Moje první hodina v autoškole

14. července 2012 v 1:05 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Musím se tu vypovídat. Trpím obrovskou nudou, už tu skoro okusuji svůj psací stůl a nevím, co mám dělat, abych se zabavila. Tedy jednu věc bych dělat mohla - procvičovat si testy do autoškoly, kterou si teď dělám, ale na to přijde čas až za chvíli. Nyní jsem moc "živá" a potřebuji něco akčnějšího než odklikávání správných odpovědí.
Podělím se s vámi o své první hodiny v autoškole. Teorie proběhla tohle úterý a ještě tak 2 měsíce ji v outerky mít budu. Průběh byl docela v pohodě. Pán, který nás vyučuje, je celkem sympatický a trpělivě nám vysvětloval úvodní látku, která se týkala dopravních značek. Prvotní ostych ale překonán moc nebyl, takže na co se chudák zeptal, na to si ve většině případů musel i sám odpovědět Smějící se zjistila jsem, že mám rezervy ve znalostech značek, a že bych si je měla trošku zopakovat, takže už je pár dní poctivě piluji na webu ministerstva dopravy, kde jsou k mání testy na procvičování. Jo, už je to lepší, už tak nějak vím, kam by třeba nebylo dobré vjet Smějící se
Po této hodině jsme domlouvali, kdy se pojedou první jízdy. Nikdo nechtěl jít mezi prvními, takže jsme nakonec s kamarádkou řekly, že půjdeme první my dvě. Termín byl ve čtvrtek 12.7. v 15:30 a dokonce jsem se i v to úterý začínala těšit...
Těšení odpadlo ve čtvrtek ráno... Ráno mi před 8. hodinou začal vyzvánět mobil, takže jsem se rychle probrala z hlubokého spánku a začala pobíhat po pokoji, protože jsem z toho leknutí vůbec nevěděla, co se děje. Nakonec jsem se trochu probrala a našla viníka mého rychlého probuzení. Na displeji svítilo neznámé číslo, to se mi moc nestává, takže jsem to zvedla z obavy, že možná ta autoškola dnes odpadá. Ozvala se mi nějaká dáma, která se ani nepředstavila a začala mi vyprávět něco o tom, že dělá nějakou anketu pro televizi a jestli bych neměla čas,že by mě vyzpovídala... Řekla jsem jí, že nemám zájem, načež se mi začala do telefonu rozčilovat, že vlastně ještě ani nevím, o co jde a už nemám zájem a jelikož začínala být dost nepříjemná a já neměla po tom šíleném budíčku chuť na rozprávku, típla jsem jí to.
Byla jsem dost naštvaná, protože se mi rozbolela akorát hlava a usnout se mi už nepodařilo, takže jsem vstala.
Ovšem bolení hlavy nebylo to jediné, co mě trápilo, začínalo mně být dost zle - z nervů. Už dlouho jsem se takhle z něčeho nestresovala, začínala jsem si v duchu říkat, že to je jak před maturitou. Čím víc se blížil očekávaný čas 15:30, tím to bylo horší. Vyrazila jsem i na dlouhou procházku se svým pejskem, mazlila dobu kocoury, udělala si banán s trochou rozehřáté tmavé čokolády, ale neúspěšně, nepodařilo se mi se uklidnit. Přesvědčování sebe sama, že jde o nic, že jsou lektoři určitě zvyklí na naprosté začátečníky a "levé" lidi, také nepomáhalo.
Vyvrcholilo to tím, že jsem už nemohla ani chodit, jak se mi třásly nohy a řasenku jsem měla pomalu všude, když jsem se snažila zkrášlit, protože se mi chvěla ruka. Takovou paniku jsem již dlouho nezažila. Za ty roky jsem se naučila zvládat různé krizové situace s klidem a rozvahou, ovšem tohle začínal být pořádný extrém. Nakonec mě přepadaly myšlenky tam vůbec nejít a radši utéct někam do lesa Smějící se
Po druhé hodině dorazila z práce mamka. Začala mi vyprávět, co bylo nového atd. Nemohla jsem ji vůbec vnímat. Nakonec jsem jí řekla, že mi je zle jako nikdy. Člověk by čekal od maminky podporu, že? Smějící se Začala se mi hrozně smát, že jsem blbá a ať si prý dám panáka, abych to zvládla - no není to rada nad zlato?! Smějící se Při představě toho, že až nasednu do auta k učiteli a potáhne ze mě slivovice, jsem se musela smát... Jo, to by taky mohla být první a poslední hodina v autoškole zároveň Smějící se
Nakonec jsem vyrazila k čekárně, kde mě měl učitel naložit. Po 15 minutách jsem tam zase začínala jančit. Jo, fakt jsem se bála. Konečně z dálky přijíždělo stříbrné auto a zastavilo u mě. Je to tady.
Posadila jsem se za řidiče, vedle už se třásla taky nervózní kamarádka a ve předu se očividně bavil náš drahý lektor, který se nám představil a hned jen tak mezi slovy prohodil, že dneska bude ještě hodný, ale od dalších hodin nás bude za chyby fackovat, prý si to aspoň rychleji zapamatujeme a budeme řídit správně Smějící se Při těchhle slovech jsem si představila, že budu jezdit domů modrá a když na to přijde, tak i bezzubá. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani moc nevím, jak učitel vypadá, protože pro tentokrát se má pozornost soustředila výhradně od první chvíle pouze na auto (což se mi moc nestává, většinou koukám hlavně na lidi).
Dovezl nás na větší parkoviště, kde stály asi 3 osobáky a jeden autobus. Nejdříve jsme vystoupili z auta, že nás seznámí s povinnou výbavou auta. Zeptal se nás, jestli víme, co tam patří, načež začal vtipkovat, že třeba rtěnka a dělal si z nás srandu. Nakonec nám povídal o rezervě, ukázal nám klíče na povolování kola a pak dodal, že stejně nemá nikdo sílu to tímhle povolit, a že se to vozí jen proto, že se to vozit musí. Jelikož se hnala nějaká smršť, tak jsme zase nalezli do auta. Tam nám ukázal, co je spojka, co je brzda, co je plyn a co je páka a volant Smějící se Dále jsme byly obě dvě upozorněny, že si máme vždy seštelovat zrcátka a sedačku, jelikož jinak nás od zkoušky hned vyhodí. No a pak sešlápl spojku otočil klíčkem, zařadil 1 a jezdil si po parkovišti. Jasně, zdá se to hrozně moc jednoduché...pro toho, kdo to umí. Ten kdo tohle vidí poprvé, tak skoro omdlívá (je-li slabší povaha jako já Smějící se). Zastavil, sedl si na místo spolujezdce a přišla obávaná věta: "Tak kdo jde první?"
Nikdo se ani nepohnul, takže se smál a řekl, že to je jako obvykle, takže půjde ta, která je z nás mladší. To bolelo. Ten mlaďoch jsem tam byla já.... Hlavu vzhůru, nedat nic znát a jít neohroženě "na smrt".
Sedla jsem si teda dopředu a hned jsem byla ztracená, poněvadž páčka na ovládání sedačky nikde. Nakonec jsem ji za pomoci našla. Seštelovala jsem si zrcátka a uznaně pokývala hlavou jako, že je to všechno dobrý (Vůbec to nebylo dobrý! Ty zrcátka jsem nějak pokroutila, aby bylo aspoň vidět, že s nimi něco dělám, ale kam mají směřovat správně to nevím, každopádně dozadu jsem viděla). No o potom moje premiéra - startování. Takže jsem si odbrzdila, sešlápla teda tu slavnou spojku a poprvé v životě si otočila klíčkem, no a zařadit a jedem. Párkrát mně to "chcaplo", protože jsem spojku pouštěla moc rychle, takže jsem za trest musela pořád zastavovat a rozjíždět se Smějící se Takhle jsem si tam jezdila na parkovišti dokolečka, až mi bylo řečeno, že už se mu dělá špatně, ať to obrátím a jezdím na druhou stranu. Smějící se Po nějaké době jsme se s kamarádkou vystřídaly. Přišlo mi, že jezdila po parkovišti kratší dobu než já. Asi už ho to moc nebavilo a tak dal povel, ať jede na silnici Smějící se Chudinka kamarádka, hasila si to jedničkou po takové malinké silničce a musela jet do 2 km vzdálené vesnice, tam se uprostřed obce otočit, dojet zpět k parkovišti a jet do vedlejšího městečka, kde si projela křižovatkou, musela odbočit vpravo, sjet kopec, dole se otočit u paneláků a vyjet kopec, což se ukázalo jako problém, jelikož to neustále chcípalo a na jedničku se to odmítalo rozjet, no byla jsem fakt ráda, že jsem tohohle byla ušetřena. Vrátili jsme se zpět přes křižovatku na parkoviště a šla jsem na řadu já. Takže jsem tam zase chvilku kroužila dokola, ale už jsem si byla o píď jistější. Pochopitelně i já jsem si vyjela na silnici a dovezla jsem přes městečko kamarádku až k domu. Mezitím mě ještě naučil zařadit na dvojku, prve jsem ale nepochopila, že se nesmí šlapat na plyn, takže chudinka Fabie dostala při řazení pořádnou dávku. Trochu mě rozčiloval učitel, protože jezdí zásadně bez pásů a často si zkroucenej v sedačce nezúčastněně píská.
Kamarádku jsem vysadila u domu a ještě ji chudáka vyděsila, jelikož se mi tam zase nějak připletl ten plyn, takže se ozvalo jenom "Vrrrrrr!!" Vyděšeně se venku otočila a pak mi psala, že si myslela, že ji přejedu Smějící se Nakonec jsme odjeli, musela jsem vjet na hlavní silnici, kde byl zrovna docela provoz a sjet dolů do náměstí. Nějaký s prominutím blbec na kole mě začal předjíždět (Dost riskantní předjíždět auto, zvlášť autoškolu, když tam sedí člověk, který jede poprvé!). Samozřejmě, že na mě učitel houkl pozor kolo, ale opravdu, jsem ho neviděla, takže jsem se dost lekla a místo na brzdu dupla na plyn Smějící se Naštěstí jsem hned ubrala, ale stejně, je to špatný, když si člověk plete brzdu s plynem Smějící se Pak už jsem si to svištěla domů, ale učitel mi nedovolil jet rychleji než na dvojku, každopádně to stačilo Smějící se Potkala jsem ještě jednu nezbednou cyklistku, která si rukou do vozovky držela igelitku a už tak nějak nemohla naznačit, že odbočuje.
Domů jsem jela přes les a pár menších kopečků, zajela jsem si k čekárně, bylo mi řečeno, že je vidět pokrok a že příště už žádné parkoviště nebude, ale rovnou do provozu Rozpačitý Pokud se delší dobu neozvu, tak jsem pravděpodobně zase místo brzdy šlapala na plyn Smějící seNevinný

A na závěr odkaz na jedno legrační video, kde se jedna polská blondýnka učí řídit, vždy, když to vidím, tak se musím smát, naprosto úžasné Smějící se Ale trochu se děsím, abych také nenajížděla do zákazů a neřadila z jedničky na trojku Smějící se

http://www.youtube.com/watch?v=loykplhQrOA

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | 18. července 2012 v 1:10 | Reagovat

Jo, to video je dobrý. Na podobnou žákyni, nebo jak jí nazvat, si pamatuji z autoškoly. Ta mě měla odvést domů a měla za sebou už asi 4 hodiny, tak jsem si říkal, že to bude v pohodě, ale rozjíždění probíhalo stejným způsobem, že skoro člověk vypustil duši :)

Jinak učitelé autoškol mají dle zákona o provozu na pozemních komunikacích vyjímku, že nemusejí mít při jízdě bezpečnostní pásy stejně jako třeba policisté a vojáci. U těch instruktorů je to asi kvůli tomu aby ti mohl sáhnout po volantu. No a s tím alkoholem dostáváš doma teda pěkné rady :)

Já měl v autoškole na auto výhodu, že jsem znal už všechny pravidla provozu z ježdění na starým pionýru a znal jsem i město prakticky nazpamět, tak jsem se jen soustředil na ovládání auta, ale i tam jsem měl průpravu ze staré škodovky 100MB, kterou jsme s bráchou proháněli na polích a lukách k občasné nevoli místních myslivců :) (i když byli lesy na míle daleko). Škodovka nevypadala stále špatně, ale byla prorezlá a táta automechanik tehdy rozhodl o jejím odhlášení. Byla to škoda, jezdili jsme sní celé dětství a občas si na ní vzpomenu a párkrát se mi o ní pak i zdálo jak sní jezdím :) Motor byl seřízený tak, že to chytalo na minimální šktrnutí klíčkem, což jsem u dnešních aut přeplněných elektronikou neviděl. I Její zvuk si dodnes pamatuju. Nakonec skončila na šrotišti, odměna za tolik let služby :(. Četl jsem a i jsem viděl videa o rodinách v USA, které stará auta udržují, tady to tak moc není a asi na to nejsou ani peníze.

2 David David | Web | 18. července 2012 v 18:29 | Reagovat

Ahoj, přidal jsem si tě na ICQ, abych mohl odpovědět na tvé otázky a taky pokecal. :-) Tak ať víš, protože nedávno jsem si taky někoho z blogerů přidal na ICQ, napsal mu něco, ale neodpověděl mi. :-D

3 Mischellee Mischellee | Web | 25. července 2012 v 23:59 | Reagovat

[1]: S žákyní soucítím :-D Já budu mít zítřkem za sebou už 5. jízdu a rozjezdy jsou spíš takový hokus-pokus, buď to vyjde nebo ne :-D Necuká mi to, ale chcípe, protože mám zakázáno přidávat plyn, pan instruktor mě takhle trápí :-D Ale jinak mě to baví, je to fajn si řídit :-) Značky už jsem se doučila, mám jen problém s předností na křižovatkách, kde mi to občas trvá dýl než si v hlavě srovnám kdo může a kdo nemůže jet, ale to se časem poddá :-D Teda doufám :D

Já to s tím pásem potom koumala na internetu a také tam psali, že jej mít nemusí, takže se mu omlouvám, že jsem ho tady nařkla z nepoužívání :-) Ale je to vážně dílo, napovídá toho poměrně dost za tu jízdu :-)

To je velká výhoda - umět řídit aspoň trochu než se jde do AŠ, já jsem skutečně opravdový začátečník a vážně mě nikdy nenapadlo, že to vlastně není jen o brzdě a plynu, ale že tam je spojka, která to trochu komplikuje :-) My zase měli "tisícovku" a taky chudina skončila nejspíš na šrotišti. Byla ve slušným stavu, ale kupovalo se nové auto, takže tiska musela pryč.
Je to hezké,když se o ty auta starají i když už to není zánovní model. Jsem zvědavá, jak to tu bude tak za 30 let - až budeme dnešní auta považovat za veterány... bude to zajímavé :-D

[2]: Ahoj, já teda na icq bohužel téměř vůbec nechodím, většinou nemívám čas, ale děkuji, že si mě upozornil, když bude chvíle, tak se tam juknu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama