Říjen 2010

Nejlepší písně let 1900 - 1960

31. října 2010 v 16:26 | Minion |  Hudba
Také milujete atmosféru bujarých (a nejen) amerických let? Já ano. Hlavně ty staré kluby a tančírny, ze kterých plynuly líbezné tóny nejčastěji jazzových, bluesových a swingových písní. Rozhodla jsem se vytvořit jakýsi přehled o těch nejlepších hudebních peckách z let 1900 - 1960, samozřejmě podle mého názoru. (Písní je tolik, že jen těžko bychom se všichni shodli, které jsou ty nej.)

1.) Benny Goodman - Sing, sing, sing
- píseň je nahrána roku 1935, okamžitě se stala obrovským hitem,dodnes je velice známá a často používaná ve filmech, má chytlavou melodii, existuje řada remixů a cover verzí


2.) Django Reinhardt - Minor swing
- oblíbená jazzová skladba byla poprvé nahrána v roce 1937 kytarovým mistrem Djangem a jeho kapelou, u mládeže je známá především díky tomu, že se objevila v PC hře Mafia: The city of Lost Heaven


3.) Ray Charles - Hit the road Jack
- píseň z roku 1960, patří mezi jeden z největších hitů slepého zpěváka a pianisty Raye Charlese, opět existuje mnoho předělávek, různých variací a remixů, často se objevuje ve filmech, seriálech i televizních reklamách


4.) Fred Astaire - Cheek to cheek
- vznik písně se váže k filmu Top Hat z roku 1935, hlavní roli si střihli tanečník a zpěvák Fred Astaire a krásná Ginger Rogers, při této písni předvedli také ohromující taneční výkon, song Cheek to cheek přezpívala později i samotná Ginger a také Frank Sinatra


5.) Billie Holiday - The man I love
- jedna z velmi známých jazzových písní slavné Billie Holiday, velmi klidná píseň s typickým uplakaným hlasem Billie


6.) Ella Fitzgerald - Am I Blue
- píseň z roku 1929, původní verze je od Billie Holiday, ale existuje velké množství předělávek - jedna z lepších je právě od jazzové zpěvačky Elly Fitzgerald


7.) The Mills Brothers - Chinatown, my Chinatown
- skvělá písnička z roku 1932, nazpívaná bratry, kteří založili seskupení The Mills brothers, dodnes populární


8.) Judy Garland - Somewhere over the rainbow
- píseň, která zazněla ve filmu Čaroděj ze země Oz z roku 1939, zazpívala ji tehdy velmi mladá herečka Judy Garland, píseň se stala hitem


9.) Duke Ellington, Priscilla Baskerville - Creole love call
- píseň hraná v jednom z nejslavnějších klubů - v Cotton klubu za dob prohibice, složil ji Duke Ellington, původně ji nazpívala Adelaide Hall


10.) Duke Ellington - The Mooche
- opět píseň ze slavného Cotton klubu, známá též z PC hry Mafia, velmi působivá, existuje mnoho nových variací


Doufám, že se vám aspoň některé písničky líbily, samozřejmě jich je mnohem, mnohem víc, ale to by byl opravdu nekonečný seznam :-)

Perly - elegance z hlubin moře

31. října 2010 v 12:47 | Minion |  Retro oblečení a doplňky
Ano, přiznám se hned na začátku... Název článku není tak úplně přesný - kromě mořských perel máme i ty sladkovodní říční, ale takhle to prostě znělo lépe

Perly jsou samostatnou kapitolou šperkařského průmyslu. Jejich neobvyklá krása a čistota uchvátila již Římany a dokonce i Kleopatru. Po mnoho staletí patřily mezi nejdražší dárky, které byly často dávány panovníkům, královnám a jiným významným osobnostem.
Elizabeth I.
Královna Elizabeth I. perly milovala - kromě šperků nosila i šaty s perlovým zdobením.

V novodobé historii se staly symbolem lásky, velice často se objevovaly na snubních prstenech. Doslova boom zažily perly ve 20. století - snad každá žena toužila mít pověstnou šňůru perel, velkou zásluhu na popularizaci tohoto šperku nesly zejména filmové hvězdy - ano, byl to právě film, který zviditelnil krásu lesklých perel. Která žena se v té době nechtěla podobat půvabné Marilyn, Grace nebo Ritě? Všechny! A jelikož perly patřily mezi oblíbené podtrhovače krásy výše zmiňovaných žen, staly se žádané i mezi obyčejnými ženami.
Marilyn_Monroe

Božská Marilyn se stejně božským náhrdelníkem

Ne každá si ale mohla dovolit pravé mořské perly, které dodnes patří do cenově vyšší kategorie, a tak začaly být hojně používány perly sladkovodní. Kromě toho se už perly přestaly sálodlouze hledat po dnech vodních ploch, ale začaly se zakládat farmy, kde se chovají perlorodky, do kterých je cíleně vkládán cizí předmět (nejčastěji zrnko písku, kus perleti) a za pár let jsou vyloveny, otevřeny a výsledný produkt sbírán (předmět je obalován perletí, za několik let je v perlorodce hotová perla). S perlami se můžeme setkat i v bižuterii, ovšem už se nejedná o perly v pravém slova smyslu, bavíme se o pouhých napodobeninách z plastu či skla.

Perlový set = nadčasovost, čistota, elegance

Perlový set představuje klasiku, nadčasovost a prudkou eleganci, ostatně to věděly i naše babičky :-)

V dnešní době zažívají perly spíše prodejní útlum, nejvíce žádané jsou nyní šperky se zirkony. Věřím ale, že jejich čas znovu přijde. Proč ale čekat na to, až je zase budou mít všichni?! Buďte originální a noste je už teď!


Tip na (nejen) vánoční dárek pro maminku/babičku/přítelkyni:
Kromě klasických šperků z perel můžete darovat také samotnou neotevřenou perlorodku. Dotyčná žena si pak svoji vlastní perličku vyloví z útrob tohoto mlže (ten je mrtvý, zakonzervovaný v alkoholu) a perličku potom vloží do přívěsku, který bývá součástí sady. Originalita zaručena, cenově vás tento dárek vyjde do 400 Kč, bohužel je horší sehnatelnost, hledejte na internetu pod názvem Wish pearl, perla přání atd...

Perla přání

Místo věčného spánku

16. října 2010 v 23:01 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Je to již pár dní, co se různobarevné lístky stromů snáší pomalu k zemi. Ještě než dopadnou, udělají ve vzduchu několik piruetek, občas doletí dál, než by se čekalo - to vítr jim k tomu dopomáhá. Když se nad tím zamyslíme, tak svoji trasu z koruny stromů až dolů na zem absolvují pouze jedinkrát, jen jednou se vznesou do vzduchoprázdna, jen jednou lehce dopadnou. Pak už jsou jenom odsouzeny k zmizení z povrchu zemského - ať už rozkladem nebo úklidem městské služby a následnou likvidací. Existence takového lístku by se dala srovnat s lidským životem - když pukne pupen, vyklube se lístek, ten sílí, roste a když už je zde jeho úděl zbytečný, upadne a už se nikdy, nikdy nebude moct vrátit zpět.


lipy
S podzimem na mě přicházejí takové zvláštní myšlenky - co když upadnu jako ten zlatavý lupen, co se ještě před chvílí pohupoval v koruně mohutné lípy? Co bude potom? Nechci, aby na mě ostatní zapomněli, stejně jako strom na své listí, který ví, že zase za rok přibude jiný lísteček, nechci... Nejspíš proto se má pozornost v podzimních dnech obrací k místům posledního odpočinku. Mám vždy tak zvláštní pocit, když vidím takové místo. Spousta křížků, bílých holubic, andělů, kteří zkroušeně ukazují k nebi, voňavé květiny, zapálené svíce, všudypřítomné listí pod vzrostlými stromy a sem tam se linoucí hlasy plynoucí ze zármutku pozůstalých, kteří nezapomněli - to vše na jednom jediném prostoru ohraničeném kamennou zdí.

andel_1

Patříte také mezi ty, co nezapomínají? Pak jistě ten pocit znáte... Již před obrovskou železnou branou vám kolují nejrůznější myšlenky hlavou, přemýšlíte... Ozve se skřípění, vy vcházíte a pak už jenom míjíte smutně se tyčící kamenné desky. Tolik jmen, tolik čísel, tolik fotografií, tolik osudů... Co asi byli všichni ti lidé zač? Jsme jim tak blízko a přesto neuvěřitelně daleko, odpovědi se už od nich nedočkáme, nedozvíme se nic. Proč sakra některé lístky nevlály ve větru delší dobu?! Proč je někdo utrhl?!

list_na_zemi

Červení zalité nebe značí, že už je čas odejít. Blíží se večer a dlouhá noc - čas, kdy je třeba nechat posvátné místo v klidu a nerušit ho naší přítomností. Na kostelní věži odbíjí podvečerní hodina, ozve se znovu skřípění, brána zaklapne. Ještě jedno smutné ohlédnutí a pak už pouze cesta k domovu v nejrůznějších myšlenkách. V děsivých myšlenkách na to, že tam jednou zůstanu a všichni na mě zapomenou...

cervene_nebe

Edith Piaf - královna francouzského šansonu

15. října 2010 v 18:11 | Minion |  Zpěvačky
Non! rien de rien, Non! Je ne regrette rien, Ni le bien, Qu´on m´a fait, Ni le mal, Tout ca m est bien égal! Říkají vám tyto slova něco? Věřím, že se vám po jejich přečtení určitě vybaví notoricky známá francouzská písnička, kterou nazpívala slavná šansoniérka Edith Piaf.
edith_piaf
Edith neměla moc lehké dětství, narodila se 19. prosince 1912 pouliční zpěvačce přezdívané Line Marsa, otec Louis se živil jako pouliční akrobat. Rodiče se o svoji dceru příliš nestarali, matka se chtěla stát slavnou pěvkyní a dceru opustila, otec Edith odvezl k babičce, která vlastnila nevěstinec. Malá Edith tak byla vychovávaná mezi prostitutkami. Jako dítě prodělala vážnou oční chorobu, dokonce na nějaký čas oslepla. Zrak se jí vrátil až o několik let později, prý ji pomohlo uctění Terezie z Lisieux. Když byla větší, vrátila se zpět k otci a pomáhala mu při jeho vystoupeních. Edith začala vystupovat se svým zpěvem jako pouliční zpěvačka. V 16 letech se zamilovala, v 17 porodila své jediné dítě, o které se ale nedokázala postarat. Zemřelo ve věku 2 let na meningitidu.
Edith se stala známější díky majiteli jednoho nočního klubu, který ji donutil (i přes její obrovskou trému) vystoupit v podniku. Publikum bylo nadšené vystoupením Edith a její popularita začala vzrůstat. Bohužel byl majitel podniku 6. dubna 1936 zavražděn a Edith byla obviněna
za spoluúčast na vraždě. Vina jí ale nebyla dokázána, a tak byla zproštěna obžaloby. Celá tato kauza jí ale trochu pošramotila pověst. Svou reputaci si napravila tím, že si najala Raymonda Assa, který od ní odháněl všechny nežádoucí lidi.
Před válkou se do Edith zamilovala celá Francie, po válce si ji oblíbil pomalu celý svět. Její hity jako Mon Dieu (Můj Bože), La vie en rose (Život v růžovém), Non, je ne regrette rien (Ničeho nelituji) a mnoho dalších dodnes slýcháme z rádií i televizí. Je škoda, že tento svět slavná šansoniérka opustila velmi brzo - zemřela 10. října 1963 ve věku 47 let na rakovinu jater. Ve vzpomínkách fanoušků ale bude žít navždy...

edith2
Černé šaty a dramatický pohled neodmyslitelně patřily k slavné zpěvačce.