Prázdniny jsou tady aneb přežila jsem první rok na VŠ!

1. července 2012 v 23:17 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Je to tady! Dlouho očekávaná chvíle pro většinu studentů i žáků nastala- začínají nám prázdniny a konečně budeme mít trochu času na odpočinek a nenervování se, co zase bude zítra :-))
Sice jsem si letos nepřinesla domů vysvědčení, ale index mi praská ve švech :-D Né, to byla samozřejmě nadsázka :-) Ale zkoušky a zápočty z předmětů jsem splnila všechny a naštěstí ihned na první pokus, o čemž jsem na začátku zkouškového období ani nesnila a spíš se pořádně bála, jak to všechno dopadne, jelikož učení nebylo opravdu málo.
Přijde mi to jako včera, když jsem psala přijímací testy na VŠ a tak mám v hlavě takový divoký zmatek, jakmile si uvědomím, že to bylo už před rokem! Jak ten čas letí!
Možná, že vás to ani moc nezajímá, to ale nevadí - udělám si takovou malou rekapitulaci školního roku...vždycky si říkám, že je fajn si sepsat své zážitky, protože jednou si ráda zavzpomínám... (Teď se musím smát, píšu to jak nějaký důchodce, ale když já tak ráda vzpomínám na všechno dobré i zlé, co mne potkalo :-) )
Takže jak to vlastně bylo... Začínali jsme s výukou na začátku října. První týden nebyl vůbec jednoduchý. Věci na kolej jsem si přivezla už v neděli, jelikož toho bylo docela dost a skrytě jsem doufala, že se ještě nesetkám se svou novou spolubydlící, o které jsem nic netušila. Nebyla tam, takže jsem si zabrala postel přímo proti dveřím, stoleček u dveří a skříň u postele (velice systematicky rozmístěné, že? :D ) Na kolej jsem jela skutečně s hrůzou, protože dva dny před tím jsem projížděla internetové diskuze a hledala, jak to na takové koleji vůbec vypadá a co mě tak všechno čeká. Našla jsem si hrozivé informace o tom, jak se jiným studentům rozpadá nábytek pod rukama, jak se chodí koupat všichni do společné sprchy (Né že bych byla stydlín, což o to, za sebe se nestydím, ale sprchu si radši vychutnávám sama, vážně :D ) a jak tam lidi často chytí plíseň noh a kuří oka a bůh ví, co ještě :-))) Vyzbrojená pokyny z internetových diskuzí jsem si v nejbližším obchodě s obuví pořídila otřesné žabky s havaj kytičkami. Prodavačka na mě koukala zvláštně, proč si kupuju žabky po létě a ještě zvláštněji, když jsem jí povídala, jak v nich půjdu do sprch... :-D No to nevadí.
Po vyplnění papírů jsem dostala klíčky a vyrazila směrem k pokoji s nehorázně napěchovaným kufrem (Ach my ženy!). Pokoj byl až ve druhém patře, takže jsem si vyšlápla několik desítek schodů - výtah se mi zdál dosti pofiderní...
Jelikož byl pokoj zamčený, usoudila jsem, že v něm ještě nikdo není a taky nebyl a dokonce se nedostavil ani šok. Zařízení nebylo zase tak hrozné, i když skříně a postele zřejmě ještě pamatovaly komunistický režim. Po průzkumu kolejí jsem odjela domů s tím, že se vrátím až v pondělí.
Pondělí 3. 10. 2011 byl můj první školní den na VŠ. Hned v 8h mi začínala úúplně první přednáška a tahle úúplně první přednáška byla snad v úúúplně nejhornějším patře budovy, kde jsme se většinu času vzdělávali. Byly to 2h Starověku s docentem, kterého jsme již znali z přijímaček. Noví spolužáci vypadali celkem sympaticky. Bohužel však nemohu říci, že bychom se nějak více poznali (až na pár osob), jelikož studium je oproti střední škole velmi volné a často jsme spojeni s jinými ročníky i obory. Takže i po roce se známe spíše od vidění, i když pár lidí jsem poznala samozřejmě více, za což jsem ráda. Všeobecně mám ráda hodně kamarádů kolem sebe, byla jsem tak zvyklá ze střední. Bohužel však musím říct, že v mé třídě na VŠ jsem objevila snad jen 5 pro mne zajímavých lidí, které bych chtěla dál do budoucna více poznat, u ostatních si nejsem jistá, jestli by to mělo smysl kvůli jiným cílům, hodnotám i názorům. :-)
No a teď abych to zkrátila - více k předmětům. Hodiny starověku se ukázaly být dosti nudné - nikoli svým obsahem, ten byl velmi zajímavý, jelikož Řekové i Římané měli pestrou minulost plnou nečekaných zvratů, bojů, válek, ale i z dnešního hlediska zvláštním každodenním životem, nicméně přednášející to opravdu neuměl podat. Opravdu jsem mnohdy nechápala, jak někdo dokáže zabít tak krásná témata, tak nudným, monotónním vyprávěním a neustálým, otravným odkašláváním. Chudák César i u líčení jeho vyčerpávajícího života jsem párkrát usnula "natvrdo" :-D Snad jen jeho syn Kaisarión, který byl zplozen při dostaveníčku Césara s Kleopatrou mne trochu probral :-D Co se týče zkoušení ze Starověku...bylo to úděsné. Učila jsem se na to spoustu dní v kuse, vše zápisek po zápisku, přečetla 2 odborné knihy a šla tam s tím, že nesmím dostat jediné téma, které jsem si nestihla dodělat - Konec Římské říše... No co jsem dostala za téma? Samozřejmě, že to jediné, co jsem nechtěla a tak všechno mé poctivě nadrcené učivo přišlo nazmar a u zkoušky jsem byla za debila (aspoň v očích docenta jsem to celých 45 minut zkoušení viděla). V duchu jsem si říkala, ať už je konec a ten né a né přijít. Takže jsem si potupně vyslechla, jak to nestálo za nic, ale že ze mě aspoň něco vypadlo (to něco bylo něco z Wikipedie, z ohavného zdroje plného blbostí a nesprávností, který bychom údajně neměli vůbec využívat, na které jsem den před zkouškou hledala aspoň pár informací o daném tématu - kdyby něco, tak ať aspoň něco vím). Díky bohu, že mi dal dvě méně, takže už jsem ten očistec a pérování před mapou světa nemusela podstoupit znovu :-)))
Dalším předmětem, který by stál za zmínku, byly určitě Pomocné vědy historické. Tento předmět měl 2 části - dvou hodinovou přednášku a hodinový seminář. Přednáška byla vedena dalším z profesorů. Ačkoli se zdál zprvu sympatický, brzy jsme změnili názor (aspoň já a má nejlepší kamarádka). Nechci tu o někom psát něco špatného, ale tento člověk byl prostě synonymem pro aroganci a povýšenost nad ostatními. Na přednáškách nám hned v úvodu řekl, že nemáme číst sračky (tím myslel historické časopisy psané lidmi, kteří nemají titul, později se ukázalo, že Pan Dokonalý sám do takového časopisu píše, hlavně, že je nazývá sračkami), nevybíravě se vyjádřil o lidech bez vysokoškolského vzdělání (dle něho jsme asi všichni naprosté nicky, aspoň dokud nebudeme mít minimálně magistra), o papežovi prohlásil, že to je největší děvka (tuším, že v historii už to někdo prohlásil, ale už vůbec nevím, proč to křičel při přednáškách) a bylo by toho víc... Zajímavé bylo ovšem až ústní zkoušení. Všichni jsme se tam velmi obávali, někteří si zkoušku museli zopakovat. Přede mnou šla ke zkoušce má kamarádka a já si zatím psala vedle u stolečku zápisky k tématu, které jsem si vytáhla a sledovala jsem styl zkoušení. Bylo to fakt špatné. Když se kamarádky otázal, odkud je a ona mu odpověděla, začal na ni křičet: "Ale já znám 9 obcí s tímto jménem a v jedné mám i chatu!" Naprosto zle, beze srandy na ni vyjel. Celou dobu, co mluvila, se na ni nedíval, buď chodil po místnosti a občas hnusně odsekl "Hm" nebo se houpal na židli a hrál si s propiskou, jako-by tam ani nikoho neměl. Zkrátka, chování velmi arogantní. Člověk si tam opravdu připadal, jako jedna velká nula. Naštěstí jsem z tohoto zkoušení vyšla velmi dobře, a i když mi zprvu dělal to samé - houpal se na židli, čučel naschvál na druhou stranu, aby se mi nemusel podívat do tváře a cvakal si s propiskou, nenechala jsem se vykolejit a rázně jsem mluvila dál a dál, dokud mne nezastavil a nezačal si mne trochu víc všímat. Odešla jsem s jedničkou, ale neodpustil si mi vytknout aspoň něco: "Je vidět, že se učíte, ale učíte se moc, neměla byste to přehánět." Přišlo mi to úsměvné :-D
"Vtipné" bylo i zkoušení z předmětu Odborný písemný projev. Učitel, který tento předmět vedl, NIKDY nepřišel na svou hodinu včas, pokaždé měl minimálně 15 minut zpoždění. Vážně nechápu, jak může být někdo tak nedochvilný a jak si to vůbec může dovolit, když je za to učení placený?! Pokud bych měla za tohle platit školné, které nám chtěli zavést, tak bych hodně protestovala. Dokonce se i stalo, že po velmi dlouhé době přišel, 10 minut mluvil a zase odešel. Zkouška byla formou testu, který ve stejné verzi dával skupinkám lidí daný termín. Objevila se tam otázka, na kterou nikdo neznal odpověď (ano, ani internet ne :D ), jelikož nám nikdy nic takového neříkal a tak se stalo, že snad nikdo v žádné skupině neměl vše správně a učiteli to vůbec nebylo divné. Navíc, jak se ukázalo, nebyl tak sympatický, jak se zprvu zdál a jakmile po něm někdo něco chtěl, tak byl dost nepříjemný. Já byla pokárána za své písmo (mám ho v psací podobě hůře čitelné, to vím) ačkoli jsem mu vše psala tiskacím, takový luxus dopřávám jen vybraným jedincům a on si ještě stěžuje! :-D


Že se to nečte zase tak špatně? Já pořád nevím, proč si každý stěžuje :-)

Německý jazyk... to je kapitola sama o sobě. Ještě nyní nechápu, jak jsem to vůbec dokázala přežít?! Opravdu masakr. Měli jsme mít na výuku 2 učitele - na gramatiku ženu (velmi hodná, naučila nás toho spoustu, zkoušky jsme konali u ní) a na zlepšení komunikace rodilého mluvčího - asi 60 - 70 let starého docenta. Fajn, docela jsem měla strach, jak budu jako začátečník rozumět někomu, kdo má němčinu jako mateřský jazyk. Obavy opadly hned po první 2 hodinovce s tímto šílencem :-D Vůbec s námi nemluvil německy, ale česky se silným německým přízvukem a občasnými chybkami. To by vůbec nevadilo, kdyby nás ovšem neučil blbiny. Bylo toho opravdu hodně, takže vyberu jen namátkově věci, které se při hodinách odehrály: 1.) Správnou výslovnost písmene el nás učil na slově "Hitler", takže jsme museli všichni hlasitě skandovat toto jméno a učitel se ještě vztekal, že to vyslovujeme špatně, 2.) tvrdil nám, že Čechy mají moře, že to četl v jakési knížce a nenechal si to vymluvit, udělal z nás tupce, co to neví 3.) Řekl nám, že při jeho hodinách smí mluvit pouze ženy. Kluky dost napadal, jednomu řekl, ať vyskočí z okna. Dokonce jim jednou řekl, ať táhnou bojovat na frontu...tak se zvedli a odešli z hodiny. 4.) Zcela vážně nám tvrdil, že Jan Hus byl mušketýr. A vztekal se, že nevíme, jak mušketýři tleskají, načež začal klepat kloubem ukazováčku do lavice s tím, že takhle se má tleskat a že on to tak dělá, protože je mušketýr. 5.) Učil nás jezdit na koni. Nasedl na svůj kufřík a jezdil s ním po třídě. 6.) Označoval nás válečným zařízením a oddíly, například 2 slečny byly označeny, že jsou stíhačky. 7.) Neustále nám "vyhrožoval", že dnes s námi žádného Hitlera brát nebude (my to ani nechtěli, to bylo jeho nejoblíbenější téma). 8.) Začal na nás křičet: "Kdo je váš národní hrdina? Kdo to je?" Když jsme řekli, že nevíme (často jsme nechápali, co chce slyšet), vytáhl časopis, na jehož titulce byla velká fotografie Hitlera se slovy "To je váš hrdina!" Jedna ze studentek se rozhodla odporovat a sdělila mu: "No tohle je spíš váš národní hrdina!" Statečné děvče :D :D :D 9.) Řekl studentkám, že jsou oblečené jak z Wehrmachtu. 10.) Řekl, že nás už učit nebude, ať na jeho hodiny nechodíme. Vytáhl si noviny z brašny a začal si číst. Nechal nás sedět v lavicích a nevšímal si nás. (Nic jsme mu neudělali!) Bylo toho mnohem více, ale myslím, že 10 věcí bohatě stačí na to, aby každému bylo jasné, že německy jsme se opravdu nenaučili, zato jsme si zažili dosti stresující hodiny :-D
Abych ale zase jen nehanila, tak výborným předmětem byl Středověk, Dějiny náboženství či Evropské malířství i Dějiny umění, kde hodiny nebyly vůbec nudné a přednášky jsem navštěvovala velmi ráda. Tady bylo vidět, že přednášející skutečně ví, o čem mluví a že mají i přátelskou a vlídnou tvář vůči studentům. A v přátelské atmosféře se učí vždy lépe.


V Dějinách umění jsme byli obeznámeni s obrovským množstvím umělců - malířů, architektů i sochařů. Mě nejvíce zaujal manýristický malíř Agnolo Bronzino se svým dílem Alegorie Venuše s Kupidem (1540-1545). Je tam tolik skryté symboliky!



Vraťme se ale ke každodennímu životu studenta. Vzpomenete-li si na mé vyprávění o koleji, jistě vám neunikne, že jsem stále nezmínila svou spolubydlící. Seznámení proběhlo podle mě úplně skvěle, přišla jsem na pokoj až večer, poněvadž jsem byla ještě obhlédnout místní nákupní centrum a provětrat peněženku :-)) Hned jsme si padly do noty a rozumíme si skvěle doteď, je to fajn a nekonfliktní holka a i příští rok spolu budeme bydlet, i když pokoj už budeme mít jiný.
Večer prvního dne nastala ona chvíle, kdy jsem měla jít do těch hororových sprch, co byly popisovány na internetu. Vyzbrojila jsem se žabkami a s celým arsenálem kosmetických pomocníčků jsem vplula do koupelny. A vůbec to nevypadalo děsivě, 2 oddělené sprcháče se závěsem, vše nově zrekonstruované, akorát poměrně dost lidí - dost svědků, co na mě překvapeně koukalo, když jsem se do sprchy navezla v žabkách :D :D To bylo poprvé a naposled, kdy jsem je použila. Za prvé se to ukázalo jako dosti nepraktické (Co s mokrými v mini pokojíku s mini radiátorkem?) a pro ostatní i divné. A jak je vidět, přežila jsem i bez nich :-D Zas mi ten internet kecal! :D
A jak probíhaly následující dny? Vlastně dosti stejně. Každý den, kromě pátku jsme měli různě rozházené vyučovací hodiny, takže někdy jsme měli hodiny ráno, někdy až k 8. hodině večerní. Když zbylo trochu volného času, chodili jsme snad 2 km pěšky do místního nákupního centra, pokochali jsme se v obchodech s oblečením, nakoupili si jídlo k večeři a šli zase zpět. Jelikož studenti historie mají mnoho povinné četby, trávila jsem večery nad knihami a četla a četla odbornou literaturu, zatímco ostatní obory měly evidentně času dost, jelikož pořádaly pravidelně "pařby" na pokojích. Někdy jsem jim dost záviděla, ale občas mě ostatní studenti pořádně štvali. Hlavně ze začátku roku byli všichni dost rozjaření a tak nám každý večer mlátili napití kluci na dveře u pokoje, ať je pustíme, že chtějí za námi. :-)) Do jisté míry by se to dalo přejít s úsměvem, kdyby občas dost často nepoužívali hrubé výrazy, které tu nebudu reprodukovat :-) Jednou nám tito nadržení samečkové málem vyrazili dveře, naštěstí se jednomu udělalo nevolno a tak se pozornost stočila k němu a dali nám pokoj...
Život na kolejích často znepříjemňovali také jedinci, kteří nebyli zrovna moc čistotní nebo nejednali fér vůči ostatním. Tak například byly permanentně znečištěné záchody, nechápala jsem, jak můžou některé slečny takovou spoušť po sobě vůbec zanechat! Asi si toho všimly i ostatní holky, protože se nakonec objevil na toaletě výstražný papír s upozorněním na používání záchodové štětky... :D Společná lednice pro celé patro (22 pokojů po 2 - 4 lidech) byla taky dobrým šprýmem. Na dvířkách se často hemžily vzkazy jako: "Doufám, že ti moje kuře na paprice aspoň chutnalo, ty hajzle!" nebo "Hej ty, cos mi sežral dort, vrať zpátky aspoň krabičku!" Naštěstí jsem se s krádeží nesetkala já, i když spolubydlící to odnesla hned 2x. Poprvé si do ledničky uschovala kus salámu v celku, když ráno přišla, půlka byla pryč. Po několika měsících si dodala odvahy a jídlo do ledničky dala zase. Tentokrát toho byla plná igelitka - šunka, salám, cherry rajčátka, lučina... už nikdy neviděla ani tu tašku... Jo, takhle šetří někteří studenti :-D
Rozhodla jsem se úschovu potravin řešit jinak - dát je na parapet za okno. Bohužel mi můj plán překazili, jelikož jsem nebyla jediná, koho to napadlo, a za okny se hemžily lahváče, a kdo ví, co ještě, což se samozřejmě nelíbilo škole. Takže byl vydán zákaz. Dodržovala jsem ho. Ovšem spolubydlící jednou dala malinkou pomazánku v plastovém kelímku za okno s tím, že si ji za chvíli vezme. Zapomněla na ni. Přes víkend jsme dostaly obě dvě email s oznámením o pokutě za skladování potravin na zakázaném místě, naštěstí to po nás nakonec platit nechtěli.
Ke konci roku jsme museli všichni pokoje vyklidit. Přišly nám emaily s pokyny, co dělat - vytřít podlahu, přinést čisté ložní prádlo, umýt skříně, stoly, šuplíky, koš… Říkala jsem si, že za 2500 Kč měsíčně, které jsem za ten pidi pokojík platila, mohli aspoň vytřít podlahu sami, když budou mít 3 měsíce volno. Hlavně jsme na pokoji neměli ani koště, natož hadr. Kbelík se nakonec sehnal, hadr také, takže jsem lezla po čtyřech a uklízela a uklízela. No, předávala jsem špičkově vyčištěný pokoj :-D I paní, co ho ode mě přebírala říkala, že to je vše vzorně vypucované :-) Říkala jsem si, že budou mít aspoň uklízečky radost, jelikož den před tím makaly v pokoji naproti, kde dříve sídlili 2 kluci, dost bujaří pařmeni. Zaslechla jsem část rozhovoru uklízeček:
"Kdo tu proboha bydlel?!"
"No vždyť jsem ti říkala, že ti dva chemici. Podívej! Je nablito za stolem, za postelí i v posteli!!"
Musela jsem se v duchu smát, nedalo se to vydržet :-)
Když jsem se loučila s pokojem (před 3 dny), bylo mi ouzko. I když byl ošklivý, měla jsem to tam ráda. Při čekání na paní, které si ho měla převzít, najednou někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem, že je to ona, tak jsem hned otevřela a tam najednou 2 mladíci, tak 20letí, v kvádrech, s deskami a s úsměvem a vykulenými oči na mě zírali. Najednou začali mluvit velmi špatnou češtinou, že by mi chtěli ukázat správnou cestu k Bohu a blá blá blá... Jehovisti! Už neotravují jen na vesnicích, ale i na kolejích, vsadím se, že proklouzli předními dveřmi a nikdo o nich nevěděl. Poslala jsem je do háje, jelikož nemám ráda takové věci. Ještě si pak odchytli chudáka mamku, která šla za mnou po chodbě, tam taky nesklidili úspěch :-D
Vlastně se už dostávám konečně k závěru. Jakmile jsme s mamkou odešly z kolejí, jely jsme spolu nakupovat, večer jsme na nádraží vyzvedly tátu a tradá domů.
Hned následujícího dne (včera) jsme jeli pro nové členy rodiny - 2 malá koťátka. Jedno je bílé a má krapítek delší srst (maminka je perská kočka) a druhé bílo-zrzavé, jsou to chlapáci a dostali jména Čiko a Monty. Budu mít o prázdninách co dělat, abych je uhlídala :-)


Jelikož se mi nepodařilo sehnat (zatím) brigádu, budu pravděpodobně pořád doma. Ovšem rozhodla jsem se si udělat autoškolu. V úterý jdu poprvé - domluvit se :-))) Takže až stoupne počet mrtvých na silnici v Pardubickém kraji, víte, kdo to bude mít na svědomí :-D

Loučím se s vámi a přeji krááásné prázdniny a kdo to dočetl až sem, může nechat komentář, docela by mě to zajímalo :-D
S pozdravem,
Minion Líbající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | 2. července 2012 v 14:28 | Reagovat

Tak úplně nejvíc mě dostal ten učitel na němčinu :-D Já jsem byl na VŠ jeden semestr a v tu dobu jsem v tom přestal spatřovat hodnotu, tak jsem odešel, měl jsem zkusit určitě ještě jinou školu nebo obor, ale šel jsem pracovat a dodneška mě to hodně mrzí! Ty koleje, ale byly úplně skoro to samé. A i někteří nepříjemní učitelé, ale to je a bude asi všude. I když já kdybych byl učitel v oboru, tak bych asi k práci přistupoval s větším nadšením. Jinak já jsem měl pro sprchu speciální pantofle, protože jsem si jednou přečetl článek o papillomavirech a podobných věcech a jinak jsem tam vlézt už ani nedokázal :) No jo. Jo a koťata pěkný já mám doma kocoura a teď se k nám zatoulalo hladové zrzavé koťě, tak jsem ho začal krmit a vypadá to na nového člena rodinny :) Hodně štěstí v autoškole, dneska už ty testy jdou, ale já ještě dělal ty, kde byly čtyři možnosti a mohlo jich být několik správně.

2 Mischellee Mischellee | Web | 6. července 2012 v 0:28 | Reagovat

[1]:No ten učitel je blázen :-) Když o tom někomu říkám, tak mi ani nechtějí věřit :D
Tak na vysokou není nikdy pozdě a studovat se dá v každém věku, tak zase můžeš zkusit, pokud vážně lituješ :-) Studentů, co tam jdou ze střední je sice víc, ale i těch, co začnou déle je dost :-)
Přesně to si vždycky říkám! Já bych učila taky úplně jinak, víc s nadšením a hlavně bych jednala férově a ne povýšeně... Asi hodně záleží, jaký obor to je, ti naši historikové jsou jako z jiného světa. Tam se úspěšnost odvíjí od počtu napsaných odborných knih a čím víc jich je, tím víc jim to stoupá do hlavy. Takže nám je neustále předhazováno "Já už napsal 2 odborné knihy", "Když já psal o tom a tom"... Ale to neva, už jsem si zvykla :-)
Tak to jsem ráda, že to nevyděsilo jen mě :-D I když jsem na těch našich kolejích byla jediný exot, co měl koupací obuv :-)
Jé, tak to se nám povedlo jen jednou - najít zatoulané kotě. Nechali jsme si ho a vyrostl z něho fakt krásnej kocour. Bylo to v zimě v pořádných mrazech, někdo ho asi vyhodil z auta do příkopu a náhodou jsme ho objevili. Byla to nejlepší kočka, kterou jsme měli - jak povahově, tak vzhledově. Bohužel tu máme agresivní myslivce, co střílí na všechno, co se hne, takže jsme jednou slyšeli výstřel a kocour už se nikdy nevrátil. Měla jsem chuť jim naříznout žebřík u posedu, hovadům :-?
Testy moc neřeším, to se naučím, ale ty jízdy mě děsí :D Ale zase chci umět řídit, takže to určitě nevzdám, jednou bych chtěla veterána a jezdit s ním na projížďky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama