Můj bododeníček 3: Jak jsem se topila v modrých očích

22. října 2016 v 8:22 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Milý deníčku… Tedy spíše: Milý bodový deníčku,

jak já se těšila, až do tebe zase něco zapamatování hodného i nehodného zapíšu. Dočkala jsem se. Už do tvých bílých stran tepu ty svoje životní specialitky… A jo, dnes to bude opět výživné psaní… Mám totiž v rukávu jednu ultra hyper novinku: JSEM NEZAMĚSTNANÁ.

Je to novinka stará už víc než čtyři týdny. Přesně tak, víc než měsíc číhám každý den u všech možných pracovních portálů, rvu se s davem jiných potencionálních pracantů a kopu do stolu v rozčilení nad tím, jak žalostně málo chodí odpovědí zpět.

Měla bych trochu zklidnit hormon, protože ta noha je už úplně modrá… Ne moje, ta stolu. Budu ho muset začít trochu šetřit. Anebo si vyměnit ponožky, tyhle od Vietnamců nějak moc barví. Chudák stůl, chudáci ponožky, chudáci nohy (všechny a všech).

Teď zrovna nekopu. Teď píšu - vám. Zakopu si zase večer, až se rozzlobím, že je dalších 24 hodin mého života v trapu.
No, ale nyní už opravdu k tomu, co se za poslední dny zase semlelo. Určitě z toho mého natahování dostáváte také chuť si zakopat. Hlavně pozor na ponožky, na mrchy barvivý. Kdo to má z toho nábytku "furt mejt", že jo?!

Že radši kopání do mičudy? To ale není ono, pro tu se musí chodit, když nemáte rozzuřeného protihráče-přihrávače. Kdežto stůl, ten drží, schválně - zkuste to! Teda, jen dřevěný, do plastu nekopejte. Budete bez stolu a to je teprve popudu ke kopání. Ještě mi nakonec nakopete za hloupé nápady - až vám z domu zbude jen suť.

A co mě pořád zdržujete?! Už mě nechte vyprávět, jsem do toho celá hrrr! Takže šup nohy nahoru, do ruky pořádný long drink s brčkem a za hlasitého sosání povinné řehtání u mých zážitků. Ale brečet můžete taky - se mnou.
Pro dnešek si to rozdělíme do několika menších částí :-)


ČÁST PRVNÍ: Jak jsem se topila na svém druhém pohovoru

1.) "Haló, slečna Retrofeelingová? Tady inženýr Banánek z firmy "chřřřř chřřřř chřřř", posílala jste mi životopis, moc mne zaujal, ale přesto bych se Vás chtěl ještě na něco zeptat. Proč chcete pracovat pro nás a co si představujete jako náplň práce na nabízené pozici?"

2.) A do kopru.

3.) Budu muset zavolat vodafoňákům. Ten vypadávající signál je na palici. Respektive na rozvázání smlouvy.

4.) Moment, ten chlap čeká na odpověď.

5.) Ehm… honem si to shrň: Poslala jsi milion životopisů a zpět ti volá… nějakej Banánek! Název firmy jsi kvůli špatnému signálu neslyšela…

6.) Cože on se ptá, co si představuju jako náplň nabízené pozice?!

7.) Jak to mám sakra vědět, když nevím ani název firmy!!!

8.) Ty koláče nějak kynou a kynou. V podpaží.

9.) Ehm asi tam budu dělat… Noo… Eeee… Uuuu… Budu tam pracovat na počítači!

10.) Tak tobě bych to, holčičko, hned típla. I naprostý idiot by vymyslel lepší odpověď.

11.) Ticho.

12.) Už se probral.

13.) "Noo, to teda budete. To totiž většinou administrátoři dělají, víte?"

14.) "Vím." (kuňk)

15.) "Zaujaly mne tady různé údaje ve Vašem CV. Mohla byste se dostavit ve středu na pohovor?"

16.) On to netípnul.

17.) Ten blázen zve slečnu idiotovou na pohovor.

18.) Určitě mne u toho bude točit a pak to pověsí na yůtjůb.

19.) "MOHLA! Určitě by to pro mne nebyl problém!"

20.) To víš, že je to problém. Budu muset zase vstávat ve 4 ráno, jet 6 hodin busem, 3 hodiny čekat v nákupáku, jíst studenou sekanou z krabičky, zachraňovat svou vizáž, která během těch promrhaných hodin zvadne…

21.) On mě zve na pohovor! Juchůů! Vlastně se mileráda obětuju!

22.) Rýsuje se práce!

23.) Budou prachy!

24.) Budu moct v tom nákupáku taky utrácet!


25.) Moment? Co na sebe?!

26.) Minule pouzdrovka ke kolenům, sokyně v mini a další v úboru na venčení psa.

27.) Ta druhá měla recht. Proč se kvůli nim strojit.

28.) Kroutím se před zrcadlem. V mém úboru na venčení psa se moc necítím.

29.) Víš co? Jdi za Indiánku.

30.) Modrá bunda s třásněmi? Proč ne, na pohovor jako dělaná. Motorkářská Indiánka, no kovbojka hadr!

31.) Ještě připravit kabelku. Termoska, deštník, peněženka…

32.) Cože, ona nebude sekaná do krabičky?!

33.) Mám si něco koupit.

34.) To není fér. Mamka se mě, v mých 24 letech, rozhodla odstřihnout. Zrovna teď, když potřebuju krabičkový oběd...

35.) Sakra. Počítala jsem s mamahotelem minimálně do doby než ten job fakt dostanu.

36.) Co budeme jíst? Co budeme pít? Necháme to na Tescu!

37.) Budíček! Jsou 4 hodiny ráno a pokojem se po mém 3 x 60 minutovém spánku line Elvis Presley.

38.) Elvisi, drž… pytel!

39.) Elvis už ho drží. Je ticho. (křečka okusujícího klec nekomentuju, to už je standard)

40.) Radši bych taky kousala klec, než jela na pohovor.

41.) No dobře, už se strojím, už se krmím, už si čistím zuby, už se zase rutinně maluju.

42.) …už stojím na zastávce. Už si vezu pozadí. Už zase spím na chudákovi spolusedícím.

43.) Už i přestupuju.

44.) Aaaa, z autobusu, kterým jsem měla odjet, vystupuje moje nej kamarádka.

45.) Nechala jsem ho ujet.

46.) Kvůli jedné minutě, dvěma prohozeným větám a pozdravu.

47.) "Jé, co tady děláš? Já jedu na pohovor. Tak ahoj"

48.) Krátký, rychlý, stručný.

49.) Ale jak to sakra člověku zvedne náladu!!!!

50.) Nastupuju do dalšího autobusu a jedu směr Hradec Králové.

51.) Stojím v Hradci.

52.) Kroužím kolem zaparkovaného MHD.

53.) Jsem přilepená na jeho skle a koukám dovnitř.

54.) Kolemjdoucí si asi myslí, že jsem úplný retard.

55.) Ale já prostě musím vidět strojek na orážení lístků. :D (kvůli špatné zk. z mé tajemné a dávné minulosti spojené s 5 minutovým cestováním MHD HK)

56.) To je tak, když v HK nemají moderní žlutou klasiku. Místo ní používají pořádná retro "orážedla" lístků.

57.) Já mám retro moc ráda! Však víte. Ale nemám ráda, když nevím, jak se ta dotyčná věc používá.

58.) Mise nesplněna, strojek neviděn. V tom MHD sakra není snad žádný!!

59.) Kupuji lístky a smutně koukám na vytištěná čísla.

60.) Při nejhorším to dám orazit řidičovi.

61.) Tlemím se na celou zastávku při představě, jak ten lístek strkám mezi zuby šoférovi. A užívám si moment zakousnutí. Do jízdenky.


62.) Návod na použití.

63.) Koho by to bylo napadlo, že je na jízdence?!

64.) Asi těch dementů, jako jsem já, jezdí v hradeckém MHD více, než je zdrávo.

64.) A asi řidiče to kousání lístků přestalo bavit.

65.) Jedu MHD. Já to zvládla! Já nastoupila! Já tu jízdenku fakt orazila!

66.) Jsem na místě. U nákupáku. Jak jinak.

67.) Proč všichni mí potencionální zaměstnavatelé sídlí vedle největších nákupců?!

68.) Stepuju v Tescu. Beru do ruky každý pytlík čipsů a studuju složení. Mám ještě 2 hoďky do pohovoru.

69.) Nevýhoda nákupáků = otevírají v 9. Když jste tam v 7, musíte se spokojit fakt jen s tím Tescem a studováním složení čipsů.

70.) Čipsy jsou hnus. Fuj. Nežerte to!

71.) 2 hodiny za mnou. Jde se na pohovor.

72.) Hledám to. Mise obtížnější než najít složení na čipsech... A, najito! Je to v šeredným paneláku.

73.) Je to šeredná kancelář v šeredným paneláku.

74.) Je to šeredná kancelář v šeredným paneláku. Ale s krásným šéfem.

75.) S krásným šéfem s krásným očima. Topím se v jejich vltavské modři.

76.) Teda spíš mořské, Vltava je modrá leda tak v podání Smetany. Realita pokulhává.

77.) Vypadá jako Sandokan. Sandokan s pomněnkama.


78.) No tak jeden bonus bychom měli. Jaké jsou ty další?

79.) Cože?! Spravovat 16 e-shopů? Jsou s judo oblečením, žíněnkami a s mačetami?!

80.) Cože? Za 10 litrů měsíčně hrubýho?

81.) Hochu, jseš krásnej Sandokan, ale na šestnáctku a desítku mě neutáhneš. První sniž nebo druhý zvyš.

82.) Ani na šestnáctku nikde jinde. Beztak je to průměr :D :D To i u Vietnamce naproti bych pochodila líp :D

83.) Beru své ladné nožky na ramena a s přikývnutím, že se ještě domluvíme, zdrhám zpět do nákupáku.

84.) V nákupáku si kupuju červenou misku za dvacku. Na tu ještě mám.

85.) Jedu domů. Mise "ulov práci" opět neúspěšná.

86.) Nálada mírně zvýšena: řidič mi chce dát studentskou slevu.

87.) Nevypadám staře! Huráááá! Aspoň jedno pozitivum dne! :D

ČÁST DRUHÁ: Jak jsem se málem utopila podruhé


1.) Sedím frustrovaně doma.

2.) Hlídám nabídky.

3.) Hlídám e-maily.

4.) Čekám odpověď na projekt, který jsem několik dnů vypracovávala v rámci ucházení se o pozici mých snů.

5.) Ta odpověď měla přijít do 3 dnů.

6.) Je to týden. Žádná nepřišla.

7.) Urguji. Zpět došel mail, že vyhodnocují všechny došlé projekty.

8.) Super. To se mi vážně ulevilo. Je nás sto nebo tisíc?

9.) Dva týdny od odevzdání. Odpověď žádná.

10.) Urguji podruhé. Zpět mi došel e-mail s potvrzením, že na mě fakt nezapomněli a ať si ještě počkám, do neděle se ozvou.

11.) Tři týdny. Ticho. Odpověď žádná.

12.) Urguji potřetí. Zpět dorazil e-mail s ujištěním, že se mi během týdne ozvou.

13.) Za dalších X-dní došel e-mail.

14.) ONI MĚ VZALI!

15.) Nevzali tě holka. Vzali "o fous" lepšího.

16.) Brečím.

17.) Tentokrát se netopím v modrých očích krásnýho šéfa.

18.) Tentokrát se topím ve vlastních slzách a po stole házím posmrkaný kapesníky. LEJDY RETRO DOBYTEK.

19.) Teda slečno Retrofeelingová, vy jste měkota.

20.) Bééé, fňuk, smrk.

21.) Jsem měkota. I békota.

22.) Příště budu chytřejší.

23.) Nechám si narůst pořádný fous.

24.) Už nikdo nebude o fous lepší!


ČÁST TŘETÍ: Jak jsem se netopila, ale málem si ukroutila hlavu


1.) Hele, nabídka místa archiváře!

2.) Požadavky: Bc. vzdělání v historickém směru, praxe není podmínkou…

3.) Heuréka! Dokonce mám i Mgr.!

4.) Moment, kde je chyba?

5.) Aha.

6.) Tabulkovej plat.

7.) Konec šopování, začátek živoření.

8.) To neva. Budu obklopená starými archiváliemi!

9.) Fáze konejšení.

10.) Fáze hrůzy.

11.) Fáze smíření se.

12.) Tohle jsi studovala, je povinností tam napsat.

13.) Píšu mail, skenuju diplom.

14.) Čekám na odpověď.

15.) Čekám týden. Nic. Urguji a prosím o odpověď.

16.) Čekám druhý týden. Nic.

17.) Čekám třetí týden. Nic.

18.) Už ani nečekám.

19.) Ha! NEČEKANÁ ODPOVĚĎ!

20.) Ha! NEČEKANÝ OBSAH odpovědi!

21.) Nebereme tě, holčičko. Strč si ten oskenovanej cár do svýho virtuálního koše na ploše.

22.) Oukej, provedeno. (Ještě, že ne jinam… to by mohlo i bolet.)

23.) Je fuk, že jsme chtěli Bc. absolventa historického oboru.

24.) Ty jsi Mgr., ale studovala jsi trochu jiný historický obor, než zrovna chceme.

25.) Pointa? Nestudujte historii. Nevezmou vás ani na uklízečku v muzeu. Máte přeci trochu jiný historický obor.

26.) Je dovoleno rozkopat stoly i na mé drahé univerzitě?!

27.) Dobře, zůstanu u kopání do toho svého :D Radši… A u kroucení hlavou. To snad nemůže být ani pravda! A já husa se chtěla kvůli tomu místu vzdát i šopování!



ČÁST ČTVRTÁ: Jak se topím všeobecně. A kroutím hlavou. A rekapituluju.


1.) Sedím doma.

2.) Už měsíc a něco.

3.) Dělám copywritera za pár šupů.

4.) Denně projíždím stovky pracovních nabídek.

5.) A odpovídám.

6.) A nikdo mi neodpovídá.

7.) Nemám napsat na Seznam.cz, jestli mi nepřestali doručovat?

8.) Vlastně nemám… Nabídky od Jobs.cz s pozicemi uklízeček chodí non-stop.

9.) Já vím. Mám jít s tím svým diplomem vytírat podlahu.

10.) Začínám rezignovat. To není dobrý.

11.) Ale stále ještě nefňukám. Stále ještě vlastním trochu toho odhodlání.

12.) Vůle bojovat a jít dál - tak se tomu myslím říká v těch psycho-motivačních článcích. Ehm, žvástech. Žvástech pro ty nuly na dně.

13.) Beztak je píše taky nějakej copywriter.

14.) Taky nějakej ne zrovna zaměstnanej chudák.

15.) Taky má dvacku za stránku ve Wordu?

16.) Slečno Retrofeelingová, přestaňte rejpat laskavě, jo?

17.) Jo.

18.) Končím.

19.) Ne, ještě si nejdu hodit mašlí.

20.) To si nechám až na Vánoce - 3D ozdobička retro lejdy na našem 10 metrovém smrku. Mezi ledkama. S mašlí pod krkem. A s blikajícím sobím spřežením pod sebou.

21.) Ha ha ha, miluju svůj blbej humor :D :D :D

22.) Jsem taková sketa, že bych nikdy nevylezla ani na první větev…

23.) Tím vám chci říct, abyste mi házení mašlí v komentářích nerozmlouvali.

24.) A už opravdu končím.

25.) S psaním tohohle článku.

26.) A jdu zase copywriterovat o granulích pro psy. Za dvacku.

27.) A taky se jdu psychicky připravovat na svou kariéru…

28.) Tu kterou mi každý den naznačuje Jobs.cz…



Milí čtenáři a stalkeři, kteří se s rozkoší ukájíte nad hledáním zjevně neexistující pracovní pozice vhodné pro slečnu Retrofeelingovou, vzkazuji vám jediné: Až uvidíte s tím smetákem retro lejdy, prosím, nefoťte ji a nedávejte ji na sociální stránky.

Když už se vzdala svého pracovního snu, tak outfitu teda ne! Nakonec… Ty retro šaty by k tomu smetáku i šly… Hlavně ne červený KaufMundůr! Bojím bojím!

P.S.: Pokračování příště. Tahle story je totiž, zdá se, neverending.
 

Už to na mě leze aneb Začíná období šílenství. Vánočního šílenství

17. října 2016 v 12:20 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Na zem padají první listy stromů, dýně jsem teprve před týdnem doválela ze zahrádky a s kbelíkem v ruce se vrhla na zuřivé sbírání vlašáků. Krůpěje potu na čele zcela vypovídaly o mé snaze posbírat těch malých tvrďochů co nejvíce, protože i když jsem na nich zlomila už dva loupáčky, kolům našeho tunového Forda prostě nedokážou odolat. A znáte to - musíte být rychlejší než maminka vracející se z práce. Zvlášť, když se těm ořechům snaží tak vyhnout, až je "namele" úplně všechny.

Včera jsem v rámci pasování se do zahrádkáře roku vyrazila do našeho "sadu" s trháčkem na jablka a sousedům převáděla, jak se češe jabloň. Jelikož kupa jablek skončila na zemi, pár na mé hlavě, jedno v mé holínce a v trháčku jsem měla jen hromadu listí, občas ulomenou větev, obávám se, že už někde visím na youtube.com a brzy se objevím sdílená u všech svých přátel na Facebooku. No co, vždycky jsem chtěla být slavnou!


Jablka jsem úspěšně dotrhala a vyrazila na houby, kde jsem našla po dvou hodinách usilovného hledání opravdu houby. Prázdný košík jsem po zpáteční cestě narvala pod mikinu, aby zvědavá sousedka neměla radost z toho, že si nesu "to" houby. Teď se ovšem trochu bojím klepů, 30 cm vystouplé břicho dopředu vypadalo maličko podezřele… Možná jsem přeci jenom měla přiznat, že jsem nic nenašla…

No a nyní k jádru. Ne k vlašskému, na loupání ořechů máme přece tunového Forda (a taky křečka, ale ten není moc rentabilní, páč z nějakého záhadného důvodu vždycky zbude jen skořápka), ale k jádru věci. Vždyť víte, mé rozjezdy jsou poněkud pomalé…

…ale v jedné věci celkem rychlé. Jo, jak zavoní vzduchem skořice, je to jasné. BUDOU VÁNOCE!!!
(A to mi teprve před pár týdny konečně zajely do archivu blogové články z předchozích Vánoc. Měla bych fakt psát víc. Tohle pod mikinu neschovám.)

Ano, budou Vánoce. Také vidíte před očima pomalu se vznášející vločky, blikající světýlka, mihotající se plamínky svíček, tácy s cukrovím, rozesmáté lidi, šťastné děti?

Hmm, já naprosto zřetelně. Úplně to vidím a cítím. Jen škoda, že sníh si musíme vyrobit z vaty, protože při našem štěstí napadne zase v dubnu, světýlka nám bouchnou v ruce (jo, loni jsem takto zlikvidovala dvoje a fakt je prekérka, když vám vidličky z koncovky zůstanou uhořelé v zásuvce!), za tácy s cukrovím stojí desítky hodin v kuchyni a nehorázný bordel na lince i všude okolo, lidi se smějí jen na obrazovce a v reklamních kampaních a děti… Na ty se najde čas až pod tím stromkem. Do té doby ať sedí s ovladačem v ruce a představují si, jaké to je sáňkovat.


Ale to nevadí, stejně se na ty svátky těším. I když každý rok říkám, že už na to příště "prdím".


Aktuální téma číslo jedna je… inspirace na dárky. Jo, to je každoroční boj. Nechat je na poslední chvíli? To jsem kdysi zkusila a vypadalo to, že budu muset koupit pytlíky do odpaďáku nebo toaleťák, abych vůbec měla do čeho ty zoufalé dárky zabalit. Víte, pár dny před Vánoci se stojí fronty i na obyčejný balicí papír. Zvlášť v maloměstech. Ještě, že mě tenkrát zachránila jedna zapadlá vietnamská prodejna, kde jsem ukořistila dárkový papír se zmutovaným Santou. Vážně mi bylo jedno, že má mrtvolný výraz v tváři a nedotisknutou levou nohu. Však je pravá důležitější.

Takže, Kaufland má vlastně pravdu. Jeho vánoční kampaň zahájená v srpnu je vskutku geniální. I když při pohledu na Santu a láhev svařáku v 30°C vedru jsem trochu pochybovala o rozumu vedoucího markeťáka, který tohle odsouhlasil. Ne ne, on moc dobře věděl, proč začít v srpnu. Ale já bych mu poradila něco ještě chytřejšího - já bych ty Vánoce měla v nabídce radši non-stop. Víte co, mine Štědrý den a už se zase chytáme za hlavu, co pod ten strom za rok navalíme…


No, konec rozjímání. Dáme si radši něco pro rozjezd. Něco vánočního a taky už krapet retro! A ten Helouvín, ten asi rovnou přeskočíme.


A jak jste na tom vy? Už taky pociťujete přítomnost vánočního ducha? Už věšíte jmelíčko? Máte zabalené dárky? Pečete? Smějící se Nebo na vás leze zatím maximálně tak chřipka?

Cože, ty posloucháš nacistické šlágry? Aneb když si do uší pouštíte něco méně běžného

2. října 2016 v 8:02 | Minion |  Hudba
Po dvou hodinách vypínám Evropu2 a moje uši i mozek mi děkují. Hurá, už žádný Centuries od Fall out boy, Dua Lipa, Galantis, Jonas Blue, Twenty one pilots, Sigma, Sigala, Fifth harmony a zase to samé 3x dokola. Jo, poslouchat dnes běžné rádio, to je občas o rozum. Člověk už ani nevnímá rozdíl mezi těmi songy, protože drtivá většina z nich zní natolik podobně, že vlastně posloucháte jeden velký 2016s koncík a občas zaslechnete nějaký ten název interpreta… Který si ovšem stejně musíte dohledat (nejedná-li se o Justina Biebra - ten už je v podvědomí natolik, že si jeho jméno nemusíte zapisovat a hlavně, moderátoři nezapomínají připojovat rádoby originální vtipnohlášky na konto miláčka náctiletých slečen, takže nehrozí, že nebudete vědět, kdo zrovna pěje).

A pak jsou tu druhé extrémy. Songy, o něž se sluchem zajímá jen malé procento lidí. Avšak pozor, dále se dělí - na ty nemainstreamové, které poslouchá obrovské množství nemainstreamových bytostí (paradoxní!) a na ty, co opravdu skoro nikdo nezná, a jsou pro "husté" fajnšmekry. Nebo spíš pro podivná individua. A tyhle poslední se dělí ještě do dalších dvou kast - na ty pocházející od současných interpretů a na ty, jejichž interpreti jsou již dávno pod drnem. Jo a to stále není všechno - musíme se zastavit i u těch pod drnem, protože i ty můžeme rozříznout na další dvě části - a sice na ty, co považujeme za tzv. oldschool, no dalo by se říct i retro-vintage (co já vím, jak to pořádně označit), kdy se ještě dokážeme dopátrat nějakých pořádnějších obrázků hudebníků, infa o jejich životě atd. a na ty, co jsou definitivně vymazáni ze světa. Z internetového světa. Jo, i Gůgl o nich nic neví. A když to neví ani Gůgl tak… tak kdo?!

Jo to je teprve hudba, to je potrava pro uši! To je člověk v rauši a to si připadá výjimečný! Ha, konečně žádný mejnstrým!


Má to však i jednu nevýhodu. Nemůžete se s tím moc chlubit. Pustíte "to" doma na plné koule? Tak to je ještě dobré - budou si klepat na čelo jen rodiče, popřípadě spolubydlící. Ale ti si stejně brzo zvyknou. Ostatně už vědí, že žijí s jakousi hyper divnou persónou. Vlastně už je nemá co překvapit.

Problém je ten, když to ohulíte i ve své mp3 - a nemyslete si, že sluchátka "to" nějak odfiltrují a nikdo okolo "to" neuslyší. To ani náhodou. Nebo když si "to" nastavíte jako vyzvánění na mobil… Nebo si "to" nedejbože budete chtít pustit v práci, aby vám rychleji utíkala… No, poslední zmiňované je opravdu problém - hrozí nejen umlácení ostatními prostor spolusdílejícími (a kvalitní a výjimečnou hudbu neoceňujícími), ale i domluva od vedoucího s doporučením návštěvy psychiatrie.

Anebo na vás rovnou zavolají policii a nařknou vás ze sympatizování s pravicovým radikalismem a adorování kníratého fírera.


Jo, toho posledního se občas trochu obávám. Zvlášť, když si na youtube vyhrabu z množství různých yůtůberovských blbinek pořádné raritky. Raritky, které často mívají jen pár stovek zhlédnutí za 5 let od nahrání, ale jsou mnohem zajímavější než "TlustýPolštářekTV". MNOHEM ZAJÍMAVĚJŠÍ.

A tak jsme se trochu obšírnou cestou dostali hned k úvodní otázečce. Konečně se dočkáte i odpovědi: Ne, neposlouchám nacistické šlágry. Poslouchám německé písničky, které se kdysi linuly ze zlatých ozvučnic ultramoderních a na tu dobu velmi drahých gramofonů. Jo, to byly pecky! Na ty se to dupalo na parketech!
Při jejich poslouchání nepřemýšlím nad tím, co se dělo v rámci politického života. Nezajímá mě to. Je mi fuk, kdo komu šeptal do ouška. Kdo komu mazal med kolem…
Místo toho si představuju, jak to tehdy chodilo u obyčejného lidu. U lidu stejného, jako jsme my. U lidu, který se chtěl bavit, který si chtěl naplno užívat život!

A zároveň při tom rozjímání přemýšlím nad tím, jak složité bylo nahrát píseň, jak omezené prostředky a vymoženosti měli tehdy k dispozici a jak se hudební svět vyvinul - od hudby založené vyloženě na surovém zvuku hudebního nástroje a neupraveném tónu hlasu talentovaného člověka k efektům řízeným počítačem a občasnému vzdychnutí do mikrofonu. (no nebudu zlá, i dnes se najdou tací, co zpívat opravdu umí, jen Evropa2 se mě snaží každý den přesvědčit o opaku :D )
Pojďte si dát spolu se mnou pár německých šlágrů, o jejichž autorech nevím zhola nic. Ale to vlastně vůbec nevadí. Důležité je, že se nám ty vypalovačky dochovaly. A že si je můžeme nastavit i jako budík na nejnovějším Ipohonu :-D (Mimochodem, už jste na něj stáli frontičku? Není nadto se rvát o mobil za desítky tisíc, co? Jsme zhýralci konzumu. Ale jo, beru to, já se zase rvu o jablka v Kaufu. Když stojí 8 Kč kilo. Je to fajn adrenalin. Škoda, že Kauf neotevírá své tržiště taky o půlnoci jako Iphone - mělo by to větší grády.)


Dnéška být gůte tanc! Jááá, iš mít šmak héren tancmusík!

Tři, dva, jedna... páni nahodit obleky, uvázat kravaty, vyleštit lakýrky/dámy načesat vlny, přepudrovat nosíky, nastříkat od hlavy po paty aldehyovým parfémem a jdeme na to!

1.) Mein Liebeslied muss ein Walzer sein


Podlamující se kolena, horko až k zalknutí, dva milenci na parketu pevně svírající jeden druhého a pohybující se v rytmu vášnivého valčíku. Tanec noci! Ještě jedna otočka a druhá. Hudba linoucí se ze zlatavé trouby gramofonu neutuchá. Nebo té lásce přihlíží celý hudební sbor? Zpívá najatý zpěvák nebo sám tanečník své družce? To nechám na vaší představivosti... Jedno je ale jisté, milostnou písní musí být jedině valčík... pro svou gradovanou horlivost i eleganci... pro čas, který poskytuje dvojici k dlouhému zahledění se do očí. Pro tu chvíli, kterou mohou trávit v objetí, aniž by budili jakékoli pohoršení...



2.) Ob blond, ob braun, ich liebe alle Frauen


Že mají páni raději blondýnky? Ale kdeže, všechny dámy jsou k nakousnutí! Obzvlášť, když mají na rtech úsměv ;-) A vesele skotačí - třeba v rytmu téhle legrační písničky!



3.) Komm zurück! (1939)


"Vrať se zpátky! Vrať se! Jsi moje štěstí!"
No která by odolala?! Zvlášť když ten elegán ve fraku klečí v šeru večerních hodin na hlavní třídě a tak upřímně volá... Tedy, pěje...


4.) Mein Papagei frisst keine harten Eier (1928)


Přemýšlela jsem, co k tomuto dodat... No, je to opravdu "ujeťárna" :D Potěší všechny milovníky ptáků... respektive papoušků ;) Ale nekrmte je vařenými vejci... radši.


5.) Ich liebe dich


Tak to snad ani nepotřebuje komentář... Pomalé, krásné, upřímné... Která dáma by nechtěla být jedinou hvězdičkou v mužově srdci? A poslouchat jak ji miluje... Pan zpěvák na vyznání lásky opravdu nešetří, takže... všechny a všichni, co trpíte absencí poslechu slov "Miluji tě", si pojďte dát tenhle šlágr párkrát dokola. Povinně.

6.) Du hast Glück bei den Frauen Bel Ami (1931)


A konečně šarmantní interpretka! Ano, i dámy umí krásně zpívat... Maličko ječáček, ale písničce rozhodně neubírá na milé atmosféře, kterou kolem sebe šíří už s prvními tóny! Bel ami!!


7.) Erst trink mit mir ein bischen Alkohol (20s)


Mírně přitvrdíme a nalijeme si skleničku dobrého, červeného vína. Nebo raději frťana pálenky? Moc to ovšem nepřežeňte, ať si z našeho německého koncertu ještě něco zapamatujete!



8.) Sommer, See und Sonnenschein


Atmosféra prázdnin a my cachtající se na břehu moře a vystavující "sejraté" nohy směrem k slunci. Ó jak nám bylo blaženě! Na další léto si budeme muset zase nějaký ten pátek počkat, ale proč si ho nepřipomenout pěknou písničkou?


9.) Wenn der Mensch verliebt ist


Ano, když je člověk zamilovaný... Tak je svět úplně jiný. Klidně by takový růžový "brejlista" psal i ty vášnivé dopisy - celou noc. Teda vlastně, dnes už spíše zprávy na Facebooku. I když, najdou se i opravdoví fajnšmekři, co to řeší po staro-novu - přes klasický e-mail.

Moment, posílají se vlastně ještě zamilované vzkazy bez smajlíků a děsně roztomilých, srdíčky hýřících kočiček Pusheen, avšak zato s vnitřní hloubkou, s osobitou myšlenkou?

Protentokrát zůstávám v roli pesimisty... Jo, za 60 let si jen těžko vzpomeneme na lásky mládí! Truhličku s dopisy, jako měly naše babičky, bude mít málokdo. Akorát děláme historikům každodennosti těžší práci, styďme se! :-)

10.) Heimat deine Sterne (1941)


A na úplný závěr něco mnohem, mnohem známějšího. A krapet po vlasti volajícího.



Stejnou písen nazpívaly také "naše" sestry Allanovy, co myslíte, která verze je lepší? Já mám jasno! :-)




Zalíbil se vám některý z opravdu "alte" songů? Máte tip na jiný, zajímavější? Co na ně říkáte celkově? Příčí se vám německé písničky? Těším se na případné komentáře! :-)
 


Můj bododeníček 2: Jak jsem si poprvé pohovořila na prvním pohovoru

23. září 2016 v 12:12 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Týden minul týden a já opět sedím u svého Igora s klávesnicí a ťukám do téměř naskrz propsaných tlačítek. Nevadí, písmenka už vidět stejně nepotřebuju, a dokud klávesy píšou, tak je vše ok. A ony píšou stále dobře a obzvlášť skvěle jim jde zapisování mých životních patálií.

Kdeže jsme to posledně skončili? Ach, už vím! U mé deprese z hledání pracovního uplatnění… Jelikož jsem tento můj aktuální problém stále nevyřešila, zůstaneme u něj. Jo, jdeme si pořádně zrekápnout zážitky za uběhlých X dní…

LIDI, JÁ MAKÁM!

Tak tohle jsem si přesně přála sem napsat, ale jelikož mne učili nelhat pod trestem zdřevěnění jazyka a vyrašení půlmetrového rypá(č)ku, musím vás zklamat (potěšit? Vy škodolibci!) realitou. Jsem stále ekonomická přítěž rodiny.

Ale je tu jedno velké ALE. Ale v podobě prvního absolvovaného pohovoru. Už dost vyzrazování, jdeme na mé deníkové bodozápisky!


1.) Pondělí ráno. Vytahané tepláky, vykypěná ovesná kaše, olepené ruce, ještě víc olepená klávesnice, vyteklý čaj na stole, výraz sekuriťáka po nonstop směně…

2.) To všechno je úplně normální. Jen jediná věc mě štve. Prázdné konto na poli přijatých mailů a značné přesycení na poli odeslaných.

3.) Moje CV už má půlka Prahy.

4.) Jsem slavná, každý zná moji půvabnou tvář!

5.) Kdyby tak viděli realitu…

6.) Díky bohu, že ji nevidí.

7.) Úprk od zrcadla. I Lord Voldemort je na tom líp… A to nemá nos!

8.) Já mám nos. Ale nemám sakra práci!!! Tak k čemu mi je nos?!

9.) Proč se zlobím na nos?!

10.) Můj nos je fajn, nechme ho žít. A smrkat. A volně dýchat.

11.) Telefonát žádný. Mobil mlčí. Já mlčím. Igor mlčí.

12.) Paní Spanžbobová se tlemí. A blbě kecá. Proč nemlčí?!


13.) Ha, email, od Jobs.cz! Nové nabídky práce! Šup na ně!

14.) Konečně i mezi uklízečkami jedno zajímavější místo. Honem předběhnout ostatní a šup tam s CV a motivačním dopisem.

15.) Večer. Frustrovaně usínám. Nic se nemá přehánět. Ani snaha najít si pracovní uplatnění.

16.) Úterý ráno. E-MAAAAIL!

17.) Hurááá!

18.) V pátek jedu na pohovor!

19.) COŽEEE? Tak to nechceš…

20.) Vlastně, co to plácám, to chceš!

21.) To nechceš. Nemám co na sebe.

22.) Gůglím. Co na sebe na pohovor? Sukně, blůzka… Klik na "Co čekat na pohovoru?".

23.) COŽEEE? Ono se nestačí usmívat a nesmrdět potem?

24.) Vystřízlivění. Ono se bude i zkoušet. O jo joj. Paní Spanžbobová, jak tohle dopadne?

25.) Telefon. Volají další! Volají! Chtějí mě!

26.) Omyl, nechtějí mě. Chtějí nejdřív vypracovat úkol. A pak možná si mě milostivě pozvou…

27.) Sem s úkolem!

28.) Pryč s ním… To je pořádný úkol! 12 otázek, vypracovat ukázkový projekt, vytvořit popisky k 16 produktům, test… A deadline do neděle!

29.) Těžce přepočítávám. V pátek na pohovor, v sobotu na jarmark a v neděli deadline.

30.) To nezvládnu.

31.) To zvláááádnu, klíííd povídám.

32.) Pracuju na tom. Jdu spát ve 3 ráno. Půlka za mnou.

33.) Chystání na pohovor. Můj první pohovor. Jaký asi bude?

34.) Tranz etapa. Představuji si všechny možné i nemožné trapasy, co mne potkají. A blbě se u toho směju.

35.) Růžová košile, tužková sukně s barokním vzorem, výrazný náhrdelník z perel a saténové stuhy… A kabelka, co nejde dopnout.

36.) Ale já ty náhradní boty, deštník a 3 kolečka sekaný od maminky prostě potřebuju. Ne, bez toho na pohovor nepojedu!

37.) Bez sekaný fakt nepojedu!!

38.) Zapínáme to s mamkou. Víc blonďatých hlav = víc rozumu = větší šance, že tu kabelku dopnu.


39.) Je celá zapnutá! (a taky změnila tvar ze stylového kvádříku na nestylovou kouli)

40.) Moment, potřebuju peněženku…

41.) 4:15 budíček! Mohl si to zvonění odpustit - po dvou hodinách spánku, přerušovaných artistickými výkony křeččího Tarzana v kleci. Já bych to zvíře nejradši…

42.) Ty jeden mrňavej..! Ještě, že na škrcení alá Houmr nezbývá čas.

43.) Stěží jsem se nasnídala, ale fasádu jsem si na obličej namalovala dokonale! Ani se nepoznávám!

44.) Mamka mě nepoznala.

45.) Není čas na odličování. Jedu s cizím ksichtem. Nekoukejte se!!

46.) Za 3,5 hodiny v Praze. Ještě, že mi to pán, kterému jsem se při svém usínacím, vlakovém rituálu svalila na rameno, oznámil.

47.) Tak tohle je Praha!

48.) Jsem v Praze a dýchám pražský vzduch a jsem prostě velká holka, že jo!

49.) COŽE?! Já jsem v Praze?! Je mi zle.

50.) Už je to dobrý. Jak se dostanu z nádraží ven?!

51.) 15 minut hledání světla signalizujícího východ.

52.) Jsem venku!

53.) Jdu na Václavák. Musím ho vidět.

54.) Jdu do Palladia. Musím čůrat. (odpusťte, nešlo se nesvěřit :D )

55.) Zabloudila jsem. Musím ale čůrat!

56.) S očima navrch hlavy jsem našla vyhlášený nákupák, hurá!

57.) Musím čůrat. Slečna ve stylové retro buřince mi podává na uvítanou lízátko v obalu alá kondom. To je milé… a možná i trochu vtipné…

58.) "Pojďte dnes do Sephory, máme slevové akce!"

59.) "Máte tam záchod?"

60.) Ne, to jsem jí neřekla. Ale chtěla jsem. Jako správný balík z vesnice, kterou mají problém zaměřit i Gůgl maps. Místo toho jsem cudně sklopila oči, s upřímným díky čajzla lízo a při vykročení směr Sephora (aby slečna neřekla) jsem to strašně nenápadně krouhla na "toilets".

61.) Mise splněna. Nyní bojový úkol "najdi metro A".

62.) Metro A nalezeno. Při cestě jsem nemohla předběhnout dav huličů trávy zabírající celý chodník. Cítím se mírně uvolněně a vesele. A nesmrdím potem. Jen trochu trávou. Smažka na pohovoru, jsou na toto v capital city zvyklí?

63.) Čekám na metro! Poprvé v životě sama v metru! Užívám si to!

64.) Ta atmosféra prosycená parfémem zaschlé moči! Ty odpadky a bezdomovci! Ti podivíni trpící samomluvou! Ti opilí lůzři! Ti všichni a já! Jsme si tak podobní!

65.) No dobře, jen v jedné věci. Jsme nemakačenko.

66.) Ale my vám, makačenko, ukážeme! Jednou přijde ten čas!

67.) Jedu metrem. Stojím u tyče a hypnotizuju tabuli s výstupními stanicemi.

68.) Pankrác. To je moje. To je ona. Tam patřím. Osudové!

69.) Prý že je na Pankráci věznice… Kecali. Je tam obchoďák. OBŘÍ OBCHOĎÁK!!!

70.) Shrňme si to. Jsem nepracující, nevydělávající, v podstatě bez peněz ale… tu krásnou bundu tam prostě nemůžu nechat!

71.) Nenechala jsem ji tam.


72.) Sedím 3 hodiny v obchoďáku a pozoruju kolemjdoucí.

73.) Opravdu hodně kolemjdoucích.

74.) Jím sekanou od maminky. A všichni ti kolemjdoucí na mě koukají.

75.) Určitě mi závidí tu sekanou. Je totiž od maminky.

76.) Nedám Pražáci, nedám!

77.) Pohovor se přiblížil.

78.) Táhne mi z pusy česnek, nohy mám sedřené do krve, potřebuju zase čůrat, vedle mě leží giga igelitka s novou bundou a fasáda se mi v tom horku slila. Opět je ze mě někdo jiný, Kájínek by mi mé umění měnit tvář určo záviděl! (Kdeže je ta věznice?!)

80.) První potíž překryly tři Orbitky, to druhé vyřešily náhradní boty, to třetí vystání fronty na toalety, to čtvrté zmizelo nabouchané v mé už tak napěchované kabelce a čtvrté jsem už nedokázala zachránit. Holt se nejdu ucházet o místo modelky!

81.) A safra, zbývá 20 minut do startu.

82.) Předstart. Běžím do protější budovy. Strejda Gůgl tvrdil, že tam ten pohovor bude.

83.) Strejda Gůgl kecal.

84.) S úsměvem se ptám recepční. S neúsměvem mi odpovídá, že je to ta budova vedle.

85.) S úsměvem se ptám dál: "Kde najdu vchod?"

86.) "U vlajek." Opět s neúsměvem. A s výrazem vypovídajícím o tom, že jsem se ten den transformovala zase do někoho jiného… tentokrát jsem přejala fasádu krávy.

87.) Bůů, bůů, a jsem tam. Tur trefil. A čeká snad 20 minut na výtah.

88.) 8. patro! Souhra osmiček!

89.) Já a další 3 slečny. Čekáme na personalistku.

90.) Zkoumám sokyně.

91.) Proč jsem šla spát tak dlouho kvůli holení nohou, lakování si nehtů? Proč jsem vstávala tak brzo kvůli líčení a oblékání toho nejpředpisovějšího outfitu na pohovor?

92.) Při pohledu na sokyně kroutím hlavou. V duchu kroutím hlavou. Málem jsem si ji vykroutila. Krutibrko.

93.) Děravé tenisky, děravé a 20 let staré památeční džíny (ale jo, za retro vohoz palce nahoru =) ), ultra krátké mini šortky, seprané černé tílko a sepraná bílá ramínka od spodního prádla…

94.) Připadám si nepatřičně. Že bych si aspoň honem natrhla silonky? Nebo rozepla kabelku? No to by byla exploze... :D


95.) Nestihla jsem to, personalistka nás zve dál.

96.) Personalistka je kočka. To je lepší než kráva. Závidím jí.

97.) Personalistka je šíleně milá.

98.) Je skvělá!

99.) Asi ji zabiju. Rozdala nám 5stránkové testy a dotazník. S tím jsem nepočítala. Teda aspoň jsem doufala, že nic takového nebude.

100.) Sakra, není to lehké. Ale bojuju.

101.) Přemýšlím nad tím, jestli mne taky neoznačí za krávu, až to budou opravovat.

102.) Kráva je ale moc hezký a chytrý zvíře. Takže je to vlastně kompliment! Už dobré dvě hodiny mně tedy všichni skládají komplimenty! Bůů!

103.) Jsem spokojená a nespokojeně odevzdávám test, který jsem spokojeně nestihla. Smůla, sokyně už jsou dávno venku.

104.) Dohnala jsem je. Sokyně kamuflují. Všechny jsou nad věcí.

105.) Sokyně to nevydržely, na dvě to bylo taky těžké. Třetí kamufluje dál. Je to kamuflátorka. Pozor na ni.

106.) Pohovor trval 74 minut. Gůgl tvrdil, že maximum je 60 minut. Zase mě podfoukl.

107.) Jedu metrem. A lepí se na mě zvláštní lidé.

108.) Zabíhám do Orsay, popadnu rolák a ve zkušební kabince ze sebe strhávám silonky a měním obuv. Rolák vracím netknutý. Není nadto se chodit převlékat do zkušebních kabinek! Nashledanou.

109.) Našla jsem svůj vlak!

110.) Našla jsem dokonce místo k sezení!

111.) A našla ho i paní s místenkou vedle mě. Dáma s krásnou, žlutou kabelkou. Přesně tak žlutou jako je Spanžbobyně. A dokonce byla i stejně upovídaná. Ta paní. Kabelka byla na můj vkus až příliš tichá.

112.) Dáma byla tak moc upovídaná, že mi nedovolila usnout a sklátit se jí na rameno.

113.) Paní měla vážně kliku! A já smůlu, šlofík musel počkat.

114.) Jedu domů.

115.) Po 3 hodinách jsem doma.

116.) Vyluxovala jsem celou misku jídla a jako hřeb si dala sardinky.

117.) Nic není lepšího než sardinky. Ani sekaná od maminky.

118.) Usínám. Ozvou se?

119.) Spím. Ozvou se?

120.) Budím se. Ozvou se?

121.) Zatím se neozvali. Ale oni se ozvou. Musí se ozvat! Takovej test jim ještě nikdy nikdo neodevzdal!

122.) Vsadím na to svá kopyta!

123.) Tak zatím bůůů a brzy dám zase vědět.

Jak jsem se porvala se zadaným úkolem od druhé firmy? Jak probíhal další týden? Co se změnilo a co zůstalo při starém? Na to si mí milí, na to si mí drazí, na to si mí netrpěliví, na to si trpělivě počkejte ;-)

S láskou,

vaše M.

Keramika, kam oko dohlédlo aneb Jaký byl hrnčířský jarmark v Kunštátě 2016?

20. září 2016 v 21:57 | Minion |  Já, blog a vše, co mě zajímá
Hodila jsem na sebe své modré šaty s krajkou, vyslechla si, že vypadám jako selka a Manka (děkuji ti maminko za tak milá slova! :-) ), sbalila si do uzlíčku deštník, svetřík a rizoto v krabičce (no dobrá, byl to igelitový pytlík, který se mi cestou ještě roztrhl, ale uzlíček zní líp) a usedla do našeho už téměř retro automobilu. Cíl cesty byl jasný již dobrý měsíc - ano, sobotní den s datem 17. září 2016 byl vyhrazen všem šikovným rukám, které se rády vrtají v hlíně. V hrnčířské hlíně, aby bylo jasno.


Spanilá jízda po pidi silničkách ubíhala celkem rychle. Párkrát jsme projeli pěkným lijákem a já si v duchu říkala, že jsem si měla vzít spíš pořádné holiny a zabalit se do pláštěnky od hlavy a k patě. Po chvíli ale zase vykouklo sluníčko, což mi zvedlo náladu a přesvědčilo mě v tom, že můj selkovohoz je tím pravým ořechovým pro daný den.


Na místo jsme dorazili na desátou a po zbrklém bloudění přeplněnými ulicemi při hledání volného parkovacího místa, jsme to naštvaně a vystresovaně otočili a píchli to na začátek města. Nasupeně jsme poté absolvovali dvou kilometrový výlet, abychom se konečně ocitli na náměstí a mohli si vychutnat vůni pálené hlíny. Ještě fialový náramek kolem zápěstí, aby bylo vidět, že nejsme načerno a frr dovnitř. Do říše bucláčků, zapékaček, talířů, táců i roztodivných figurek…


A vy se, mí milí čtenáři, pojďte pokochat - nafotila jsem pro vás pár snímků. To abyste nebyli ošizeni o tu krásu, která dokládá, že české ručičky jsou stále ještě zlaté a obě pravé. Levoručáky mezi Čechy nenajdete. Tedy alespoň ne mezi kunštátskými trhovci na hrnčířském jarmarku.


Vcházíme dovnitř a začínáme u proutěných košíků a prvního stánku s keramikou. Škoda jen, že se většina lidí moc "nevyšňořila", ale musím taky napsat, že jsem zaregistrovala i pár jedinců ve stylových, lidových krojích! Palec nahoru!


Co to je? Speciální látkové vaky na bochník křupavého chleba, voňavé bylinky, sušené houby... Geniální a pěkné!


Záplava "gulí" :-)) Stačí dát svíčku a můžete si vesele svítit klíďo celou noc - třeba ropuchou s vyplajzlým jazykem!


Něco pro nadšence do bylinek a tak nějak do toho pořádku... Aneb všechno správně pojmenované - to musí být. A s těmahle cedulkama budou vypadat ty do řádků srovnané květináče a ultra rovné záhonky opravdu suprově! No uznejte!


Kvítí z keramiky se mi velmi líbilo a málem jsem si jednu červenou krásku odnesla... Málem... Pak ovšem zvítězilo mé pořádkumilovné "já" a zakázalo mi to - další "blbinku" do domu už prostě NE!


Jo, i tomuhle říkám "blbinky" a lapače prachu. Ale musím uznat, že jsou ty figurky roztomilé!


Stánků bylo opravdu dost! Trvalo nám snad pět hodin, než jsme všechny okoukli!


Tahle tradiční modrá keramika se mi velmi líbí! Nádhera! A jak mi ladila k šatům! Jen moje mamka opět s nadzvedlou bradičkou pravila, že se jí to prostě nepáčí... No jo, asi moc selkovské :-D


Nechyběla ani moderna! A já se opět zamilovala! Ach! Ani bych nevěděla, který si vybrat! Naštěstí mi pomohly ceny na dně krasavců a já se pomalu odšourala k dalšímu hrnčíři... Mimochodem pro zájemce - jedná se o tvorbu Radky Linhartové - gůglujte!


Vskutku krásný nápad! Hrníčky s květinovou pokličkou - a řeknu vám, byla pořádně těžká! Tady mne sice cena neodradila, avšak ta velikost... No jo, my, co jsme zvyklí pít z litráků, tyhle štamprdlata neoceníme...


Áááá, puntíky a v červené! Nádhera! Miluju je! Ale opět malé zklamání - vytoužená snídaňová miska v potřebné velikosti chyběla... Mé srdce krvácelo...

P.S.: Všimněte si neotřelého nápadu s muchomůrkou :-)


I rarit jsem se dočkala! Palice s čepicí mne dostaly do kolen! :D Co na ně říkáte vy, píchli byste je na zahradu? :D


Ten květinač chci!!


A opět úžasný nápad - láhve od vína coby tácy na servírování sýru! Milovníka dobrého vínka a sýrového gurmána v jednom by toto opravdu potěšilo!


Ptáčci všeho druhu - my jsme neodolali a odnesli jsme si sojku - tu napravo dole.


Konečně také něco velmi extravagantního! Pro někoho možná kýč, pro druhého zajímavý a výrazný prvek do interiéru. Zakoupili byste si takovou výraznou záležitost?


Nádherní andělé! Vskutku kvalitní, jemná práce, obdivovala jsem je!


A andílci podruhé - takoví malí oběšenečci, ale hezky třepotali nožkama ve vzduchu :-)


Trojhrnek! A byla jsem paf znovu! Jen netuším, jestli byl určen opravdu k podávání chutného moku či měl sloužit jen jako květináč?


A další tvorba bez zábran! Ta příšera lezoucí do rádia mě děsila! Ale příjemně děsila! Jo, líbilo se mi to! Fandím neotřelým věcem!


A ještě příšerky na zeď - ten třetí zleva jako by mi z oka vypadnul! :D :D :D Zřejmě zapomenutý pokrevní bratr :D I ta modrá barva pleti nás spojovala (aneb když vám začne být v šatech fakt zima :D )


S mořským dékórem - netradiční barevná kombinace, mezi ostatní keramikou tato opravdu vynikala.


No a můj úlovek :D Jooo, odjet z jarmarku plného keramiky (a stánků s občerstvením - ach ti lidé, na klobásy se stály fronty, kdežto u keramiky postávalo podstatně míň jedinců) s dřevěnou vařečkou můžu snad jen já :D Ale na kaši bude super, už se těším, až mu ten knírek smočím ve vločkách s mlékem a pudinkem! :D


Byli jste někdy na jarmarku s keramikou? Či snad dokonce sami vyrábíte? A co vás na fotografiích zaujalo? Podělte se se mnou!! Ať s dozvím něco hezkého a nového :-)

Kam dál