdění ostré Smějící se

Okamžiky, na které se nezapomíná
Jak to bývá, vždycky si zapamatujeme určité situace při určitých činnostech, které nás např. překvapily, šokovaly, potěšily, rozzlobily... I v AŠ nebyly hodiny vždy klidné a monotónní... I tady jme si zažili pár věcí, zaslechli pár hlášek, které mi uvízly v paměti, a které si musím poznamenat, abych na ně postupem času nezapomněla Usmívající se Budou se hodit, až jednou budu tápat v paměti, jak to vlastně v té AŠ bylo, když jsem se tehdy učila řídit Usmívající se

  • První hodinu jsme byly s kamarádkou otázány, co je v povinné výbavě automobilu. Pan instruktor si z nás tropil legraci s tím, že rtěnka to vážně není.
  • S kamarádkou jsme byly vážně pořádná dvojka - ona jezdila zásadně po krajnici, skoro v příkopě, já to zase krouhala v protisměru, učitel z nás "tekl". Smějící se
  • Nikdo nám nevysvětlil princip řazení. Čekala jsem aspoň, že mi tak nějak nejdřív řeknou, že si musím třeba do kopečka či zatáčky podřadit... Nikdo nic, prostě jsme to tam s kamarádkou frkaly s hrůzou v očích, co to udělá... Až po několika jízdách jsme na to konečně přišly a už jsme to tam sypaly jedna radost - tedy jak se píše v jedné z 25 zkouškových otázek - jezdily jsme s využitím optimálních otáček motoru s přijatelnou spotřebou paliva, s přijatelným opotřebením a s přijatelným HLUKEM (to byl ze začátku největší problém). Smějící se
  • Asi na 2. jízdě jsem si to "valila" na dvoječku. Po vybídnutí slovy "Zařaď si teď trojku" jsem tam tu trojku poprvé zařadila a... jelo to nějak moc rychle... Po několika minutách slyším vedle jenom: "Nejedeme nějak moc rychle?! Ježiš, ty tam máš pětku!" Smějící se Jsem se netrefila...
  • Jeden z dalších žáků AŠ měl na řízení vážně talent Smějící se Já přijela pro něho a on mě měl odvézt domů. Říkala jsem si, že alespoň omrknu, jak jsou na tom ostatní žáci, jestli nejsem nejhorší... Měli jsme za sebou tak 12h, což už přeci jenom bylo docela dost na to, aby člověk zvládal rozjezd a řazení sám. Klučina nasedl do auta, snažil se rozjet a nic... Po několika minutách přišel na to, že má zataženou ruční brzdu. Takže si odbrzdil, ale nějak si tam zapomněl dát jedničku, takže mu to na neutrál pochopitelně nejelo a začali jsme couvat z kopečka dozadu. Naštěstí se trefil na brzdu, zařadil jedničku, ale vypustil tak nějak pomalé a plynulé pouštění spojky, takže jsme opět couvali. Smějící se Poté se mu konečně podařilo rozjet.... Jedeme 3 minuty na jedničku, šílenej rachot... nakonec slyším jenom "Nechtělo by to zařadit dvojku?" Tak zařadil dvojku, jedeme dál... Opět šílené burácení motoru, rafička otáčkoměru na maximu... "Neměl byste už zařadit trojku?" Smějící se Cesta probíhala v podobném duchu až k nám domů Smějící se
  • I já a kamarádka jsme měly jednou účast na nedobrovolném couvání. To jsme takhle jely s instruktorem k zámečku do velmi, velmi prudkého kopce na dvoječku, pak na jedničku, ale ta už to taky nebrala... takže nám to chcíplo a řítili jsme se všichni pozadu z kopce. Instruktor se smál a podotkl, že asi zcouváme do předchozí vesnice...
  • Vlastně jsem nedobrovolně couvala ještě jednou - najela jsem si do křižovatky, která byla v kopečku a za mnou zastavilo auto. Opravdu nechápu, co ty lidi vede k tomu, zastavovat tak blízko za AŠ, když je jasné, že máme s rozjezdy problémy. No samozřejmě, že Citron začal couvat, jelikož jsem opět neodhadla bod záběru... Takhle trapně jsem couvala 3x, nakonec to řidič za mnou nevydržel a radši couvnul, protože kdybych ještě trochu popojela vzad, tak měl můj Citroňáckej zadek nalepenej na světlech Smějící se
  • Pan instruktor (tentokrát ten, co se rád koukal po ženskejch) po mně chtěl asi 2x parkovat na náměstí, kde to bylo ještě zkomplikováno tím, že se muselo couvat do kopce. To byla fuška! Jednou jsem dokonce měla publikum - u restaurace sedělo hejno puberťáků a všichni se mi tlemili, a koukali, jak budu parkovat Rozpačitý Jsem se zpotila dvojnásob než jak tomu bylo u obyčejného parkování Smějící se
  • Když už jsme u toho mladšího instruktra, tak musím ještě zmínit jeho taktiky ve správném očumování žaček Smějící se Mně byl podezřelý hned od první hodiny, kdy pro nás přijel. Pěknej chlap, to musím uznat, ale už ocejchovanej zlatým kroužkem na prsteníčku, to mu ale v ničem nebránilo. Často jsem posedávala vzadu za kamarádkou, která zrovna řídila - takže jsem měla jakoby lepší výhled na instruktora. Jednou řekl, že si kamarádka zkusí zacouvat, takže zařadila zpátečku a pomalu nacouvávala na domluvené místo, přičemž se instruktor otočil dozadu a dělal, že se kouká, jestli couve správně. Koukala jsem okénkem taky dozadu, když mě začalo bolet za krkem, otočila jsem hlavu zpět a co nevidím... No samozřejmě nekoukal za mě do okénka, ale do mého výstřihu a tak to bylo naprosto každé couvání až mi přišlo, že to dělá s tím požadavkem zacouvávání naschvál, aby měl záminku koukat dozadu Smějící se Pěkné bylo taky, když chytal žákyni volant - on ji totiž nechytal za volant, ale za ruku. Jeho průpovídky mě taky neskutečně bavily Smějící se Při mírně cukavém rozjezdu jsem si vyslechla nejmíň 2x "No vy jste ale divoška", jednou se mě tázal, co to mám krásného na krku, jaký obrázek mám v medailonku "Nosíte tam babičku?" "Ne" "Tak maminku?" "Ne..." "Tatínka?" "Tak já vím koho" a mrknul na mě... Nakonec ze mě vypadlo, že tam vlastně ještě nikoho nemám, takže mě hned doplnil: "Ale až si doděláte autoškolu, tak si do medailonku dáte mě, že ano?" A tyhle slova doplnil svým šibalským pohledem...
    Jednou jsem si udělala trochu jinak vlasy, navlnila jsem si je, na což nebyl zvyklý. Takže ihned po příjezdu k našemu smluvenému místu u čekárny, jsem už slyšela: "Vy jste dneska nějaká jiná, vy máte nový účes!" Načež kluk vzadu povídá "Jo jo, změna je život..." a dal mi ruku za hlavu, čímž mě naštval, ale vydržela jsem to až k místu, kde jsme ho vysadili... Jedeme dál a najednou slyším zepředu: "Nechcete si přesednout (myslel tím za řidičku, ten den jsem seděla za instruktorem, jelikož na mém obvyklém místě seděl žák, kterého jsme vezli domů), já jen abych si vás mohl lépe prohlédnout, abych viděl, jak vám to dnes sluší." To už jsem se musela vážně zasmát, odmítla jsem, jelikož se mi nechtělo přesedat za jízdy a ani jsem nechtěla být okukovaná. Pan instruktor si ale poradil a nastavil si svoje zpětné zrcátko dozadu, takže mě měl stejně ve výhledu, jak si přál... Skutečně tam celou cestu koukal, až jsem z něho byla na rozpacích... Smějící se Když jsem šla konečně řídit, tak jsem se ho snažila nevnímat, ale kamarádka mi vyprávěla, že stačilo zabrzdit a namáčkl by se na mě, jak byl celou cestu blízko. Poslední den jsem o něm mluvila ještě s jednou slečnou, která se také učila řídit a její názor byl po pár jízdách s ním jasný "Úlisný čuně s patkou" Smějící se Ale když si to tak vezmete, tak pro takového chlapa to musí být job snů, jelikož má vedle sebe neustále nové ženské... Na druhou stranu, nechtěla bych být jeho manželkou Smějící se
  • Tankovala jsem benzín! Pro mnohé z vás běžná věc, pro mne činnost prováděná poprvé v životě. Ano, neobešlo se to bez trapásku... Točím točím závitem a furt se nic neděje... Nakonec jsem se dozvěděla od instruktora, že točím na špatnou stranu a vlastně to utahuju Smějící se Nakonec šel učitel zaplatit a mně dal do ruky klíč od auta, ať jdu nastartovat, jenže... ten klíč jaksi zastrčil dovnitř do plastového "těla" a nemohla jsem za boha přijít na to, jak to dostat ven! V očích už jsem měla smrt z toho, že budu muset být za hloupou blondýnu, která neví, jak ten klíč otevřít, na poslední chvíli jsem riskla zmáčknout jeden z čudlíků na tom plastovém krytu a světe div se! Ta železná potvůrka vystřelila ven Smějící se
  • Málem jsme byli mrtví. Kamarádka řídila na pěkné, rovné silnici, zrovna si to valila svižným tempem 80 km/h, když tu proti ní začala auta předjíždět jakousi dodávku. Projelo první auto a zařadilo se. Projelo druhé auto a zařadilo se. Už jsme byli blízko dodávky a měli jsme ji míjet, když tu se za ní vynořilo černé auto a začalo ji předjíždět... Jelo čelně proti nám, ve vysoké rychlosti, auta troubila jak blázen... Instruktor na poslední chvíli strhnul řízení, takže jsme projeli div ne příkopem a jen tak tak jsme se vešla 3 auta na silnici vedle sebe... Hrozný zážitek, klepaly se mi z toho obě nohy a v duchu jsem si říkala - ještě, že jsem neřídila já!
S koncem kurzu také přišly obávané závěrečné zkoušky. Zkouška v AŠ se skládá ze 3 částí - z testu přes internet, který obsahuje 25 různých otázek, z ústní části o údržbě vozidla a ze samotné jízdy, která má minimálně 30 minut. Testy jsem procvičovala denně na webu Ministerstva dopravy, údržbu vozidla jsem se nadrtila z učebnic (Věřte tomu nebo ne, ale několik dní se mi zdály sny o tlumičích pérování, převodovce, brzdách, huštění penu...Smějící se). Jízda byla pro mě asi nejobávanější část zkoušky. Řízení jsem si velmi oblíbila, vlastně jsem nyní nadšenou řidičkou, velmi mě to baví a samotnou mě překvapilo, že nemám strach někam jet.... ovšem zkoušky, to bylo něco úplně jiného, bude mi za zády sedět komisař a bála jsem se toho, že přehlédnu nějakou značku a projedu Stopkou aniž bych zastavila. V den D jsem byla nervózní, ale strach ze mě opadl hned po prvním testu. Získala jsem plný počet bodů, byla jsem pochválena a velmi sympatický komisař vtipkoval, že by mi nejraději samotnou jízdu prominul a dal mi řidičák za ten bezchybný test Smějící se Jediné, co mě mrzelo, byla jakási odtažitost od majitele celé AŠ, který nás během těch 2 měsíců učil teorii (na jízdu jsem ho bohužel ani jednou neměla). Celé ty 2 měsíce byl skvělý, vtipkoval a v den zkoušek jsem měla pocit, jakoby jsme pro něho byli všichni vzduch... Mohlo to být možná z nervozity - třeba se bál, že to neuděláme a trošku mu srazíme pověst AŠ v očích komisaře nebo jsme mu už byli jedno proto, že už byl kurz za námi a už se o nás vlastně nemusel "starat"....
Po testu jsem šla na ústní část, komisař mi dal kartičky a já si vylosovala otázky "Kontrola vozidla před jízdou" a "Kotoučová a čelisťová brzda". Odříkávala jsem mu vše, co jsem se naučila, když tu náhle za mnou začal vát vítr... Rozlétly se mi vlasy a komisař se začal strašně smát... Tak jsem se otočila a za mnou stál majitel AŠ s ventilátorem v ruce
a s úsměvem od ucha k uchu, povídá mi: "Můžu vás trochu ofouknout?" Všichni jsme vyprskli smíchy, pán tam ještě chvíli pobíhal s větrákem a komisař mi povídá: "Takhle pana ***** ještě neznáte, že? Ono je to tady občas jako v Bohnicích." Smějící se Od zkoušky jsem odcházela vysmátá, s dobrou náladou a s pochvalou, jak jsem to hezky uměla. Už zbývaly jenom jízdy, ale vlastně jsem se jich už tolik nebála, spíš už jsem je chtěla mít za sebou.
K jízdám jsem si vybrala svou drahou Oktávii, to auto je prostě dokonalý Úžasný Celkem jsme v ní jeli ten den čtyři, dva další lidé si vybrali Citroena C3. První jel kluk, zkoušky udělal. Druhá jela jedna slečna, se kterou jsem se seznámila ten den v budově MÚ. Držela jsem jí palce, nakonec to zvládla, ale údajně prý přejela přes chodník, když vyjížděla, takže jí to nejdříve dát nechtěli. Poté jela má kamarádka, kterou za jízdu velmi chválili. Poslední jsem šla já. Sedla jsem si do Oktávky, seštelovala sedačku, zrcátka, zapnula pás, odbrzdila a šlo se na to!
Vyjela jsem z parkoviště a komisař už zezadu pokřikoval, že jedeme rovnou na světelnou křižovatku. Na světelné jsem musela odbočit doprava a pak už jsem jen kličkovala uličkama a bedlivě sledovala značky. Najednou jsem se přibližovala ke křižovatce, kde jsem měla odbočit doleva. Přišla mi zvláštní, tak jsem si přibrzdila a v tu chvíli jsem uviděla, že má pan instruktor vedle mě vztyčený ukazováček a ukazuje s ním doprava... Sakra! Přednost zprava, honem jsem se jakoby nic rozhlédla doprava, přibrzdila a křižovatkou projela... Komisař vzadu pokyvoval hlavou, uf, pan instruktor mě nenápadně zachránil Smějící se Celou dobu jsem si v autě připadala jak "Albert". Alberte, jeďte sem! Alberte, teď tam! a přitom se komisař neustále bavil s instruktorem a mě si jakoby vůbec nevšímal. Za celou dobu nepřestali mluvit. Dělali to naschvál, jakoby to vypadalo, že nedávají pozor, ale kdykoli jsem koukla do zpětného zrcátka, tak jsem viděla, že komisař má oči na stopkách a moc dobře si mě hlídá. Na přejezdech jsem se ukázkově rozhlížela, dodržovala rychlosti, před zapnutí směrových světel jsem se koukala do zrcátek tak, aby mi případně nemohl nic vyčíst. Dojela jsem za město k nejbližší vesnici a komisař se mě zeptal, jestli mě to ještě stále baví... "Ano, moc mě to baví." zněla má odpověď. Za mými zády se ozvalo jen: "Tak když vás to baví, tak pojedeme ještě dál." Usmívající se
Dojeli jsme znovu do města a mířili opět k semaforům. Komisař i instruktor byli znovu jakoby zabráni do svého rozhovoru, když tu najednou vedle mě instruktor velmi nahlas zakřičel: "Co to děláš?! To si snad děláš srandu!!!" Uvnitř mě to úplně cuklo, div jsem nepustila volant a absolutně jsem nechápala, proč na mě křičí, když jedu správně pomalu za autem k řadě stojících na červenou. Najednou se začal smát a zeptal se mě: "Lekla jste se? Takhle totiž křičí jeden můj známý (také instruktor v aš) na své žáky, když něco provedou a oni se ho vždycky leknou..." No nezabili byste ho?! Já kvůli němu málem zkolabovala za volantem a on si jenom dělal srandu! Smějící seSmějící se Když jsem to potom vypravovala doma i kamarádce, tak vážně nemohli pochopit, proč to udělal...
No ale vraťme se k závěrečné jízdě... Přejela jsem světelnou celkem asi 4x, poté jsem pokračovala dál po hlavní, když tu přede mnou na silnici leží kus prkna... najednou vedle mě instruktor křičí: "Néééééééééé!!" Opět zakřičel vší silou až jsem se lekla, honem jsem strhla volant a prkno objela. "To bychom píchli, kdybyste na to vjela." zněla již velmi klidná odpověď instruktora.
Aby toho nebylo málo, potkala jsem při své zkoušce cyklisty. Cyklisti jsou velmi obávaní - musíte je objíždět s dostatečným rozestupem (jinak vám komisař řekne, že jste ho ohrožovali), nesmíte ho předjíždět na nepřehledném úseku, pokud je to v obci, tak při předjíždění nesmíte přesáhnou 50 km/h (což jde velmi snadno) a hlavně se nesmí nikdy předjíždět na plné čáře - na tom už vyletěla spousta lidí, jelikož byl přehledný úsek silnice, ovšem plná čára a tak předjeli, jenže to je velká chyba, za kterou se okamžitě letí. Taky když je dojedete, musíte podřadit na 2 a nejet za nimi nalepení (opět ohrožování). Já jsem měla zrovna dost blbý případ - matka s dítětem na kolech. Matka tak 15m vepředu, za ní daleko dítě, kterému to kolo lítalo na všechny strany, takže mohlo klidně z kola spadnout. Nedalo se nic dělat, plná čára nebyla, takže jsem zahájila předjíždění. Dítě už jsem měla za sebou, jenže už se mi v protisměru řítilo další auto, takže jsem opět zpomalila za tou matkou a až potom jsem ji předjela. Do poslední chvíle jsem se bála, aby mi komisař neřekl, že zkouška se končí, jelikož jsem něco udělala špatně. Neřekl naštěstí vůbec nic a vypadal spokojeně. Po 30 minutách ježdění jsem se vrátila na parkoviště, zacouvala jsem před garáž, zabrzdila, vyřadila a byl konec! Komisař mne začal velmi chválit, a že prý si toho mám vážit, že on jen tak nechválí Smějící se Že prý bylo vidět, jak mne řízení baví a celkově to byla povedená a bezchybná jízda, byla jsem štěstím bez sebe! Dokázala jsem to Usmívající se
Vyzvedla jsem si u komisaře orazítkované papíry a teď už si jen musím zažádat na úřadě o řidičský průkaz. Trošku mne trápí, že nemám své auto a nevím, jestli ho v dohledné době mít budu. Mamka je proti, což mne mrzí a vždycky když vidím projíždět kolem auto, tak se za ním jenom závistivě koukám... Jsou to 4 dny od zkoušek a už mám absťák po řízení... Já to asi bez auta nepřežiji, já chci také čtyřkolového miláčka Smějící se Je to takový paradox, nejdříve jsem se strašně bála řídit a jen jsem k tomu trochu přičichla, tak bych to nejraději dělala pořád Usmívající se
A co říct na závěr? Pokud uvažujete nad řidičákem, jděte do toho. Byly to úžasné 2 měsíce, které jsem si naplno užila, projezdila jsem půlku kraje, poznala kupu nových lidí a našla si nový koníček... Je to zvláštní, ale ta aš mi velmi chybí, je mi líto, že už pravděpodobně neuvidím žádného z instruktorů a už nikdy nebudu jezdit s tím vtipným nápisem Autoškola na střeše Smějící se
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MEJ MEJ | 3. září 2012 v 9:28 | Reagovat

Je to zvláštní, ale vždy, když si vzpomenu na svoje jízdy, tak se mi chce smát, kromě té poslední, ta byla,jako každá poslední jízda před zkouškami, hrozná :D Myslím si též, že pro pány "takového ražení" je instruktor AŠ práce snů, tam si ještě může vybírat! ;-) jen jeho rodina tím nadšena nebude..:-/ Když si vzpomenu, jak jsme obdivovali Fabii, pak zase Citroëna, tak se musím smát, oproti korábové lady Octavii to jsou "plechovky" (tímto se omlouvám všem příznivcům Fábií a Citrónů :-)). O krušné chvilky nebylo nouze, ono jen z prvního vyjetí na silnici, kde za celou dobu projelo jedno auto, jsem třeba já měla třetí světovou a když jsem si představila, že bych měla jít do většího  městského provozu..brrr :-D Nutno dodat, že řízení dodá člověku pocit, že je sám svým pánem, nabude jistoty sám sebe a naučí ho to jisté samostatnosti a zodpovědnosti. :-)
Závěrečné jízdy jsem si popravdě představovala jinak - hůř :D, jaké ale bylo moje překvapení, když všechno probíhalo v takové pohodě! Test z 25 otázek byl dobrý, záměrně říkám dobrý, jelikož se mi tam potvrdilo, že já s policisty kamarádit nebudu :D, ústní část byla moc pěkná a "mučení" pana instruktora, jak říkal on, u "trestné lavice" přežili všichni bez újmy a nakonec nejhorší část - jízdy - také přežili všichni a myslím, že určitě s nadšením. Takového pana komisaře by si přáli všichni, naprosto v pohodě chlapík, plný vtipu a energie. :-) Jistě nezapomínal na své pracovní povinnosti, ovšem uměl tíživou atmosféru v autě tak uvolnit, že žák si ani nepřipadal, že právě probíhají závěrečky. :D Popravdě jsem se též cítila jako jejich šofér Alfréd a "kam to bude, pánové?" :D, ovšem na druhou stranu bych je klidně vozila do vycucnutí nádrže! :-P Už je to celé za námi..dlouho, hodně dlouho na to budu vzpomínat, a i když jsem tomu nemohla uvěřit, i mně se stýská.. :-(  :-D

2 Mischellee Mischellee | Web | 3. září 2012 v 10:45 | Reagovat

[1]: Vystihla jsi to úplně přesně :-D Oktávie je prostě lady, ostatní byly trosky :-D  :-D S ní jezdit - to byla radost :-)
Jinak, co se týče instruktora - na sexy dvojku přes jedničku budeme vzpomínat ještě dlouho, že ano? :-D  :-D
Zkoušky byly fakt super a jsem za to ráda :-) Dcl nás s tím strašili a potom to bylo naprosto skvělé s pohodovou atmosférou :-) Jinak jsme na tom stejně i já bych klíďo jezdila do posledního litříku v nádrži! Vlastně si to vem, málokdy se pojedeš autem jen tak projet po okolí, vždycky teď už budeš spěchat jenom směrem k nějakému cíli, ta aš byla v tomhle prostě skvělá. :-) Jinak se mi stýská opravdu nehorázně, mrzí mě, že jsme se ani nerozloučili a prostě z toho mú se rozprchli... až jednou pojedu a potkám naši aš, tak budu mít asi zástavu srdce a budu koukat, kdo zrovna učí :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama