Srpen 2012

Vypouťovaná na rok dopředu

12. srpna 2012 v 21:05 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Mamka přišla včera s nápadem - dnes vyrazit na pouť, která se konala v Chrudimi - já teda poutě od dětství moc nemám ráda, jelikož jsem musela pokaždé s rodiči do nedalekého městečka a celé pouťování probíhalo stylem: "Okamžitě si vyber atrakci, prostě na něco půjdeš!", což se mi nelíbilo z mnoha důvodů. Tak například jsem se jako děcko styděla cizích lidí, na řetězák by mne nedostali ani párem volů, jak jsem se bála a nesnášela jsem ten hluk, který byl na poutích všudypřítomný. Rodiče to ale nikdy nechápali, takže jsem musela jezdit a jezdit... Nicméně to už je spousta roků dozadu a v Chrudimi jsou kromě atrakcí také trhy, což mě nalákalo, poněvadž zbožňuji ty malé stánečky s různorodými výrobky.
Na místě jsme byli okolo 11h a zírali jsme, jak velký prostor stánky zabírají. Vlastně jimi bylo obsazené náměstí a přilehlá dlouhá ulice, takže jsme měli co dělat, abychom to vůbec vše prošli!
Většina obchodníků nabízela typické zboží, objevující se na trzích často - potkali jsme asi 7 stánků na cukrovou vatu, 15 stánků s cukrovinkami, 7 pražíren oříšků, 3 klobásárny Smějící se, nespočet rychlých občerstvení (fuj), stánky s oblečením, 4x výroba trdelníků, mnoho prodejen s předraženými hračkami pro děti... A pozor! Objevila se i "stará známá" prodavačka zaručeně pravých parfémů "šanel, hugo boss", která se mi snažila vnucovat své originály již v Pardubicích! Vážně zbožňuji její styl prodávání - honem přiskočit k slečně, která se zrovna ocitne mimo dav a šup jí s kabelkou pod nos a do ucha šeptat "Paní, kupte si, mám Chanel i Hugo Bosse zalevno!"... Člověk se jí potom vůbec nemůže zbavit! Pořád za ním leze a ukecává. Dnes si s sebou vzala i přítele, který na mě házel zlé pohledy až to vypadalo, že nás s mamkou snad zmlátí, jestli si ty šmejdy nekoupíme.Smějící se
Objevili se ale i prodejci zajímavějších a né tak častých výrobků - přírodní masti, vlastní malby, krásné obrazy na zeď zdobené polodrahokamem, keramické výrobky, pojízdný zverimex (hafíci měli radost, že na ně mnoho páníčků myslelo a nosili si v tlamkách různé sušené dobroty typu hovězí ucho), různé šperky - např. vyráběné z dýně!, travňáci, medovina... Člověk by i rád postál déle, ale často ho dav tlačil dál, takže na detailnější prohlédnutí nebyl čas.
Samozřejmě jsme také něco koupili, protože přijet domů s prázdnou - to by přeci nešlo! Mamču nejdříve zklátil hlad, takže si koupila langoš, já jsem odolala. Při pohledu na tu spoustu kyprých lidí jsem ztratila chuť na cokoliv. A když mamka přišla s tím obrovským "cosi" z čeho tekl olej proudem, byla jsem ráda, že už pár let takové fuj věci nejím nebo jen opravdu, opravdu výjimečně. Poté jsme navštívili stáneček s cukrovinkami. Měli zde spoustu krásných perníků, pendreků, tureckého medu, kokosových suků, želatinových a marcipánových pochoutek a typické žužu i lízátkové dudlíky. Mamka s bratrem je žu-žu žrout, takže v nákupním košíčku skončily 2 žužu a babičce jsme z pouťě přivezli bonbóny Fialky. Kdysi o nich básnila, jak je za mlada jedli a že teď už se nedají sehnat. Tak snad bude mít radost a budou chutnat jako ty tenkrát Usmívající se Loni jsme jí přivezli "mejdlíčka", které také jídávala v dětství. Potom nám ale říkala, že to vůbec nechutnalo tak, jak dřív. Chutnala jsem je a víc jak sousto jsem nedokázala pozřít, nebylo to moc dobré.


Já jsem si pak v jedné z pražíren koupila čerstvě pražené kešu oříšky v malém papírovém pytlíčku, byly výborné a neobsahovaly nic škodlivého. Já totiž moc nefandím éčkům v potravinách a když jsem viděla ty barvami hýřící cukrovinky, přešla mě hodně rychle chuť, jelikož to bylo jedno odporné barvivo za druhým. Doma jsem potom vybalila mamčino žužu a musela se smát varování na etiketě: "Může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí"... Co to v tom je proboha za sajrajt?! Zajímalo by mě, jak ty "tradiční cukrovinky" vyráběli dřív! To určitě nebylo s éčky! Ještě štěstí, že to rodiče kupují dětem jen jednou do roka Usmívající se


V dalším stánku jsme pořídili 2 cukrové vaty - jednu pro mamku a druhou pro bratra a vyrazili jsme od sladkostí pryč... V jednom stánku se mi líbila malá kabelčička s kuličkovým zapínáním, které připomínalo staré peněženky. Byla levná, tak jsem si ji vzala, kvalita to nebude, ale udělala jsem si malou radost Usmívající se


A potom jsem objevila stánek s "travňáky" - to jsou takové příšerky naplněné pilinami a v hlavičkách mají semínka trávy, když se naleje voda do kalíšku, tak ji piliny vsáknou, tráva naklíčí a příšerce narostou zelené vlasy Smějící se Jelikož má bratřík brzy narozeniny, dostane jednu velkou pilinovou potvoru také on Smějící se Je to hezký, originální dárek za pár kaček - 50 Kč Usmívající se


Tím jsme naše nakupování završili a po 6h (!!) jsme vyrazili konečně směr domov. Trochu mne teď mrzí, že jsem nevyfotila i stánky, ale tak snad příště Usmívající se Jinak jsem moc ráda, že bylo dnes velmi krásné počasí, po celou dobu nádherně slunečno... A jak jste si víkend zpříjemnili vy?

Anglická sezóna - obchod s vůní anglického venkova

11. srpna 2012 v 18:53 | Minion |  Retro obchody
Obchod se zajímavým názvem a ještě zajímavějším sortimentem jsem objevila díky jednomu časopisu pro ženy. Mezi tipy na nákupy byla zrovna zmíněna stránka http://www.anglickasezona.cz, na kterou jsem se brzy podívala a mohla jsem si oči vykoukat!
Pokud zrovna sháníte starobyle vzhlížející nábytek, či jen malý doplněk do inteiéru, pak určitě do eshopu mrkněte. Naleznete zde i články s fotografiemi již zařízených bytů, potřebujete-li načerpat trochu inspirace, jsou tyto ukázky interiérů vhodné právě pro vás.
Jako velké pozitivum tohoto shopu vidím to, že se jim vážně podařilo i u nás v ČR přijít se skutečně zajímavým zbožím, které běžné nábytkářské obchody nenabízejí. Jak už úvodní věty na webu Anglické sezóny hlásají - jedná se o kvalitní nábytek od výrobců z různých částí Evropy. Kvalitu posoudit nemohu, protože jsem si zatím nic nekoupila, ale na fotografiích vypadá zboží báječně. Moc se mi líbí, že převážnou část sortimentu lze zhotovit v různém barevném provedení - dle přání zákazníka, a že nábytek má patinu. Co se mi moc nelíbí je cena u některých věcí, která mi přijde přemrštěná a u řady výrobků bych ke koupi nepřistoupila, jelikož vím, kde podobné věci sehnat za míň. Viz třeba hodiny a lampičky, pokud bych něco takového chtěla za lepší cenu, pak bych určitě hledala jinde.




Článek není placenou reklamou, jedná se pouze o doporučení obchodu, který mne zaujal...

Je libo více retra? Tipy na fajn retro blogy!

9. srpna 2012 v 14:45 | Minion |  Rady, nápady, tipy...
Jelikož (jak jste si dozajista všimli) jsem naprostý retromaniak a zbožňuji cokoli starého, rozhodla jsem se, si rozšířit obzory a porozhlédnout se po jiných webových stránkách, kde se autorky/ři zaměřují také na doby minulé. Sice velmi ráda píšu, ale zároveň mne také baví číst výtvory jiných a co teprve čísti něco ze stejného soudku! Říkala jsem si, že musí existovat ještě mnoho dalších osobních stránek zaměřených na vintage a retro, opak byl ale pravdou - najít pořádný retro blog, který skutečně stojí za pozornost bylo jako hledat jehlu v kupce sena Usmívající se
Na začátku mého pátrání stál starý známý vyhledávač seznam.cz, zadala jsem do lištičky "retro", klikla na "vyhledat" a už jsem se těšila, co mi vyjede za poklady. Poklady mi to skutečně našlo, ale ne takové, které jsem chtěla. To by člověk nevěřil, co dokáže seznam.cz vyhledat pod tak nevinným slovem jako je "retro". Objevila se mi jedna porno stránka za druhou slibující "super" podívanou na stará porno videa. Koukala jsem na to s vykulenýma očima (Teda abych to uvedla na rovinu - stránky jsem neotvírala, mně stačil pohled jen na minináhledy vlevo od odkazu), ale sebrala jsem odvahu a rozhodla se seznamem stránek prokousat trochu dál - přeci musí existovat něco slušnějšího Smějící se Brodila jsem se dál a dál skrze obscénní webové stránky a v duchu jsem litovala školáky, které někdy třeba napadlo zadat na seznamu "retro" - to pro ně musela být podívaná! Když už jsem byla na 20. stránce a znovu na mě vybafla retro vagína, řekla jsem si, že moudřejší ustoupí a přešla raději na gůgla Smějící se
Google byla lepší volba a doporučuji ho i vám, pokud by vás také napadlo hledat nové retro objevy... V opačném případě se připravte na kupu lascivních video-stránek, sice s retro laděním, ale ty obrázky nejsou zrovna s elegantní krásnou a slušnou ženou, jak jsme zvyklí...
Google mi pár retro stránek, které by stály za zmínku vykopnul a tak se jdu s vámi podělit o pár webíků, které by vás mohly zaujmout stejně jako mě... Mrkající

Tento blog mi vyhledávač našel hned na prvním místě. Už ho znám z dřívějška. Když jsem si v roce 2010 zakládala svůj blog, chtěla jsem pro něj právě adresu retro.blog.cz, ale ta byla k mé smůle zabraná jiným uživatelem. Nezbývalo než vymyslet jiný název - proto se můj blog jmenuje retrofeeling. Sice to nebyl nejlepší název, protože retro.blog.cz je trefnější a lépe zapamatovatelné, ale budiž. Po založení svého blogu jsem se koukla na toho "vetřelce", který působil na retro.blog.cz a byla jsem mile překvapená! Slečna se svému blogu věnovala, zveřenovala zajímavé články týkající se filmů, dobových hvězd, svých názorů, retro stylů, zkrátka perfektní blog s hezkou atmosférou. Bohužel, poslední článek je z dubna tohoto roku, jelikož v pořadí už 2. adminka blogu odjela do zahraničí a stále o sobě nedala vědět, přesto vám blog doporučuji k návštěvě. Věřím, že se jeho majitelka vrátí a znovu bude psát příjemné články.

Tentokrát se jedná o stránku psanou v anglickém jazyce, kterou spravuje slečna Fleur. Fleur se vzhlíží v retro módě, blog je pravidelně zásobován fotografiemi z různých akcí a také s retro outfity Fleur.

Paní Miroslava píše často o době svého dětství a mládí v socialistickém Československu, která je jí pochopitelně blízká. Čtenář se dozvídá řadu informací o tom, jak to dřív chodilo, jak se žilo, co se kupovalo atd.

Zajímavý počin od Vivi Vintageové, která, jak se zdá, také propadla retru. Líbí se mi její koláže obrázků i články, rozhodně navštivte.

Krásný blog s krásnou adminkou Solanah z Washingtonu. Její blog se mi velmi líbí, obsahuje pěkné články v anglickém jazyce doplněné o fotografie zachycující outfity Solanah, která se vzhlíží ve vintage módě - můžete se nechat inspirovat líčením, účesy a uchvátí vás jistojistě i perfektní retro modely.

Adminka Miu bloguje o tom, co má ráda - nakupování v second handech, výprodejích, svých retro modelech ale i o knížkách, které ji zaujaly. Podle svých slov je milovnicí šedesátkového retra, což je vidět i na jejích outfitech. Blog je zatím na počátku, ale zatím je pravidelně aktualizován, určitě stojí aspoň za nahlédnutí.

Tak, to byla šestice osobních stránek několika dalších retro-maniaků, která mne zaujala natolik, že jsem o nich musela napsat. Vím, že určitě existuje ještě další blogy o časech minulých, ty uvedu, až na ně narazím při svém pátrání Usmívající se A nezapomeňte - až půjdete blogy pročítat, dopřejte si kávičku či čajík z nějakého retro hrníčku - hned budete naladěni na tu správnou retro vlnu, věřte, že není nic lepšího! Mrkající


Tipy na retro filmy 2

8. srpna 2012 v 18:33 | Minion |  Filmy
Jestli-že jsem někdy dříve psala, že na sledování filmů nemám čas (a skutečně jsem ho neměla!), tak nyní musím podotknout, že zažívám doslova filmové hody! Už se z toho stal jakýsi rituál - vždy večer si připravím večeři, nachystám film a poté si ho zapnu! Jak příjemné pochutnávat si na lahodném toustíku se zeleninou a očima sledovat černo-bílé scény filmových snímků, z nichž většina tehdy patřila mezi filmové trháky!

Dnes jsem si pro vás připravila 4 filmové snímky, opět jsou amerického původu - Bouřlivá dvacátá léta, Jezinky a bezinky, Casablanca a Pryč od minulosti.

Pokud se zobrazuje nesprávné video, prosím, aktualizujte stránku!

Bouřlivá dvacátá léta (1939)




Na tenhle parádní film jsem narazila náhodně - procházela jsem si životopisy tehdejších herců a u Jamese Caghneyho jsem objevila ve výčtu jeho filmů Bouřlivá 20. léta. Název mi byl velmi sympatický, představovala jsem si pod ním jakýsi náhled do tehdejšího života a také tomu tak bylo. Děj nás zavádí na frontu, kde v zákopech bojují američtí vojáci - mezi nimi se seznamují 3 chlapíci - vychytralý George, bývalý automechanik Eddie a čerstvě vystudovaný právník Lloyd, který nemá rád násilí. Válka brzy končí, je uzavřen mír a bývalí vojáci se vrací domů. Mají problémy se zařazením se do normálního života. Eddie (hlavní charakter filmu) se snaží získat zpět své místo v auto-opravně, bohužel ho nedostane. Má obrovský problém sehnat práci, jelikož jí je málo. Naštěstí mu pomůže kamarád, který dělá taxikařinu, Eddie se k němu přidává. V té době začíná platit prohibice - zákaz prodeje a užívání alkoholu. Eddie dostane od jednoho ze svých zákazníků balíček s tím, aby ho předal jisté ženě jménem Panama Smith. To také udělá, ale velmi neopatrně. Policisté okamžitě zatknou jak taxikáře, tak Panamu - v balíčku byl totiž alkohol. Eddiemu se snaží pomoci Lloyd (právník) i přesto je poslán za mříže. Z vězení ho vykoupí Panama, což Eddieho velmi překvapí. Zároveň mu poradí, aby se začal živit jinak - aby distribuoval tajně alkohol, jedině tak si může vydělat pěkné peníze. Náš hrdina nabídku přijímá, nejprve prodává v malém, ale postupně mu stoupá sebevědomí a pod záštitou své taxikářské firmy vyrábí a dováží do podniků alkohol. Panama získává místo uvaděčky v jednom z klubů, kam Eddie dodává.


Bývalý taxikář, nyní už bohatý muž, potkává slečnu, se kterou si dopisoval, když byl ve válce. Okamžitě se do ní zamiluje a dohodí jí místo zpěvačky v klubu, kde uvádí Panama. Mezitím se snaží proniknout na trh s luxusním alkoholem, přepadne lodě s dodávkami svého protivníka a zboží ukradne. Zde Eddie potkává znovu George, který se k němu přidává. Zpočátku jsou velkými přáteli. George je Eddieho pravá ruka v obchodních záležitostech a Lloyd vysekává firmu z právních problémů. Postupně si ale Eddie přestává George všímat a dělá z něho spíše poskoka. George mu podrazí nohy - dá echo Eddieho protivníkovi, Eddie ale vyvázne živý.
V následujícím roce Eddie přichází o majetek kvůli neúspěšné účasti na burze. Firma připadne za malý peníz Georgemu a ten se dostává na vrchol, Eddie přichází o vše - má opět jen jeden taxík, živí se drožkařinou, opustila ho jeho milovaná přítelkyně Jean (Priscilla Lane), Panama se s ním ale stále stýká. V jejích očích divák snadno vyčte, že Eddieho miluje, on to však nevidí. Jednoho dne Jean potřebuje taxi a shodou náhod nasedne k Eddiemu. Po dlouhé době se zase vidí. Eddie zjišťuje, že si Jean vzala právníka Lloyda a má s ním syna. Večer zapíjí žal v baru. Nečekaně za ním přichází Jean - potřebuje pomoc, George chce zabít jejího manžela Lloyda. Eddie jí nechce pomoci, druhý den nasedne s Panamou do auta - změnil názor a jde za Georgem. Tam dochází k přestřelce. George umírá, Eddie ještě stihne vyběhnout na ulici, běží postřelen, následuje ho vyděšená Panama. Taxikář umírá na schodech jednoho objektu, u něho je nešťastná Panama. Policista se jí ptá na jméno muže, neprozradí mu, kdo zemřel, řekne jen: "Bejvalo to velký zvíře..."


Zajímavost: Příběh hlavního hrdiny byl inspirován kariérou Larryho Faye. Postava Panamy Smith je pak částečně založena na kariéře herečky a hostitelky nočního klubu Texas Guinan.


Film mě mile překvapil, jelikož zbožňuji podobné gangsterské zápletky. Hlavní hrdina, kterého hrál James Cagney, působil přesvědčivě, výborně hrál také Humphrey Bogart, který je ale více známý z filmu Casablanca. Po celou dobu sledování jsem měla nutkání držet pěsti Panamě, aby si jí Eddie už konečně všimnul, to se ale nestalo, takže je divák opět svědkem nešťastné lásky.




Jezinky a bezinky (1944)


I další náhodný výběr filmu se mi povedl! Opět mne zaujal název a také to, že ve filmu hraje herečka Priscilla Lane, kterou jsem již znala ze snímku Bouřlivá 20. léta. Hned na začátku filmu je divák seznámen s hlavní postavou - Mortimerem Brewsterem (Cary Grant), který si zrovna bere za svou družku půvabnou Elaine (Priscilla Lane). Je to jediná žena, která ho přiměla ke svatbě, ačkoli byl kritikem manželských svazků - napsal několik knih vyjadřujících se negativně k uzavírání manželství. Poté se vrací ke svým dvoum milovaným tetičkám, které se o něho od dětství staraly. Každý, kdo je zná, tvrdí o nich, že to jsou nejhodnější dámy pod sluncem. Mortimer však záhy zjišťuje šokující skutečnost - v sedačce pod oknem je ukryta mrtvola starého muže! Vyděšený vše řekne tetičkám, k jeho úžasu ale o nebožtíkovi vědí! Zvědavý Mortimer se vyptává, kdo je ten muž, proč je mrtvý... a dozvídá se další šokující věci - tetičky totiž zabily celkem už 12 starých mužů a to z toho důvodu, že chtěly konat dobro. Ve tvářích starců totiž viděly trápení a tak se jim rozhodly pomoct smrtí - podávaly jim otrávené bezinkové víno! Těla zakopával ve sklepě Mortimerův bláznivý bratr Teddy, který si o sobě myslí, že je prezident Roosevelt.


Po několika vtipných eskapádách, kdy se Mortimor snaží dostat Teddyho do blázince Šťastná dolina (shání soudce, potom telefonuje řediteli ústavu, shání doktora, podpisy na listinu, do toho se musí vypořádat s Elaine, která nechápe, co se s ním najednou stalo), přichází do domu 2 muži. Jeden z nich je děsivý, má na tváři několik jizev po špatně provedené plastice. Tetičky nakonec zjišťují, že je to další z bratrů - Jonathan, velký násilník, o kterém si myslely, že je ve vězení. Jonathan se potřebuje v domě ukrýt. Jeho společník zjišťuje, že ve sklepě je vykopána jáma, která se přesně hodí jako hrob pro tělo muže, které mají schované v kufru auta. V noci se pokusí dostat mrtvolu do domu, jsou však vyrušeni a schovají ji v sedačce pod oknem, kde předtím byl jiný nebožtík - ten už je ale ve sklepě, jelikož ho tam Teddy přenesl. Jonathan se setkává s bratrem Mortimerem, od začátku je mezi nimi napjatý vztah. Padne několik vtipných vět, kdy Mortimer přirovnává podobu bratra k herci jménem Boris Karloff (hrál Franknsteina). Náhle Mortimer zjišťuje, že v sedačce je další tělo, dojde mu, že je to oběť Jonathana a vzájemně si vyhrožují prozrazením policii. Tetičky však přiznávají, že muže ve sklepě zabily ony a že jich je ve skutečnosti mrtvých 12. Po dalších šarvátkách mezi Jonathanem a Mortimerem se do domu dostává policie, která Jonathana zatkne. Mortimer konečně sežene všechny podpisy a pro Teddyho přijíždí ředitel blázince. Nastává ale komplikace - tetičky policii přiznávají, že ve sklepě je 12 mrtvých, Mortimer to ale zahraje výborně do outu a vysvětlí policii, že tetičky potřebují také odvézt do ústavu, s čímž všichni nadšeně souhlasí.


Zajímavost: Film byl natočen již v roce 1941, ale do kin šel až o tři roky později, kdy skončilo uvádění původní jevištní verze na Broadwayi. Důvodem byla klauzule ve smlouvě mezi tvůrci a studiem Warner Bros., která premiéru zakazovala dříve, než bude uvedeno poslední představení. Carymu Grantovi to nevadilo, dokonce doufal, že se film ztratí.

Při sledování jsem si chvílemi připadala jako spíše při divadelním představení. Cary Grant mi občas gesty a mimikou připomínal současného komika Jimma Careyho. Film měl spád, neustále se v něm něco dělo, většina se odehrávala v domě tetiček. Určitě je to kvalitní filmařský počin, z dnešního výběru čtveřice filmů je však tento nejslabší.



Casablanca (1942)



Na tento film jsem se nesmírně těšila, už jen název působí tak opojně - s nádechem dálek a také, že ano, děj se totiž odehrával ve městě Casablanca v Maroku. Jelikož je film velmi známý, vezmu popis děje ve zkratce.

Casablanca v době 2. světové války byla francouzskou provincií a jedním z míst, odkud se dalo prchnout do Spojených států. Ve městě se nachází Rikův Café bar, kde každý večer hraje na piano černoch Sam, popíjí se alkohol, hrají se hazardní hry a celkově je zde atmosféra podobná americkým podnikům. Divák zde poprvé vidí hl. postavu filmu - Rika (Humphrey Bogart), který je považován za zásadového muže. Přátelí se se zkorumpovaným policejním prefektem Louisem Renaultem. V tomto baru dochází často k prodeji víz a letenek do USA, vše je pochopitelně ilegální a točí se okolo toho spousty peněz. V noc jsou zabiti 2 němečtí důstojníci a jsou jim ukradena 2 tranzitní víza, která vlastníkovi zajišťují okamžitou možnost vycestovat z Casablancy pryč. Tato víza se dostávají k Rikovi, který je měl uschovat do doby, než si pro ně přijde nový vlastník - Viktor László. Ten skutečně přijíždí, ale je hledaný po celé Evropě za své protifašistické názory, které interpretoval v tisku. Dostává se do Rikova baru i se svou manželkou Ilsou. Ilsa ale měla v době, kdy byl Viktor vězněn v koncentračním táboře, románek s Rikem. To ovšem Viktor neví. Jedinou cestou, jak se dostat z Casablancy pryč je získat víza. Rik Ilsu miluje, ona jeho, ale zároveň je zhrzen tím, že ho kdysi nečekaně opustila. Ilsa ho prosí o víza. Po několika zápletkách, kdy jdou Viktorovi po krku němečtí nacisté, Rik domluví s Renaultem schůzku. Renault má dle dohody zatknout Viktora a Rik odletí spolu s Ilsou do USA, prefekt souhlasí. Dochází ale ke zvratu, Rik předá víza Viktorovi a Ilse, zbraní míří na Renaulta. Viktor a Ilsa odlétají pryč, ještě předtím však přichází ke kouzelnému momentu - dojatá a smutná Ilsa se loučí s Rikem na letišti, stojí proti sobě. Pokud jste někdy hledali cokoli o filmu Casablanca, zajisté jste viděli obrázek právě z této dojemné scény, kdy stojí proti sobě bývalí milenci.


Přichází zvrat, na letiště přijíždí Němci, Rik zastřelí majora Strassera, který chtěl zmařit let. Film končí hláškou: "Louisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství". Louis Renault a Rik spolu odcházejí...


Zajímavost: Manželka Humphreyho Bogarta Meyo Methot jej často obviňovala, že má s Ingid Bergman poměr. Bogart tak často chodil na plac nakvašený. Ačkoli to mezi nimi na plátně jiskřilo, v reálu se spolu moc nebavili.

Film rozhodně nezklamal má očekávání, velmi se mně líbil. Celá ta atmosféra panující v jednotlivých scénách byla dokonalá. Obdivovala jsem charizmatického Rika i vždy elegantní a noblesní Ilsu. Dočkala jsem se i happy-endu - Ilsa s manželem se zachránili a Rik zůstává naživu.


Pryč od minulosti (1947)



Poslední snímek je z konce 40. let a představuje žánr noir-krimi filmů. Je opět černo-bílý s perfektní atmosférou dávných let. Divák si může oči vykoukat - ve filmu se objevují dobové auťáky, zbraně, nechybí přestřelky, krásné ženy a stateční muži.

Film začíná u benzínové pumpy, kde se jeden muž v dlouhém černém kabátě poptává po chlapíkovi jménem Jeff Bailey. Ten je zrovna s milenkou Ann na rybách, ale je informován o návětěvě svým hluchoněmým zaměstnancem a vrací se k pumpě. Oba muži se znají z dřívější doby, z doby, kdy Jeff holdoval úplně jinému stylu života. Chce, aby se dostavil k jednomu muži, kterého Jeff zná.

Jeff vyjíždí, cestou se staví pro Ann, která o jeho minulosti nic neví. Jeff jí začne vyprávět vše od začátku. Kdysi pracoval jako soukromý detektiv, najal si ho Whit Sterling k tomu, aby sledoval jeho milenku Kathie (ta mu pláchla se 40 000 dolarů a ještě Sterlinga postřelila), chce ji přivést zpět. Jeff díky své inteligenci milenku skutečně najde, ke své smůle ale uvěří jejím lžím a zamiluje se do ní. Podává Sterlingovi nepravdivé informace a zatím žije s Kathie sám.Sterlingovi to ale dojde a nechá je sledovat oba. Další muž, kterého pro sledování najal, dostihne oba tajné milence v jedné z chat. Kathie opět střílí - zabije špeha a uteče. Jeff zjišťuje, že byl podveden, v zápisníku, který Kathie v chatě zanechala čte, že skutečně peníze ukradla... Jeff zakope mrtvolu a vrací se za Sterlingem. Řekne mu, že zklamal a dál už nechce v pátrání pokračovat...


Jeff s Ann přijíždí k místu, kde se má po 3 letech setkat se Sterlingem, Ann odjíždí s autem pryč. Bailey po vstupu do objektu zjišťuje, že to byla past, je přinucen znovu k práci pro Sterlinga - má mu přinést dokumenty, ve kterých je zaznamenáno krácení daní. Jeff se vydává do SanFranciska, dle domluvy se setkává se sekretářkou, do které je zamilován muž vlastnící výše zmíněné dokumenty. Jeff je pozván k němu do bytu, kde je mu nalito pití. Ihned ale zbystří, vše se zdá až moc jednoduché... dojde mu, že je do bytu vlákán, aby zanechal otisky prstů na skleničce, muž naproti němu bude totiž brzy zavražděn. Co si myslí se také stane, Jeff utíká zpět do bytu, muž už je mrtev. Schová ho do skříně a vydává se zpět za sekretářkou, která je na večírku. Setkává se tam znovu s Kathie, která telefonuje domovníkovi, aby se šel podívat do onoho bytu, chce údajně mluvit s mužem. Domovník však odvětí, že v bytě byl a nikdo tam není, což Kathie nechápe, moc dobře věděla, že tam má ležet zavražděný.
Kathie se opět setkává s Jeffem a snaží se na něho hrát hru, jak ho miluje. Jeff už ale ví, co čekat, naštěstí má u sebe dokumenty, drží tak v rukách trumf - Kathie se bez nich nemůže vrátit! Jeff je ale podezříván policíí z vraždy a celostátně hledaný. Ann doma pláče, nechce věřit, že by její milý něco takového udělal.

Jeff se dostává opět ke Sterlingovi, vyjednává s ním. Chce, aby vinu za vraždu veřejně přiznala Kathie, pokud tak učiní, dá Sterlingovi dokumenty. Sterling souhlasí, na smluvenou schůzku se už ale nedostaví - je zabit! Kathie opět střílela a vraždila. Čeká už na Jeffa a znovu rozehrává svoji hru s láskou k Jeffovi, odjíždějí společně automobilem pryč. Policie je jim však na stopě a na cestě jsou připravené zátarasy. Kathie dojde, že byla podvedena a že Jeff spolupracuje s policí, začne střílet a zabije Jeffa. Vůz je poté rozstřílen policií a vedle Jeffa umírá i Kathie. Film končí záběrem na nešťastnou Ann, která se táže hluchoněmého, zda chtěl Jeff skutečně uprchnout s Kathie. Muž kývne.


Zajímavost: Humphrey Bogart si přečetl scénář a chtěl hrát Jeffa, ale Warner Bros nekoupili k filmu práva.

Perfektní krimi film, který doporučuji všemi deseti! Je plný zvratů, divák je až omámen nečekaným vývojem Kathie, která se z nevinného stvoření stává vražedkyní. Perfektní jsou také velmi chytré a živé dialogy v jednotlivých scénách. Vyprávění je retrospektivní a ve druhé půli chronologické, což vede k určitému ozvláštnění.

Zdroj zajímavostí: csfd.cz

Marilyn, stále jsme nezapomněli!

5. srpna 2012 v 0:01 | Minion |  Ostatní
Dnes přišel den jednoho velmi smutného výročí, o kterém bych vás ráda informovala. Společně tak můžeme uctít památku pin-up girl, star stříbrného plátna a idolu krásy mužů i žen.


Přesně před 50 lety, dne 5.8., filmové i hudební nebe navždy opustila herečka a příležitostná zpěvačka Marilyn Monroe.


Její náhlá smrt tehdy otřásla snad celými Spojenými státy i fanoušky ostatních zemí. Odešla velká osobnost, symbol 50. let a sexbomba, která ovlivnila tehdejší generaci. To, že to byla obrovská hvězda, snad ani nemusím říkat. Ostatně - kdyby nebyla, znali bychom ji nyní? Ještě po půlce století na ni často vzpomínáme, její fotografie se objevují v časopisech, kde obdivujeme její krásu a smutníme nad jejím osudem.


Nečekaná smrt je ovšem stále záhadou - spáchala sebevraždu? Nebo se zapletla s mafií, která se jí zbavila? Přineslo jí snad neštěstí spříznění s Kennedyovými? Asi už se nikdy nedozvíme pravdu a možná je to tak lepší.
Marilyn Monroe zemřela, ale je tu s námi prostřednictvím řady filmových snímků, které nám po krásce zůstaly. Většina z nich patří mezi nejlepší filmy, které kdy byly natočeny - za všechny mohu jmenovat např. Někdo to rád horké, Slaměný vdovec, Všechno o Evě, Páni mají radši blondýnky.



Pokud by MM stále žila, byla by to dnes dáma v letech a na dortu by jí 1.6. 2012 svítilo už 86 svíček! Tak vysokého věku jí ale nebylo dopřáno, zemřela v pouhých 36 letech a přežila ji dokonce i její matka. Pochována je v LA ve Westwood village memorial park a na jejím hrobě je napsáno pouze "Marilyn Monroe 1926 - 1962".


Píšu v afektu...asi už to lepší nebude...

4. srpna 2012 v 2:16 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Poslední rok jsem se cítila poměrně šťastná, ač jsem procházela náročným obdobím na nové škole mezi cizími lidmi, připadala jsem si dobře a spokojeně... Ovšem vždy, když se člověk cítí výborně, začíná se pomalu děsit chvíle, kdy ten krásný čas skončí a přijde zase pád dolů. Asi právě prožívám druhou etapu a jsem zase úplně na podlaze.
Všechno se to semlelo tenhle týden. Nejdříve jsem měla jít do kina s jednou mojí kamarádkou. Bombardovala mne 3 dny v kuse zprávami, jestli to kino platí, až jsem začínala šílet. Jistě, že platí! Jsem fér člověk a neruším domluvené věci. Ostatně, na film jsem se taktéž těšila, nic se nevyrovná příjemně strávené chvilce pod širým nebem při sledování filmového snímku, člověk je obklopen lidmi a je tam tak zvláštní atmosféra... Ještě ten den mi dotyčná 2h před začátkem kina psala, že přijde před 21h k nám a pojedeme spolu do 2 km vzdáleného města do biografu, film měl začínat ve 21:30h. Ve 21h jsem už postávala venku na sjednaném místě a čekala, nikde nikdo... ticho... šero a obrovský měsíc na obloze... Čekala jsem čtvrt hodiny, pak jsem začínala přemýšlet, co dělat! Vyhrabala jsem mobil, píšu sms kamarádce, kde vězí, že už musím bohužel vyjet, jinak kino nestihnu... Upalovala jsem tedy lesem a do kina přijela téměř na poslední chvíli. Ta holka se na mě úplně vykašlala, dost mne to rozčílilo, protože pokud něco nenávidím, pak je to nespolehlivost a neslušnost! Proč mi člověk do poslední chvíle lže? Proč mi nenapíše či nepřijde říct (bydlí za rohem), že do kina nepůjde? Proč mne tam nechá čekat, jako nějakého hlupáka do poslední chvíle? Samozřejmě jsem si to nenechala líbit a napsala jí po návratu domů, proč tohle udělala... Odpověď byla k smíchu, prosím toto mi napsal 18 letý člověk:

" já jsem šla s někym lepším a já bych stejně na kole nejela protože jsem šla s někym jinym a proč bych ti furt měla psát a nemusela si na mě cekat já jsem třeba stebou nechtěla jít kdyžt jsi šla s martinou já jsem sla s nekym jinym a snekym jinym jsem se tam byvila a ty jsi tam seděla s martinou v první řadě a to by mě nebavilo tak ses nasrala tak bud nasrana"

Je to doslovně převzato z mého vzkazníku. Šla s někým lepším... To mne pobavilo snad úplně nejvíce. Jelikož osobu znám, tak vím, že toto psala jen z toho důvodu, že mi asi chtěla ublížit. Ale já vím moc dobře, že kamarády moc nemá a většinou je sama, proto jsem se také nebránila tomu s ní do kina jít. A Proč by mně měla psát?! Já myslím, že je logické dát vědět někomu, s kým jsem se domluvila na nějakém programu, že na mne nemá čekat, jelikož nepřijdu! To je totiž slušnost...

Druhý člověk, který mně tak trochu podrazil nohy byla má kamarádka ze střední školy. Plánovali jsme sraz naší 7 členné skupinky, chtěli jsme se vidět po cca 4 měsících od minulého srazu. Dřív to nejde, jelikož většina studuje v různých městech a organizace je tak složitá a jak to bývá - většina členů je pasivních, takže organizace padá jen na aktivnější jedince. Patřím mezi ty aktivisty, co se prostě snaží vymyslet a naplánovat všechno - místo, čas, den - tak, aby to všem vyhovovalo... Veškeré psaní zpráv a pozvánek doléhá na mě a když už se k něčemu schyluje a máme se sejít, tak se objeví problém, jakože někdo zase náhle nemůže a vše se ruší. Jedna z kamarádek nám napsala, že přijít nechce, jelikož to prý není upřímný sraz... Co není upřímného?! To, že se chceme vidět? Že si chceme popovídat? Podiskutovat? Já na tom nevidím nic špatného. O to víc mne takové nařčení mrzí. Zbytečně se tak zasévá semínko nedůvěry mezi celou skupinu. Člověk pak přemýšlí nad tím, jestli někdo jiný nejedná za jaho zády... Ale k pomlouvání jsem nikdy neklesla a věřím, že ani zbytek exspolužáků, proto nevidím důvod šířit taková slova, jako je neupřímnost. Nejsmutnější bylo, že dotyčná napsala pouze jedné z nás a nebýt té druhé, ani bychom se výše zmíněné nedozvěděli. Neměla by jít tedy slečna příkladem a nejednat za našimi zády, když tolik preferuje upřímnost?

Třetím člověkem, co mi pěkně zavařil, byla má spolubydlící z kolejí. Rozhodla se skončit se studiem... Napsala mi to z ničeho nic dnes večer... Musela to vědět už dříve, akorát mi teď vše zkomplikovala. Prý ať si za ni seženu náhradu... to jsem také honem běžela udělat... a trochu se to protáhlo...

Jednám totiž vždycky v souvislosti s mými momentálními emocemi, často mne něco tak nadchne, až s tím doslova mučím okolí. Takže když jsem se dozvěděla, že jsem momentálně na pokoji sama, psala jsem ihned své velmi dobré kamarádce, kterou znám už od zš. Bohužel jsem se nesetkala s takovým nadšením, jaké bylo vzbuzeno tou novinkou u mne, takže se dostavil jo-jo efekt a z radosti se stalo pořádné zklamání a následná hádka. Vyčetly jsme si toho spoustu, ale při hádkách se většinou vše upřímně vyříká, vztek vyprchá - stejně jako když se po ukrutné bouřce objeví na nebi sluníčko. Také mi hodně pomohlo, že jsm při té bouři psala tento článek - můžete pocítit sami, že první odstavce jsou psané ještě ve zlobě, zatímco nyní už se usmívám :-) A proč se článek jmenuje, tak, jak se jmenuje? Nejspíš proto, že mi kamarádka napsala, ať se uklidním, jelikož zase jednám z afektu. A to je pravda...



Přišla jsem ale na to, že je velmi dobré se tak nějak vyvztekat a pak se člověk cítí o dost lépe! Tak a teď se jdu připravit na zítřek, čeká mne fajn cyklo výlet a také chystám další retro články,
mějte se krásně a přeju vám na nebi co nejméně mráčků!
S úctou,
Minion

Když retromaniak nakupuje...

2. srpna 2012 v 23:10 | Minion |  Ostatní
Přemýšlela jsem, o čem napsat další článek a při přehrabování v mém novém boxíku na šperky mne napadlo, že bych mohla udělat takovou rekapitulaci toho, co jsem si za poslední dobu koupila zajímavého v obchodech a trochu se s vámi o ty úlovky podělit Usmívající se Takový oddychovější článeček přijde vhod, aspoň u něho nemusím tak přemýšlet a hledat a hledat informace Smějící se

  • Retro kovové krabičky - padly mně do oka jen, co jsem je zahlédla v obchodě. Po příslušném ohmatání a bližším prozkoumání jsem se rozhodla, že bez nich nemohu odejít. Ceně jsem nechtěla uvěřit - 30 Kč/ks?! To snad nemůže být v dnešní předražené době pravda! Ovšem nepříjemný šok u pokladny se nekonal a setrval ten příjemný - určitě to znáte - takový ten fajn pocit, když máte něco, co se vám velmi líbí, a přitom to stálo úplný pakatel nebo jste to dokonce našli na zemiMrkající
Na jedné je motiv mé milované Marilyn Monroe, na druhé záběr na NY - na můj oblíbený Brooklynský most. Už jsem si do boxíků uložila nové šperky, které byly také velkým úlovkem. Nefotila jsem je však zvlášť. Retro krabičky jsem sehnala v Kauflandu v Pardubicích za 30 Kč/ks, šperky ve výprodeji v OD Tesco - 24 Kč/ks.
  • Výprodej v Sixu je pro mě vždy velkým utrpením. S očima na vrch hlavy se přehrabuji ve zlevněné bižuterii a hledám něco, co by mne okouzlilo. Jsem velmi zatížená na starobyle vzhlížející šperky. Tato brož s kamejí s motivem vyřezávané růže musela být má, cena 30 Kč.
Konečně mě potkalo štěstí a za stejně krásnou cenu - 30 kaček - jsem na stojánku objevila překrásný dlouhý náhrdelník s tmavě šedou kamejí zdobenou vyřezávanou elegantní dámou. Tento skvost teď chodím pravidelně uctívat ke své šperkovnici a moc se těším, až ho budu moci ukázat i na veřejnosti...
A aby nebylo kamejí málo, pořídila jsem si i náušničky, které pro změnu našla mezi ostatními šperky v obchodě má kamarádka. Stály 60 Kč a koupila jsem je ve Futuru v Hradci Králové (obchod C&A).
Další výhodnou koupí byl náhrdelník s přívěskem, který připomíná staré "cibulky", opět zakoupeno při letním výprodeji v Sixu.


Ručičky bych ale uvnitř hledala marně, vnitřek je zdoben potiskem růží.
Další náušničky, které skončily u mne doma, jsou roztomilé bílé střapce. Připomínaly mi střapečky na starých závěsech a kabaretních oponách. Stříbrný vršek je zdoben filigránovými motivy.

Bižuterie není nikdy dost a zvlášť když je za tak krásné ceny, bylo by ji škoda tam nechat! Zleva: Zlaté vintage náušnice F&F 24 Kč, růžová brož Kik 12 Kč, masivní prsten s bílo-šedým kamenem H&M 70 Kč, korálkový černý prsten s červenou růží uprostřed Levné knihy 29 Kč, otvírací medailon na perlovém řetízku C&A 30Kč, dlouhý perlový a víceřadý náhrdelník s krajkovou mašlí Terranova 49 Kč.
Zbožňuju také velké retro prsteny, ty na obrázku jsem ještě ani nestačila sundat z kartónků Smějící se Velký bílo-zlatý za 30 Kč v C&A, květinový staro-stříbrný za 30 Kč v C&A a smaragdově zelený ve zlatě za 20 Kč v H&M.
Rok se s rokem sešel a dočkala jsem se dalších narozenin. S dárečkem od mamky se čekalo až donedávna, kdy jsem si ho sama vybrala. Zvítězil u mne starodávně vzhlížející klíček z pravého stříbra za 890 Kč. Loni jsem si pořídila také za peníze k narozeninám stříbrný medailon za 890 Kč a předloni jsem k narozeninám dostala nádherný prsten s pravými českými granáty (od babičky). Mám to ale hodné rodiče a babičku, takové krásné dárky si ani nezasloužím. Klíček i medailon jsou z
  • Pryč od šperků, vraťme se k bytovým doplňkům. Ke štěstí mému mi chyběla jedna věc - velké zrcadlo s nádechem dob minulých. Jedno takové jsem objevila v obchodě Nanu-Nana, kde se dají občas sehnat skutečně krásné věci. Stálo 1000 Kč a je obrovské, ač se na foto nezdá.
Uchvátilo mě svým krásným stříbrným rámem s vyřezávaným ornamentem. Rám je dřevěný, postříbřený s lehkou patinou. K dostání je také ve zlaté verzi, já mám ale radši chladnou stříbrnou eleganci Smějící se
  • Jelikož jsem zrcadlový zvrhlík a pořádný narcis (ráda se na sebe dívám ), pořídila jsem si ještě jedno o dost menší a lehčí přenosné zrcadélko. Opět ve stříbrné barvě, tentokrát je rám plastový, ale není to poznat, dokud se na něj nesáhne. Stálo pouhých 89 Kč, zakoupila jsem ho v Kiku, kde je ještě možná stále k dostání i v barvě černé a bílé.Smějící se
  • Retro rámečky mi nesměly také chybět! 2 elegantní černé z Jysku za 50Kč/ks a 2 stříbrné s krásným rámem za 29 Kč/Kik - stará fota mých idolů se v nich jistojistě budou vyjímat!